1. Výklad identický – neříká nic jiného, než co už V právní normě stojí

2. Výklad zužující (restriktivní)

3. Výklad rozšiřující (extenzivní)

ad b) smysl je užší, než celá zbytečně obsáhlá a rozvláčná norma. (např. Článek 26 v Ústavě:

Všichni občané mají právo na vhodné zaměstnání a svobodné podnikání. Ale : Děti

do 15. let pracovat nesmějí, dále nezaměstnanost atd…)

ad c) smysl je daleko širší, než se tam píše

např: „Každý je povinen řídit se zákony tohoto státu.“ (ale: Musí se řídit i vyhláškami

a jinými nařízeními..)

ad 4) Výklad podle dosahu výkladu

• používá se jako doplněk výkladu podle subjektu

  1. obecný

  2. Kasuistický – určuje určitou skupinu z obecného výkladu

  3. individuální – přímo na jednotlivce z obecného ->kasuistické-> jednotlivec

Právní analogie (příbuznost)

• zjistí se, že existuje nějaký analogický případ, ale neexistuje právní norma

• použije se nejblíže příbuzná právní norma

analogie zákona = použití příbuzné právní normy

analogie práva = postup podle základních zásad, na kterých je postaveno ono právní odvětví, do kterého případ patří

Nelze analogie použít – trestní právo (trestné činy jsou předem vyjmenovány)

finanční právo

Právní vztahy

= společenské vztahy, ve kterých je chování stanoveno právními normami

2 předpoklady:

1. Předpoklady právních vztahů

2. Prvky právních vztahů

ad 1.

- existence právním norem (pasivní činitel)

- právní skutečnosti – něco, co způsobuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu (dynamická skutečnost)

Právní skutečnosti

1. Projevy vůle člověka

   1. právní jednání

      1. individuální právní akty konstitutivní povahy

      2. právní úkony

   2. protiprávní jednání

      1. trestné činy

      2. přestupky

      3. správní delikty

2. Skutečnosti, které nejsou projevy vůle člověka

   1. právní události

   2. protiprávní stavy

Vysvětlení:

Protiprávní stahy – právní skutečnosti, které nejsou závislé na vůli člověka, jsou právem nepřijatelné (právem reprobované) ,

právem odmítaná (reprobovaná) skutečnost (např. pracovní úraz – fiktivní viník zaměstnavatel, koupím kradené auto,…)

- není znám autor tohoto stavu

Právní události – jsou právem aprobované (připustitelné)

3 podoby:

1. součást hodnoty lidské osobnosti (narození, dovršení určité věkové hranice, úmrtí)

2. katastrofické jevy (povodeň, požár,…)

3. lhůty (časové úseky, ve kterých je nutno něco udělat || nedělat)

lhůty na plnění – mají jiné závěry, pokud se v této lhůtě neplní

1. prekluzivní lhůty (propadné lhůty) – zpravidla stanovené právní normou

 jestliže lhůta projde marně, už to nikdy učinit nemůžeme !!!

lhůta pro odvolání proti rozsudku soudu (lze to udělat do 15 dnů odkdy byl doručen, u trestního soudu do 8 dnů od dne doručení)

zánik – ze zákona

2. promlčecí lhůty (zpravidla smluvní lhůta – půjčka a její vrácení mezi kamarády)

- má se něco učinit, ale je volnější

- souhlasí se s plněním opožděným, nebo se nesouhlasí a dojde k tomu, k čemu u prekluzivní lhůty

zánik – je právním úkonem

obnova řízení – ochranný prostředek proti rozsudku soudu, lze ji uplatnit, když se najdou nové důkazy

20. 3. 06 – 19. 3. 09 (3 roky)

- do 3 měsíců ode dne, kdy objevím nové důkazy, lze uplatnit obnova řízení

(v rámci těch 3 let)

 objektivní lhůta – běží od data kdy k nějaké události došlo

 subjektivní lhůta – běží od data kdy jsem se to já dozvěděl; je součástí objektivní lhůty – nikdy ji nesmí překročit

Protiprávní jednání – Trestné činy – jednání zvlášť nebezpečné pro společnost, jehož znaky

jsou v trestním zákoně(výčet v zákoně, co není v zákoně není trestným

činem)

Přestupky – má minimální nebezpečnost pro společnost, znaky v zákoně o přestupcích

Správní delikty – nezaplatím včas daně…

Právní jednání –

1. individuální právní akt konstitutivní – právní chování, které se týká pouze

jednotlivce (všechny správní úkony,...), má mocenskou povahu, nařízení soudu nebo správního orgánu

2. právní úkony – nemá mocenskou povahu, návrhy, aprobovaná vůle

 vznikají trojím způsobem:

1. způsobem výslovním (ústně, písemně, znaková řeč, brejlovo písmo,...)

2. způsobem konkludentním (nebyl vysloven, ale učiněn)

3. způsobem tacitním (nečinností) typ. př.: senát, se nevyjádří, schválen zákon

 aby byl právní úkon platný, musí být splněny podmínky:

1. osoba s právní subjektivitou (věk, příčetnost)

2. předpoklad vůle člověka (vůle musí být vážná, prostá omylu a svobodná)

3. předpoklad projevu vůle (určitý, srozumitelný)

Pokud tyto podmínky nejsou splněny právní úkon není platný:

1. Absolutní neplatnost – vady úkonu jsou tak markatní,

že nemůže existovat od prvopočátku (jednatel není způsobilý, nesvobodná vůle)

2. Relativní neplatnost – platný až do doby, kdy někdo namítá vady (při zjištění

neplatnosti – během průběhu smlouvy, se může smlouva upravit nebo se od ní odstoupit)

Druhy právních úkonů:

• jednostranné – aktivní má být pouze jedna strana (výpověď, závěť)

• dvoustranné a vícestranné – předpokládá symbiózní aktivitu obou stran

(kupní smlouva – předmět koupě a cena)

• vzniká až když přijde souhlasné stanovisko

 u vícestranných může být na jedné straně více osob (více prodávajících a jeden kupující