3) Funkce managementu : plánování, organizování, stimulace a kontrola a jejich plnění na různých úrovních managementu

Základní manažerské funkce –funkce managementu : 1) plánování – je první funkcí, ostatní na ní navazují 2) organizování 3) vedení, motivování, personální zajištění – řízení 4) kontrolování PLÁNOVÁNÍ Základem plánovacího procesu je stanovení soustavy cílů podniku, jejich vzájemné uspořádání a sladění a stanovení cest k jejich dosažení. Podnikové cíle jsou dvojího druhu: - obecné – jsou společné pro většinu podniků (maximalizace zisku) - specifické – zajištění vývozu, zavedení nového výrobku, rozšíření podniku

Efektivní plánování musí být pružné, musí reagovat na změny, ke kterým dochází na trhu. Druhy plánů podle obsahu plánu a času: - strategické = dlouhodobé; formulují se základní cíle podniku, tyto plány musí vycházet z podrobných analýz. - taktické – konkretizují cíle pro dané období, upřesňují prostředky, jak cílů dosáhnout – např. finanční, technický plán - operativní – vychází z konkrétních podmínek, ze zdrojů, které má podnik k dispozici; na nejkratší období - operativní plán výroby

Rozdělení plánů podle času

• Krátkodobé

• střednědobé

• dlouhodobé

Plány jsou zaměřeny na zákazníky, zaměstnance, podnikatelskou činnost. Při plánování se vychází z THN = předpisy, které stanoví spotřebu prostředků a práce na jednotku výkonu - normy spotřeby a vázanosti práce – normy výkonové (času a množství), normy obsluhy, normy početních stavů pracovníků - normy prostředků – spotřeby materiálu, normy spotřeby energie, normy zásob, normy kapacitní, normy opotřebení

Rozdělení plánovacího procesu

• strategické plánování na úrovni top managementu na základě informací z okolí podniku a charakteristické je vysoké riziko chybovosti a je to plánování v obecné rovině

• taktické plánování – navazuje na strategie, oblast středního managementu, z časového hlediska se jedná o plány roční, člení se podle organizačních jednotek a mají např. podobu plánu výroby, investic, prodeje a finančních rozpočtů

• operativní plánování – realizováno středním a nejširším managementem v oblastech plánování výroby a distribuce s cílem optimalizace zdrojů a kapacit, operativní plány jsou už velice podobné a rozděleny do krátkých časových úseků

Strategické plánování

• vychází z vojenské terminologie: „je třeba vyhrát celou válku, nejenom jednu bitvu.“

1. Analýza současného stavu – jde o zhodnocení výchozí situace, která umožňuje specifikovat možnosti a schopnosti (vytvářet výrobky, vyrábět výrobky, prodávat výrobky, zajištění finanční stability, reprodukce a rozvoje podniku)

2. Analýza a prognóza vývoje okolí – zdrojem pro rozhodnutí je internet a ostatní média, odborná literatura a statistické údaje o odvětví. Cílem je na základě dostupných údajů snížit rizika.

3. Stanovení cílů – zpracování prognóz ve variantách např. optimistická, pesimistická a nejpravděpodob­nější. Cíle můžeme rozdělit na obecné a strategické. Mezi obecné patří maximalizace zisku, maximalizace příjmů podniku a maximalizace ekonomického růstu. Strategické cíle jsou maximalizace zisku z prodeje, minimalizace ztrát, inovace výrobního programu, obchodní cíle, personální cíle a výrobní cíle.

ORGANIZOVÁNÍ Vymezení vzájemných vztahů lidí a prostředků při plnění určitých záměrů.  S organizováním souvisí vytváření vnitřní struktury firmy, která vyplívá ze dvou základních faktorů: a) z dělby práce b) z tělesné a duševní kapacity -zvyšování produktivity práce  -snižování nákladů a ceny Efektivní výroba si nutně vyžaduje určitou koordinaci což je úlohou koordinátorů. Pověření koordinátorů = pověření jednotlivců činností tak že je vybaven potřebnou pravomocí k udělování příkazů jemu podřízeným pracovníkům. Organizování zahrnuje odpovědnost a pravomoc. -kompetence, působnost -při přenášení na vyšší úroveň probíhá centralizace -při přenášení na nižší stupně probíhá decentralizace Vytváření organizačních struktur organizační činnost: důsledkem je návrh struktury organizace musí respektovat základní vztah mezi řízením a organizační strukturou. -liniová org. struktura - jednoznačné vazby mezi nadřízeným a podřízeným -funkcionální org. struktura - vedoucí vybaven pravomocí a odpovědností -liniově štábní org. struktura - tvořena dvěma základními složkami (liniová, štábní) -divizní org. struktura - principem je vytváření rozdělení pravomocí

