
- •Mezinárodní právo veřejné – obecná část
- •Charakteristika tradičního a soudobého mezinárodního práva (vývoj doktríny mezinárodního práva ve vztahu k jeho pojmu)
- •Vývoj mezinárodního práva
- •Subjektivita V mezinárodním právu a judikatuře mezinárodních soudů
- •Stát jako subjekt mezinárodního práva (rozbor státnosti) Statický rozměr subjektivity
- •Obsah práva národů na sebeurčení
- •Mezinárodní organizace jako subjekty mezinárodního práva (doktríny subjektivity, mezinárodní praxe)
- •Jednotlivec V mezinárodním právu (otázka jeho postavení a mezinárodněprávní subjektivity)
- •Povaha a postavení pramenů mezinárodního práva (formální a materiální prameny, základní a pomocné)
- •1. Mezinárodní smlouva
- •2. Mezinárodní obyčej
- •3. Kodifikace mez. Práva
- •4. Obecné zásady právní
- •5. Jednostranné právní akty
- •6. Soudní rozhodnutí a nauka
- •Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)
- •Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej a důvody jeho závaznosti (judikatura mezinárodních soudů)
- •Mezinárodní obyčej jako dynamický jev (normotvorný proces)
- •Poměr mezinárodní smlouvy a mezinárodního obyčeje
- •Koexistence V mp:
- •Obecné zásady právní a ekvita jako prameny mezinárodního práva
- •Zásady uplatňované všeobecně
- •Možnost přenesení do mp
- •Jednostranné mezinárodněprávní akty států
- •1) Jednostranné akty států – stát jimi vyjadřuje vůli nebo souhlas a jimiž zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mp
- •Akty orgánů mezinárodních organizací (povaha rezolucí orgánů osn)
- •Výklad V mezinárodním právu (doktríny, účel a metody); výklad mezinárodních smluv
- •Výklad smluv sepsaných ve více jazycích
- •Mezinárodněprávní odpovědnost (vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Struktura mezinárodněprávní odpovědnosti za protiprávní chování
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Obsah odpovědnostní povinnosti jako právního následku protiprávního chování
- •Odpovědnost za škodlivé následky činností nezakázaných mezinárodním právem (judikatura mezinárodních soudů)
- •Donucení V mezinárodním právu (charakteristika, vývoj doktríny a mezinárodní praxe)
- •Individuální a kolektivní formy donucení; sankční mechanismus rady bezpečnosti osn a jeho efektivita
- •Kontrola V mezinárodním právu
- •1. Předmět kontroly
- •2. Způsob kontroly
- •3. Okruh kontrolovaných subjektů
- •4. Subjekty oprávněné provádět kontrolu
- •1)Metoda využívání národních kontrolních prostředků
- •2)Metoda tzv.Administrativní kontroly
- •3)Kontrola na místě
- •Sebeobrana V mezinárodním právu (charakteristika ozbrojeného útoku, obsah práva na sebeobranu, formy)
- •1)Reakční
- •Prostředky řešení mezinárodních sporů (rozsudková a posudková jurisdikce mezinárodního soudního dvora)
- •Zákaz použití síly a hrozby silou V soudobém mezinárodním právu a jeho výjimky
- •Zločiny podle mezinárodního práva a jejich mezinárodněprávní postih
- •Vztah mezinárodního práva a vnitrostátního práva (teoretické koncepce a praktická řešení)
- •Výlučnost a nadřazenost mezinárodního práva
- •Vymezení pojmu „recepce“ a druhy recepce
- •Druhy recepce
- •Kontrola ústavnosti ms
- •Vnitrostátní aplikace ms
- •Recepce mezinárodních obyčejů
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných orgánů na ochranu lidských práv
- •Recepce jednotlivých pramenů mezinárodního práva do práva vnitrostátního V podmínkách čr Recepce obyčejových norem mezinárodního práva
- •Recepce aktů mezinárodních organizací a jejich orgánů
- •Recepce a vnitrostátní provádění rozhodnutí mezinárodních soudních a parajudiciálních orgánů
