19.4.2 Cíle a nástroje hospodářské politiky a jejich vztahy obecně

Funkce pro národ – hospodářská politika musí být dána do služeb „blahobytu společnosti“ (Jan Tinbergen).

Při rozhodování v hospodářskopolitických záleřitostech je nutné znát relativní význam, jaký se v dané situaci přikládá jednotlivým hlavním cílům. Přitom je nutno rozlišovat dva druhy cílových proměnných: ty, jejichž optimální hodnoty jsou v oblasti dosažitelných hodnot a ty, jejichž optimální hodnoty jsou mimo tuto oblast

Velký význam má konzistentnost cílů. Musí být slučitelné s ostatními cíly.

Velmi důležité je, jaké nástroje zvolíme k dosažení určeného souboru cílů. Je nutno postupovat tak, aby se vytvořila optimální situace ve vztahu k účelu. Volba nástrojů závisí na povaze stanovených cílů.

V zásadě se všeobecně uznává, že při tvorbě hospodářské politiky je nutno respektovat 2 pravidla:

První Tinbergenův teorém: hospodářská politika musí použít nejméně tolik nástrojů, kolik má cílů.

Druhý Tinbergenův teorém: pro každý cíl je nutné zvolit nástroj, který je poměrně nejefektivnější.

19.4.3 Magie makroekonomie

Makroekonomická dynamická stabilita se chápe jako rovnováha mezi agregátní poptávkou a nabídkou při současné stabilitě cenové hladiny, vysokém stupni zaměstnanosti, vnější hospodářské rovnováze a příměřeném stálem hospodářském růstu.

Tomu odpovídají i cíle makroekonomické politiky:

1. vysoká a rostoucí úroveň reálného produktu

2. vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost

3. stabilní nebo mírně se zvyšující cenová hladina

4. zahraniční ekonomické vztahy, stabilní měnový kurz a vývozy vyrovnávající dovozy

Tyto cíle jsou v určité míře rozsporné. Grafické znázornění podle Nicolase Kaldora – tzv. Magický čtyřúhelník. Při sestavování magického čtyřúhelníku postupujeme tak, že na příslušné stupnici se bodem označí dosažená hodnota v daném roce, a to:

Tempo růstu HDP (v %)

Míra nezaměstnanosti (v % aktivního obyvatelstva)

Míra inflace (v %)

Vnější rovnováha (odpovídající saldu obchodní bilance)

Spojením všech 4 bodů se v rámci „magického čtverce“ vytvoří čtyřúhelník jako geometrický obraz odpovídající svým tvarem dosaženým ročním hodnotám, které určují i velikost jeho plochy. Vyjadřuje účinnost aplikované hospodářské politiky a charakter stavu ekonomiky. Čím více se tvar a plocha čtyřúhelníku odchylují od ideálního čtverce, tím je hospodářská situace země horší. Viz graf 19.1 na straně 440!

U německých nárohospodářů nacházíme dokonce magický sedmiúhelník – přidává ještě spravedlivější rozdělování důchodů, stabilizované, neznečištěné životní prostředí a spravedlivejší rozložení disponibilní práce (viz garf 19.2 na straně 442)!

19.4.4 Strukturální hospodářská politika

Vývoj tržní ekonomiky se uskutečňuje v rámci většího počtu dlouhodobě působících hospodářských podmínek, tzv. strukturních prvků. Strukturální politika je takové působení státu, které má v dlouhodobém horizontu ovlivnit základní charakteristiky budoucí ekonomiky.

Ve Francii a v různých formách i v jiných průmyslových zemích se v poválečném období jako specifický nástroj hospodářské politiky zavedlo demokratické plánování. Jde o plánování indikativní.

Plánování „omezuje nejistoty“. Trh se zaměřuje na krátké období, zatímco plán se orientuje střednědobně.

K tomu, aby se zajistila plná zaměstnanost aktivního obyvatesltva, používá stát soubor prostředků, jímž chce zároveň působit nejen proti nezaměstnanosti, ale také ovlivňovat povahu a lokalizaci zaměstnání. Tato politka může být konjunkturní nebo strukturální podle toho, jaký je původ nezaměstnanosti.

Sektorová politika se uplatňuje v případech, kdy je zapotřebí prosadit buď posílení nebo naopak utlumení výroby určitého odvětví.