pracovní právo (speciální)

• smíšená povaha

• upravuje vztahy vznikající při zaměstnávání občanů za úplatu

• pramen: Zákoník práce

• pracovní smlouva = SP

• úprava minimální mzdy = VP

Dělení III.

1. hmotné právo = soubor PN obsahující oprávnění a povinnosti subjektů PP

   • obsahuje vlastní pravidla chování

2. procesní právo = soubor PN, které je třeba použít při porušení hmotného práva

   • slouží k vynucení chování v PP

Dělení IV.

1. vnitrostátní právo VnP

   • upravuje vztah mezi subjekty na území daného státu

   • výtvor Parlamentu nebo jiných orgánů

2. mezinárodní právo MP

   • upravuje vztah mezi:

     1. mezi státy

     2. mezi státem a mezinárodní organizací

     3. mezi mezinárodními organizacemi

   • výtvor mezinárodních orgánů

   • normy MP nadřazeny normám VnP

   • přijaté normy MP musí být v souladu s VnP -> pokud nejsou -> stát musí zajistit, aby byly -> změna zákonů

3. evropské právo

• výtvor EU

• komunitární právo = samostatný právní řád, který má přednost před právními řády členských států, zavazuje členské státy + vnitrostátní subjekty

1. primární

   1. zřizovací listiny EU + jejich revize

   2. Listina základních práv EU

   3. protokoly

2. sekundární

   1. nařízení EU = všeobecně závazné předpisy, platí pro všechny státy EU

   2. směrnice EU = závazné pro dosažení výsledku, platí pro všechny státy EU, státy odpovídají za převedení do jejích právního řádu

   3. doporučení a stanoviska EU = nejsou závazné

Právní kultury

• různé právní předpisy a jejich aplikace

1. kontinentální

   • hlavní pramen práva = zákony, právní předpisy (psané právo)

   • vyložení práva v rámci právních předpisů, nemožnost odchýlení

2. anglo-americká

   • hlavní pramen práva = obyčeje, precedenty (psané právo + selský rozum)

   • možnost odchýlení práva od obyčeje, precedentu v případě potřeby

3. islámská

   • hlavní pramen práva = náboženská pravidla (např. zákaz úročení)

   • velmi často obcházeno

2) Prameny práva obecně

1. Psané

   1. zákon = právo, které stát uznává

      • právní norma obecné povahy vytvořená státním orgánem

      • primární normativní právní akt

      • vytvořeno legislativním procesem

      • zanesen ve Sbírce zákonů

      • kodex (zákoník) obsahuje soubor zákonů z určitého odvětví

   2. mezinárodní smlouva

      • uzavřena v písemné podobě

      • zanesena ve Sbírce mezinárodních smluv

      • vždy přednost před vnitrostátním právem

   3. podzákonný předpis

      • sekundární normativní právní akt

        1. nařízení

        2. předpis

2. Nepsané

   1. obyčej = pravidlo chování v širším povědomí určité skupiny obyvatel

      • dlouhodobě uznáváno a vnímáno státní mocí

      • vznik spontánně

      • i na území ČR

      • významné v mezinárodním právu

   2. precedent = soudní rozhodnutí, které závazným způsobem řeší problém

      • individuální právní akt

      • rozhodnutí všeobecně závazné (zavazuje všechny lidi)

      • v určitých případech řeší problém rychleji než zákony

   3. jurisprudence = odborné názory odborné veřejnosti na určitý problém

      • doktrinární výklad práva = hlavně vědecké práce

   4. normativní smlouva = smlouva mezi soukromými subjekty

      • zavazující i subjekty, jež smlouvu nepodepsaly

      • hlavní pramen mezinárodního práva

      • např. kolektivní smlouvy vyššího stupně

Svaz zaměstnavatelů sdružující jednotlivé zaměstnavatele uzavře smlouvu s odborovými orgány sdružující jednotlivé odborové organizace. => smlouva je platná pro všechny členy svazu zaměstnavatelů i odb. org., přestože smlouvu přímo nepodepsali.

