Rozdělení řízení / vedení: Direktivní styl vedení - vysoce aktivní vedoucí
Manažer je velice aktivní ve své činnosti, soustřeďuje se především na svůj názor a pojetí. Často zasahuje do rozhodování. Vydává příkazy a rozkazy. Často hovoří v první osobě jednotného čísla (já chci). V direktivním stylu vedení do všeho zasahuje a rozhoduje a druzí zúčastnění nemají takřka žádné slovo a postavení. Tohoto stylu vedení využívejte tak v 10-20% situace (pokud se vzdalujete od stanovených cílů, pokud na poradě někdo odvádí téma jinam apod.). Direktivní buďte tehdy, pokud hrozí krize.
Demokratický styl - prostor I pro druhé
Vedoucí osoba je ve svém snažení velice aktivní, ale ráda si nechává sdělit názor druhých. Nechává jim prostor k vyjádření svých představ. Při závěrečném rozhodování má hlavní slovo manažer. Jeho slovo padne jako poslední a má největší váhu. V tomto stylu používá otevřené otázky (Jaký na to máte názor?), používá 2. osobu množného čísla.
Liberální styl - nepřijímat odpovědnost
Manažer nemusí být aktivní a může se zříci své zodpovědnosti. Často přenechává zodpovědnost na ostatních (rozhodněte se dle sebe). Tohoto stylu využívejte v případě, kdy požadovaná věc nesouvisí s vaší prací a tj. cca 5% situací.
Participativní styl - rozvoj týmové práce
Manažer se může držet v pozadí a nemusí se aktivně projevovat. Může dávat prostor všem zúčastněným k projevení názorů a připomínek. Snaží se docílit toho, aby je neustále vedl k osobnímu rozvoji. Do práce jim příliš nezasahuje. Po jejich odvedené práci s nimi zhodnotí výsledky. Sděluje jim, co udělali dobře a čemu se naopak příště vyvarovat. Při konverzaci dává prostor ostatním, svůj názor sděluje jako poslední.
Styly manažerské práce podle RENSISE LIKERTA (tradiční)
Autoritativní styl
Jedná se o direktivní určování úkolů. Žádné zpětné vazby. Manažer se nesnaží vytvořit si prostředí vzájemné důvěry a ve všech rozhodnutích má pravdu. Komunikace probíhá shora dolů.
Benevolentní styl
Snaží se vytvořit partnerské prostředí, a v případě rozhodování si od nich nechá sdělit svůj názor. Závěrečné slovo má vždy manažer. Snaží se motivovat podřízené v podobě odměn. Komunikace shora dolů.
Konzultativní styl
Oboustranná komunikace, ale poslední rozhodnutí záleží na manažerovi. Méně se využívá trestů, spíše se používají odměny. Naslouchá připomínkám podřízených a z toho odvozuje svá rozhodnutí.
Participativní styl
Manažer plně důvěřuje svým podřízeným. Rozhodnutí dělá skupinově, platí zde volná oboustranná komunikace. Vytváří se příznivé klima.
Rozdělení podle VROONA A YETTONA
AI = silně autokratický
Manažer rozhoduje ve všem sám a spoléhá pouze na vlastní informace.
AII = autokratický
Manažer chce rozhodovat opět ve všem sám, ale využívá vybraných informací od svých podřízených (ne jejich názorů a rad).
CI = konzultativní
Manažer rozhoduje sám a má závěrečné slovo, ale ptá se již na názory svých podřízených. Rozebírá s nimi individuální problémy.
CII = silně konzultativní
Manažer rozhoduje sám, ale o problému diskutuje se svými podřízenými v podobě společné porady.
GII = participativní
Manažerovo rozhodnutí je založeno na společné diskusi s podřízenými. Snaží se vést diskuzi do akceptovatelného závěru.
Rozdělení podle ROBERTA BLAKEA a JANE MOUTONOVÉ do tzv. manažerské mřížky (managerial grid)
Sestavili graf na dvou proměnných - sociální aspekt (pozornost věnovaná lidem) - svislá osa, výrobní aspekt (pozornost věnovaná výrobě) - vodorovná osa. Každá z těchto os má hodnoty 1-9, označující vzestupně váhu každého faktoru. Spojíme-li hodnoty vznikne tzv. manažerská mřížka.
1.1 |
ochuzený management |
(volný průběh) minimální řízení/vedení lidí, minimální požadavky na splnění úkolu |
1.9 |
management venkovského klubu |
silná orientace na lidí, nedostatečně se stará o dosažení výrobních cílů |
5.5 |
kompromisní manažer |
představuje zájem o oba faktory |
9.1 |
autoritativní manažer |
silně se orientuje na produkci, málo o lidi |
9.9 |
týmový manažer |
má značný zájem o lidi i o produkci, což do nedávna představovalo nejžádanější kombinaci |
Je ale nutné posoudit organizaci a úkol a podle toho zvolit vhodnou variantu.
