Industriální

Postindustriální

Ekonomickou situací v předindustriálních společnostech se zabývala řada ekonomů. Tak se zrodila i hypotéza o bludném kruhu chudoby. Tato hypotéza je založena na neustále se opakujících závislostech:

a) nízký objem produkce v chudých zemích neumožňuje akumulovat dostatek kapitálu

b) nedostatek kapitálu neumožňuje rozšiřovat a technologicky rozvíjet produkci

Bludný kruh chudoby se tak uzavírá a není z něj cesta ven.

Další teorie se opírají o hypotézu zaostalosti. Zdůrazňují přitom, že zaostalost je třeba chápat jako relativní veličinu, protože rozvojové země se mohou opírat o technologie z vyspělých zemí. Jako protiargument však lze využít názor, že největší překážkou ekonomického rozvoje v chudých zemích je nízká úroveň vzdělanosti obyvatelstva, která brání přijímání nových technologií. Jiné názory zdůrazňují, že klíčem k ekonomickému startu chudých zemí nemůže být zahraniční kapitál, ale změny v jejich společenském systému. Pouze podpora soukromého podnikání, obchodu a konkurence může ovlivnit motivaci lidí .

Teorie industriální společnosti by rozvíjeny zejména v 60.letech. Známe je však spíš pod iznačením teorie konvergence. Úlohu sehrály především v době, kdy ekonomický růst v SSSR založený na extenzivním využívání dodatečné práce a kapitálu, vykazoval dlouhodobě vyšší tempa ve srovnání s vyspělými tržními ekonomikami.

Teorie postindustriální společnosti byly rozvíjeny zejména v 70. a 80. letech. Jedná se o různorudé teorie. Společná jim je jen snaha o hlednání východiska z krize spotřební společnosti.

Tzv. škola mezí růstu zdůrazňuje, že dlouhodobě neřešené globální problémy, mezi něž zahrnuje

a) vysoký růst

b) vysokou spotřebu neobnovitelných přírodních zdrojů

c) zaostávající spotřebu potravin

d) nepříznivý vývoj životního prostředí

povedou k nevyhnutelnému ekonomickému úpadku, který se projeví poklesem reálných důchodů na obyvatele v celosvětovém měřítku. Jako hlavní nástroj byly využívány globální prognózy a nejrůznější typy globálních modelů.

Práce publikované pod hlavičkou tzv. Římského klubu. Objektem zkoumání J. W. Forrestera a D. H. Meadowse byla světová ekonomika jako jeden stejnorodý a nestrukturalizovaný celek a vliv omezených zdrojů potravin a surovin na další vývoj. Podařilo se jim prokázat, že světové zásoby přírodních zdrojů (Forrester) a potravin (Meadows) nejsou dostatečné k tomu, aby mohla být zachována dnešní úroveň spotřeby na obyvatele a současná, ještě únosná míra znečištění životního prostředí.

16.5 Hospodářský cyklus

Skutečný ekonomický vývoj ovlivňuje řada faktorů, které způsobují kolísání všech základních makroekonomických veličin. Fluktuace výstupu, zaměstnanosti, inflace, ale i dalších veličin, jako jsou zásoby, investice, obrat zahraničního obchodu mají cyklický charakter. Hospodářský cyklus tedy představuje pravidelné střídání expanze (konjunktury) a kontrakce (recese) ekonomické aktivity kolem dráhy trendového růstu. Na vrcholu cyklu je ekonomická výkonnost vzhledem k trendovým hodnotám vysoká. Během konjunktury se zaměstnanost výrobních faktorů zvyšuje, což je zdrojem růstu celé produkce. Výstup obvykle dokonce, díky přesčasové práci a nepřetržitému využívání strojního zařízení, vystupuje na trendovou hodnotu. Naopak v sedle cyklu je ekonomická aktivita ve vztahu k možným potenciálním hodnotám nejnižší. Výrobní faktory jsou v tomto okamžiku využívány relativně nejméně.

Kolísání výstupu během hospodářského cyklu je zachyceno v grafu 16.1 na straně 363! Zde je zachycena cyklická dráha, kterou prochází výstup, není pravidelná co do časového průběhu, ani co do velikosti výkyvů.

4 základní fáze hospodářského cyklu:

Expanze (konjunktura)

Vrchol hospodářského cyklu (horní bod obratu)

Kontrakce (recese)

Sedlo (dno) hospodářského cyklu (dolní bod obratu)

Recese znamená hospodářský pokles. Pro její identifikaci se v současné době požaduje pokles HDP ve dvou po sobě následujících čtvrtletích. O depresi (krizi) hovoříme tehdy, když se ekonomika jako celek nachízí na další dobu v sestupné fázi cyklu, a to bez ohledu na to, zda tento sestup je hladký a rychlý, nebo přerušovaný a pomalý, vždy se jedná o hluboký pokles. Období, kdy HDP vykazuje nulové přírůstky, je obdobím stagnace. Po krizi nastává oživení (zotavení), ať již pomalé nebo rychlé, které přerůstá v novou konjunkturu.