Ekonomie

1) Ekonomie jako věda

2) Tržní mechanismus

3)Chování spotřebitele a formování poptávky

4)Chování výrobce a formování nabídky

5) Dokonalá konkurence a tržní rovnováha

6) Nedokonalá konkurence – monopol

7) Nedokonalá konkurence

8) Trhy výrobních faktorů - trh práce

9) Trhy výrobních faktorů – trh kapitálu a trh půdy

10) Mikroekonomická politika státu vládní selhání, zásahy státu do cen

11) Měření výkonu ekonomiky

12) Makroekonomická rovnováha

13) Hospodářský cyklus a hospodářský růst

14) Analýza inflace a jejího vlivu na makroekonomickou stabilitu ekonomiky

15) Peníze a fungování peněžního trhu

16) Hospodářská politika a analýza nástrojů hospodářské politiky z hlediska jejich účinnosti

17) Monetární hospodářská politika

18) Fiskální hospodářská politika

19) Mezinárodní obchod a systém měnových kurzů

20) Vnější ekonomická rovnováha

1) Ekonomie jako věda

(předmět a metody zkoumání, ekonomická vzácnost, princip efektivnosti a racionálního chování, náklady obětované příležitosti, ekonomický koloběh, hranice produkčních možností)

PŘEDMĚT A METODY ZKOUMÁNÍ

Ekonomie je společenská věda, která se zabývá hospodařením s omezenými zdroji. Vědy můžeme obecně dělit na vědy společenské - logické a vědy matematické. Ekonomie je vědou logickou, ale jelikož pojednává o kvantitách je zároveň vědou matematickou. Společenská větev ekonomické teorie je věda o chování lidí ve společenské výrobě. Společenskou výrobou rozumíme hospodářský proces, který se skládá ze čtyř sfér - vlastní výroby - rozdělování - směny - spotřeby.

1) matematická větev (formálně - logický charakter)  - možnost matematického důkazu  - co nelze dokázat matematicky, nelze dokázat vůbec 2) společenská větev  - odmítá matematiku v ekonomické teorii  - ekonomie je věda o chování lidí ve společenské výrobě (nelze nasměrovat do vzorců). Společenskou výrobou rozumíme hospodářský proces, který se skládá ze čtyř sfér: vlastní výroba, rozdělování, směna , spotřeba.

Působení ekonomie na život společnosti

Kromě členění ekonomie na větev společenskou a na větev matematickou můžeme rozlišovat pozitivní ekonomii a normativní ekonomii. Pozitivní ekonomie zkoumá ekonomickou realitu jako takovou a hledá zákonitosti jejího fungování. Pozitivní ekonomie nezahrnuje hodnotící soudy. Normativní ekonomie skutečnost hodnotí a konstruuje modely dokonalejšího ekonomického systému, čímž hraje aktivní roli ve vývoji organizace společenské výroby.

1) pozitivní ekonomie  - přijímá ekonomickou realitu jako takovou  - cílem je realitu popisovat a hledat v ní zákonitosti (fungování)  - ekonomický systém dokáže fungovat sám (avšak drobné zásahy nevylučují) 2) normativní ekonomie  - zkoumání skutečnosti  - konstruuje předobrazy dokonalejšího ekonomického systému

Mikroekonomie vs. makroekonomie

Ekonomická teorie se obvykle dělí na mikroekonomii a makroekonomii. Mikroekonomie zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů - jednotlivců, domácností a firem. Makroekonomie se zabývá hospodářstvím jako celkem a je východiskem hospodářské politiky. Zabývá se měřením celkového produktu společnosti, definuje nebo měří národohospodářské agregáty např.: inflaci, nezaměstnanost, zahraniční obchod, základní ukazatele a vztahy v reprodukci společenské výroby.

1) Mikroekonomie  - zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů - jednotlivců, domácností a firem  - používá pohled jednotlivých ekonomických subjektů 2) Makroekonomie  - zkoumá celé hospodářství jako celek  - dívá se na ekonomii z pohledu státu (hospodářská politika)  - zabývá se měřením celkového produktu společnosti, definuje nebo měří národohospodářské agregáty (inflaci, nezaměstnanost, zahraniční obchod, vztahy v reprodukci společenské výroby, atd.

Předmět ekonomické teorie

- zkoumání pohnutky lidí - co vede jednotlivé subjekty k jejich chování - proč uspokojují své potřeby - analyzuje způsoby, jakými dochází k uspokojování potřeb - vysvětluje ochotu lidí něco vyrábět - zkoumá nesoulad mezi potřebami a zdroji

Výroba

 - proces přeměny přírodních zdrojů v ekonomické statky  - některé statky jsou volně dostupné (viz. volný statek)

EKONOMICKÁ VZÁCNOST

Při potřebě statků naráží člověk na omezenost zdrojů, které mu poskytuje příroda. Ekonomické statky jsou charakteristické užitečností a vzácností (jinak by nebyly otázky Co?, Jak?, Pro koho?). Vzácnost(ценность) musíme posuzovat z hlediska prostoru i času.

