2. Stanovení mzdy V podmínkách dokonalé konkurence

Určení mzdy interakcí nabídky a poptávky

V případě dokonalé konkurence je každý tržní subjekt příjemcem ceny. Na trhu práce je směňována homogenní práce (abstrahujeme od rozdílů v kvalitě práce a předpokládáme stejnou kvalifikaci pra­covních sil). Cena práce je určena interakcí nabídky a poptávky a jednotlivá firma nemá možnost se od rovnovážné ceny odchýlit. Zároveň platí, že každá firma může koupit jakékoli množství práce, aniž by to ovlivnilo její cenu. Pokud by se všechny firmy roz­hodly zaměstnat více lidí, potom by se úroveň mezd změnila.

Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu práce (graf 11.4) vzniká tehdy, když se reálná mzdová sazba rovná příjmu z mez­ního produktu práce (MFC = MRP_L) a současně je roven mezní užitek z reálné mzdy meznímu užitku, který přináší volný čas.

Rovnovážný bod E určuje mzdu W_E a jí odpovídající množství práce L_E.

Při vyšší mzdě (W₁) je zaměstnáván menší počet pracov­ních sil (L₁), ale zájem o práci vzrůstá. Vzniká přebytek pracovních sil (nezaměstnanost vyjádřená úsečkou AB), který stlačuje mzdu na rovnovážnou úroveň L_E.

N aopak při mzdě W₂ poptávka po práci převyšuje nabídku (úsečka MN) a nedostatečný zájem pracovních sil o zaměstnání povede k zvyšování mzdy. Tržní mechanizmus na trhu práce v podmínkách dokonalé konkurence působí standardním způsobem - při zvýšení nabídky práce (ostatní výrobní faktory se nemění) vzniká tendence ke snížení mzdy a při snížení nabídky práce lze očekávat zvýšení mzdy.

Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence

Cílem firmy je nakoupit takové množství práce, které ji umožní maximalizovat zisk. Cena, za kterou prodává produkci, je pro ni v podmínkách dokonalé konkurence exogenní (zevní, z vnějších příčin) proměnnou, je konstantní.. Proto je vývoj příjmu z mezního produktu práce (MRP_L) bezprostředně závislý na efek­tivnosti použité práce, tj. na vývoji jejího mezního produktu.

Firma přebírá i tržní cenu práce, to znamená, že mezní náklady na práci (MFC_L) jsou totožné se mzdovou sazbou. F irma maximalizuje zisk za situace, kdy se příjem z mezního produktu práce rovná mezním nákladům na tento výrobní fak­tor

(MRP_L= MFC_L). Z grafu 11.5 je zřejmé, že pro hypotetickou firmu je opti­mální najmout 8 dělníků, protože za této situace je příjem z mezního

produktu práce (MRP_L = 150 Kč) větší než mezní náklady na 8. zaměstnance (MFC_L = w= 125 Kč). Přijetí dalšího dělníka (devátého v pořadí) není pro firmu výhodné, protože příjem z jeho mezního produktu (100 Kč) bude menší než mzda (125 Kč), která mu bude vyplacena.

3. Mzda V podmínkách nedokonalé konkurence - současné trhy práce

Příkladem trhu práce v podmínkách nedokonalé konkurence může být město, kde existuje jediný zaměstnavatel. Předpoklá­dejme, že práce je pro firmu jediným variabilním výrobním fakto­rem a odbyt její produkce je realizován na dokonale konkurenčním trhu. V tomto případě je firma na trhu výrobních faktorů v pozici monopsonu (jediný kupující) a je konfrontována s tržní nabíd­kovou křivkou práce. Firma sama rozhoduje o mzdách a pokud chce zaměstnat dodatečné pracovní síly, musí jim nabídnout atraktivnější (vyšší) mzdy. To znamená, že každý další přijatý pracovník do­stane vyšší mzdu a zároveň musí být zvýšena mzda všem lidem, kteří již jsou zaměstnáni.

Mezní náklady na práci jsou tak vyšší než průměrné náklady na práci. Křivka MFC_L proto v grafu 11.6 leží nad křivkou nabídky práce (S_L), která je totožná s průměrnými náklady na práci (AFC_L).

