Vrcholné : 80. Léta 17. Stol.

J. J. HEERMAN : neměl vlastní dílnu. 1. využití iluzionismu - schodiště v Tróji a boj olympských bohů s Titány

Matěj Václav JÁCLEL:se svou dílnou rozsáhlé dílo pro pražské a venkovské kostely a kláštery v  Sedlci, Broumově

- 3 sousoší pro Karlův most – Sv. Anna samotřetí, - Sv. Dominik a Tomáš Akvinský, - Vidění sv. Bernarda z Claivux

Ferdinand Ignác PLATZER : monumentální sochy, - výzdoba sv. Mikuláše

Jan Oldřich MEYER : K. most: - Sv. Antonín Paduánský, - Sv. Juda Tadeáš, - Kristus se sv. Kosmou a Damiánem

Jan BROKOF :zakladatel jedné z nejvýznam. dílen., původem slovenský Němec

- sv. Jan Nepomucký pro Karl. Most (podle dřevěného Rauchmilerova modelu)

- antičtí bohové Toskánského paláce

Ferdinand Maxmilián BROKOF : 1688 – 1731

syn Jana Brokofa. Školil se ve Vídni u otce, stal se s Braunem nejvýznamnějším. Vyznačuje se plastikou objemů, realistickými detaily, monumentální kompozicí, principem konvexů – světlo nechává měkce klouzat po plynulých přechodech plastických tvarů, usiluje o valér. Podstavec řeší jako celek se sousoším.

- Mouřeníni v průčelí Morzinského paláce (Nerudova) – alegorie Dne a Noc

- náhrobek Václava Vratislava z Mitrovc ve sv. Jakubu v Praze

- sousoší sv. Jana Křtitele na Maltézském nám.

- v NG : - Jupiter, - Merkur, - Venuše

- sochy pro Karlův most : sousoší : - Sv. Barbora, Markéta a Alžběta

- Trinitářů ( 3 světci – část soklu je jeskyně- vězení na křestany, hlídané Turkem)

- Sv. Vincent Ferrarský a Prokop

- Sv. František Xaverský (4 postavy různých lid.ras : Ind, Černoch, Japonec, Tatar)

sochy : - sv. Vojtěch, - Kajetán, - Ignác, - Vít

Matyáš Bernard BRAUN : 1984 – 1738

mistr iluzionistického směru vrcholného baroka s rozsáhlou dílnou. Je pro něj typická vlající forma, bez jemností a detailů, užívá nadsazené proděravění, dramatičnost, pathos, expresi, usiluje o prudký kontrast. Konkávní princip : zadržuje světlo na vrcholcích tvaru a stín v prohlubních, za účelem většího rozrušení hmoty a formy užívá tvrdý pískovec.

- výzdoba k. sv Klimenta v Klementinu – dřevo

- náhrobek maršála hraběte Leopolda Šlika

- Sv. matouš evangelista

reliéfy : - Vidění sv. Huberta

- Stigmatizace sv. Františka

- Narození páně

- Klanění 3 králů

- Herkulův zápas se lvem nemejským

sochy pro Karlův most : - Sen sv, Luitgardy ( objednaný cisterciáky z Plas)

- Juda Tadeáš

- KUKS pro Šlika : Alegorie Ctností a Neřestí ( vše ženské figury) polychromovalé, 2x 12 soch + 2andělé (blažené a žalostné smrti)

Ctnosti : Víra, Naděje, Trpělivost, Moudrost, Láska, Píle, Štědrost, Upřímnost,Cudnost, Spravedlnost,

Neřesti : Lenost, Marnivost, Obžerství, Pýcha, Lakomství, Hněv, Lehkomyslnost, Pomluva, Podvod

Betlém u Kuksu pro Šporka v pískovcových skalách, divadlo, reliéfy, sochy s náboženským obsahem

- Kristus,

- Sv. Máří Magdalena

- poustevníci: - Onufrius a Garin

PAUL GAUGIN…………………………………………………………..…………………………………………...……..40.

