Základní mechanismy modelování chování Klasické podmiňování

    Objevil ruský fyziolog I.P.Pavlov (forma učení), spočívá v nepodmíněných (přirozených) reakcích (slinění psů už jenom když se rozsvítilo - organismus se naučil spojovat dva podněty - žrádlo a světlo).

Operantní podmiňování

    Americký psycholog Skinner (50.léta - zakladatel behaviorismu) - organismus se naučí spojovat chování s důsledky tohoto chování. Pokud je určité chování podmiňováno (zpevňováno), vzrůstá pravděpodobnost, že toto chování nastane. Např. výchova dětí - snaha naučit určité chování. Dvě formy posílení: za jednání následuje odměna (pozitivní) a odstraňování nežádoucích podnětů (vypínání budíku - negativní posilování). Pokud po jednání následuje trest, snižuje to pravděpodobnost jeho opakování.

Vliv frekvence na naučení chování

    Důležité je neodměňovat příliš často (jednání které je odměňováno pouze občas, pokračuje v neztenčené intenzitě i poté, co odměny ustanou. Je-li však dané jednání odměňováno pokaždé, když nastane, poté co se přestane odměňovat, chování rychle nastane - občasné posílení vytváří silnější a opakované jednání). Záleží na tom, jestli je odměna náhodná, nebo trvalá. Ukázalo se, že jednání je trvalejší, pokud je odměňování náhodné - osoba nesmí vědět, kolikrát se musí požadovaným způsobem chovat, aby přišla odměna. Skinner dělal pokusy na holubech - kritici mu vytýkali přílišnou generalizaci.

Ovlivňování chování a přesvědčení Ovlivňování chování - dvě formy:

Vliv autority

    Výzkum sociálního psychologa Milgrama: „test učení“ - při špatné odpovědi dostal zkoumaný objekt ránu proudem, která se postupně zvyšovala - většina učitelů se dostala až na maximální hladinu proudu. Protože došlo k přesunu zodpovědnosti učitele na psychologa, nebyl tedy odpovědný za své činy, a proto bez obav dával žákovi vyšší a vyšší dávku proudu („jenom sem prováděl pokyny“). Vysoká úroveň poslušnosti pochází pouze od uznávané autority. Kdyby tam ale byly dvě autority, výsledek by nebyl stejný. Velkou roli zde hrálo i to, že žák nebyl s učitelem ve stejné místnosti. Lidé z právnických, lékařských a učitelských odvětví byli méně poslušní než ostatní (strojírenství, fyzika,…). Brutalita učitele nepochází z agresivity, ale ukázala znepokojivou skutečnost - lidský sklon odhodit lidskost a raději se vzepřít svému svědomí než autoritě. Pokud pokyny pocházejí od legitimní autority, lidé si kladou otázku „jak to mám udělat?“ a ne „proč to mám udělat?“. Výzkum ukázal pozitivum v tom, že když zde bylo dva a více žáků a jeden se vzepřel, začala míra poslušnosti klesat. Každý z nás může být katalyzátorem společnosti.

Konformita

    Nehraje zde žádnou roli mocenské postavení. Autorem této teorie je Asch. V testu dostaly zkoumané subjekty karty s čarami a měli je porovnávat a všichni považovali za stejnou tu, kterou označili předchozí účastníky (máme sklon být konformní a souhlasit s většinou, protože konformista je ve skupině víc oblíben). Vyšší míra konformity je u víceznačných odpovědí. Když byli účastníci testu separátně, jejich názory se rozcházely. Pokud alespoň jeden člověk vybočí z řady, míra konformity klesá. Pokud je nesouhlas vysloven hned na začátku, míra konformity též klesá.

• S tímto jevem souvisí jev pluralitní ignorance - vidím člověka na ulici svíjejícího se bolestí, ale nikdo nereaguje. Nereaguje, protože ostatní lidé taky nereagují. Na nic nečekat a jednat, nečinnost ostatních na mě nesmí mít vliv. Nezjišťovat, co dělají ostatní

• Rozptýlená zodpovědnost - předpokládám, že bude jednat někdo jiný, než já sám.

• Ponaučení - musíme oslovit adresně konkrétní lidi, nestačí volat globálně