Kpvz s ⋅dvz

KP_VZ - průměrná kapitálová potřeba v oblasti výrobních zásob (v Kč)

s - průměrná denní spotřeba výrobních zásob (v Kč)

D_VZ- průměrná doba vázanosti kapitálu ve výrobních zásobách (ve dnech)

Stanovení průměrné denní spotřeby:

s = S/d

S - celková spotřeba výrobních zásob za období (v Kč)

d - celkový počet dní v období

Stanovení průměrné doby vázanosti kapitálu ve výrobních zásobách:

D_VZ = (cd/2) + p + t

c_{d –} dodávkový cyklus, tj. doba, která průměrně uplyne mezi dvěma po sobě jdoucími dodávkami (ve dnech)

p - pojistná zásoba (ve dnech)

Pojistná zásoba se uvádí ve dnech; vyjadřuje, jak dlouho může podnik v nezměněném meřítku vyrábět, i když dojde např. k prodlení v dodávkových cyklech.

t - doba pro technické skladování (ve dnech), např. doba potřebná k sušení dřeva při výrobě nábytku

• na základě průměru maximální a minimální zásoby – při rovnoměrné spotřebě zásob lze průměrnou výši kapitálu v nich vázaného stanovit pomocí průměru max. a min. zásoby. KP_VZ = (max. zásoba + min. zásoba) / 2

• zásobovací rovnice – níže uvedený vztah se používá pro operativní řízení zásob. Předpokladem jeho použití je znalost a sledování zásob. Je možné jej stanovit pro zásoby jako celek, ale i pro jednotlivé části (výrobní zásoby, nedokončené výroby...) KS_Z = PS_Z + N_Z - S_Z ( N – nákup, S – spotřeba)

• optimalizace zásob - Předchozí metody vycházely ze znalosti velikosti dodávek, délky dodávkového cyklu, frekvence dodávek apod. Při stanovování kapitálové potřeby v jednotlivých částech majetku (zde v OM) je cílem její optimalizace.

Optimalizační modely směrují ke stanovení právě̌ takových dodávkových cyklů, velikostí dodávek, jejich frekvence atd., aby náklady, které jsou s touto oblastí spojeny, byly minimální. Tzn., že kritériem optimální výše výrobních zásob je minimalizace nákladů na jejich pořízení a skladování.

Princip optimalizace výrobních zásob je možné vyjádřit takto:

N = ((NP * S) / Q) + ((NS) * Q / 2) + (P * S)

N - celkové náklady spojené s pořizováním a skladováním zásob (v Kč)


N_{p -} pořizovací náklady na jednu objednávku /dodávku/ (v Kč)


N_{s -} průměrné náklady na skladování jedné jednotky za určité období (v Kč)

P - cena za jednotku materiálu

- modely řízení zásob

Model EOQ = model periodického doplňování zásob

Pravděpodobnostní model = lze určit pravděpodobnost budoucí poptávky po zásobách (s ohledem na sezónní, cyklické a jiné vlivy) a frekvenci poptávek

Just-in Time = časté dodávání malých dodávek právě potřebných k výrobě

MODEL EOQ

(Economic Order Quantity = model periodického doplňování zásob )

• dodávky jsou pravidelné a doba jejich upotřebení je dána s jistotou,

• poptávka je konstantní po celé sledované období,


• nepočítá se sezónními výkyvy, čas potřebný k doplnění zásob = 0,

• data jsou určena absolutně, neexistuje možnost nedostatku zásob . jedná se o deterministický model.

PRAVDĚPODOBNOSTNÍ MODEL

• složitější model, některá data jsou dána pravděpodobnostně̌

• lze určit pravděpodobnost budoucí poptávky po zásobách (s ohledem na sezónní, cyklické a jiné vlivy) a frekvenci poptávek

• předmětem nejistoty však zůstává časová prodleva mezi objednáním zásob a jejich dodáním, neboť existuje celá řada nepředpokládaných situací: překážka transportu, stávky, katastrofy, atd.

• možnost nedostatku zásob, se kterým se samozřejmě pojí jisté náklady

JUST IN TIME

(Toyota Motor Company 1950 )

Just-in time vs. just-in-case 

• časté dodávání malých dodávek právě potřebných k výrobě

• vhodný pro firmy, jejichž obchodní či výrobní činnost je založena opakovaných výrobních operacích a vyžaduje úzkou spolupráci mezi společnostmi a dodavateli, neboť každá prodleva dodávky znamená náklady a případně ztrátu prodeje

ŘÍZENÍ POHLEDÁVEK

Základním klasifikačním kritériem pro členění pohledávek uvedených v rozvaze podniku je doba jejich splatnosti:

• pohledávky splatné do jednoho roku včetně̌ se řadí do krátkodobých pohledávek, 


• pohledávky splatné za dobu delší než jeden rok představují dlouhodobé pohledávky. 


Pro správné zaražení pohledávek z hlediska jejich řízení je doba zbývající do jejich úhrady. Tzn., že dlouhodobé pohledávky se s postupujícím casem zařadí ke krátkodobým pohledávkám (v době, kdy do konce splatnosti chybí maximálně 1 rok). Tyto časové informace jsou důležité pro posouzení finanční situace podniku. 


Pro potřeby řízení pohledávek nestáčí jen jejich členění na krátkodobé a dlouhodobé, rozeznávají se pohledávky tuzemské, zahraniční, nahodilé nebo pravidelně̌ se vyskytující, žádoucí, nežádoucí, likvidní, pochybné, sporné, nedobytné. 


Řízení pohledávek z obecného hlediska představuje činnost finančního managementu podniku směrující k jejich optimálnímu usměrňování. 


Předmětem řízení jsou:

• objem pohledávek, jejich struktura, vývoj, 


• rovnoměrnost či nerovnoměrnost jejich vzniku, 


• doba jejich splatnosti, likvidnost, rizika aj. 


Pohledávky z obchodních vztahů tvoří ve většině̌ podniků nejvyšší objemy z celé struktury pohledávek a je s nimi spojeno časté riziko pro dodavatele s jejich možným neuhrazením ze strany odběratele. Proto je žádoucí provádět kvalitní credit management (řízení pohledávek).

Velikost (objem) pohledávek, resp. poskytnutého obchodního úvěru, je závislá na několika faktorech: 


• na kvalitě odběratele – pokud podnik sníží požadavky na odběratele,
s velkou pravděpodobností se mu zvýší odbyt, roste počet odběratelů. Tím je možné na jedné straně dosahovat zisk, ale zároveň se zvyšuje riziko prodloužení inkasního období a růstu objemu pochybných, příp. nedobytných pohledávek. 


• na možnostech dodávajícího podniku vázat po dobu stanovené doby splatnosti v pohledávkách určitou výši kapitálu (v praxi často na poměrně dlouhou dobu), 


• na zvyklostech v daném oboru podnikání ohledně stanovení lhůty splatnosti, pokud tentýž výrobek nebo zboží dodává více podnikům,


• na druhu výrobku: a) zastupitelné, 
b) nezastupitelné výrobky. 


Nástroje řízení pohledávek:

• volba podmínek prodeje (především stanovení doby inkasa 
pohledávek), 


• požadavky dodavatelů na zajištění pohledávek, 


• informace o odběratelích, 


• využití skonta (sleva z ceny dodávky). 


Obecnými formami zajišťování pohledávek jsou:

• zástavní právo,

• zastavení a postoupení pohledávky,

• zadržovací právo,

• ručení,

• akreditiv,

• směnka,

• šek,

• bankovní akcept,

• zárukami,

• faktoringem, forfaitingem.