7.června 1848 v Paříži – 1903 Hiva Oa / Jižní Pacifik

Dětství v Peru ( je hrdý na své Peruánské – Španělské předky). V sedmi opět v Paříži, navštěvuje katolickou školu v Orleans, jeho matka pracuje jako švadlena. Bojí se o zabezpečení svých dětí a jejich poručníkem se stává Gustave Arosa, rodinný přítel a sběratel umění. V 17 ti letech se rozhodne jít k námořnictvu, ale nesloží zkoušky. Stane se tedy alespoń pomocným kormidelníkem na obchodní lodi. Když je ještě na moři, umírá matka. Začne frankopruská válka a on se účastní bitev na moři.

Vrátí se chudý do Francie, kde mu Arosa pomůže získat práci u firmy Bertin na pařížské burze. Obchodováním na burze vydělává mnoho peněz a tak si pořídí rodinu ( žena Matte a celkem 5 dětí). Začne malovat , nejprve jen svátečně, a snaží se dostat do kruhu umělců tím, že kupuje jejich obrazy. Učí jej Pissaro a Collarosi.

V roce1876 přijme Salon jednu jeho krajinu. Pracuje i na keramice a sochách. Roku 1880 se účastní - bustou svého syna Emilia Impresionistické výstavy. V dalších letech se účastní 20 ti plátny a 3 mi sochami , je však kritizován.

- Šijící Zuzana (akt) 1880 , - Zahrada v Zimě : 1883 , - Zátiší s portrétem Ch. Lavala : 1886

V lednu 1883 zbankrotuje firma a Gaugin je bez práce. Nastávají finanční potíže. Manželka odjede k rodině do Kodaně. Posléze odjede za nimi, pracuje, ale nevydělá dost , aby uživil rodinu a své umění. První samostatná výstava končí fiaskem a odjede zpět do Paříže. Ůčastní se 8. Impres. výstavy ale s impresionismem se rozchází.

Uvědomuje si psychickou nosnost základních výtvarných prostředků: linie ( lživé, ušlechtilé, přímky jsou nekonečno, křivky ohraničují) a barvy ( jež mají ještě větší význam)

Panama : 1887 Odjel se s přítelem Lavalem, ale musel pracovat na Panamském průplavu, aby si vydělal nějaké peníze. Odcestuje na Martinique, kde namaluje asi 10 pláten – Sběračky manga, - Martinique

Arles : od 23. října – prosinec 1888. Přes Thea, který pracuje v goupilově galerii se seznámí s Goghem. Ctějí založit novou malířskou školu. Theo jim posílá peníze a doufá, že se Gaugin o Gogha postará. Tem je mu jakousi chůvou, udržuje pořádek a snaží se Gogha poučovat i v malování. Mají však rozdílné názory i vzory : Gaugin : (Ingra, Raffaela, Degase), Gogh: (Daumiera, Rousseaua, Daugbiniho). Poté, co jej 24. prosince Gogh napadne a uřízne si ucho, vrátí se Gaugin zpět do Paříže.

- Gogh majující slunečnice, - Les Alyscapms , - Modré stromy, - Kavárna v Arles, - Arlesanky v parku

Paříž : 1888 bydlí u přítele Schuffeneckera, začal s grafikou. Skupina syntetistů : Gaugin , Bernard, Schuffenecker, Laval, Anquetin. - Rodina malíře Schuffeneckera

Pont Aven v Bretani :1889 Používá různé materiály a metody. Vyučuje, aby si vydělal peníze. S mladším Bernardem se nepohodne kvůli autorství syntetismu a cloasinismu. ( Bernard namaloval - Bretonské ženy a vysvětlil Gauginovi svou teorii nelomených barev. Ten si ji vyzkoušel na - Vidění po kázání : zápas Jakuba s andělem a získal za něj titul stvořitel symbolismu)

- Žlutý Kristus, - Zelený Kristus, - Kristus v zahradě olivetské, - Bonjour monsieur Gaugin (NG) - Zápasící děti : 1888

- portrét madame Sartre, - portrét Madeleine Bernardové, - Autoportrét 1888, - Autoportrét se Žlutým Kristem

- Ztráta panenství 1890, - Bud´te milenkami (dřevořez).