3) Prameny práva eu, orgány eu

Prameny práva EU

1. primární – mezinárodní smlouvy mezi členskými státy EU

   1. Evropská smlouva o uhlí a oceli (= Pařížská smlouva, 1951, Paříž)

      • zabývá se problematikou cel mezi 6 zakládajícími státy

      • účinnosti nabyla 1952, uzavřena na 50 let

   2. Smlouva o evropském hospodářském sdružení (1957)

      • hlubší základ Evropského společenství

      • zabývá se problematikou volného obchodu a trhu

• 1967 integrace obou smluv v rámci Euratomu

1. Jednotný evropský akt (1986)

2. Maastrichtská smlouva (1992)

   • smlouva o EU

   • zavedla chrámovou strukturu = 3 pilíře

     1. pravomoci ES

     2. zahraniční politika

     3. spolupráce justice

   • po 1992 nutno rozlišovat mezi ES a EU, EU pouze část ES, EU nemá právní subjektivitu

3. Amsterdamská smlouva (1997)

   • zabývá se rozšířením spolupráce justice – vymáhání pohledávek, exekuce

4. Niceská smlouva (2001)

   • obsahuje úpravu organizační struktury EU – příprava na vstup nových států

   • také úprava schvalovacích procedur

5. Lisabonská smlouva (= nová Ústava EU, 2004)

   • ES => EU

   • právní vznik EU (zisk právní subjektivity)

   • změna účelu EU – 1. místo: podpora udržitelného rozvoje (oproti volnému pohybu 4 složek = cíl ES)

• Smlouvy o přistoupení – upravují práva přistoupených států

2. sekundární – práva v rámci činnosti EU

   1. nařízení

      • přímo aplikovatelná (= aplikace automaticky), závazné pro členské státy + jejich občany => členské státy povinny respektovat

      • nepřevádí se do národních právních řádů

      • zveřejněno v Úředním věstníku EU (obdoba Sbírky zákonů ČR)

2. směrnice

   • závazné pouze co do výsledku => stát je povinen směrnice provést (např. přijetí nového zákona, úprava stávajícího, …) tak, aby byl v souladu s účelem směrnice

   • EU kontroluje správnost úpravy zákonů a některé sjednocuje (např. sjednocená oblast ochrany spotřebitele)

   • výjimka: aplikování směrnice přímo (bez provedení)

3. rozhodnutí

   • závazné pouze mezi účastníky

1. rozhodnutí soudního dvora EU

2. rozhodnutí jiných evropských institucí

4. doporučení

5. stanoviska

Orgány EU

1. Evropská rada = Summit EU

   • nejvyšší orgán EU

   • členové: premiéři nebo hlavy států

   • určuje další směřování EU

2. Evropský parlament (766 členů)

   • zastupuje zájmy občanů

   • částečně se podílí na legislativním procesu (spíše poradní hlas)

   • hlavní pravomoci:

     1. vztah k EK (schvaluje její členy)

     2. právo odvolat EK

     3. schvalování rozpočtu EU

     4. jmenuje ombudsmana EU (ochránce veřejných práv)

3. Rada EU = rada ministrů

   • zastupuje členské státy

   • hlavní legislativní orgán (některé předpisy tvoří sama, některé ve spolupráci s EP)

   • rozhoduje:

     1. většinou

     2. kvalifikovanou většinou (vztah k počtu obyvatel jednotlivých států)

     3. jednomyslně – např. daně

4. Evropská komise EK

   • výkonný orgán

   • hájí zájmy EU

   • právo legislativní iniciativy (navrhuje, jaký zákon bude přijat)

   • kontroluje:

     1. dodržování smluv členskými státy (primární, sekundární právo)

     2. oblast hospodářské soutěže (kontrola slučování podniků)

5. Soudní dvůr EU (dříve Evropský soudní dvůr)

   • 2 části:

     1. tribunál (dříve soud 1. instance) – řeší jednodušší problémy

     2. soud pro veřejnou službu – řeší pracovně-právní spory v rámci služebních poměrů

   • vykládá právo EU

   • rozhoduje kompetenční spory mezi evropskými instituty

6. Evropský účetní dvůr (není důležité)

7. Soubor evropských bank (není důležité)

• instituce vykonávají pravomoci, která jim byla svěřena

  1. výlučně – evropské instituce rozhodují za všech okolností

  2. částečně – evropské instituce oprávněny rozhodovat pouze pokud dokáží účel zabezpečit lépe a efektivněji než jednotlivé státy (= princip proporcionality)

Rada Evropy – NENÍ ORGÁN EU !!!

