
- •5. Ekonomický systém (Základní ekonomické problémy a způsoby jejich řešení; klasifikace ekonomických systémů; příkazová ekonomika; tržní ekonomika; technická stránka společenské výroby)
- •5.1 Základní ekonomické problémy
- •3. Pro koho vyrábět?
- •1. Přenáší informace
- •2. Vytváří podněty pro chování spotřebitelů a výrobců
- •3. Rozděluje důchody mezi obyvatelstvo
- •5.2. Klasifikace ekonomických systémů
- •Vlastnictví
- •5.3 Příkazová ekonomika
- •5.4 Tržní ekonomika
- •5.5 Technická stránka společenské výroby
- •11.3. Nezaměstnanost
- •13.1 Předmět makroekonomie
- •Veřejný sektor
- •13.2 Makroekonomické výstupy (hdp)
- •13.3 Metody zjišťování hdp
- •13.4 Nominální a reálný hdp
- •13.5 Hrubý domácí produkt a odvozené veličiny
- •Vypovídající schopnost ukazatele hdp
- •13.6 Základní makroekonomické charakteristiky
- •14. Agregátní důchod a agregátní poptávka a nabídka (základní makroekonomické veličiny a jejich vzájemné vztahy; dvousektorový model: spotřeba a investice; dousektorový model: výdajový multiplikátor)
- •14.1 Základní makroekonomické veličiny s jejich vzájemné vztahy
- •Vztahy mezi agregátní poptávkou, nabídkou a důchodem
- •14.2 Dvousektorový model: spotřeba a investice
- •Investice ve výdajovém modelu
- •14.3 Dvousektorový model: výdajový multiplikátor
- •15 Model ad – as (makroekonomická rovnováha V modelu as-ad; křivka agregátní poptávky; křivka agregátní nabídky a potenciální produkt)
- •15.1 Makroekonomická rovnováha V modelu ad – as
- •15.2 Křivka agrgátní poptávky
- •Investiční past a past likvidity
- •Investiční past
- •15.3 Křivka agregátní nabídky a potenciální produkt
- •16.1 Ekonomický růst a jeho teoretické základy
- •16.3 Neoklasické modely růstu
- •16.4 Modely ekonomického rozvoje
- •Industriální
- •16.5 Hospodářský cyklus
- •16.6 Příčiny hospodářského cyklu
- •16.7 Ekonomické důsledky hospodářského cyklu
- •16.8 Proticyklická a prorůstová hospodářská politiky V poválečném období
- •17 Peníze a banky (pojetí a funkce peněz; formy peněz; měna, její kupní síla a kurz měny; peněžní zásoba a poptávka po penězích; banky)
- •17.1 Pojetí a funkce peněz
- •17.1.2 Peníze jako prostředek směny
- •17.1.3 Peníze jako měřítko a prostředek úhrady odložených plateb
- •17.1.4 Peníze jako zásoba bohatství, jako uchovatel hodnoty
- •17.2 Formy peněz
- •17.3 Měna, její kupní síla a kurz měny
- •17.4 Peněžní zásoba a poptávka po penězích
- •17.5 Banky
- •17.5.1 Bankovní soustava
- •1. Model univerzálního bankovnictví
- •2. Model odděleného bankovnictví
- •17.5.3 Obchodní banky
- •18 Inflace a Phillipsova křivka (chápání inflace a její měření; inflace a soudobé teorie; příčiny, typy a důsledky inflace; Phillipsova křivka; dynamické chápání inflace a protiinflační politika)
- •18.1 Chápání inflace a její měření
- •Inflace znamená všeobecný růst cenové hladiny V ekonomice. Opakem inflace je deflace, kdy dochází k poklesu cenové hladiny.
- •Index spotřebitelských cen
- •Vztah mezi inflací a úrokovou mírou
- •18.2 Inflace a soudobé teorie
- •18.3 Příčiny, typy a důsledky inflace
- •18.4 Phillipsova křivka
- •18.5 Dynamické chápání inflace a protiinflační politika
- •19 Stát a ekonomika („Leviathan“ nebo „Prozřetelnost“; historický vývoj funkcí státu; ekonomická teorie o zasahování státu do ekonomiky; hospodářská a sociální politika státu)
- •19.1 „Leviathan“ nebo „Prozřetelnost“?
- •19.2 Historický vývoj funkcí státu
- •19.3 Ekonomické teorie o zasahování státu do ekonomiky
- •19.4 Hospodářská a sociální politika státu
- •19.4.1 Typologie hospodářské politiky
- •19.4.2 Cíle a nástroje hospodářské politiky a jejich vztahy obecně
- •19.4.3 Magie makroekonomie
- •19.4.4 Strukturální hospodářská politika
- •19.4.5 Sociální politika státu
- •19.4.6 Průmyslová politika
- •19.4.7 Veřejný sektor
- •Velikost a odvětvová struktura veřejného sektoru ve vybraných zemích
- •20 Fiskální politika (rozpočtové hospodaření; daňová politika; výdajová politika; deficit státního rozpočtu a státní dluh; veřejné výdaje a zaměření fiskální politiky)
- •20.1 Rozpočtové hospodaření
- •Výsledky státního hospodaření
- •Viz graf 20.1 na straně 461!
