
- •Firma V podmínkách nedokonalé konkurence
- •8.1 Vznik výsadního (monopolního) postavení tržního subjektu
- •Rovnováha a maximalizace zisku V případě monopolu
- •Oligopol a monopolní konkurence
- •Vznik výsadního (monopolního) postavení tržního subjektu
- •Přechodný
- •Relativně trvalý
- •Rovnováha a maximalizace zisku V případě monopolu
- •Oligopol a monopolní konkurence
- •Oligopol (malý počet velkých firem)
- •Monopolní konkurence (konkurence velké skupiny)
Oligopol a monopolní konkurence
Oligopol (malý počet velkých firem)
Oligopol představuje tržní strukturu, kdy v odvětví dominuje malý počet velkých firem (oligos = malý), které vyrábějí převážnou část nabídky. Proto rozlišujeme:
relativně koncentrovaný oligopol, kdy v odvětví existují vedle silných podniků (které mohou stanovit cenu vyšší než mezní náklady) i střední a malé podniky;
absolutně koncentrovaný oligopol, kdy téměř celou výrobu odvětví zajištují velké firmy a na drobné podniky zůstávají jen tržní výklenky.
Podle toho, zda firmy vyrábějí totožné nebo diferencované výrobky, rozlišujeme oligopol:
homogenní (vyrábějí se identické produkty, např. těžba surovin, služby letecké dopravy apod.);
heterogenní (několik firem vyrábí částečně odlišný produkt, např. automobily).
Postavení firem na trhu není rovnocenné, malé a střední firmy jsou obvykle v pozici cenového příjemce (do stanovené ceny se snaží nákladově vtěsnat). Cenová tvorba v podmínkách oligopolu je označována za „hledání ceny" a ukážeme si ji v případě tzv. cenového vůdcovství (graf 8.5).
D = tržní křivka poptávky
d = křivka poptávky po produkci dominantní firmy
Oligopol s dominantní firmou je situace, kdy v odvětví jedna firma zajišťuje většinu nabídky a je obklopena slabšími konkurenty. V určitých hranicích má možnost určovat cenu a ostatní firmy ji následují jak při poklesu, tak při růstu ceny. Dominantní firma určuje rovnovážnou cenu v průsečíku vlastních křivek mezního příjmu a mezních nákladů, dodává na trh QD produkce za cenu PD, kterou respektují všechny ostatní firmy (tzv. oligopolní lem). Objem jejich nabídky je označen Qc (od bodu L do bodu C). Cena se vytváří na nižší úrovni, než by tomu bylo v podmínkách monopolu, protože existuje určitá možnost vstupu do odvětví. Cenový vůdce při určování ceny vychází nejen z vlastních průměrných a mezních nákladů, ale i z informací o situaci reálných a potenciálních konkurentů. Cena je potom stanovena na takové úrovni, že vyhovuje všem firmám v celé struktuře oligopolu. Firmy, které tvoří oligopolní lem, tuto cenu respektují, protože mají vzhledem k svému podílu na produkci odvětví vyšší jednotkové náklady (AC) než dominantní firma a nezískávají úspory z rozsahu výroby. Nejsou proto schopny získat zákazníky snižováním cen a přirozeně nemohou ani stanovit cenu vyšší než dominantní firma.
V boji o zákazníka používají firmy dvě základní metody, jde o tzv. cenovou a necenovou konkurenci.
Cenová konkurence využívá jako nástroj konkurenčního boje cenu. Firmy dobrovolně snižují cenu svých výrobků. Cílem této cenové války je ovládnutí trhu, což vítězné firmě umožní v budoucnosti diktovat ostatním účastníkům trhu podmínky a zvyšovat ceny. Proto jsou firmy ochotny dočasně se vzdát svých zisků.
Necenová konkurence (dnes více používána) je založena na snaze získat zákazníka jiným způsobem než manipulací s cenou zboží. Obvyklými nástroji tohoto konkurenčního boje jsou: reklama, vyšší kvalita, přitažlivý design, obalová technika, prodej na úvěr, dokonalejší servis, uplatňování leasingu atd.