- •Ústavní práva občana
- •Forma státu
- •Prameny práva
- •Systém práva
- •Klasická struktura právní normy
- •Druhy právních norem
- •Právní vztahy
- •V protiprávním jednání
- •Legislativní proces
- •Zákonnost
- •Trestní odpovědnost
- •Okolnosti vylučující protiprávnost
- •Vývojová stádia trestné činnosti
- •Systém právních záruk
- •Aplikace práva
- •Výklad neboli interpretace práva
- •Výklad práva podle subjektu
- •Výklad práva podle metody a způsobu výkladu:
- •Právní skutečnosti
- •Individualní právní akt
- •Občanské soudní řízení
- •Správní řízení a jeho znaky
- •Věcně právní vztahy
Zákonnost
metoda řízení společnosti pomocí zákonného práva
požadavky na zákonnost jako metodu vládnutí:
demokratický obsah práva
musí být dodržován při tvrobě i aplikaci
přesné vymezení působnosti státních orgánů
zásada „co není státnímu orgánu nařízeno či dovoleno, nemůže být předmětem jeho činnosti“
zahrnuje i způsob ochrany občanů vůči porušení subjektivních práv
zásada „co není zakázáno, je dovoleno“
druhy záruk zákonnosti:
politické záruky
demokratická forma státu
dělba státní moci
systém vzájemných brzd
právní vztahy
chování všech musí být v souladu s právními normami
prostředky, které obnovují právo po jeho porušení, působí preventivně, aby nedošlo k porušení práva opětovně
systém právních záruk zákonnosti tvoří zejména:
dozor
např. inspektoráty bezpečnosti práce, státní zástupce
kontrola
ústavní = PS kontroluje činnost vlády
správní
vnější – NKÚ, ČOI
vnitřní – např. inspekce ministerstva vnitra (kontrolovaný subjekt je v podřízeném stavu)
Trestní odpovědnost
trestný čin
čin nebezpečný pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoníku
trestné činy se od sebe odlišují:
měrou společenské nebezpečnosti => vysoká a nízká nebezpečnost
skutkovou podstatou trestného činu = SPTČ
přestupek
čin, jenž nese znaky trestného činu, ale jeho stupeň nebezpečnosti je nepatrný
SPTČ zahrnuje:
objekt
zájmy chráněné trestním zákonem (např. život, majetek)
objektivní stránka
vyjádřena protiprávním jednáním, následkem a kauzálním nexusem (=příčinná souvislost – musí existovat souvislost mezi jednáním a následkem)
subjekt
osoba pachatele – tou může být pouze osoba starší 15ti let, která je příčetná
subjektivní stránka
zavinění úmyslné
přímé = pachatel věděl, že může porušit zákon a chtěl jej porušit; např. vražda
nepřímé = pachatel věděl, že může porušit zákon a pro případ, že jej poruší, je s tím srozuměn; např. vloupání, při kterém dojde k ublížení na zdraví s následkem smrti
zavinění neúmyslné = nedbalost
vědomá = pachatel věděl, že může porušit zákon, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane, např. srážka při předjíždění
nevědomá = pachatel nevěděl, že může porušit zákon, ačkoli to vědět mohl a měl; např. mikrospánek řidiče
dělení dle přístupu
konáním – např. vražda
nekonáním – např. neoznámení trestného činu
nepovinné znaky: doba spáchání, místo
Okolnosti vylučující protiprávnost
nutná obrana
čin jinak trestný, kterým někdo odvrací útok přímo hrozící nebo trvající, není trestným činem
nejde o nutnou obranu, jestliže obrana byla zjevně nepřiměřená útoku
může být použita i ve prospěch osoby jiné
krajní nouze
čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímé nebo trvající, není trestný čin
nejde o krajní nouzi, jestliže způsobený následek byl stejně vysoký nebo vyšší než ten, který hrozil (např. vylomení dveří objektu k zabránění úniku plynu nebo pokud pes ohrožuje někoho na životě, policie ho může zneškodnit)
oprávněné použití zbraně
trestný čin nespáchá ten, kdo v mezích zákonných předpisů použije zbraň
osoba, která použije zbraň, musí maximálně šetřit život a zdraví osoby, proti které zasahuje
týká se ozbrojených složek
dovolené riziko
např. detonace při výzkumu nové látky
výkon povolání
např. lékařem amputovaná končetina ve snaze zachránit život