- •20.1 Daňová politika
- •Vzájemný vztah daní a rozpočtového salda
- •20.3 Výdajová politika
- •Vládních transferů
- •20.4 Deficit státního rozpočtu a státní dluh
- •20.5 Veřejné výdaje a zaměření fiskální politiky
- •21 Monetární politika (peněžní zásoba a úroková míra jako hlavní nástroje monetární politiky; nástroje centrální banky používané V monetární politice)
- •21.1 Peněžní zásoba a úroková míra jako hlavní nástroje monetární politiky
- •Využití obou hlavních nástrojů – řízení peněžní zásoby a regulace úrokové míry – vyústí V expanzivní nebo restriktivní politiku.
- •22.2 Nástroje centrální banky používané V monetární politice
- •1. Povinné minimální rezervy
- •2. Operace na volném trhu
- •Výhody při využívání operací centrální banky na volném trhu jsou:
- •3. Diskontní sazby, lombardní sazby a repo sazby
19.4.5 Sociální politika státu
Sociální politika je soubor opatření státu, jež mají ovlivňovat sociální situaci jendotlivců a skupin. Zatímco hospodářská politika se týká objektů a prostředků, sociální politika se zajímmá o osoby a vztahuje se ke konečným cílům.
Sociální pomoc vyplývá z logiky solidarity, je určená těm, kteří nemají k dispozici zdroje k uspokojení potřeb považovaných za životně nezbytné.
19.4.6 Průmyslová politika
Stát zasahoval do průmyslové oblasti odedávna, ale teprve po roce 1945 se rozvíjejí snahy o harmonizováné působení na samostatnou strukturu výroby, jež můžeme označit jako průmyslovou politiku v pravém slova smyslu.
Státní zásahy mohou být obecné nebo specifické, mohou se vztahovat na veškerý průmysl nebo na konkrétní odvětví.
Příznivý postoj ke státním zásahům odpovídá uznání toho, že jejich účinky na ekonomiku jsou velké.
Bariéry státních zásahů – možnosti státní intervence v průmyslu jsou však limitovány v souvislosti s dalšími momenty:
1. stát nesporně disponuje prostředky určitého nátlaku, ale s výjimkou rozsáhlého znárodněného sektoru rozhodují o změně struktury soukromé podniky
2. účinnost průmyslové politiky spočívá na odhadech, na prognózách. Jasná vize předpokládá velkou znalost trhu a produktů. K těmto informacím má státní aparát jen malý přístup. Z toho vyplývá riziko strategických omylů a chyb s nepředvídatelnými důsledky
3. Každá průmyslová politika mění povahu a strukturu zaměstnanosti. Z toho plynou problémy s přeškolováním, jehož náklady je nutno brát v úvahu.
4. při dnešní úrovni techniky je nutno mít širokou koncepci průmyslové politiky. Dnes průmysl zahrnuje i takové tržní subjekty, jako poradenské společnosti, prodej know-how, atd. Výkonost průmyslu je nemyslitelná bez patřičné specializace ve službách, které se značnou měrou opírají o „mozky“
19.4.7 Veřejný sektor
Veřejný sektor je definován jako:
a) orgány státní moci (general government) – ústřední vláda včetně veřejné správy, samosprávné orgány
b) státní podniky (public enterprises) – hospodářské či obchodní subjekty, kde je 50 či více procent ve vlastnictví ústřední či regionální vlády
Rozsah státního (veřejného) sektoru se v rámci Evropské hospodářské komise posuzuje v 5 ukazatelích:
1. nákupy zboží a služeb státního sektoru pro investice a spotřebu
2. podíl na reálných zdrojích, vyjádřený podílem na aktivním obyvatelstvu
3. podíl mezd, platů a zisků vytvořených ve státním sektoru na celkovém výnosz výrobních faktorů
4. stupeň redistribuce důchodů způsobený orgány státní moci, měřeno jako veličina daní a běžných převodů soukromého sektoru
5. podíl státního sektoru na celkových investicích
Sektor státních podniků vznikl buď investiční výstavbou financovanou státem nebo zestátněním. Účelem zestátnění zpravidla bylo podpořit klíčová odvětví, a tím přispět ke stabilitě národní ekonomiky. Specifickou sférou státního podnikání jsou státní banky a peněžní ústavy všeobecně. Kromě USA jsou ústřední emisní banky instituce vesměs státní.
Řízení veřejného sektoru
Činnost veřejného sektoru je třeba koordinovat a usměrňovat.
Napojení veřejného sektoru na státní rozpočet vylučuje soukromou ziskovou pohnutku jako řídící prvek systému.
Tempo růstu státních výdajů obvykle převyšuje tempo růstu obyvatelstva.
Závažná je rovněž koncepce hospodářské politiky. Vcelku se přijímá zásada, že s výjimkou válečných a mimořádných událostí jsou výdaje veřejného sektoru závislé na příjmech stárního rozpočtu. Významnou a rostoucí položkou výdajů veřejného sektoru jsou rozpočty místních orgánů státní moci.
Koncem 20.stol. lze pozorovat 2 protichůdné tendence:
Některé vlády hledaly řešení hospodářských obtíží v koncepcích všemožně omezujících ekonomickou sílu státu, jiné naopak ekonomickou úlohu státu slíše posilovaly.