• mezinárodní organizace zabývající se základními lidskými právy a svobodami

• iniciuje úmluvy, které by měly členské státy dodržovat

4) Právní řád čr, listina základních práv a svobod, podstata a charakter základních lidských práv a svobod Prameny práva V čr

1. zákony (primární normativní právní akty)

   • vymezují ostatní organizační oblasti

2. ústavní zákony (primární normativní právní akty)

   • vymezují vztahy mezi složkami moci

   • materiální oblast, do které stát nesmí zasahovat

Ústavní pořádek

1. rigidní – pro schválení ústavního zákona je potřeba 3/5 většina všech poslanců, ČR

2. flexibilní – pro schválení ústavního zákona je potřeba stejný počet jako pro normální zákony (3/5 většina přítomných poslanců), NED

3. podzákonné předpisy (sekundární normativní právní akty)

   • rozvíjejí primární právní akty

   • obojí musí být v souladu se zákony

   • uveřejňují se na Úřední desce (obce), Věstníku právních předpisů kraje (kraje)

1. nařízení

   • vydává vláda, orgány územní samosprávy (kraje, obce)

   • vydání musí mít zmocnění

2. Vyhlášky

   • vydávají ministerstva, orgány územní samosprávy (kraje, obce)

   • možnost vydání automaticky

ÚSTAVNÍ PRÁVO (na zkoušku stačí naučit 1 + obecné vlastnosti)

• souhrn ústavních zákonů = ústavní pořádek

• práva nepromlčitelná, nezrušitelná, nezcizitelná (částečně), nezadatelná

• garance státem pro občany

Listina základních práv a svobod, Ústava

1. základní lidská práva a svobody

   1. právo na život = každý člověk má právo na život (i plod)

   2. na ochranu soukromí = ochrana před zveřejňováním soukromých informací, fotky, …

   3. na ochranu obydlí = zákaz neoprávněného vstupu do obydlí

   4. svoboda pohybu = zákaz neoprávněného zadržení

   5. vlastnit majetek = vlastnické právo zavazuje (zákaz omezení okolí)

2. politická práva

   1. na svobodu projevu = svévolné vyjadřování myšlenek

   2. shromažďovací = uspořádání ohlášené akce na veřejnosti

   3. sdružovací = vytvoření sdružení (spolky, firmy, …)

   4. volební = volit, být volen

   5. petiční = organizování petic, možnost vznášet dotazy na poslance

   6. na odpor = v případě ohrožování demokracie

3. hospodářská, kulturní, sociální práva

   1. hospodářská

      • každý se může podílet na vlastní obživě

1. výběr povolání

2. podnikat

1. kulturní

1. na vzdělání

1. sociální

1. přiměřené zabezpečení státu (stáří, ztráta zaměstnání, zdravotní neschopnost)

5) Právní norma, klasická struktura právní normy, druhy právních norem Právní normy

• právní norma = pravidlo chování

• obecně závazné pravidlo chování stanovené státem a vynucováno státní mocí

• odlišnost PN od ostatních norem: stanovení státem + vynucování

1. normy technického charakteru (něco regulují)

   • pravidla pravopisu, sportovní pravidla

2. normy s hodnotovým pravidlem

   • právní, morální normy

3. normy bez sankce = imperfektní (ustanovení zákona, které pouze něco deklarují)

Kategorie znaků

1. obecnost = platí pro všechny

2. formální určitost = musí mít normu

3. specifická závaznost = stanovuje určité oprávnění, povinnost

4. vynutitelnost = norma obsahuje sankci => donucení k chování podle ní

Struktura normy

1. klasická struktura

1. hypotéza (předpoklad chování)

   • stanoví podmínky, za nichž se realizuje PN obsažená v dispozici / je realizována sankce

• pokud platí hypotéza, pak platí dispozice

• pokud platí hypotéza a neplatí dispozice, pak platí sankce

• může platit buď hypotéza 1 nebo hypotéza 2, mají stejnou dispozici

• může platit jedna hypotéza, ale vzejít z ní 2 různé dispozice

2. dispozice (vlastní pravidlo chování)

