vědomé

• víme, že porušujeme povinnost

• spoléháme, že nedojde ke škodlivému následku (překračování rychlosti)

2. Úmyslné

1. nepřímo

• chceme spáchat škodlivý následek, ale nezaviníme ho přímo (loupež, svázání vrátného, přes svátky umře)

2. přímo

• chceme spáchat škodlivý následek a jsme s ním srozuměni

Předpoklady vzniku PO (vražda)

1. protiprávní jednání

   • chování, které je objektivně v rozporu s právem, porušuje právem chráněné společenské zájmy a vztahy

1. trestný čin*

2. správní delikt – méně závažný než trestný čin, např. přestupek

3. disciplinární delikt – porušení disciplíny, např. důtka

4. soukromoprávní delikt – odpovědnost mezi delikventem a subjektem, kterému vznikla újma

2. protiprávní stav

   • nastalý stav v rozporu s objektivním právem, např. pracovní úraz

Klasifikace právní odpovědnosti

1. soukromoprávní

   • Občanského zákoník (subjektivní, objektivní), Zákon o korporacích (objektivní)

2. veřejnoprávní

   • Trestní zákoník (subjektivní), správní právo

Druhy právní odpovědnosti

Podle předpokladu vzniku právní odpovědnosti

1. Subjektivní

   • ke vzniku vyžadováno zavinění + naplnění objektivních předpokladů

   • odpovědnost za škodu, trestní odpovědnost

2. Objektivní

   • ke vzniku není vyžadováno zavinění, pouze naplnění objektivních předpokladů

   • odpovědnost za vady (výrobek neodpovídá kupní smlouvě)

Závazková vs. mimozávazková

1. Závazková

   • předpokladem smluvní vztah mezi subjekty (dříve uzavřený)

   • odpovědnost za vady

2. mimozávazková (deliktní)

   • smluvní vztah mezi subjekty nastal až po události

   • trestní odpovědnost (zraněný chodec na mém neuklizeném chodníku)

Podle nositele právních následků

1. odpovědnost za vlastní protiprávní jednání = následky nese pachatel

2. odpovědnost za cizí protiprávní jednání = následky nese někdo jiný než pachatel/spolu s pachatelem

Funkce právní odpovědnosti

1. reparační

   • úloha: náhrada vzniklé škody (náhrada škody)

   • satisfakční funkce – náhrada nemajetkové újmy (veřejná omluva)

   • soukromoprávní oblast – obchodní, občanské právo

2. represivní

   • úloha: postih subjektu možnou sankcí (odnětí svobody, pokuta)

   • veřejnoprávní oblast – trestní, správní právo

3. preventivní

   • úloha: předcházení porušení práva

   • v případě neúspěchu uložení trestu

Trestný čin tč

• protiprávní jednání postihováno pouze trestně-právními předpisy

• trestné činy zaneseny v Trestním zákoníku

Dělení TČ

1. trestné činy na území ČR – postihovány podle našich zákonů

2. trestné činy spáchané občany ČR v zahraničí – postihovány podle našich i cizích zákonů

3. teroristické trestné činy

Skutková podstata TČ

1. subjekt – pachatel, který uskutečnil trestný čin (pouze FO)

   • podmínky, podle kterých je subjekt pachatelem:

     1. příčetnost = schopnost pachatele vnímat význam svého činu

        • příčetnost => normální trest

        • nepříčetnost => zmírněný trest = ochranné opatření (návštěva lékaře, ústavní léčení)

     2. věk pachatele = od 15 trestní odpovědnost (subjektivní, veřejnoprávní), 15-18 = osoba mladistvá (mírnější trest, např. ochranná výchova)

2. subjektivní stránka – náležitosti subjektu TČ (charakterizuje vnitřní znaky TČ)

1. zavinění

   1. úmyslné = pachatel jednáním chce způsobit následek

   2. z nedbalosti = pachatel jednáním nechce způsobit následek

3. objekt – věc, které se TČ týká (společenské vztahy, hodnoty, zájmy)

4. objektivní stránka – náležitosti objektu TČ (charakterizuje vnější znaky TČ)

1. jednání

2. následek

3. příčinný vztah mezi jednáním a následkem

Kategorie TČ

1. přečiny – nedbalostní trestné činy, u kterých je stanovená horní hranice trestní sazby do 5 let

2. zločiny – všechny TČ kromě přečinů

3. zvlášť závažné zločiny – dolní hranice trestní sazby od 10 let

Trestná součinnost

1. spolupachatelství

2. zločinné spolčení

3. návod

4. pomoc

21) Vlastnictví (vznik, obsah, ochrana, omezení), věcná práva, držba Majetková (vlastnická) práva V noz

Absolutní majetková práva

• subjektivní práva působí vůči všem

• subjektivní práva + povinnosti přecházejí na dalšího nabyvatele společně s věcí

