Aplikace práva

• aplikace práva = činnost při realizace právních norem; proces končí vydáním individuálních právních aktů

• nesmí být v rozporu se zákonností, aplikaci provádí soudy a ministerstva

tři fáze aplikace práva:

• poznávací fáze

• smyslem zjistit objektivní pravdu věci => je třeba shromáždit důkazy – výpovědi svědků, žalobce i žalovaného, listinné i věcné důkazy, posudky znalců

• hodnotící fáze

• podstatné je vyhledávání platné právní normy a její aplikace

• pokud neexistuje odpovídající norma, může být použita:

  • analogie legis = v rámci zákona se hledá norma nejpodobnější

  • analogie iuris = v rámci práního řádu se hledá norma nejpodobnější

• v případě častého opakování tohoto jevu může dojít k novelizaci

• analogie není přípustná v trestním právu

• rozhodovací fáze

• smyslem je vydání individuálního právního aktu s konstitutivními účinky

• dochází ke vzniku (např. rozsudek o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů po rozvodu), změně (např. navýšení alimentů), nebo zániku (např. rozvod) právního vztahu

Výklad neboli interpretace práva

• výklad práva by měl být objektivní, jedná se o objasnění smyslu a obsahu právních norem

• provádí ho státní orgány (soudy) a orgány státní správy (ministerstva), dále organizace prostřednictvím vedoucích pracovníků o pracovněprávních otázkách a také jednotlivci

Výklad práva podle subjektu

• ústavní soud

• obecně závazný, žádné normy nemohou být v rozporu s výkladem ústavního soudu

• vyšší soud

• určen ke sjednocování rozhodovací činnosti

• nezávazný, svou činností a autoritou má však vliv na činnost nižších soudů

• ogán aplikující právo

• nachází se v rozsudku v části odůvodnění

• doktrinární výklad

• = vědecký

• nezávazný, ale s velkým vlivem na praxi, bývá ve formě komentáře zákona, skriptu, článku

• oficiální

• závazný pouze pro orgány podřízené (interní směrnice)

Výklad práva podle metody a způsobu výkladu:

• jazykový

• poznatky o smyslu textu z hlediska gramatiky, morfologie a syntaxe

• logický

• smyslem formální logika

• systematický

• zjišťuje smysl ve spojení s ostatními normami, protože není možné jej posuzovat izolovaně

• historický

• objasňuje smysl v souvislosti s cílem, který byl sledovánm, který byl sledován

Právní skutečnosti

• jedná se o vznik, změnu a zánik právního vztahu – může k nim dojít záměrně či samočinně

• skutečnosti, s nimiž právní normy spojují následky práv a povinností

• rozlišujeme podle toho, zda jsou, či nejsou v souladu s právními normami

projevy vůle subjektu:

• právní jednání (= skutečnost, jež je v souladu s právními normami)

• Individualní právní akt

  • orgány státní správy a soudu, které zakládají (např. vydání koncese), mění (např. rozhodnutí o změně přijmení), nebo ruší (např. rozvod) právní vztahy

• právní úkony

  • projevy vůle subjektu

  • dissimulace = předstírání, zastření právního úkonu; např. u převodu nemovitosti se předstírá, že jde o o smlouvu darovací namísto kupní

  • jsou podmíněny projevem vůle a můžeme je rozlišovat:

    • výslovné = plná moc, závěť

    • konkludentní = konání, ze kterého lze soudit o jaký projev vůle se jedná; např. vhození mince do automatu za účelem objednání si něčeho

    • tacitní = vůle je projevená mlčky, nečinností; např. nakupování v obchodě

  • dělíme je na jednostranné (závěť), dvoustranné (pracovní smlouva) a vícestranné (společenská smlouva v s. r. o.)

• protiprávní jednání (= delikt; spočívá v porušování povinnosti)

• trestné činy = činy, jejichž znaky jsou uvedeny v trestním zákoně

• správní přestupek = protiprávní jednání, za které ukládají sakci orgány státní správy; např. nepovolená stavba

• disciplinární/kárný delikt = protiprávní jednání, za které ukládají sankci příslušní nadřízení

• delikty upravené soukromoprávní metodou = následkem bývá majetková odpovědnost

právní skutečnosti, které nejsou projevem vůle subjektu:

• právní události

• skutečnosti, které nebyly vyvolány chováním osob jimi dotčených; např. smrt, narození

• protiprávní stavy

• následkem nezaviněného chování nebo události, které jsou v rozporu s právem, vznikne určitá situace, kterou musíme poté napravit či odstranit, přesto, že jsme ji nezavinili; např. pracovní úraz