• obsah PN stanoví, komu a jaká vznikají oprávnění/povinnosti, nastanou-li podmínky obsažené v hypotéze

Členění hypotézy + dispozice PN

• (hypotéza vždy abstraktní -> liší se stupněm abstraktnosti)

1. členění

• konkrétní

• relativně-konkrétní

• (relativně) abstraktní

• abstraktní

2. členění

• taxativní – uveden celkový okruh všech případů, kdy dochází k dispozici

• demonstrativní – uveden přibližný okruh případů, za nichž může dojít k dispozici, postupně se okruh zužuje (podmínky k nastání dispozice se konkretizují)

3. Sankční hypotéza

• stanoví podmínky, za jakých se při porušení PN v dispozici použije sankce

4. sankce

• stanoví důsledky porušení PN vyplývající z dispozice

Členění sankce PN

1. neurčité – skoro se nevyskytují, např. přiměřeně potrestán

2. relativně určité – stanoveny rozmezím, např. na 5 až 10 let

3. absolutně určité – konkrétní stanovení výměry, např. na 1 rok

Příklad: dopravní přestupek (hypotéza), povinnost zaplatit pokutu (dispozice), porušení maximální povolené rychlosti (sankční hypotéza), pokuta 10 000,- (sankce).

2. bez klasické struktury

• nemají klasickou strukturu

1. normy blanketové

   • ve své části odkazují na jinou obecně určenou normu

2. normy odkazovací

   • ve své části odkazují na jinou jmenovitě určenou normu

3. normy kolizní

   • řeší kolizi 2 právních řádů; určuje, který z nich se má uplatnit

4. normy derogační (zrušující)

   • ruší předchozí právní předpis

Druhy PN

1. podle dispozitnosti

   1. dispozitivní (podpůrné)

      • neplatí vždy, mohou být upraveny účastníky jednání, možnost odchýlit se

      • oblast soukromého práva

   2. kogentní (kategorické)

      • platí vždy – jsou přesně vymezeny zákonem, nemožnost odchýlit se

      • oblast veřejného práva

2. podle jazykového vyjádření dispozice

   1. opravňující – výslovně formulují pouze oprávnění

   2. zavazující – výslovně formulují jen povinnost

1. přikazující

2. zakazující

3. kolizní normy

• řeší kolizi 2 právních řádů

• zákon o mezinárodním právu soukromém a pracovním (právo EU, právo ČR)

4. kompetenční normy

• stanovují kompetence

• vymezují rozsah orgánů moci

5. imperfektní (nedokonalé) normy

6) Platnost a působnost právních norem

Platnost PN

• PN je platná, pokud:

  1. vydání příslušným orgánem v mezích jeho pravomoci

  2. vydání stanoveným postupem

  3. řádné vyhlášení ve Sbírce zákonů

Působnost PN

• PN je používaná na konkrétní právní vztahy, pro každého závazná

1. věcná působnost

   • týká se skutkové charakteristiky případů, které PN upravuje

   • dána předmětem, na který PN působí

     1. obecné – vztahují se na větší počet stejných případů

     2. speciální – mají přednost před obecnou v případě kolize = princip subsidiarity (např. Občanský a obchodní zákoník)

2. prostorová působnost (na jakém území PN platí)

   • princip teritoriality = platí na území daného státu => teritoriální působnost

     1. celostátní působnost = zákony

     2. lokální působnost = vyhlášky obce

3. časová působnost (odkdy dokdy je PN účinná)

   • PN platná (přítomnost ve Sbírce zákonů) => časová prodleva (obvykle 15 dní) => PN účinná (musíme se podle ní řídit v době účinnosti)

   • platnost = předpoklad účinnosti

   • platnost PN obvykle není omezena => zrušení derogační klausulí (vydána v nové PN)

   • retroaktivita (= zpětná působnost zákonů)

     1. pravá – účinnost právního předpisu začne dříve než platnost (např. placení školného – zaplatit musí všichni, co právě studují)

     2. nepravá – řeší časový přechod 2 právních norem (např. placení školného – zaplatit musí všichni, kdo kdy studovali)

4. osobní působnost

   • založena na principu rovnosti před zákonem

1. působení na všechny lidi na území státu, např. právo na vzdělání

2. působení na všechny občany státu (na základě občanství), např. politické právo

