5. Rozdělení pravomocí mezi eu a členskými státy

Výlučné a sdílené pravomoci EU, podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti EU, jejich charakteristika a oblasti uplatnění, zásada subsidiarity a proporcionality.

Lisabonská smlouva vysvětluje rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii (EU) a členské státy. Poprvé proto zavádí do zakládajících smluv jejich přesné definice a rozlišuje tři hlavní pravomoci: výlučné pravomoci, sdílené pravomoci a podpůrné pravomoci.

Toto přesné vymezení neznamená ale žádný významný převod pravomocí. Pro správné fungování EU je provedená reforma nicméně velmi důležitá a potřebná. V minulosti totiž došlo k několika kompetenčním sporům mezi EU a členskými státy. Nyní jsou hranice mezi jednotlivými pravomocemi těchto subjektů jasně stanoveny. Tato transparentnost navíc usnadňuje používání základních zásad týkajících kontroly a výkonu těchto pravomocí.

ZRUŠENÍ PILÍŘŮ EU

Jednou z nejvýraznějších změn vyplývajících z Lisabonské smlouvy je zrušení struktury tří pilířů EU. Tyto pilíře byly:

• Evropské společenství;

• společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP);

• spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice.

V této struktuře se překrývalo několik typů pravomocí. V rámci prvního pilíře se akty přijímaly v souladu s legislativními postupy EU. Dva další pilíře naopak spočívaly na mezivládní spolupráci mezi členskými státy.

Lisabonská smlouva tuto složitou stavbu zrušila. Evropské společenství mizí a je nahrazeno EU, která disponuje legislativními postupy, jež jí umožňují plně využívat přidělených pravomocí. Kromě toho EU rovněž získává právní subjektivitu až dosud vyhrazenou bývalému Společenství. Napříště tedy může uzavírat smlouvy v oblastech spadajících do oblasti její pravomoci.

TŘI HLAVNÍ TYPY PRAVOMOCÍ

Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) rozlišuje tři typy pravomocí a pro každou z nich uvádí neúplný seznam příslušných oblastí:

• výlučné pravomoci (článek 3 SFEU): v těchto oblastech smí jako jediná vydávat a přijímat závazné akty pouze EU. Úloha členských států se tu omezuje na pouhé provádění těchto aktů s výjimkou případu, kdy je Unie zplnomocní k přijetí určitých aktů;

• sdílené pravomoci (článek 4 SFEU): v těchto oblastech je k přijímání závazných aktů oprávněna EU i členské státy. Členské státy ale mohou vykonávat své pravomoci pouze do té míry, do jaké EU nemá, nebo se rozhodla nevykonávat své pravomoci;

• podpůrné pravomoci (článek 6 SFEU): EU může jednat pouze za účelem podpory, koordinace nebo doplnění činností členských států. Nemá tedy v těchto oblastech žádnou zákonodárnou pravomoc a nesmí zasahovat do výkonu pravomocí vyhrazených členským státům.

Výlučné pravomoci

• celní unie

• stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu

• měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro

• zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky

• společná obchodní politika

Sdílené pravomoci

• vnitřní trh

• sociální politika

• hospodářská, sociální a územní soudržnost

• zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů

• životní prostředí

• ochrana spotřebitele

• doprava

• transevropské sítě

• energetika

• prostor svobody, bezpečnosti a práva

• společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví

• činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru

• společná politika v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci

Podpůrné, koordinační a doplňkové pravomoci

• ochrana a zlepšování lidského zdraví

• průmysl

• kultura

• cestovní ruch

• všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport

• civilní ochrana

• správní spolupráce

ZVLÁŠTNÍ PRAVOMOCI

Pro některé oblasti má EU k dispozici zvláštní pravomoci:

• koordinace hospodářských politik a politiky zaměstnanosti (článek 5 SFEU): zde EU disponuje pravomocí k zajištění postupů této koordinace. Musí také stanovit základní směry a hlavní linie pro členské státy;

• SZBP (článek 24 SFEU): EU disponuje pravomocí pro všechny oblasti související se SZBP. Definuje a zavádí tuto politiku mimo jiné prostřednictvím předsedy Evropské rady a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, jejichž úlohu a status stanovuje Lisabonská smlouva. V žádném případě ale EU nemůže v této oblasti přijímat legislativní akty. Kromě toho nemá Soudní dvůr EU v této oblasti pravomoc k rozhodování;

• „doložka flexibility“ (článek 352 SFEU): tato doložka umožňuje EU překračovat výkonnou pravomoc svěřenou jí smlouvami v případě, že si to žádá dosažení daného cíle. Tato doložka se musí řídit přísným postupem, a pokud jde o její uplatnění, i určitými omezeními.