• věcná práva:

1. věcná práva k věci vlastní

   1. držba

   2. vlastnické právo

   3. spoluvlastnické právo

2. věcná práva k věci cizí

   1. zástavní právo

   2. zadržovací právo

   3. věcná břemena

3. dědické právo

Relativní majetková práva

• působí pouze v rámci PP = jedna strana povinna něco plnit, druhá strana povinna vyžadovat plnění

1. závazky

   1. jednoduché = 1 strana závazku tvořena 1 osobou

   2. společné = 1 strana závazku tvořena více osobami

Věcná práva k věci vlastní

1) Držba

• držitel = subjekt, který má vůli věc držet, vykonává nad ní neomezenou moc, ale není jejím vlastníkem

• právo držet vykonává sám pro sebe

• vychází z ní vlastnické právo

1. držba

   • nakládání s věcí, která nám náleží (pouze ji držíme, nevlastníme ji)

   • při vyžádání držené věci vlastníkem ji musíme vrátit

   • získání:

     1. nalezení věcí

     2. vydržením věcí

1. poctivá – z přesvědčivého důvodu (nalezení bot u popelnic)

2. nepoctivá – z okolností vyplývá, že vykonávané právo nám nenáleží (nalezení bot před dveřmi bytu)

1. řádná – založení na základě platného právního důvodu

2. pravá – všechny držby kromě:

   1. svémocné vetření držby

   2. vlouzení se v držbu potajmu nebo lstí

2. detence

• nakládání s věcí, která nám nenáleží (máme jí pouze v pronájmu)

• např. byt pod nájemní smlouvou, pronájem automobilu

2) Vlastnické právo VP

• soubor základních oprávnění vlastníka věc držet, užívat ji a nakládat s ní

• vlastnické právo zavazuje

• působí vůči všem

  1. omezení VP

1. vyvlastnění

• musí splňovat zákonné podmínky

• podmínky pro vyvlastnění státem:

  1. ve veřejném zájmu – stavby financované státem

  2. účelu nelze dosáhnout jinak

  3. musí být za náhradu

1. ochrana VP

1. obrácení se na soud

2. obrácení se na orgán státní správy – úřad, policie

3. svépomoc

   • měla by být přiměřená

   • v případě pozdního zásahu orgánů

1. nabytí VP

   1. původní (originární)

      • zahrnuje předměty, kterých jsme 1. vlastníky

1. přírůstek

   1. přirozený – vznik přírodním procesem (úroda v sadu, narození telete)

   2. umělý

      • smíchání (nejdou rozpoznat původní věci – písek v maltě)

      • spojení (špalky -> nohy od stolu)

2. nález

   1. skrytý – odevzdání státu ihned (poklad)

   2. (veřejný) – nálezné 10%, po 6 měsících propadá státu

3. vydržení

   1. movité – 3 roky

   2. nemovité – 10 let

1. odvození (derivativní)

• zahrnuje předměty, které nabýváme od předchozího vlastníka

1. převod VP – převedení VP na základě PJ (kupní smlouva)

2. přechod VP – převedení VP na základě PU (dědické řízení)

22) Spoluvlastnictví, společné jmění manželů

Spoluvlastnictví

• 1 věc vlastněna více osobami

• vznik spoluvlastnictví smlouvou, děděním

1. spoluvlastnický podíl

1. vymezeny podíly spoluvlastníků

2. podíly jsou určeny ve smlouvě, v ideálním případě rovným dílem

3. velikost podílu vyjadřuje míru hlasovacích práv = princip majorizace

4. předkupní právo = části spoluvlastníků musejí být nejprve nabídnuty ostatním spoluvlastníkům, teprve poté je možné ji veřejně prodat

2. společné jmění manželů

   • vzniká na základě zákona uzavřením manželství

   • podíly majetku nejsou určeny během trvání manželství -> k jejich určení dochází při zániku manželství (obvykle fifty fifty)

   • patří sem všechen majetek a závazky, které manželé nabyli po dobu manželství

   • nepatří sem:

1. majetek (věci, pohledávky, jiné penězi ocenitelné hodnoty), závazek, který jeden z manželů nabyl před manželství

2. dar, dědictví určené přímo konkrétnímu manželovi

3. nabytí jednáním vztahujícím se k výlučnému vlastnictví

4. NOZ: náhrada za nemajetkovou újmu – poškození na cti, žaloba na ochranu osobnosti, psychická újma na zdraví

možnost modifikace (pouze s notářským ověřením):

1. před manželstvím = předmanželská smlouva

2. při manželství = odložení vzniku společného jmění manželů

podílové společenství manželů – obvyklé vybavení domácnosti

zánik společného jmění:

1. rozvodem

2. jiné zákonné důvody (smrt/prohlášení za mrtvého jednoho z manželů)