Ekonomická vzácnost(ценность) obsahuje dvě hlediska: 1) Omezenost aby byl člověk ochoten vynaložit energii na získání nějakého předmětu, nesmí být pro něj tento předmět volně dostupný (není jím např. pitná voda z potoka za domem) 2) Užitečnost daný předmět musí mít pro jedince nějakou užitnou hodnotu (nemá ji mrazák v Arktidě).

Statky: 1) volné - předmět, který je užitečný, ale zároveň volně dostupný (vzduch, voda) 2) ekonomické

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ PRINCIPY

Omezená možnost získat materiální statky

→ vzácnost ekonomických zdrojů

→ vede k rozhodování jak těchto zdrojů nejlépe využít

Ekonomické rozhodování založeno na

Měli bychom provést tuto činnost?

Měli bychom dát přednost činnosti A před činností B?

= porovnání nákladů a přínosů (užitku), které jednotlivé činnosti svým aktérům přinášejí

= model racionální volby

Je nutné náklady i užitek vyčíslit → peněžní hodnota (možné vyčíslit i když činnost nevyžaduje přímé náklady)

Náklady a výnosy v krátkém/dlouhém období

Náklady a přínosy z určitého období nemusí přicházet současně

Ztěžuje to ekonomické rozhodování

„efekt krátkozrakosti“ - sklon brát v úvahu jen krátkodobé přínosy/náklady

Racionální rozhodování - rozhodovat se podle kritérií nákladů a výnosů

Základ racionálního rozhodování - maximalizace vlastního ekonomického zájmu = ziskový motiv

Ekonomická koncepce racionality - racionálně se rozhodující osoba se rozhoduje tak, aby sledovala své vlastní cíle či zájmy a že mezi těmito zájmy hrají klíčovou úlohu pobídky materiální čili ekonomické

Homo economicus - model lidského chování → předpokládá, že se lidé rozhodují převážně na základě porovnání vlastního materiálního prospěchu

Využití - popis a predikce rozhodování ekonomických subjektů

NÁKLADY OBĚTOVANÉ PŘÍLEŽITOSTI

= v ekonomii odpovídají hodnotě nejhodnotnější činnosti (statku), které se musí ekonomický subjekt vzdát ve prospěch jiné činnosti (jiného statku).

(Např. tím, že se člověk rozhodne jít večer do kina, se zbaví možnosti v ten samý čas pracovat přesčas a vydělávat peníze. Tato nezískaná mzda je nákladem obětovaným příležitosti jít do kina).

Náklady obětované příležitosti jsou základní ekonomický koncept. V ekonomii se vždy používají ekonomické náklady, které v sobě zahrnují jak explicitní náklady (tzn. skutečně vynaložené peníze, materiál, atd.), tak i implicitní náklady (tzn. náklady obětované příležitosti). Podle tohoto postupu pak definujeme ekonomický zisk, který je rozdílem mezi celkovým příjmem a ekonomickými náklady. Často se lze setkat s tvrzením, že firmy dosahují nulového ekonomického zisku. To neznamená, že by podnikatel strádal, neměl vůbec žádný zisk (účetní zisk), ale že dosahuje právě takového zisku, kterého by dosahoval, kdyby se věnoval své nejvýhodnější alternativě (např. podnikal v jiném oboru).

Při rozhodování je třeba vždy brát v úvahu i náklady obětované příležitosti, jen tak získáme skutečné náklady dané činnosti. Opomenutí těchto nákladů vede k domněnce, že některé činnosti nic nestojí. Je však třeba dát pozor na fakt, že náklady obětované příležitosti jsou hodnotou pouze jedné – nejhodnotnější alternativy. Nikoliv sumou ostatních alternativ. Podle uvedeného příkladu je výše nákladů obětovaných příležitosti jít do kina nezískaná mzda nebo užitek z návštěvy galerie nebo užitek ze spánku.

EKONOMICKÝ KOLOBĚH

Trh = místo, kde se setkává nabídka s poptávkou a tvoří se ceny Základem tržního mechanismu je tržní chování všech ekonomických subjektů tzn. každý subjekt se chová tak, aby mu to přinášelo užitek.

TRH VÝROBKŮ A SLUŽEB Podniky zde nabízejí své statky a služby. Proti jejich nabídce stojí poptávka domácností, která podnikům za zakoupené statky a služby platí. Pro podnik jsou tyto platby peněžními příjmy (tržbami). Vzájemným působením nabídky a poptávky jsou určovány ceny a potřebné množství statků a služeb.

TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ (VF) Podniky zde vystupují na straně poptávky. Proti nim stojí domácnosti, které nabízejí svou pracovní sílu. Jsou-li vlastníky dalších VF mohou nabízet půdu i hmotný kapitál k pronajmutí. Peněžní prostředky mohou podnikům nabízet přímo např. nákupem cenných papírů podniků nebo prostřednictvím bank, které shromažďují vklady obyvatel a půjčují takto získané prostředky podnikům, tj. poskytují jim úvěr. Domácnosti (obyvatelstvo) za nabídnuté a podniky využité VF dostávají důchody. Pro podniky jsou to náklady tzn. musí platit za využívání VF. Vzniklé náklady podniky hradí z tržeb.

Základními subjekty trhu jsou:

a) DOMÁCNOSTI

- na trhu produktů (statků a služeb) vystupují jako kupující

- na trhu výrobních faktorů (zdrojů) vystupují jako prodávající, protože jsou vlastníky výrobních faktorů (zdrojů) - práce, půdy a kapitálu

- VF prodávají podnikům, aby za získané důchody (mzda, renta, úrok) mohly nakupovat statky a služby potřebné pro uspokojení potřeb ® tj. základním cílem jejich účasti na trhu

b) FIRMY

- vyrábí statky a služby za účelem prodeje

- na trhu produktů vystupují jako prodávající (přicházejí na trh produktů proto, aby své výrobky přeměnily v peníze, za které by mohly nakoupit VF za účelem opakování výroby)

- na trhu VF vystupují jako kupující

- cílem jejich účasti na trhu je dosažení maximálního zisku

Nic dokonalejšího než tržní mechanismus v současné době neexistuje, ale i tržní mechanismus má svoje nedostatky: externality = nechtěný vedlejší efekt trhu; tržní vztah se netýká jenom kupujícího a prodávajícího, ale má dopad na někoho jiného pozitivní externality – nějaký subjekt získá výhradu, kterou neplatí (vedle benzínové pumpy si postaví obchod – více zákazníků) negativní externality – někomu vznikají náklady z ekonomické aktivity jiných subjektů (životní prostředí) - negativní externality většího rozměru může odstranit pouze stát.

Tržní mechanismus vede k diferenciaci výrobců a k vytváření nedokonalé konkurence a monopolního trhu

Konkurenci dělíme: a) dokonalá - neexistuje, jen abstrakce - malé, střední podniky – žádný nemá výsadní postavení na trhu - mnoho firem - stejnorodé výrobky – od všech výrobců jsou stejné - snadný vstup do odvětví b) nedokonalá - úplný (čistý) monopol - oligopol - monopolní konkurence 1. Monopol úplný (čistý) · jediná firma · veliký podnik (může zásobovat celý trh) · jedinečný výrobek (jiné firmy takový produkt nenabízejí) · vstup do odvětví je velmi nesnadný · cena může být vysoká (nemá konkurenci) – výrobce však nesmí porušit protimonopolní zákon · vyskytuje se minimálně

2. Oligopol · málo velkých firem · výrobek je buďto diferencovaný (pivo), nebo stejnorodý (cement) · vstup do odvětví buďto snadný nebo nesnadný (oligopoly se zachovávají jako monopol) · docela rozšířené

3. Monopolní konkurence (jako dokonalá konkurence až na výrobek) · hodně malých a středních firem · diferencovaný výrobek · existuje substitut (substituční zboží – zboží, které má podobné vlastnosti) – mohou stejně uspokojit potřebu kupujícího · snadný vstup do odvětví

HRANICE PRODUKČNÍCH MOŽNOSTÍ

= vyjadřuje rozdílné kombinace dvou různých statků, které může výrobce produkovat při plném využití daných zdrojů a při dané technologii. Vyjadřuje hranici mezi dosažitelnou a nedosažitelnou úrovní produkce. Často se i v českých publikacích potkáme s anglickou zkratkou PPF (production-possibility frontier).

PPF je kombinace statků, které může ekonomika při svých celkově omezených zdrojích vyrábět. Ve zjednodušeném modelu jde o kombinace dvou statků – hranice výrobních možností je vyjádřena konkávní křivkou v důsledku klesající mezní míry transformace produktu.

Při rozhodování CO a JAK vyrábět si ekonomický subjekt volí míru produkce tak, aby byla vždy dosažena hranice produkčních možností (PPF), předchází tak neefektivnosti výroby. PPF zobrazuje všechny maximálně dostupné kombinace statků, které mohou být vyrobeny při 100% využití daných zdrojů tzn. výrobních faktorů (tj. práce, půda, kapitál) a technologií.

PPF má tvar vypouklé konkávní křivky, ale v případě výroby obou statků stejnou technologií má tvar přímky. Vždy má negativní sklon a klesá směrem doprava, což je způsobeno omezeností zdrojů.