3)Chování spotřebitele a formování poptávky

(racionální chování spotřebitele, užitek a jeho měření, celkový a mezní užitek, rovnováha spotřebitele, substituční a důchodový efekt, poptávka a její elasticita)

RACIONÁLNÍ CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE

Rozpočtové omezení spotřebitele = maximální objem finančních prostředků, jež může daný spotřebitel vynaložit na nákup příslušného spotřebního koše, tj. určité kombinace statků x a y. Konstatujme, že všechny spotřební koše, které je tento spotřebitel schopen získat při dané úrovni důchodu a daných cenách, tvoří tzv. množinu tržních příležitostí, která je ohraničena linií rozpočtu. V souvislosti s linií rozpočtu jsme pak konstatovali, že její sklon vyjadřuje „ochotu“ trhu nahrazovat jeden statek druhým, v důsledku čehož tento sklon označujeme pojmem mezní míra substituce ve směně.

Druhou oblastí, jež výrazně ovlivňuje spotřebitelovu volbu, jsou jeho preference, tj. konstatování, že statek x je z jeho pohledu lepší než statek y. Tyto preference pak spotřebitel uspořádává do tzv. preferenční funkce a jejich směr vyjadřuje pomocí užitku. Metodu, na jejímž základě spotřebitel jednotlivými statkům přiděluje konkrétní čísla tak, aby nejméně preferovaný statek dostal číslo nejnižší a naopak nejvíce preferovaný statek číslo nejvyšší, pak označujeme jako užitkovou funkci. 

V rámci ekonomické teorie pak existují dvě základní verze teorie užitečnosti, a to:  • verze kardinalistická, která považuje užitek spotřebitele za veličinu měřitelnou v tzv. kardinálních jednotkách (nejčastěji v tzv. „utilech“), což nám umožňuje určit hodnotu celkového a mezního užitku spotřebitele. V rámci této verze jsme pak definovali zákon klesající mezní užitečnosti, jenž říká, že mezní užitek spotřebitele má s růstem spotřebovaného množství statku tendenci klesat. • a verze ordinalistická, jejíž představitelé hovoří naopak o tom, že užitek, resp. jeho úroveň nelze měřit, ale pouze seřadit v tzv. ordinální škále.

UŽITEK

= ekonomický pojem, označuje subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby statků. V ekonomické teorii se racionálně chovající spotřebitel snaží svůj užitek maximalizovat.

Spotřebitel se rozhoduje, jaký spotřební koš (tzn. kombinaci statků) si zvolí. Volba, pokud má být racionální, musí vždy splňovat následující axiomy:

• Axiom úplnosti srovnání – pro libovolné spotřební koše A a B je spotřebitel schopen rozhodnout jestli U(A) je větší, menší, nebo rovno U(B).

• Axiom tranzitivity – pokud A, B, C jsou spotřební koše a platí U(A) > U(B) a zároveň U(B) > U(C), pak platí U(A) > U(C).

Obvykle, ne však vždy splňuje spotřebitelská volba i další dva pomocné axiomy:

• Axiom nepřesycení (víc je lépe) – tento axiom říká, že větší množství statku je preferováno před menším.

• Axiom rozmanitosti (rozmanitá spotřeba je preferována před monomaniakální) – pokud A, B a C jsou spotřební koše, kde C je konvexní kombinací A a B a je od nich různý a platí U(A) = U(B) a U(C) > U(A).

U(A) představuje užitek plynoucí ze spotřeby spotřebního koše A. Použití tohoto zápisu v axiomech vyjadřuje míru preferencí. Tzn. U(A) > U(B) znamená, že je spotřební koš A preferován před spotřebním košem B.

Měření užitku

Kardinalistická teorie

Kardinalistická teorie měření užitku předpokládá, že užitek je přímo měřitelný. Spotřebitel je tedy schopen každému spotřebnímu koši přiřadit konkrétní hodnotu užitku.

Je spojována s W. S. Jevonsem, který se řadil do Cambridgeské školy neoklasické ekonomie.

Funkce celkového užitku (angl. total utility) závisí na množství spotřebovávaných statků a lze ji zapsat jako:  , kde   jsou množství spotřebovávaných statků. Pro zjednodušení analýzy se používá funkce celkového užitku o dvou proměnných:  , kde   reprezentuje ostatní statky.

Mezní užitek (angl. marginal utility) ze spotřeby další jednotky statku X je definován jako parciální derivace TU podle X:   

Popisuje, jak spotřebitel preferuje spotřebu další jednotky statku. Běžný spotřebitel spotřebovává normální statek nejprve se snižujícím se mezním užitkem (Zákon klesajícího mezního užitku), celkový užitek přitom roste. V určitém bodě však spotřeba další jednotky nezvyšuje jeho užitek (celkový) – dosáhla bodu nasycení. Spotřeba dalších jednotek statku může užitek spotřebitele snižovat - mezní užitek je záporný (V tomto příkladě je opuštěn axiom nepřesycení.)