Paříž – 1891 : množství keramiky : - Autoportrét v podobě džbánu s krvavými slzami

Příprava na cestu na Tahiti, chce prodat své dosavadní obrazy an retrospektivní výstavě s mohutnou reklamou, aby si vydělal na cestu. Získá i peníze od ůřadů a naposledy navštíví rodinu v Kodani.

Tahiti – 1. cesta 1891 – 1893 : Papeete , zklamán kolonialismem, hledá odlehlejší místo pro svůj dům. Najde si 13 ti letou dívku Tehuru, jež je mu modelkou, milenkou a hospodyní. Kromě obrazů tvoří i sochy. Má opět finanční problémy – odjede

- Žena s květinou, - Večeře, - Tahitanky na pláži, - Muž se sekyrou, - Ženy z Tahity, - Ty žárlíš, - Duch mrtvých bdí,

- Kdy se vdáš ?, - Den bohů, - Předkové Tehaamany

Paříž – 1893, po smrti strýce Isidora, jež mu zanechal dědictví. Pronajal si studio, kde pořádá večírky umělců, najde si novou 13- ti letou milenku Jávankou Annu. Napíše autobiografický ilustrovaný deník Noa Noa.

Keramika – Divoška

Pont Aven : roztržka – zranění, projevuje se u něj syfilis. Chce uspořádat další výstavu , aby mohl odjet.

Tahihi – 2. cesta : Značně nemocný, najde si novou 14 -ti letou dívku Pahuru. Maluje málo, ale vytvoří obraz – Urozená žena ( ležící akt) Má problémy zdravotní, duševní , finanční – Chce spáchat sebevraždu, ale neúspěšně. Jako odkaz chtěl nejspíš zanechat plátno

– Odkud přicházíme ? Co jsme ? Kam jdeme ? 1897, - Sen , - Bílý kůń, - Dvě Tahitanky

Zachvátí jej náhlá posedlost sháněním vlastních obrazů, sochu - Oviri si přeje na vlastní náhrobek

Nakonec dostává 300 franků měsíčně za 20 obrazů ročně.

Markézy : 1901 : Dům rozkoše, nová 14 -ti letá dívka. Jeho chlípnost a nepřátelství k úřadům se stupńují až k soudu. Zemřel 8. května an srdeční záchvat. - Paridův soud ( NG), - Útěk (NG), - socha Otec chlípník

Gaugin jako první usiloval o obohacení moderního západního umění příkladem primitivních kultur. Vytvořil sloh, uznávající barevnou plochu jako základní jednotku obrazu, rytmizovanou poměrem barevných ploch a výraznými konturami.

Ovlivnil Pont- Avenskou školu a členy skupiny Nabis, (vznik Talismanu Nabis – při malování v plenéru se Sérusierem : na víčko od tabatěrky). Z jeho díla vyšla i secese.

„Nekopíruj příliš od přírody, umění je abstrakce, odvozuj od přírody tak, že budeš snít a mysli víc na tvorbu než na výsledek. Jediným způsobem, jak dosáhnout boha je dělat to, co on - tvořit.“

VINCENT WILLEM VAN GOGH………..……………...……………………………..……………………….41.

1853 (30.března v Groot Zundert v Holandsku), rodina protestantského kněze. – 1890 (27.července se zastřelil v polích u Auvers )

rok před narozením porodila jeho matka mrtvé dítě Vincenta Wilema. Gogh měl celé dětství pocit, že je náhradníkem zemřelého bratra.

S uměním starých mistrů se setkává v 16 ti letech jako pomocních obchodníka s obrazy. Cesty do Haagu a Londýna (1. milostné zklamání). Poté začíná hledat smysl vlastní existence v náboženství. Není však přijat na Fakultu teologie v Amserodamu ani Školu pratického náboženství v Bruselu. Roku 1876 žil asi ¾ roku v Anglii jako pomocný kazatel v neuvěřitelných podmínkách.

HOLANDSKO 1880 – 1885 Na 5 let se usídlí v holandském hornickém měsrečku Borinage, kde je kazatelema stará se o chudé horníky a sám sebe zanedbává. Nakonec je pro nedůstojné vystupování propuštěn.

