Právní odpovědnost

Odpovědnost = schopnost jedince unést následky svého protiprávního jednání (které

vyplývají ze sankcí právní normy)

Právní odpovědnost vyplývá z chování, které stanovují právní normy

• To, že se podle právních norem nechovám má za následek vznik nových situací, které by nebyly bývaly vznikly, kdybych se byl býval choval v souladu s nimi.

• Tento stav musí být eliminován

Právní odpovědnost je založena na třech atributech (tři fce pr. odpovědnosti ):

1. Funkce preventivní (výchovná)

2. Funkce reparační (náhradová)

3. Funkce represivní (trestající)

Ad a. Jako jediná řeší funkci právní normy do budoucnosti. Vyplývá z právní normy, z dobré

sankce právní normy, jde o tzv. odstrašovací hledisko. Preventivní fce má účinky, pouze

když je dokonalá sankce. (př. pokuta za rychlou jízdu, musí být přiměřená, ne

nesmyslně vysoká, nebo směšně nízká)

Ad b. pokud v důsledku protiprávního jednání vznikla újma, musí vždy být uhrazena. (úhrada

může být zmenšena či zvětšena v závislosti na polehčujících okolnostech apod.)

 reparace nastává trojím způsobem:

1. Satisfakce – urážka na cti - omluva (používá se však zřídka)

2. Finanční restituce – zaplatit vzniklou škodu v penězích, “Zaplať“- je nejrozšířenější

3. Naturální restituce – „Uvedení do původního stavu“- např. když něco poškodíme

Ad c. Represe může být použita paralelně s reparační

Když zákon praví, jestli může být dotyčný vedle reparace ještě potrestán.

- reparace vždy, represe jen tehdy, když praví zákon

Předpoklady právní odpovědnosti

1. Objektivní – tehdy, když obviňuji instituci (právnickou osobu) – vždy vinna

   • musí být prokázáno protiprávní jednání (stav)

   • musí být způsobena újma

   • kauzální nexus = příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a újmou (tzn.že konkr. vzniklá újma vznikla konkrétním protiprávním jednáním).

2. Subjektivní – týká se fyzické osoby. Kromě bodů 1-3 je třeba prokázat ještě

Zavinění (projev vůle) – myšlenkový pochod, že protiprávně jednal

ZAVINĚNÍ:

1. Úmyslné jednání a) chci způsobit újmu a proto tak jednám

b) vím, že tímto jednáním mohu způsobit újmu, a přesto tak jednám

(nechtěl tak jednat, nebylo úmyslem, ale pak se okolnostem nebránil)

2. Jednání z nedbalosti a) Pachatel věděl, že by svým jednáním mohl eventuelně způsobit

újmu, ale spoléhal na to, že k újmě nedojde.

b) Pachatel nevěděl, že by mohl způsobit nějakou újmu, ale měl to

vědět (viz neznalost neomlouvá..)

Platí, že pokud se prokáže úmysl, trest i odškodné je vyšší

• pokud dojde k újmě z nedbalosti, dá se slevovat (až na 1/3 původní hodnoty)

• trest se potom vybírá z dolní poloviny určených sazeb.

Trestní odpovědnost

• zvláštní typ právní odpovědnosti, prolíná do všech typů odpovědností

• oproti jiným odpovědnostem (občansko-právním) je jenom sankční, vyčkává až bude překročeno právo

= je to odpovědnost za spáchání trestného činu

Trestný čin : protiprávní jednání zvlášť nebezpečné pro společnost, jehož znaky jsou

uvedeny v trestním zákoně. (trestné činy jsou tam jednotlivě vyjmenovány)

Osnova tvoří 4 znaky skutkové podstaty trestného činu:

1. Objekt trestného činu

2. Objektivní stránka trestného činu

3. Subjekt trestného činu

4. Subjektivní stránka trestného činu

Ad a. To, proti čemu je útočeno, urč. zájmy státem chráněné (člověk, život, zdraví, majetek..)

Ad b. Konkrétní protiprávní jednání, konkrétní újma, kauzální nexus (příčinná souvislost)

Ad c. Pachatel – pouze osoba fyzická

1. trestně odpovědný  souzen a odsouzen

2. trestně neodpovědný  nemůže být souzen (kriminalita mladistvých)

• Trestní odpovědnost = věk 15 let (včetně dne 15. narozenin)  osoba mladší 15 let není trestně odpovědná.

• Pokud spáchá trestný čin osoba nepříčetná (jednající v afektu (emoce, sebeobrana), nebo nesvéprávná), soudní řízení se zastavuje, nepříčetnost v době spáchání trestného činu; tato osoba musí mít doklad o své nezpůsobilosti k právním úkonům

• Základními aspekty jsou tedy věk a příčetnost

• Subjekt mladiství (15-18 let) – tresty jsou ½ menší než u dospělých max. 10 let.

• Základní tresty (odnětí svobody, finanční)

• Doplňkové tresty (propadnutí majetku, odnětí vyznamenání,…)

• Vymazání trestného činu z rejstříku, po 1-7 letech, určité tresty nelze vymazat.

Ad d. Zavinění – trestný čin může spáchat pouze fyzická osoba, musí se jí prokázat zavinění

(úmysl, nedbalost -) posouzení -) trest)

• řada trestných činů je ovšem pouze úmyslná (vražda, znásilnění) Pozn.: u nás může pachatel dostat za vraždu i pouhé 4 roky, což je nedostatek zákona..

Trestný čin má 3 fáze :

1. Příprava k trestnému činu – vytvoření plánu, soustředění potřebných materiálů + personální zajištění

2. Pokus o trestný čin následuje za hotovou přípravouzapočetí činu, útok – ale nemusí dojít k dokončení /dokonání/ trestného činu

3. „Úspěšné“dokončení t.č.

• někteří pachatelé se účastní pouze některé fáze, např. přípravy, ale to při potrestání není zohledňováno. Člověk, který najal a zaplatil vraha tak např. může dostat více let, než vrah samotný.

• Platí, že největší trest dostane ten, jehož čin je pro společnost nejvíce nebezpečný.