Účinky vyvolané organizováním

1. uspořádavací – chaos je nahrazen pořádkem, živelnost cílevědomostí, organizovaní lidé vědí, co mají dělat, kde to mají dělat, kdy,… 2. synergický – znamená to, že celek je víc než pouhý součet 3. funkční uspořádání a řízení velkého počtu lidí z jediného centra 4. samočinnost – zavedená formální organizace funguje relativně samostatně 5. socializační účinek – na základě osobních vztahů se vytváří i organizace neformální 6. potlačením svobody a volnosti se lidé musí podřídit cílům podniku

ŘÍZENÍ Zahrnuje více funkcí, činností 1) motivování a vedení 2) personální zajištění – viz otázka PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ A ODMĚŇOVÁNÍ

MOTIVOVÁNÍ Motiv – vnitřní podnět, který vede člověka k určitému jednání motivování – taková řídící činnost, kterou se podněcují lidé k určitému jednání Při motivování se používá: 1) finanční motivace – peněžní odměna 2) morální motivace – pochvala Motivaci ovlivňují styly vedení (autoritativní, demokratický, liberální); pracovní podmínky (pracovní prostředí + pracovní místo) Stimul je vnější podnět ke zlepšení činností. Podle nových poznatků mají morální podněty velký význam – uznání; pocit seberealizace, sounáležitosti, jistoty, bezpečí Vedení Znamená, že řídící pracovník usměrňuje své podřízené, aby co nejlépe splnili stanovené cíle.

Začátek formuláře

Pracovní prostředí - teplota, osvětlení, hlučnost, prašnost, příjemné prostředí (barvy, květiny) Pracovní místo – místo, kde pracovník vykonává převážně svoji práci – výška stolu Jestliže zaměstnanci pracují v kolektivech, pak má vliv i sociální klima – vliv mají i neformální vztahy; danému oboru se věnuje sociologie.  Sociologie se zabývá i konflikty na pracovišti. Důvody: rozdíly v odměňování, nesympatie, závist, rozdílnost názorů.

Motivační zásady

1. podat dostatek informací 2. zajistit zpětnou vazbu 3. včas projevit uznání 4. umět naslouchat druhému 5. zapojit lidi do akce (diskuse) 6. pověřit lidi úkoly

Hodnocení pracovníků

Pracovní hodnocení by se nemělo týkat je toho, jak podřízený obstoj v jedné konkrétní činnosti, ale měl by dát obrázek o jeho komplexních schopnostech. Kromě výsledku práce dlouhodobě posuzujeme:

• přístup k zadaným úkolům

• ochota přijímat nové postupy

• schopnost pracovat v týmu

• chování ke spolupracovníkům

Jsou 2 způsoby, jak tato kritéria hodnocení vyjádřit:

1. neformálně – tj. spíše nahodile zpravidla formou rozhovoru vedoucího s podřízeným se zmínkou o kvalitě práce případně možnostech zlepšení 2. systematické hodnocení (zpravidla písemně)

• spíše na vedoucí pracovníky

• posuzovaný pracovník nemá možnost do posudku zasáhnout, je však s ním seznámen a následně se k němu může vyjádřit

• posudek je součástí osobního spisu

Některá kritéria pro hodnocení:

• výsledek práce

• kvalita

• kvantita

• dodržování předpisů a instrukcí

• sledování nákladů

• schopnost jednat s kolegy, zákazníky

• časové plnění úkolů

• ochota přijímání úkolů

• samostatnost při plnění úkolů

• hledání úspor a inovací

• přijímání případných neúspěchů

• hledání rezerv, …

KONTROLOVÁNÍ Kdo řídí, musí současně kontrolovat  Kontrolu a kontrolování lze chápat v několika smyslech. V managementu je chápána ve významu řízení. Kontrola je neustále probíhající proces, který umožňuje zjistit odchylky skutečného stavu od stavu žádoucího a podle toho navrhnut opatření. Fáze kontroly: 1. zjištění skutečnosti – požadavky na informace – objektivní, včasné, přesné 2. porovnání skutečnosti se žádoucím stavem - zjištění odchylek a příčin 3. navržení určitých opatření sebekontrola přímá vazba (zadání úkolu) zpětná vazba (plněný úkolu) sebekontrola Druhy kontroly - souhrnná – týká se všech částí řízeného procesu - namátková – na základě nahodilého výběru, kontroluje se část - výběrová – podle určitého pravidla, nekontroluje se celý celek, ale část ROZHODOVÁNÍ Nejvýznamnější činnost pracovní náplně manažerů na všech úrovních náplně. Rozhodování a volba Základní charakteristikou rozhodování je princip volby. -existence více variant, kterými lze dosáhnout téhož cíle -jednotlivé varianty se mohou lišit, manažer musí zvolit celkově optimální variantou Rozhodovací proces a jeho členění 1. identifikace rozhodovacího problému 2. analýza a formulace problému 3. tvorba variant rozhodování 4. stanovení kritérií hodnocení 5. určení důsledků variant 6. hodnocení variant a volba variant určené k realizaci  7. realizace zvolené varianty 8. kontrola výsledků

Konec formuláře