© Michaela Malá, 2015

Otázky – OBECNÁ EKONOMIE II – MAKROEKONOMIE

1. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje učení fyziokratů a merkantilismus - co je podstatou jejich učení, kdy, představitelé, kritika Merkantilismus

• latinský původ (mercator = obchodník, Mercurius = římský bůh obchodu)

• první ekonomické učení a s ním úzce spjatý směr hospodářské politiky

• vznik v Z Evropě (Anglie) v 15. – 17. století

• v evropském ekonomickém myšlení tato teorie převládala od kapitalismu téměř do průmyslové revoluce

• je považován za ekonomický nacionalismus

• řešily se především hospodářské otázky spojené se zájmy absolutistických panovníků, velkých finančních domů a obchodních společností

• přímé zásahy státu do ekonomiky omezily volnou konkurenci (+ měly zabránit úniku zlata ze země)

• zisk dosahován obchodem s výrobky vyráběnými převážně cechovními řemeslníky a feudálními velkostatky

• zdroj bohatství v oblasti směny a v obchodu

• bohatství ztotožňováno s penězi (zlato, stříbro)

• země, které nemají vlastní zlato a stříbro za bohatství považován zahraniční obchod

• raný merkantilismus

  • udržování peněz v zemi (zamezování jejich odlivu ze země)

  • přísný zákaz vývozu peněz

  • jednostranné omezování dovozu, všestranná podpora vývozu za vysoké ceny

    • brzda zbožně peněžních vztahů a rozvoje mezinárodního obchodu

• rozvinutý merkantilismus

  • těžiště pozornosti na obchodní bilanci

  • zdrojem růstu bohatství přebytek celkového vývozu zboží nad celkovým dovozem

• představitelé: Josiah Child, Nicholas Barbon, Johann Joachim Becher, Hynek Morgenthaler, Fabián Malínský, Jan Kryštof Bořek, Jean Baptisté Colbért (kolbertismus)

Fyziokratismus

• vznik ve Francii ve 2. polovině 18. století

• myšlenka přirozeného řádu, k němuž je společnost předurčena

• základem přirozeného řádu soukromé vlastnictví, hospodářská svoboda, velkovýroba v zemědělství

• zdrojem bohatství obdělávání půdy

• „čistý produkt“ = přebytek vyrobených užitných hodnot na užitnými hodnotami spotřebovanými ve výrobě

  • závěr „Činnost v zemědělství je produktivní, zbývající hospodářská činnost je sterilní“

• jako první analyzovali kapitál – zavedli dělení na fixní a oběžný

• důraz na produktivní práci

• hlavní slabinou je uvažování o tom, že pouze zemědělská práce je hodnotná

• představitelé: Fransois Quesnay, Anne Robert Jacques Turgot

2. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje učení klasické ekonomie - co je podstatou jejich učení, kdy, představitelé, kritika

• zahájeno r. 1776 knihou „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (A. Smith)

• základ ke vzniku ekonomie jako samostatného vědního oboru

• vznik v Anglii a Francii v 17. století

• zakladatelé: W. Petty, P. Boisguillebert

• rozbor vnitřních zákonitostí výrobního způsobu

• základy pracovní teorie hodnoty (velikost hodnoty zboží určována prací vynaloženou na jeho výrobu)

• zkoumání a analýza povahy ceny, mzdy, kapitálu, renty, zisku, úroku

• oslabení vlivu a významu obchodního kapitálu

• příliv drahých kovů měl za následek všeobecný růst cen (v merkantilismu by mělo růst bohatství)

• představitelé: Adam Smith, David Ricardo, Thomas Robert Malthus, Jean Baptiste Say, John Stuart Mill

3. Hlavní makroekonomické směry – stručně charakterizuje neoklasickou ekonomii (učení marginalistů) - co je podstatou jejich učení, kdy, představitelé, kritika

• na podkladě teorie mezního (marginálního) užitku a mezní produktivity zformuloval a rozvíjel mikroekonomickou složku

• tři školy

  • Rakouská škola (C. Menger – konec ve 20. letech 20. století)

  • Laussannská škola (L. Walras)

  • Cambridgeská škola (A. Marshall, Keynes)

• A. Marshall je nejvýznamnějším představitelem neoklasické ekonomie

  • dílo „Zásady ekonomiky“

• představitelé: A. C. Pigou, V. Pareto, L. Walras, A. Marshall