Tvrdohlavě zamítal vlastnictví jakéhokoliv majetku. Zde v prostředí plném chudoby našel své poslání v umění. Intensivně studuje severské vlámské mistry 17. stol. a jeho vlastní obrazy jsou pak tmavé a plné zemitých barev. Zachycují podmínky nejchudších dělníků jako prostředek pro zachycení reality( Jedlíci brambor 1885 – vystupńováno až ke karikatuře, vychází z Rembrandtova šerosvitu.). Věnuje pozornost detailům, rysům a výrazům tváře ( Hlava ženy 1885, hluboce si uvědomuje problémy světa a společnosti. Krajiny ( Pohled na moře v Scheveningenu, - Farma, - Alej topolů na podzim, - Lidé jdoucí z kostela, - Starý kostel v Nuen 1885, a zátiší ( Košík se starými jablky, Košík brambor, - Kolovrátek, - Zátiší s Biblí) jakoby maloval večer.

1883 – 1885 žil u své rodiny v Nuen, maloval krajiny a figurální kompozice.

ANTVERPY 1885 – 1886 Maloval námořníky a studoval japonský dřevořez. Užívá podstatně světlejší, ale studené barvy. ( Lebka kouřící cigaretu 1885, - Hlava ženy, - Váza, - Domy z pohledu dvorku, - Mušle a krevety 1886

Vzory mu jsou Millet, Rubens

PAŘÍŽ 1886 – 1888 Zde opouští realismus, rebelská Paříž jej plní nadšením, paleta se prosvětluje + teplejší růžové tóny, objevuje techniky impresionistů, barbizonské školy a japonské grafické listy podle nichž i maluje ( japonaiserie podle Hiroshiga, - Most v dešti). Na pozadí portrétů se objevují japonské dřevoryty – Podobizna Otce Tanguyho.

V obchodě svého bratra se seznámí s Pissarem, Signackem, ale více jej ovlivńuje Gaugin a Bernard. Ve svém nadšení přivede do svého domu prostitutku a jejích 5 dětí, aby je zachránil , což se mu však nepovede a tak upadá opět do depresí.

- Modrý autoportrét (v pozadí rotující vesmír), - Autoportrét s pláštěm a slamákem, - Autoportrét bez slamáku

- Stromy a podrost – tečkový rukopis, sytá zeleń, - Pšeničné pole s ptákem (již čárkový rukopis)

- Zeleninová zahrada, – Švestkový strom v květu

- Zátiší se zelím a cibulí, - Zátiší s citrony a ovoce, - mnoho zátiší s květinami, - Pár bot (2X)

- pohledy na Montmartre, - Ústí Seiny, - interiéry restaurantů.

ARLES 1888 – 1889 Pronajme si žlutý pokoj ve„ Žlutém domě “. Uchýlí se do samoty, smiřuje se s osudem. Jeho obrazy hýří jedinečným rytmem světa, s přírodou jako hlavní inspirací, plné pohybu, jasných, žhavých barev a linií v prudkých tazích štětce.

- Portrét jednookého muže, - Stará žena z Arles

- Žlutý dům, - Pokoj v Arles, - Most v Arles, - Pohled na Arles

- Zelené žito ( NG), - Farma v pšeničném poli, - Růžový sad , - Bílý sad, - Sad v květu

- Rybářské lodě na plái v St. Maries (kombinuje různé techniky), - Moře, - Krab na zádech

- Slunečnice ( vystupńovaná vášeń pro barvu, na uvítanou Gauginovi, chtěl si jimi vyzdobit pokoj) ( 3 verze : 1.srpen –v Londýně,

2. prosinec – v Tokyu – na jutě a bez podpisu s tmavším pozadím, 3. leden – v Amsterdamu, pro Gaugina, podobnější jeho stylu)

Konec roku ( 9 týdnů ) tráví v Arles s Gauginem. Těší se velice na jeho příjezd a celý pobyt pokládá za přípravu založení nové školy. Avšak jejich přátelství je velice proměnlivé, plné obdivu, rivality, zklamání, žárlivosti i vzájemného ovlivńování. Při jedné z roztržek vytasí Gogh na Gaugina břitvu, ten se poleká a uteče. Gogh si poté jako trest uřízne své ucho, zabalí do kapesníku a pošle do nevěstince jako dar pro jednu z prostitutek. Gaugin spěšně opustí Arles a s Goghem se již nesetká.