• typy imunity

  1. absolutní imunita (hlava státu) – absolutní beztrestnost

  2. relativní imunita (členové zákonodárného sboru) – trestní postih za určitých okolností (disciplinární delikty, po souhlasu komory)

7) Výklad práva (obecně, druhy výkladů práva), analogie V právu

Výklad (interpretace) práva

• objasnění smyslu a obsahu PN za účelem jejich pochopení v případech, kdy je chceme použít

• PN jsou obecně formulované (mají abstraktní charakter) – aby obsahovaly velké množství případů => v případě aplikace PN je jí potřeba zkonkretizovat

Druhy výkladu

1. kdo vykládá normu (interpret)

   1. Výklad Ústavního soudu podle Ústavy

      • výklad obecně závazný

      • rozhoduje o zrušení PN, pokud jsou v rozporu s Ústavním zákonem pomocí nálezu

   2. výklad vyšších soudů (Nejvyšší soud ČR)

      • určen k sjednocování rozhodovací činnosti soudů

      • dává informace nižším soudům o tom, jak mají ve složitých případech rozhodnout

      • výklad není právně závazný – je to pouze doporučení nižším soudům, jak situaci řešit

   3. výklad orgánů aplikujících právo

      • rozhodnutí správních orgánů (soudy, úřady státní správy)

      • výklad závazný pouze pro konkrétní případ

   4. doktrinální výklad

      • výklad práva experty, při rozhodování z něj soudce čerpá

      • není právně závazný

   5. oficiální interní výklad

      • výklad závazný pro podřízené: podřízené orgány, pracovníky

      • pro pracovníky závazný, jinak obecně nezávazný

      • nesmí být v rozporu s platným právem (např. bezpečnost práce vs. Občanský zákoník)

2. klasifikace podle metod a způsobu výkladu

   1. jazykový výklad

      • obsah textu z hlediska gramatiky

      • legální definice = zákony, které obsahují pojmy a jejich definice, bývá v úvodu kodexu

   2. logický výklad

      • hledisko logiky

      • obsahuje pravidla logiky, které jsou historicky ustálené

        1. výklad acontrario = důkaz opaku

        2. výklad per eliminatione = důkaz vyloučením

        3. výklad a majore ad minus = výklad od největšího k nejmenšímu

        4. výklad ad minori ad minus = výklad od nejmenšího k největšímu

        5. výklad ad absurdum = výklad zabsurdněn -> vyloučen

   3. systematického výkladu

      • hledisko srovnání s jinými normami v rámci systému

        1. výklad lex superior derive priori = při existenci 2 norem stejné právní síly, přednost má později vydaná

   4. historický výklad (nemusíme umět)

      • hledisko historických konsekvencí

   5. teleologický a funkcionální výklad

      • hledisko smyslu a účelu normy

      • nejdůležitější je účel výkladu

3. podle poměru smyslu právní normy a jejího slovního vyjádření

   1. výklad zužující (restriktivní)

      • text právní normy > smysl právní normy

   2. výklad rozšiřující (extenzivní)

      • text právní normy < smysl právní normy

   3. výklad doslovný (adekvátní)

      • text právní normy = smysl právní normy

      • nejčastěji používaný

Analogie v právu

1. analogie zákona = použití právní normy, která obsahuje nejpodobnější případ

2. analogie práva = postup řešení věci na základě principu právního odvětví

• v právu ČR pouze v právu soukromém = občanském právu

8) ZÁKLADNÍ ZÁSADY SOUKROMÉHO PRÁVA, NOVÁ TERMINOLOGIE NOZ

Základní zásady soukromého práva

1. zásada rovnosti stran

2. zásada smluvní svobody stran jakožto projev autonomie jejich vůle

   • svoboda smlouvu:

     1. uzavřít/neuzavřít

     2. výběr smluvní strany

     3. výběr smluvního typu

     4. určení obsahu smlouvy

     5. určení formy smlouvy

     6. možnost smlouvu za dohodnutých podmínek zrušit

3. zásada, že se smlouvy mají dodržovat

4. zásada dobré víry

   • subjekt práva při svém jednání vychází ze svého přesvědčení

5. nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního chování

6. dobré mravy

   • výklad a použití předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy

Nový občanský zákoník NOZ

1. Obecné zásady

   • reguluje celou oblast soukromého práva v ČR

   • výklad soukromého práva nezávislý na právu veřejném

   • možnost odchýlení od všech ustanovení kromě výjimek:

     1. odchýlení zakázáno – např. nájemní smlouva se nesmí odchýlit v neprospěch nájemce

     2. odchýlení v rozporu se Základní listinou práv a svobod – např. nájemná vražda v podobě psané smlouvy

     3. Odchýlení V rozporu s veřejným pořádkem

   • sjednané smlouvy se mají dodržovat

   • právní odpovědnost za specifické vlastnosti – např. někomu poradím jako dobrý ekonom -> rada byla špatná -> vzhledem k tomu, že jsem tvrdil, že jsem dobrý ekonom, jsem za špatnou radu zodpovědný

   • člověk má jednat poctivě

2. Ochrana práva

   • ochrana před soudem

   • chránění práva státními zákony

   • možnost svépomoci (přiměřená lze použít v případě, že státní orgán nemůže zasáhnout včas)

3. Konkrétní změny

Rozsah užívacího práva – původně pouze nájem

1. nájem = užívání věci/prostoru bez vybavení

2. pacht = užívání věci/prostoru s vybavením za nějakým účelem např. pronájem zemědělského pozemku

9) Právní vztahy (právní poměry – pojem, druhy, předpoklady a prvky) Právní vztahy (poměry) pp

• právem založený poměr 2 subjektů hmotného práva

• vztah mezi oprávněným a povinným

• např. dluh, manželství, účast na společnosti

Druhy PP

1. statusové

   • k čemu se vztahují – status osoby

   • vznik, změna, zánik závisí na státní moci

1. rodičovské – vztah rodič-dítě, částečně kontrolováno státní mocí

2. členství v družstvu

3. občanství

2. závazkové

   • jedna strana zavázána něco plnit, druhá vyžadovat plnění

1. obligační

2. z deliktů

1. podle určitosti subjektů

   1. absolutní

      • určuje práva a povinnosti PaP vůči všem osobám

      • vlastnictví

   2. relativní

      • určuje PaP mezi konkrétními osobami

• Č1 vlastní dům (vlastnictví) -> prodá ho Č2 (předá vlastnictví) -> nalezne se skrytá závada (viník = Č1)

2. podle poměru mezi účastníky

   1. soukromoprávní – kupní smlouva mezi 2 občany

   2. veřejnoprávní – daňový subjekt platí 4% daň z kupní ceny FÚ

3. podle právních odvětví

   1. občanskoprávní

   2. rodinné

   3. pracovněprávní

4. podle vzájemného postavení subjektů

   1. horizontální = subjekty vzájemně rovné postavení

   2. vertikální = určitý subjekt mocenské oprávnění

5. hmotněprávní vs. procesněprávní

   1. procesněprávní = poměr mezi orgánem aplikujícím právo a těmi, o kterých orgán rozhoduje

   2. hmotněprávní = všechny ostatní vztahy

Předpoklady vzniku PP

1. právní norma

2. právní skutečnost

• pojítko mezi PN a právními následky = vznik, změna, zánik subjektivních PaP

Prvky PP

1. subjekt – určuje osobnosti vstupující do PaP (Č1, Č2)

2. obsah – určuje konkrétní PaP (převod vlastnictví, zaplacení kupní ceny)

3. objekt – určuje chování subjektů + konkrétní věc (chování k převodu vlast. práva + dům)

Objekty PP

1. přímý

   • chování subjektů v PP

     1. dát

     2. konat

     3. zdržet se

     4. strpět

   • následek: dosažení/zbavení se materiálního statku

2. nepřímý

   • vyjadřuje konkrétní věc (materiální statek), ke které PaP směřují

     1. hmotné statky = viditelné, hmatatelné věci

        1. movité

        2. nemovité

     2. nehmotné statky = neviditelné, nehmatatelné

• existence dána osvědčením

• vynálezy, patenty, licence, know-how

1. práva = pohledávky, autorské právo

2. hodnoty lidské osobnosti = život, zdraví, čest