4. Obecné zásady právní

- jedná se o zásady, které se uplatňují všeobecně ve vnitrostátních pr. řádech států (in foro domestico), které m jusí být přesaditelné do mezinárodněprávních vztahů

- mohou mít povahu jak hmotněprávní, tak i procesněprávní

- patří pouze mezi materiální prameny mez. práva, i přesto, že mají nesporně právní charakter, protože mají svůj původ ve vnitrostátním právu x čl.38 statutu MSD, je ale staví na stejnou úroveň jako mez. smlouvy či obyčeje, s tím, že mají povahu spíše pramene doplňkového (jsou až pod písmenem c) a soudce by je měl použít jen tehdy, nelze-li aplikovat nic jiného)

- přesto MSD ještě nikdy, i když se jich státy dovolávali, obecné pr, zásady při svém rozhodování neuplatnil

5. Jednostranné právní akty

- čl. 38 statutu MSD s nimi jako pramenem práva nepočítá a také část nauky jim toto postavení nepřiznává z důvodu neslučitelnosti jejich případných účinků se zásadou svrchované rovnosti jednotlivých států

- i přesto nikdo nezpochybňuje jejich rostoucí význam v teorii i praxi mez. práva

a) jednostranné akty států - vyjadřují vůli nebo souhlas státu, jimiž tento stát zamýšlí vytvořit právní závazky nebo jiné právní účinky na základě mezinárodního práva (musí tedy působit samostatně a ne jen tvořit součást smluvních procedur)

- notifikace - veřejné formální oznámení¨

- uznání - uznal-li stát nějakou skutečnost, nemůže ji již zpochybnit

- protest - obrana proti nařčení z konkludentního souhlasu

- zřeknutí - vzdání se určitého práva, nároku

- příslib - závazek k určitému jednání

b) jednostranné akty mez. organizací - ve stále větší míře ovlivňují chování subjektů mez. práva

- lze je rozdělit do čtyř okruhů, přičemž je nelze označit za samostatný pramen mez. práva

1. závazné normy pro regulaci poměrů uvnitř organizace

2. akty interpretační - vykládají pojmy a zásady mez. smluv (nejde o výklad autentický, ale jeho závaznost je značná)

3. akty formulující společné představy de lege ferenda → ovlivňují tak obyčejotvorný proces

4. nezávazná doporučení

6. Soudní rozhodnutí a nauka

- výroky soudních a arbitrážních soudů jsou pouze relativně závazné (pro zúčastněné strany), ale v případě MSD lze pozorovat jeho odkazování na svá dřívější rozhodnutí → upevňuje tak konzistenci a stabilnost své judikatury

- rovněž autorita Evropského soudu pro lidská práva je vysoká - jde vlastně o jakýsi odvolací orgán, který vlastně může změnit rozhodnutí jakéhokoliv národního soudu (i ÚS)

8. Relativní normativista (dispozitivní a kogentní normy, pravidla soft law a hard law)

- právo mezi státy ovládané zásadou svrchované rovnosti , poskytuje svým subjektům mnohem větší svobodu i pružnost ve vztazích k jiným subjektům, něž právo vnitrostátní

- normy mez. práva jsou sice závazné, značná část z nich však státům umožňuje, aby se od nich z jakýchkoli důvodů odchýlily a vyloučili tak jejich působnost ve vztahu k sobě = dispozitivní normy

- objevují se pravidla kogentní, která se vnucují „absolutně“ a nepřipouštějí proto ani smluvní odchylku (derogaci), ani jednostranné pozastavení jejich aplikace z jinak ospravedlnitelného důvodu (reciprocita, represálie)

- kogentní normy mají udržet a zabezpečit minimum jednoty mez. společenství a chránit společné hodnoty

- aby mohli normy mez. práva plnit svou funkci, předpokládá se u nich určitá kvalita obsahu (musí být dostatečně určitý a jednoznačný) a formy

- na základě úrovně (kvality) normativity se potom vydělují kategorie

tvrdého práva (hard law) - jsou-li normy mez. práva vybaveny obsahem i formou daných kvalit a o jejich právní povaze tak není pochyb

měkkého práva (soft law) -některý ze znaků normy pokulhává nebo zcela chybí (neurčitě vyjádřený obsah např. slovy „státy se budou snažit“, „usilovat“, „podněcovat“, „vytvářet podmínky“ apod. nebo nedokonalá forma - gentlemanské dohody, čistě politická ujednání apod.)

- „měkké právo“ tak postrádá návaznost na institut mezinárodněprávní odpovědnosti

- skutečnost že státy stále častěji využívají institutu „soft law“ se označuje mnohdy jako krize mez. práva, neboť snižuje jeho autoritu a prestiž

- ani čistě politická ujednání však nejsou zcela bez významu, neboť ztělesňují vůli státu a pokud v něm nedojde k převratným změnám nebo pokud se jednalo i o vůli opozice, mají tato ujednání prakticky stejný význam jako uzavřené smlouvy či jiné normy mez. práva

- politické dokumenty bývají často formulovány méně opatrně a pečlivě a z hlediska závazků v nich stanovených radikálněji než mez. smlouvy právě proto, že byly přijímány s vědomím, že jejich nedodržení nevyvolá mezinárodněprávní odpovědnost

- produktem současné mez. praxe jsou však i hybridní formy „soft law“ a „hard law“ → v některých dvoustranných smlouvách mezi ČSFR a SRN o dobrém sousedství a přátelské spolupráci se objevili i ustanovení, jimiž se strany zavazují dodržovat i obsah některých čistě politických dokumentů mez. organizací

- samotný institut „soft law“ potom prokazuje mez. společenství službu v těch oblastech, kde probíhá rychlý vývoj a společenské vztahy v nich by se tak uskutečňovaly v legislativně zcela nepřipraveném prostředí