- Goghova židle, - Gauginova židle

- Auroportrét s ovázaným uchem

Jedinou jeho oporou po celý život je o 4 roky mladší bratr Theo. Van Gogh je na něm finančně závislý a stále mu posílá své dopisy, ve kterých líčí všechny své pocity, jež prožívá při malování. Dopisy se stávají Goghovým deníkem a přímým oslovením světa.

SAINT – RÉMY 1889– 1890 Po neštastné události s uchem se léčí v útulku pro duševně choré. Jeho zlomená osobnost , zmatek a nepokoj poznamenává hluboce jeho obrazy jež maluje, když se trochu zotaví. Každý fragment připomíná utrpení a zoufalost lidské existence. Maluje jako posedlý a věří, že to přispívá k jeho uzdravení.Barevnost je spíš zemitá nebo hodně pestrá.

– Nemocniční dvůr, - Zahrada blázince v Saint Rémy, - Noční kavárna, - Cesta s cypřiši

Život s duševně chorými je pro něj nesnesitelný a tak odjede v květnu 1890 do Paříže, kde se pod dohledem dr. Gacheta usadí.

- Portrét dr. Gacheta , - Kosatce, - Větve mandloně v květu, - Podrost, - Pár dřeváků, - Sněhem pokryté pole

AUVERS 1888 – 1888 Našel zde své sebevyjádření, jehož cenou byl vlastní život. Nikdy se nelitoval a nešetřil své zdraví. V hloubi duše si přeje být slavný, ale za celý život prodá pouze jediné plátno– Červená vinice u Auvers , a to pouhý půlrok před smrtí.

- série malých obr. z venkovského života, - Noc ( podle Mileta), - Pšeničné pole s máky, - Pohled na Auvers,

- Krajina v soumraku, - Pšeničné pole s bouřkovými mraky, - Obilné pole s havrany jsou poslední tragicky osudové ( 100 x 50cm). Nekompromisní touha po absolutní expresi jej dovedla po dlouhém uvažování k sebevraždě. 27. července 1890 se uprostřed osamělých polí u Auvers smrtelně postřelil ranou do prsou a zemřel v náruči Thea, jež jej přežil jen o půl roku, když u něj ze žalu propukla také duševní choroba. Oba jsou pochováni na hřbitově v Auvers.

Vincent van Gogh patří k prvním expresionistům v moderním malířství. Jeho tvůrcí období netrvalo déle neř 6 let, přesto vytvořil ohromné množství obrazů. Není pro něj důležitý námět, ale technika a prožívání malování.

„Dílo je obrazem psychiky svého tvůrce, ten má právo na deformaci, usiluje o hlubší výraz obraz a expresivnost.“

MIKOLÁŠ ALEŠ………………………………………………………………………...………………………………….42.

18. listopadu 1852 – 20. července 1913

Narodil se v Mirtovicích , odkud v sedmnácti odešel a již se sem nikdy natrvalo nevrátil. Ale díky své dokonalé fotografické paměti využívá motivů z rodného kraje po celý život. Jeho otec byl písař a zapálený vlastenec. Oba starší bratři byli též umělecky nadaní. František psal básně a Jan byl nadaný kreslíř. Mikoláš se od nich hodně naučil, ale oba tragicky zahynuli.Mikoláš kreslil od 4 let. V letech 1865 – 1867 studoval na Píseckém gymnáziu, kam ale moc nechodil a čas trávil s bratrem Janem.

1866 se začal učit malířem pokojů, ale studium nedokončil. Své vzpomínky vyjádřil v kresbách – Studentské Kresby

1896 vstoupil na pražskou Akademii. Po vzoru bratra se zabýval historií ( kostelíček na Bílé Hoře).

1874 ilustruje studentský časopis Blbárna, kde s humorem zachycuje akademické názory 1. pol. 70. let.

Na začátku 70. let. vytváří cykly – Tři doby Země české, - Přemyslovci, - Jan za chrta dán, - Cikánova láska, - Pět smyslů, - Vlast ( nejslavnější cyklus 14 ti lunet ).