Ordinalistická teorie

Ordinalistická teorie tvrdí, že užitek není přímo měřitelný, avšak spotřebitel dokáže všechny spotřební koše seřadit od nejvíce preferovaného až po nejméně preferovaný.

Wilfredo Pareto (Itálie), představitel Lausannské školy neoklasické ekonomie odmítl kardinalistickou teorii užitku a vytvořil Ordinalistickou teorii chování spotřebitele.

V tomto případě nelze funkci celkového užitku přímo znázornit. Lze však spojit takové spotřební koše (množství spotřebovávaných statků  ), které poskytují spotřebiteli stejnou výši užitku. Takto spojené body formují indiferenční křivku.

CELKOVÝ UŽITEK - vyjadřuje celkovou úroveň uspokojení určité potřeby - závislý na objemu spotřebovaného statku - zvyšuje se s růstem jeho množství - ovlivněn vlastnostmi a kvalitou statku, mírou s jakou je schopen uspokojit potřeby - ovlivněn i subjektivním vztahem spotřebitele k určitému statku, jeho preferencemi

MEZNÍ UŽITEK

= je užitek dodatečně získané jednotky dané věci (statku, služby) v daném okamžiku.

Mezní užitek vyjadřuje o kolik vzroste celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku. Mezní užitek je závislý: • na významu a intenzitě potřeby (jsou-li potřeby naléhavé, pak každá další jednotka zboží přinese poměrně velký užitek) • na disponibilním množství (čím je zboží vzácnější, tím vyšší je mezní užitek z něho plynoucí)

Zákon klesajícího mezního užitku – s růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek. Nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další má pro spotřebitele menší význam. Celkový užitek se tedy s růstem objemu spotřebovávaného zboží zvyšuje stále pomaleji.

Mezní užitek se používá v kontrastu s celkovým užitkem. Podle mezního užitku se rozhodujeme. Naopak celkový užitek naše rozhodování v danou chvíli neovlivňuje.

(Př. Máme před sebou sklenici vody a sklenici perel. Vezmeme si raději sklenici perel, jelikož v dané chvíli je pro nás cennější (méně dostupná) než sklenice vody. (Neuvažujeme-li o člověku, trpícím žízní.) Avšak celkový užitek vody je pro člověka důležitější, než celkový užitek perel. Bez vody bychom nepřežili, bez perel ano).

ROVNOVÁHA SPOTŘEBITELE
Spotřebitel se snaží za své peníze kupovat zboží služby, které mu přinášejí největší užitek.
SUBSTITUČNÍ EFEKT Snaha kupujících nahradit zboží, jehož cena roste, jiným srovnatelným zbožím s nižší cenou DŮCHODOVÝ EFEKT Růst ceny způsobuje snížení důchodu spotřebitele, což vede k nutnosti snížit spotřebu, aby zůstala zachována výše důchodu

POPTÁVKA A JEJÍ ELASTICITA

Tržní poptávka je součtem poptávky jednotlivých spotřebitelů, je součtem individuálních poptávkových křivek.

Faktory ovlivňující poptávku :

• množství spotřebitelů ( posun celé křivky );

• změny ceny - posun po křivce tržní poptávky

• změnou individuální poptávky jednotlivých spotřebitelů

• změnou počtu spotřebitelů

Agregátní poptávka Je dána součtem tržních poptávek na všech dílčích trzích. Jedná se o tržní poptávku po všech zbožích.

ELASTICITA POPTÁVKY Udává vztah mezi změnou ceny a změnou poptávaného množství daného statku. Cenová elasticita poptávky - se vyjadřuje jako poměr procentních změn v objemu poptávaného zboží k procentním změnám cen EDP. EDP je menší než 1 = neelastická poptávka. Změna ceny vyvolá menší procentní změnu ( popř. žádnou u dokonale neelastické popt. ) množství. EDP je větší než 1 = změna ceny zboží vyvolá větší procentní změnu množství ( u dokonale elastické poptávky změna ceny = množství = 0 ) EDP je rovna 1 =  procentní změna ceny vyvolá stejnou procentní změnu objemu poptávaného statku Dokonale elastická poptávka EDP = nekonečno. Za určitou cenu se prodá jakékoli množství zboží. Dokonale neelastická poptávka EDP = 0. Množství se nemění s cenou. Faktory ovlivňující elasticitu: povaha potřeb, podíl výdajů na celkových výdajích, existence a dostupnost substitutů, čas. Podobně jako, cenovou elasticitu, můžeme vyjádřit i důchodovou a křížovou elasticitu. Zde místo ceny použijeme procentní změnu důchodu, v druhém případě obrátíme poměr.