- •Postavení mezinárodních smluv ve vnitrostátním právu čr (judikatura ústavního soudu čr)
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva na základě čl.10 Ústavy
- •Postavení mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách
- •Mezinárodní smlouvy inkorporované do českého práva odkazem V zákoně
- •Mezinárodní smlouvy adaptované do českého práva
- •Jiné smlouvy
Imperativní normy (ius cogens) V mezinárodním právu (judikatura mezinárodních soudů)
- vnitrostátní právo si nelze bez ius cogens představit, ale v mez. právu to bylo dlouho naopak
- až ve 20. st. se objevily myšlenky o naléhavosti ochrany mezinárodního veřejného pořádku a nepřípustnosti ujednání proti dobrým mravům → Norimberský tribunál z důvodu rozporu s dobrými mravy uznal za neplatnou dohodu mezi francouzskou vládou ve Vichy a německou vládou o nasazení francouzských válečných zajatců německých zbrojovkách
- MSD poté uznal nadřazenost humanitárních a civilizačních hodnot nad zájmy jednotlivých států ve svém posudku o Výhradách k Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia (1951)
- definitivně potom ius cogens do mez. práva zakotvila až Vídeňská úmluva o smluvním právu ve svém čl. 53
„ Pro účely této úmluvy je imperativní normou obecného mezinárodního práva norma přijatá a uznaná mezinárodním společenstvím států jako celkem za normu, od níž není dovoleno se odchýlit a která může být pozměněna pouze novou normou obecného mezinárodního práva stejné povahy.“
- tato definice obsahuje tyto znaky:
a) musí jít o normu imperativní - tj. o normu, která oslovuje subjekty zvlášť naléhavým způsobem
b) musí jít o normu obecného mez. práva → lze tedy tvrdit, že kogentní pravidla jsou obsažena v obyčejové formě → působí erga omnes (pokud by je obsahovaly výlučně smlouvy. mohli by jejich působení třetí státy vyloučit)
c) musí být přijata a uznána mez. společenstvím jako celkem
d) musí být přijata a uznána jako norma, od níž se nelze odchýlit - k uznání závaznosti normy (opinio iuris) tak přistupuje ještě její uznání jako normy kogentní (kvalifikované opinio iuris)
e) může být změněna jen novou kogentní normou
- nedostatkem definice ve Vídeňské úmluvě je definice imperativní normy pomocí formálněprávních znaků, čímž se ale ve skutečnosti kogentní právo od dispozitivního neliší
- zaměřuje se navíc pouze na následek existence ius cogens (tím je nepřípustnost derogace), aniž by popsala jev, který tento následek vyvolává (tedy samu kogentnost normy)
- o nápravu se pokusila Komise pro mez. právo v roce 2001, když řekla, že rozdíl mezi dispozitivní a kogentní normou spočívá v hmotněprávní rovině → kogentní normy obsahují zákazy, které chrání základní potřeby a zájmy mez. společenství a států coby jeho členů a jejich závažná porušení vyvolávají pro porušitele zvlášť tíživé a dalekosáhlé odpovědnostní následky
- vcelku nesporně jsou dnes za kogentní pravidla mez. práva považovány:
* zákaz útočné války
* pravidla chránící podstatné stránky fyzické existence a důstojnosti člověka (zákaz otroctví, zločinů proti lidskosti, mučení, rasové diskriminace, apartheidu apod.)
* zákaz bránit národům v jejich právu na sebeurčení či ohrožovat jejich fyzickou existenci (včetně zákazu genocidia)
* zákaz přivlastnění mez. prostorů (zvláště volného moře, kosmického prostoru a nebeských těles)
* zákaz rozsáhlého znečištění životního prostředí lidstva
- obecně problémem imperativních norem v mez. právu je ovšem neexistence nějakého orgánu, který by stanovoval, co je a co není imperativní normou → úsudky o tom si tak vyslovují jednotlivé státy a ty se samozřejmě liší a mohou být často i ideologicky zneužity