Výdajová metoda
Protože výdaj za zboží odpovídá ceně tohoto zboží (tzn. součtu přidaných hodnot), lze produkt měřit jako součet výdajů – agregátní výdaje. Do tohoto součtu započítáváme pouzefinální výrobky, tzn. takové, které již nejsou vstupem další výroby (nebudou v přidané hodnotě jiného zboží).
osobní výdaje na spotřebu (statky dlouhodobého užití, statky krátkodobého užití, služby)
hrubé soukromé domácí investice (fixní investice firem, změny stavu zásob, fixní investice do bytové výstavby)
vládní výdaje na nákup statků a služeb
saldo obchodní bilance (hodnota vývozů – hodnota dovozů)
Agregátní výdaje = spotřeba (C) + hrubé investice (I) + veřejné výdaje (G) + čistý vývoz (NX)
Důchodová metoda
Jelikož každý výdaj v ekonomice je něčím důchodem (příjmem), můžeme produkt vyjádřit jako součet důchodů (nepočítáme-li daně). HDP se podle této metody počítá jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu).
HDP = Náhrady zaměstnancům + Daně z výroby a z dovozu - Dotace + Čistý provozní přebytek + Čistý smíšený důchod + Spotřeba fixního kapitálu. Výpočet viz Národní důchod
3. Spotřeba, úspory, investice a jejich role, spotřební funkce, multiplikátor.
Spotřeba je užívání zdrojů k okamžitému prospěchu. Důležitou roli hraje tento pojem v ekonomii, především v Keyenssově pojetí makroekonomie.
Celkový důchod domácnosti se rozdělí na spotřebu a úspory. Jinými slovy:
důchod = úspory + spotřeba
Spoření je činnost, kterou vznikají úspory. Člověk spoří, pokud odkládá spotřebu a část svých čistých příjmů neutratí. Spořením vzniká majetek, případně kapitál. Protikladem úspor jsou dluhy.
investice se v ekonomii označuje ta část příjmu (důchodu), která je vložena do kapitálu. Tedy do dlouhodobých statků, které nepřinášejí okamžitý prospěch, ale umožní zvýšení produkce statků v budoucnosti. Ekonomický subjekt (stát, podnik, jednotlivec) tak odloží část své současné spotřeby (úspor) za účelem získání budoucího užitku. Budoucí užitek či výnos může být ěžního nebo nepeněžního charakteru.
Typické investice
akcie
podílové fondy
dluhopisy
deriváty
komodity ve formě burzovních kontraktů
nemovitosti
obrazy a jiná umělecká díla
Multiplikátor
ukazovatel vyjadřující kvantitatívní vztah mezi přírustkem výdajů a růstem národního důchodu. Jde o koeficient, který vyjadřuje, jak velké zvýšení důchodu bude dosáhnuto zvýšením výdajů o 1 peněžní jednotku.
4. Hospodářské cykly, potenciální produkt, různé přístupy k hospodářské politice – ovlivňování cyklů.
Hospodářský cyklus označuje pravidelné kolísání ekonomické aktivity na úrovni celé ekonomiky nebo její velké části (nikoliv pouze v určitém sektoru) okolo dlouhodobého trendu. Střídání relativního ekonomického růstu a relativního poklesu je nazýváno cyklem. Toto kolísání je často měřeno pomocí hrubého domácího produktu a dalších makroekonomických indikátorů.
Hlavním znakem hospodářského cyklu je pravidelné opakování ekonomického růstu a následného poklesu. To může být dáno přirozenou nebo umělou periodicitou.
Každá ekonomika prochází všemi částmi cyklu, které jsou mnohdy nevyrovnané.
Učebnicový hospodářský cyklus obvykle začíná velkým hospodářským růstem a rozvojem, nazýváme jej expanze (konjunktura). Druhý stupeň hospodářského cyklu nazýváme vrchol, zde dochází ke zpomalení růstu HDP, tempo růstu výroby se zpomaluje. Později se trh nasytí a postupně začne klesat poptávka. Následkem toho se sníží výroba; neefektivní producenti zboží a poskytovatelé služeb zkrachují, nastane třetí fáze cyklu, recese, později deprese a nakonec krize. Poté celý koloběh se opět opakuje.
Hospodářská politika státu je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v ekonomice.
Makroekonomické cíle hospodářské politiky:
Vysoká úroveň a dynamika vytvářeného produktu
Vysoká zaměstnanost (nízká nezaměstnanost)
Stabilita cenové hladiny (přiměřená inflace)
Vyrovnaná bilance zahraničního obchodu
TYPY hospodářské politiky:
EXPANZIVNÍ hospodářská politika
směřuje k podpoře růstu ekonomiky
například snížení daní, růst schodku státního rozpočtu
má pozitivní i negativní důsledky
RESTRIKTIVNÍ hospodářská politika
směřuje k přibrzdění růstu ekonomiky
například zvýšení daní, zpomalení inflace, cenové regulace
má pozitivní i negativní důsledky
Teorie reálného hospodářského cyklu
Teorie reálného hospodářského cyklu se soustředí na negativní technologické šoky v ekonomice (např. růst ceny ropy). Po úvodním šoku dojde k poklesu ekonomické aktivity v určitém sektoru, který se postupně přelívá do dalších částí ekonomiky v důsledku čehož dochází ke krizi.
5. Důvody kolísání v cyklu, model AD-AS, šoky ze strany nabídky a poptávky.
Agregátní poptávka (anglicky aggregate demand) je v ekonomické teorii úhrn výdajů všech ekonomických subjektů(domácností, firem, státu, dovozců, zahraničních subjektů…). Pro agregátní poptávku se užívá zkratka AD.
Funkce agregátní poptávky má klesající průběh (s inflací klesá bohatství, růst mezd se opožďuje za růstem cen produktů, při vysoké inflaci investoři znejistí) a konvexní tvar. Tyto efekty slábnou, poptávka nemůže klesnout pod minimum dané životními potřebami.
Agregátní nabídka (anglicky aggregate supply, zkr. AS) v ekonomii, resp. v makroekonomii znamená celkovou nabídku zboží aslužeb v národní ekonomice v určitém časovém období, vyjádřenou v penězích. Vyjadřuje současně i výkon ekonomiky, který je označován jako makroekonomický výstup.
Agregátní nabídka (značena AS) se rozsahem vztahuje k celkovému HDP, popř. HNP. Závisí na cenové hladině, výrobní kapacitě firem a na výši nákladů. Úzce také souvisí s potenciálním produktem. Je to tedy vztah mezi peněžní hodnotou produkce firem a cenovou hladinou (ceteris paribus).
Nejdůležitějšími faktory, které agregátní nabídku ovlivňují, jsou:
cenová hladina a náklady
potenciální produkt
kapitál, práce, technologie
hospodářská politika
očekávání subjektů
kurz tuzemské měny
6. Nezaměstnanost, příčiny, druhy, měření, vývoj v ČR, problémy na trhu práce v ČR, přirozená míra nezaměstnanosti.
Nezaměstnanost je stav na trhu práce, kdy část nabídky práce není schopna nebo ochotna najít si placené zaměstnání. Obecně se (dle metodiky Mezinárodní organizace práce) za nezaměstnaného považuje osoba, která:
je starší patnácti let,
aktivně hledá práci,
je připravena k nástupu do práce do 14 dnů.
Za vážný ekonomický problém je považována dlouhodobá nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný nemá práci déle než 1 rok. V takovém případě je velmi těžký návrat zpět do práce.