
- •5. Ekonomický systém (Základní ekonomické problémy a způsoby jejich řešení; klasifikace ekonomických systémů; příkazová ekonomika; tržní ekonomika; technická stránka společenské výroby)
- •5.1 Základní ekonomické problémy
- •3. Pro koho vyrábět?
- •1. Přenáší informace
- •2. Vytváří podněty pro chování spotřebitelů a výrobců
- •3. Rozděluje důchody mezi obyvatelstvo
- •5.2. Klasifikace ekonomických systémů
- •Vlastnictví
- •5.3 Příkazová ekonomika
- •5.4 Tržní ekonomika
- •5.5 Technická stránka společenské výroby
- •11.3. Nezaměstnanost
- •13.1 Předmět makroekonomie
- •Veřejný sektor
- •13.2 Makroekonomické výstupy (hdp)
- •13.3 Metody zjišťování hdp
- •13.4 Nominální a reálný hdp
- •13.5 Hrubý domácí produkt a odvozené veličiny
- •Vypovídající schopnost ukazatele hdp
- •13.6 Základní makroekonomické charakteristiky
- •14. Agregátní důchod a agregátní poptávka a nabídka (základní makroekonomické veličiny a jejich vzájemné vztahy; dvousektorový model: spotřeba a investice; dousektorový model: výdajový multiplikátor)
- •14.1 Základní makroekonomické veličiny s jejich vzájemné vztahy
- •Vztahy mezi agregátní poptávkou, nabídkou a důchodem
- •14.2 Dvousektorový model: spotřeba a investice
- •Investice ve výdajovém modelu
- •14.3 Dvousektorový model: výdajový multiplikátor
- •15 Model ad – as (makroekonomická rovnováha V modelu as-ad; křivka agregátní poptávky; křivka agregátní nabídky a potenciální produkt)
- •15.1 Makroekonomická rovnováha V modelu ad – as
- •15.2 Křivka agrgátní poptávky
- •Investiční past a past likvidity
- •Investiční past
- •15.3 Křivka agregátní nabídky a potenciální produkt
- •16.1 Ekonomický růst a jeho teoretické základy
- •16.3 Neoklasické modely růstu
- •16.4 Modely ekonomického rozvoje
- •Industriální
- •16.5 Hospodářský cyklus
- •16.6 Příčiny hospodářského cyklu
- •16.7 Ekonomické důsledky hospodářského cyklu
- •16.8 Proticyklická a prorůstová hospodářská politiky V poválečném období
- •17 Peníze a banky (pojetí a funkce peněz; formy peněz; měna, její kupní síla a kurz měny; peněžní zásoba a poptávka po penězích; banky)
- •17.1 Pojetí a funkce peněz
- •17.1.2 Peníze jako prostředek směny
- •17.1.3 Peníze jako měřítko a prostředek úhrady odložených plateb
- •17.1.4 Peníze jako zásoba bohatství, jako uchovatel hodnoty
- •17.2 Formy peněz
- •17.3 Měna, její kupní síla a kurz měny
- •17.4 Peněžní zásoba a poptávka po penězích
- •17.5 Banky
- •17.5.1 Bankovní soustava
- •1. Model univerzálního bankovnictví
- •2. Model odděleného bankovnictví
- •17.5.3 Obchodní banky
- •18 Inflace a Phillipsova křivka (chápání inflace a její měření; inflace a soudobé teorie; příčiny, typy a důsledky inflace; Phillipsova křivka; dynamické chápání inflace a protiinflační politika)
- •18.1 Chápání inflace a její měření
- •Inflace znamená všeobecný růst cenové hladiny V ekonomice. Opakem inflace je deflace, kdy dochází k poklesu cenové hladiny.
- •Index spotřebitelských cen
- •Vztah mezi inflací a úrokovou mírou
- •18.2 Inflace a soudobé teorie
- •18.3 Příčiny, typy a důsledky inflace
- •18.4 Phillipsova křivka
- •18.5 Dynamické chápání inflace a protiinflační politika
- •19 Stát a ekonomika („Leviathan“ nebo „Prozřetelnost“; historický vývoj funkcí státu; ekonomická teorie o zasahování státu do ekonomiky; hospodářská a sociální politika státu)
- •19.1 „Leviathan“ nebo „Prozřetelnost“?
- •19.2 Historický vývoj funkcí státu
- •19.3 Ekonomické teorie o zasahování státu do ekonomiky
- •19.4 Hospodářská a sociální politika státu
- •19.4.1 Typologie hospodářské politiky
- •19.4.2 Cíle a nástroje hospodářské politiky a jejich vztahy obecně
- •19.4.3 Magie makroekonomie
- •19.4.4 Strukturální hospodářská politika
- •19.4.5 Sociální politika státu
- •19.4.6 Průmyslová politika
- •19.4.7 Veřejný sektor
- •Velikost a odvětvová struktura veřejného sektoru ve vybraných zemích
- •20 Fiskální politika (rozpočtové hospodaření; daňová politika; výdajová politika; deficit státního rozpočtu a státní dluh; veřejné výdaje a zaměření fiskální politiky)
- •20.1 Rozpočtové hospodaření
- •Výsledky státního hospodaření
- •Viz graf 20.1 na straně 461!