Další dělení:
kilimandžáro |
snaží nás stále upozorňovat na důležitost své práce a to i přes to že jde o jednoduchý úkol. V zanedbatelné maličkosti dokáže přiřadit velikou důležitost. |
Sisyfos |
všechnu práci nechává na sobě, protože má pocit, že by ji nikdo neodvedl tak dobře jako on. Nechce jim svěřit svoji důvěru. |
hasič |
snaží se neustále dávat vzniklé problémy do pořádku. Je neustále v pohybu a trvá mnoho času odstraněním maléru. |
panikář |
vyvolává zmatky na pracovišti. Jeho práci doprovází zbytečná nervozita. |
hnidopich |
snaží se dosáhnout dokonalosti |
fantasta |
odvážné strategie |
rozsévač |
mnoho užitečných nápadů, které nedokáže dovést do zdárného konce |
cestovatel |
nedokáže zůstat dlouho ve svém výkonu práce |
byrokrat |
drží se předpisů, nařízení, zákonů ... |
mrtvý brouk |
problémů si nevšímá a snaží se je překročit, řídí se heslem „co tě nepálí, nehas" |
Nelze říci, který styl je nejvhodnější. Každý manažer si osvojí svůj styl vedení. Vše záleží na firemní kultuře nebo klimatu na pracovišti. Je to velmi složité umění, snažme se naučit přepínat jednotlivé styly a zlepšovat se v jejich působnosti.
Řízení a vedení lidí
Tyto pojmy občas splývají a přitom každý z nich znamená naprosto odlišné činnosti s neméně odlišným výsledkem. Zkusím to vysvětlit na zjednodušujících příkladech - ty se často ukazují jako více ilustrující, než opisování dalšími slovy, které opět může každý chápat jinak.
Řídit lze kromě lidí například auto. Auto (zvláště manažerská třída :) aut) je často komplikovaný a elektronikou napěchovaný stroj. Ale určitě i užitečný pomocník. Pomůže nám dopravit se bezpečně a rychle na libovolné místo. Ale bez nás - řidičů - žádnou práci nevykoná.
Vést lze kromě lidí např. psa na procházku. Na první pohled by se mohlo zdát, že neposlouchá, dělá si, co chce, ale např. když se pozdě večer dostaneme do nesnází s chuligány, dovede nás ochránit. Sám, bez příkazů...
Řízením lidí se myslí hlavně rozdělování činností tak, aby byly efektivní - někdy se také říká, že řízení je „dělání věcí správně". Vedením lidí se myslí pěstování jejich kompetencí (kompetence v tomto významu není pravomoc), aby byli schopni vykonávat práci sami. Vedení je dělání „správných věcí" (obě definice jsem si půjčil od S. Coveyho). Správné věci jsou myšleny jako věci mající význam z hlediska dlouhodobých cílů.
Zda manažer lidi řídí, nebo vede, se dá poznat i podle toho, jak s nimi mluví - řízení je často spojeno s větami oznamovacími. Vedení lidí se neobejde bez otázek - otázka totiž stimuluje k přemýšlení jak práci vykonat. Nutí lidi převzít odpovědnost za svá rozhodnutí. Věta oznamovací spíše stimuluje k hledání „kde má příkaz mouchy". Odpovědnost má jen ten, kdo oznamuje.
Leadership = role úspěšných manažerů
Většina lidí rozumí pod pojmem „leadership“ vedení druhých. Ne však Peter Urs Bender ve své knize „Niterný leadership“ (s podtitulem Leadership from Within české vydání knihy připravilo naklad. Management Press, s. 220, z angl. orig. ji přeložil Pavel Medek). Podle něho musí správný leadr umět vést především sám sebe, vedení druhých se pak stává přirozenou záležitostí. Důraz klade zejména na vnitřní, emocionální, stránku spolupráce s podřízenými, založené v první řadě na motivování a delegování.
Bender rozlišuje dva typy lídrů:
povrchní leadry, které pohání strach, různé tlaky a prvky mimo jejich kontrolu
niterné leadry, jež motivuje snaha pomáhat, nadšení a touha uskutečnit společné vize
Na cestě k niternému leadershipu identifikuje pět základních kroků
poznej sám sebe – urči své hodnoty, motivaci a osobnostní typ
formuluj vizi a buď zaujatý – najdi to, co máš řád a měj rád, co děláš
riskuj – buď neustále odvážný
komunikuj – přenášej svou vizi na ostatní, efektivně a s důvěrou
kontroluj pokrok a výsledky – zjisti, kde jsi, pak se dostaň tam, kam se dostat chceš
Leadership je v současnosti zřejmě nejmodernějším a nepoužívanějším stylem vedení lidí. Aby byl manažer dlouhodobě úspěšný je nezbytné, aby byl nejen odborníkem ve své profesní specializaci, ale zároveň musí umět pracovat s lidmi a motivovat je k dosahování lepších výsledků. Pojem „leadership“ se dotýká schopnosti motivovat a ovlivňovat druhé. Vést lidi může jen vůdce, ale každý manažer není vůdce. Leadership je proces spojený se stylem a kreativitou. Ideální leader by měl mít schopnost inovovat, být originální, zaměřen na lidi, dlouhodobě perspektivní, určitým způsobem vizionář a měl by experimentovat, umět i riskovat.
Správný vedoucí musí ovládat prvky vůdcovství, ty se rozdělují na čtyři základní:
schopnost efektivně a odpovědně využívat moc
schopnost pochopit, že motivace lidí závisí na čase a situaci
schopnost inspirovat
schopnost působit takovým způsobem, který přispívá k rozvoji příznivého a motivujícího klimatu