1. Právo (pojem, právo V objektivním a subjektivním smyslu, systém práva), právo mezinárodní a vnitrostátní. Evropské právo.

• Pojem

  • Soubor pravidel chování, vytvořený státem v určité formě státem vynutitelná

• Objektivní a subjektivní smysl

  • Objektivní – právní normy

  • Subjektivní – oprávnění, právo na něco, právo nějak se chovat

• Systém práva

• Právo veřejné a soukromé

  • Veřejné – normy upravující vztahy mezi státem a občany

    • Patří sem správní, finanční, trestní a ústavní právo

  • Soukromé – subjekty vztahu jsou si rovny

    • Patří sem občanské, obchodní, rodinné právo

  • Právo se smíšenou povahou

    • Pracovní právo – veřejnoprávně upravená výše minimální mzdy a soukromoprávně upravené smlouvy

• Právo hmotné a procesní

  • Hmotné – soubor norem, které obsahují oprávnění a povinnosti účastníků (subjektů) právních vztahů

  • Procesní - soubor norem, jichž je třeba použít, jestliže je hmotné právo porušeno. Slouží k vynucení chování v právních vztazích.

• Právo mezinárodní a vnitrostátní

  • Mezinárodní – upravuje vztahy mezi státy a mezinárodními organizacemi či mezinárodními organizacemi navzájem

  • Vnitrostátní – upravuje vztahy mezi subjekty na území daného státu

• Evropské právo

  • Komunitární právo (primární) – tvoří jej zřizovací smlouvy, kterými byla založena Evropská společenství (první pilíř – Evropská společenství)

    • Pařížská smlouva zakládající ES uhlí a oceli; Římské smlouvy zakládající Euratom, EHS; Maastrichtská smlouva zakládající EU, kterou doplňovala Amsterodamská; smlouva z Nice a Lisabonská smlouva

    • Tvůrci práva jsou členské státy

    • Patří sem i revize zřizovacích smluv, Listina základních práv EU, protokoly

  • Unijní právo (sekundární)

    • (druhý pilíř - společenská a bezpečnostní politika, třetí pilíř – justiční a policejní spolupráce)10

    • Nařízení – všeobecně závazné; nepřevádí se do národních řádů

    • Směrnice – závazné, jen co do výsledku, který má být dosažen; převádějí se do národních řádů; při nesplnění hrozí státu zahájení řízení o porušení smlouvy ze strany EU

    • Rozhodnutí - je závazné pro toho, komu je určeno (např. určité zemi EU nebo konkrétní společnosti)

    • Doporučení a stanoviska – nezávazné; patří sem i rozsudky Evropského soudního dvora

2. Prameny práva obecně.

Typy právní kultury

• Kontinentálně evropský typ

• hlavní pramen práva je zákon

• odvozen z římského práva

• ČR, země Evropy

• Anglosaský typ

• převažují precedenty, právní obyčeje apod.

• vznikl a základě common law

• USA, VB, Severní Irsko, Kanada

• Islámské právní kultury apod.

• náboženské právo

• pramenem je např. Korán

Obecně o soustavě pramenů práva

• prameny práva jsou formy, ve kterých je právo obsaženo

• Precedenty (precedens)

• Individuální právní akt (rozsudek soudu, správního řízení), kterým se řídí případy právními normami dosud neupravené

• rozhodnutí sloužící jako model pro další rozhodování

• u nás precedens není uznáván

• Právní obyčeje

• jde o „právo nepsané“

• forma živelné formy práva (obyčej původně nemá právotvorný záměr)

• vzniklé spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností a státem

• aby se obyčej stal pramenem práva, musí být splněno

• dlouhotrvající masové uskutečňování určitého chování

• konkrétně stanovený obsah

• uplatňování státního donucení při porušení pravidla ¨

• V anglo-americkém systému se právní obyčeje = common law

• Normativní smlouva

• zpravidla zakládá, mění nebo ruší individuální právní vztah

• hlavní pramen mezinárodního práva

• patří sem mezinárodní smlouvy - mají přednost před vnitrostátním právem

• Normativní právní akt (právní předpis)

  • Výsledky cílevědomé normotvorné činnosti státních orgánů obsahující právní normy (pravidla chování)

  • Vznikají legislativní procesem (proces tvorby práva)

    • Prvotní návrh – legislativní záměr

      • Může podat jen ten, kdo má zákonodárnou iniciativu - vláda, poslanec či skupina poslanců, Senát, kraj, ale prezident ne

      • Zpráva, pojednávající o tom, proč by nová norma měla být schválena, jaké instituce zřídit a kolik to bude stát

      • 3 čtení → Senát → prezident

  • Publikace je provedena registrací ve Sbírce zákonů

  • Dělení normativních právních aktů

    • PRIMÁRNÍ

      • Zákony – normativní akt nejvyššího zastupitelského orgánu státu

      • Kodexy (zákoníky) – jediný právní předpis, který komplexně reguluje určité odvětví (zákoník práce)

      • Ústavní zákony – jiná forma

        • Rigidní – ke schválení je nutná kvalifikovaná většina

        • Flexibilní – schvalují se stejně jako ostatní zákony

      • Zákonná opatření Senátu Parlamentu ČR

        • Slouží v případech, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna.

        • Senát má pravomoc přijímat tato opatření ve věcech, které nesnesou odklad. (místo zákonů přijímá opatření)

    • SEKUNDÁRNÍ – nelze jimi měnit primární normativní akty, ale rozvíjet je

      • Nařízení vlády; vyhlášky ministerstev; vyhlášky a nařízení orgánů územní samosprávy

Mezinárodní smlouvy

• sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv jsou v pravomoci prezidenta republiky a u některých smluv se vyžaduje i souhlas Parlamentu ČR

• patří do normativních smluv

• vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv ministerstvem zahraničí

• přednost před vnitrostátním právem podle článku 10 Ústavy

Rozhodnutí Ústavního soudu

• Mají význam na úrovni práva, jsou závazná pro všechny subjekty

• Všechny nálezy jsou publikovány ve Sbírce nálezů Ústavního soudu

• Rozhodnutí o zrušení zákonů pro rozpor s ústavním pořádkem

  • obdoba normativních aktů, mají stejnou právní sílu jako zákon

• Ostatní nálezy nebo usnesení Ústavního soudu

• rozhodnutí o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci