Добавил:
Upload Опубликованный материал нарушает ваши авторские права? Сообщите нам.
Вуз: Предмет: Файл:
Makroekonomie(vsh.matros.cz-Fw0pC).doc
Скачиваний:
11
Добавлен:
14.08.2019
Размер:
492.03 Кб
Скачать

19.4.5 Sociální politika státu

Sociální politika je soubor opatření státu, jež mají ovlivňovat sociální situaci jendotlivců a skupin. Zatímco hospodářská politika se týká objektů a prostředků, sociální politika se zajímmá o osoby a vztahuje se ke konečným cílům.

Sociální pomoc vyplývá z logiky solidarity, je určená těm, kteří nemají k dispozici zdroje k uspokojení potřeb považovaných za životně nezbytné.

19.4.6 Průmyslová politika

Stát zasahoval do průmyslové oblasti odedávna, ale teprve po roce 1945 se rozvíjejí snahy o harmonizováné působení na samostatnou strukturu výroby, jež můžeme označit jako průmyslovou politiku v pravém slova smyslu.

Státní zásahy mohou být obecné nebo specifické, mohou se vztahovat na veškerý průmysl nebo na konkrétní odvětví.

Příznivý postoj ke státním zásahům odpovídá uznání toho, že jejich účinky na ekonomiku jsou velké.

Bariéry státních zásahů – možnosti státní intervence v průmyslu jsou však limitovány v souvislosti s dalšími momenty:

1. stát nesporně disponuje prostředky určitého nátlaku, ale s výjimkou rozsáhlého znárodněného sektoru rozhodují o změně struktury soukromé podniky

2. účinnost průmyslové politiky spočívá na odhadech, na prognózách. Jasná vize předpokládá velkou znalost trhu a produktů. K těmto informacím má státní aparát jen malý přístup. Z toho vyplývá riziko strategických omylů a chyb s nepředvídatelnými důsledky

3. Každá průmyslová politika mění povahu a strukturu zaměstnanosti. Z toho plynou problémy s přeškolováním, jehož náklady je nutno brát v úvahu.

4. při dnešní úrovni techniky je nutno mít širokou koncepci průmyslové politiky. Dnes průmysl zahrnuje i takové tržní subjekty, jako poradenské společnosti, prodej know-how, atd. Výkonost průmyslu je nemyslitelná bez patřičné specializace ve službách, které se značnou měrou opírají o „mozky“

19.4.7 Veřejný sektor

Veřejný sektor je definován jako:

a) orgány státní moci (general government) – ústřední vláda včetně veřejné správy, samosprávné orgány

b) státní podniky (public enterprises) – hospodářské či obchodní subjekty, kde je 50 či více procent ve vlastnictví ústřední či regionální vlády

Rozsah státního (veřejného) sektoru se v rámci Evropské hospodářské komise posuzuje v 5 ukazatelích:

1. nákupy zboží a služeb státního sektoru pro investice a spotřebu

2. podíl na reálných zdrojích, vyjádřený podílem na aktivním obyvatelstvu

3. podíl mezd, platů a zisků vytvořených ve státním sektoru na celkovém výnosz výrobních faktorů

4. stupeň redistribuce důchodů způsobený orgány státní moci, měřeno jako veličina daní a běžných převodů soukromého sektoru

5. podíl státního sektoru na celkových investicích

Sektor státních podniků vznikl buď investiční výstavbou financovanou státem nebo zestátněním. Účelem zestátnění zpravidla bylo podpořit klíčová odvětví, a tím přispět ke stabilitě národní ekonomiky. Specifickou sférou státního podnikání jsou státní banky a peněžní ústavy všeobecně. Kromě USA jsou ústřední emisní banky instituce vesměs státní.

Řízení veřejného sektoru

Činnost veřejného sektoru je třeba koordinovat a usměrňovat.

Napojení veřejného sektoru na státní rozpočet vylučuje soukromou ziskovou pohnutku jako řídící prvek systému.

Tempo růstu státních výdajů obvykle převyšuje tempo růstu obyvatelstva.

Závažná je rovněž koncepce hospodářské politiky. Vcelku se přijímá zásada, že s výjimkou válečných a mimořádných událostí jsou výdaje veřejného sektoru závislé na příjmech stárního rozpočtu. Významnou a rostoucí položkou výdajů veřejného sektoru jsou rozpočty místních orgánů státní moci.

Koncem 20.stol. lze pozorovat 2 protichůdné tendence:

Některé vlády hledaly řešení hospodářských obtíží v koncepcích všemožně omezujících ekonomickou sílu státu, jiné naopak ekonomickou úlohu státu slíše posilovaly.

Соседние файлы в предмете [НЕСОРТИРОВАННОЕ]