4. Metody finanční analýzy
V ekonomii se obvykle rozlišují dva přístupy k hodnocení ekonomických procesů, a to fundamentální a technická analýza. Fundamentální analýza je založena na znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými procesy a odvozuje závěry bez algoritmizovaných postupů. Naopak technická analýza využívá matematické, matematicko-statistické a jiné metody. Finanční analýza tedy spadá do kategorie technické analýzy.
Obrázek 1 Metody finanční analýzy
Pramen: KOVANICOVÁ, D., KOVANIC, P. Podklady skryté v účetnictví II. Finanční analýza účetních výkazů. 3.vyd. Praha: Polygon, 1997. ISBN 80-85967-56-1, s. 21, upraveno.
Jak je vidět na výše uvedeném obrázku, finanční analýza využívá dvě skupiny metod, a sice metody elementární a metody vyšší. Vyšší metody jsou závislé na hlubších znalostech matematické statistiky a jejich použití nebývá v praxi běžné.19 Dále se proto budeme zabývat jen metodami elementárními.
Základem různých metod finanční analýzy jsou finanční ukazatele. Finančním ukazatelem se rozumí číselná charakteristika ekonomické činnosti podniku, tedy nejčastěji položka účetního výkazu.20 Existuje celá řada ukazatelů, které v rámci finanční analýzy fungují, jedno jejich členění zobrazuje výše uvedený obrázek, a to jeho žlutá oblast.
Jak dále vyplývá z obrázku, můžeme ukazatele členit na ukazatele extenzivní a intenzivní. Extenzivní, neboli též absolutní ukazatele vyjadřují určitý jev bez vztahu k jevu jinému. Jsou uváděny v objemových jednotkách a dávají tak informace o rozsahu či objemu analyzované položky. Jsou citlivé na velikost podniku, což znemožňuje jejich použití při porovnávání výsledků různých podniků. Intenzivní ukazatele, neboli též relativní ukazatele vypovídají o vztahu dvou různých jevů a vyjadřují velikost jednoho jevu připadající na měrnou jednotku jevu druhého. Tím je citlivost na velikost podniků zanedbatelná. Zpravidla jde o podíly dvou extenzivních ukazatelů. 21
V rámci extenzivních ukazatelů se ukazatele dělí dle časového hlediska na stavové a tokové. Stavové ukazatele zachycují stav majetku a zdrojů jeho krytí k určitému časovému okamžiku (data z rozvahy), tokové ukazatele zachycují změnu, ke které došlo za určitý časový interval (data z výkazu zisku a ztráty).
Rozdílové ukazatele přestavují rozdíl stavu určitých skupin aktiv či pasiv vztažených vždy k témuž okamžiku. Takovýmto ukazatelem je např. čistý pracovní kapitál.
Nefinanční ukazatele vychází z údajů vnitropodnikového účetnictví, např. sem patří počet zaměstnanců, množství výrobků či zásob.
V rámci intenzivních ukazatelů rozlišujeme stejnorodé a nestejnorodé ukazatele. Stejnorodé intenzivní ukazatele poměřují extenzivní ukazatele vyjádřené ve stejných jednotkách, nestejnorodé v různých jednotkách.22
Analýza stavových ukazatelů v sobě zahrnuje horizontální a vertikální analýzu. Horizontální analýza se zabývá časovými změnami absolutních ukazatelů. Vertikální analýza se zabývá vnitřní strukturou absolutních ukazatelů, kdy jsou poměřovány jednotlivé položky účetních výkazů k celkové sumě aktiv či pasiv.
Přímá analýza intenzivních ukazatelů (označována též jako poměrová analýza) patří k nejpoužívanějším metodám finanční analýzy. Zvlášť významná je při mezipodnikovém srovnávání, jelikož odstraňuje citlivost výsledků na velikost podniků. Jednotlivé poměrové ukazatele jsou blíže rozepsány v následující kapitole.23