První malby začíná tvořit až v roce 1876. – Bitva s Turky, - Pícování.

Brandejsovi, jež mu poskytl ubytování a stravu, namaloval Rákocziho pochod a věnuje mu skoro polovinu obrazů.

Aleš nerozlišuje mezi skicou a hotovým dílem, což mu bylo často vytýkáno. Vytvořil mnoho návrhů pro Národní divadlo, ale bylo mu zakázáno jej realizovat – to bylo zadáno jiným. Obr. pro ND :

LUNETY :

- Chrudimsko

- Mže

- Stráž na pomezí

- Pověsti a osudy

- Domažlice

- Léčivá zřídla

- Rudohoří

- Severní průsmyky

- Jizera

- Trutnov

- Krkonoše

- Dvůr králové

- Táborsko

- Otava

- Žalov

FOYER : společně se Ženíškem

- Mythus

- Život

- Historie

DALŠÍ OBRAZY :

- Zavraždění knížete Svatopluka Vršovci

- Břetislav a Jitka

- Sultán Solimán

- Jiří Poděbradský

- Zasvit´mi ty slunko zlaté

- Cikánský tábor

- Mikuláš Zrinský

- Arab na poušti

- Staroslovanský pohřeb

DŘEVORYT: - Na Stráži, - Nad hrobem božího bojovníka

ILUSTRACE : - Paleček, - Šotek, - Květy, - Světozor, - Zlatá Praha

Na konci života navrhuje fresky pro městské domy.

Jeho nejsilnější stránkou a bravurou jsou figurální kresby – Nejoblíbenější technikou byla perokresba, lavírovaná kresba, tužka, akvarel.

Témata z historie Slovanského národa : bitvy, husiti, panovníci, bájné postavy historické a venkovské postavy.

4 postavy českých dějin kreslil Aleš záměrně po celý život a v různých variantách, aby je předváděl národu jako příklad jejich ctnosti.

Sv. Václava – zdroj duševní síly a naděje národa pro všechny časy , Mistra Jana Husa - vzor pravdy a věrnosti v rozumovém poznání , Jana Žižku - projev síly odhodlanosti a statečnosti a Jiřího z Poděbrad – symbol státnické moudrosti.

Byl hluboce myšlenkově založeným člověkem. Vlastnil velkou knihovnu (přes 2000 knih) , ve které hledal útěchu a čerpal inspiraci. Zejména dějepisné knihy : Hájkova Kronika česká, knihy o dějinách slovanských a významných bitvách.

Aleš, který své obrazy tvořil z lásky k národu, si přál, aby se jeho poslání dostalo mezi lid: „Svým uměním chci buditi vědomí a hrdost národní. Svou prací chci lid probouzet a vraceti k staré české slávě, chci proto, aby právě moje práce šla mezi lid.“

ČESKÝ IMPRESIONISMUS A. SLAVÍČEK….( problematika prolínání se secesí, zpoždění) ……....…...44.

Nejvýznamnějšími jsou Antonín Slavíček, Antonín Hudeček a Jan Preisler, kteří spoluvytvářeli českou malířskou avantgardu. Dalšími jsou František Kaván, Josef Schusser, Alois Kalvoda, Otakar Lebeda, Radimský a jisté rysy impresionismu nalézáme i v některých dílech Maxe Švabinského(Chudý kraj). První náznaky jsou cítit už v krajinách Navrátilových, Kosárkových, Chitussiho a Mařákových. Český impresionismus se vyvíjel na přelomu 19. a 20.století a vychází  z impresionismu francouzského. Barevná skvrna nanášená drobnými tahy se stala nejdůležitějším vyjadřovacím prostředkem. Malíři soustřeďují svou plnou pozornost na zachycení světla a zářivé životnosti přírody v krátkém okamžiku a proměnlivých náladách. U některých českých malířů se však objevují i tmavé – až černé tóny. Kvůli zpoždění se do něj ještě přimíchaly i jiné styly a většina malířů prošla vývojem od přírodního náladového lyrismu až k náznakům symbolismu a secese.