- •20.1 Daňová politika
- •Vzájemný vztah daní a rozpočtového salda
- •20.3 Výdajová politika
- •Vládních transferů
- •20.4 Deficit státního rozpočtu a státní dluh
- •20.5 Veřejné výdaje a zaměření fiskální politiky
- •21 Monetární politika (peněžní zásoba a úroková míra jako hlavní nástroje monetární politiky; nástroje centrální banky používané V monetární politice)
- •21.1 Peněžní zásoba a úroková míra jako hlavní nástroje monetární politiky
- •Využití obou hlavních nástrojů – řízení peněžní zásoby a regulace úrokové míry – vyústí V expanzivní nebo restriktivní politiku.
- •22.2 Nástroje centrální banky používané V monetární politice
- •1. Povinné minimální rezervy
- •2. Operace na volném trhu
- •Výhody při využívání operací centrální banky na volném trhu jsou:
- •3. Diskontní sazby, lombardní sazby a repo sazby
16.1 Ekonomický růst a jeho teoretické základy
Ekonomickým růstem se rozumí vzestup hospodářského potenciálu země, ke kterému dochází v souvislosti s kvantitativním zvyšováním reálného HDP, popř. HNP. Použijeme-li pojem hranice produkčních možností, potom ekonomický růst posunuje, konkrétně zvětšuje hranice produkčních možností.
Při posuzování ekonomického růstu je však důležité si uvědomit, že se jedná o kvantitativní zvětšování reálného HPD (potenciálního i skutečného). Úroveň cen považujeme za konstatní, tzn. vyjadřujeme HDP ve stálých cenách, tj. cenách určitého zvoleného roku.
Dynamiku změny HDP, tj. ekonomický růst, nejčastěji vyjadřujeme jako:
a) tempo růstu (= relativní přírůstek v %)
Y1 – Yt-1
y
= x 100
Yt-1
b) koeficient růstu (= index růstu v %)
Yt
y
´
= x 100
Yt-1
Yt – HDP v roce t
Yt-1 – HDP v roce t-1
Ekonomická síla země a ekonomická úroveň
Zjišťujeme-li ekonomickou sílu země, zajímá nás velikost reálného HDP, tedy absolutní objem vytvořených finálních statků za jeden rok.
Ekonomická úroveň naopak vyjadřuje, jak účinně každá země využívá disponibilní výrobní zdroje. Měříme ji jako HDP na jednoho obyvatele. S růstem ekonomické úrovně obvykle dochází k růstu životní úrovně, proto ukazatel ekonomické úrovně je zároveň využíván jako základní ukazatel růstu životní úrovně v dané zemi.
Terorie ekonomického růstu
Zformována až v 50. letech minulého století. Poznání úlohy tzv. bezprostředních determinantů růstu, nazývaných faktory růstu a jejich vlivu na dosahovanou úroveň HDP.
V 70. a 80. letech se zaměřila na prozkoumání možnosti, jak udžet stabilní úroveň růstu a to navzdory existujícím surovinám a ekologickým limitům růstu (práce publikované pod hlavičkou Římského klubu). Značná pozornost byla věnovaná i tzv. zůstatkovým faktorům růstu, mezi které jsou zahrnovány inovace, vzdělání a kvalifikace (R. Solow).
Modely makroekonomického růstu
Rozvoj teorií růstu – jeho kvantitativní ekonomické disciplíny – umožnil pokrok ve statistice, která po II.sv.v. začíná produkovat sestavy souhrnných (agregátních) ukazatelů. Existence a dostupnost statistických údajů o vývoji ekonomiky jako celku umožňuje matematicky analyzovat a následně kvantifikovat vzájemné vztahy mezi těmito ukazateli. Tak jsou formovány ekonomické modely, které vytvářejí, pomocí matematického systému rovnic s určitým počtem proměnných, základní obraz o stavu a vývoji ekonomiky na agregátní úrovni.
Ideální modely – modely, se kterými se operuje pouze v ideální, tedy myšlenkové podobě. Ekonomické modely – se opírají o matematické nebo grafické vyjádření a staly se jedním ze základních nástrojů anylýzy nejen v rámci teorií růstu, ale v celé makroekonomii.
Ekonomické modely lze třídit z různých hledisek. Bedeme-li za ozhodující způsob považovat, jak zachycují čas, můžeme rozlišovat:
statiské modely – vztahují se k jednomu časovému okamžiku
dynamické modely – charekterizují změny ekonomikcých procesů v čase
podle cílového zaměření se modely člení na:
teoreticko-analytické modely – využívají se zejména v ekonomické teorii
aplikované modely – vhodné pro hospodářskou praxi
podle povahy vztahů mezi proměnnými rozlišujeme:
matematické modely – vztahy mezi proměnnými jsou funkční, tedy vždy bez výjimky platí např. 3=1/3x9
ekonometrické modely – vztahy mezi proměnnými jsou stochastické, tzn platí pouze přibližně; připouštějí se odchylky a hledají metody, jak se určí nejpravděpodobnější uspořádání systému
Vzájemné vztahy mezi matematickými a ekonometrickými modely – matematické modely lze přeměnit na ekonometrické tak, ře do rovnic, které představují funkční vztahy, zařadíme i člen (členy), které zachycují stochastické odchylky, ke kterým dochází téměř vždy, neboť každý matematický model je zjednodušen a nebere v úvahu všechny proměnné a vztahy, které existují v reálné ekonomice. Lze i naopak přeměnit ekonometrické modely na matematické tak, že např. mezi dvěma proměnnými je natolik silný a jednoznačný vztah, že jej lze vysvětlil i určitým kauzálním vztahem. Specifickou skupinou jsou simulační modely forresterovského typu - k jejich sestavení se využívají počítačové simulace, s jejichž pomocí se de facto konstruuje požadovaný model.