C ílem firmy je maximalizace zisku. Splnění tohoto cíle je vázáno na minimalizaci výrobních nákladů, a firma se proto snaží za­městnat optimální počet pracovníků. Při stanovování mzdy dodatečným pracovníkům proto porovnává mezní příjem, který ji přinese dodatečná jednotka práce s dodatečnými náklady na tuto jednotku práce. Firma bude zaměstnávat další pracovní síly jen tehdy, když MRP_L (mezní příjem z dodatečné jednotky práce) bude větší než MFC_L (mezní náklady na tuto jednotku práce)

To znamená za podmínky, že každý dodatečný pracovník vyprodukuje firmě větší hod­notu, než je náklad, jenž firma za dodatečnou práci zaplatí.

Množství práce (L_E), které bude firma najímat, je určeno průse­číkem poptávkové křivky po práci (MRP_L = D_L) a křivky mezních nákladů na práci (MFC_L).

Na této úrovni zaměstnanosti musí mo­nopson vyplácet mzdu (W_E), která je určena hodnotou na nabídko­vé křivce práce S_L. Uvedený proces přiblíží jednoduchý příklad.

PŘÍKLAD:

Firma v pozici monopsonu zaměstnává 10 pracovníků a pracovní smlouvy jsou uzavírány na dobu jednoho týdne. Každý pracovník dostává týdenní mzdu 3 500 Kč, proto je průměrný náklad (AFC_L) na pracovní sílu 3 500 Kč. Na rostoucí poptávku na trhu zboží fir­ma reaguje rozhodnutím o rozšíření výroby. Uvažuje proto o za­městnání 11. pracovníka, kterého by přilákala mzda ve výši 4 000 Kč. Přitom by firma musela současně zvýšit mzdu již zaměst­naným pracovníkům na stejnou částku, tzn. každému přidat 500 Kč. Mezní náklad na získání dodatečného pracovníka (MFC_L) je 9 000 Kč (10 x 500 = 5 000 + 4 000). Jinak vyjádřeno - původně byly celkové náklady 35 000 Kč (10 x 3 500) a po přijetí 11. pra­covníka jsou 44 000 Kč (11 x 4 000), mezní náklady na dodatečné­ho pracovníka jsou 9 000 Kč. Aby mohl být 11. pracovník skuteč­ně přijat, musí být příjem z jeho mezního produktu (MRP_L) větší než 9 000 Kč.

TRIPARTITA

T rh práce je ovlivňován i mnoha vnějšími zásahy, především ze strany státu a do značné míry ze strany odborů. Otázky za­městnanosti, pracovních podmínek a mezd jsou náplní tzv. tripartitních jednání, na kterých se zúčastňují podnikatelé, odbory a vláda. Výsledkem těchto jednání je tzv. generální dohoda (schva­luje se na jeden rok), která je východiskem pro podepsání tzv. ko­lektivních smluv na nižší úrovni, mezi odborově organizovanými zaměstnanci a jejich zaměstnavateli.

ODBORY

Odbory jsou považovány za tzv. vyrovnávací sílu na trhu práce, která je protiváhou zaměstnavatelů. Jejich monopolní postavení na straně nabídky jim umožňuje vytvářet tlak na vzestup mezd. Nejčastěji k tomu používají:

• Kolektivní vyjednávání, kdy mzdové požadavky jsou obvyk­le vázány na vývoj inflace a cílem je zabránit poklesu reálné mzdy.

• Omezování nabídky práce v daném odvětví. Odbory napří­klad prosadí, že určitou práci mohou vykonávat pouze jejich členové. Podobný efekt má i zkracování pracovní doby nebo omezování dovozu pracovních sil. Výsledkem těchto odborář­ských aktivit je zvýšení mzdové sazby, které je obvykle do­provázeno poklesem poptávky po práci.

• Působení na zaměstnavatele, aby zvyšovali poptávku po práci. Jde o nepřímý nástroj - jeho cílem je zvýšit zaměst­nanost a následně mzdy ( křivka poptávky po práci se posou­vá doprava). Jednou z možností jak to provést, je motivovat spotřebitele k nákupu určitého zboží, což postupně vyvolá růst výroby. Podobný vliv na domácí poptávku má celní politika vlády, je-li omezován dovoz konkurenčního zboží.