1) Uveďte, do které skupiny plodin patří vybraná plodina a které další druhy se v ČR / ve světě pěstují. Ve formě krátké literární rešerše (celkem cca 1-2 strany) zpracujte u dané plodiny její biologický popis, geografický původ a světové rozšíření.

Kukuřice je nejvýznamnější jednoletou krmnou plodinou, a nejvýnosnější obilninou v ČR.

Zařazení:

Říše: rostliny Podříše: cévnaté rostliny Oddělení: krytosemenné Třída: jednoděložné

Řád: lipnicotvaré Čeleď: lipnicovité Rod: kukuřice

Druhy:

kukuřice setá (Zea mays ) - Jedná se o známou, dnes na všech kontinentech kromě Antarktidy pěstovanou, kukuřici.

Zea diploperennis – tento duh kukuřice pochází z Mexica.

Zea luxurians - tento duh kukuřice pochází z Mexica.

Zea perennis - tento duh kukuřice pochází z Mexica.

Zea nicaraguensis - tento duh kukuřice pochází z Nicaraguy

Kukuřice je poměrně robustní jednoletá rostlina, která dorůstá výšky až 3m.Záleží hlavně na podmínkách, ve kterých je pěstována. V nepříznivých podmínkách může být její výška např. 0,5 má naopak i 6 m. Její listy jsou střídavé, přisedlé s listovými pochvami a souběžnou žilnatinou. Čepele jsou asi 30-90 cm dlouhé a asi 1,5-12 cm široké. Květy jsou jednopohlavní, v pohlavně rozlišených květenstvích. Stéblo kukuřice je přímé, plné a na dolních kolénkách je kořenující. Květenství je jednopohlavné. Samčí květenství je vrcholová lata klásků. Někdy interpretujeme jako několik hroznů, které vyráží z hlavní osy. Samčí klásky jsou uspořádány v párech. Vždy jeden klásek je stopkatý a druhý přisedlý. Každý klásek obsahuje 2 květy. Na bázi každého klásku jsou 2 plevy. Ty na rozdíl od některých divokých druhů nejsou na kýlu křídlaté. Samčí květ obsahuje bělomázdřitou pluchu a plušku. Tyčinky jsou 3. Plenky jsou 2. Samičí květenství vyrůstají z úžlabí listu. U pěstované kukuřice (seté pravé) to je ztlustlý klas. Někdy je zvaný palice.

Skládá z mnoha řad obilek, v každém klasu jich je od 60 až přes 1000. Celý samičí klas je uzavřen v pochvách listenů. U divokých forem bývá obalová pochva jen jedna a na vrcholu vyčuhuje chomáč čnělek s bliznami. Samičí klásky jsou dvoukvěté podobně jako samčí. Dolní květ je ale sterilní. Z každého klásku tedy vzniká jedna obilka. „Na bázi klásku jsou 2 plevy, ve kterých je u divokých forem obilka uzavřena, u pěstované kukuřice jsou plevy redukované. Každý fertilní květ obsahuje jednu suchomázdřitou pluchu a plušku, plenky u samičích květů chybí, čnělky jsou 2, ale jsou skoro po celé délce srostlé, jen nahoře dvouklané. Původně se jednalo o diploida, počet chromozómů je 2n=20,dnes se však pěstují i tetraploidi, 2n=40.

Kukuřice je hlavně větrosprašná (pyl je přenášen hlavně větrem, v malém množství i hmyzem)

Na vývoj kukuřice seté jsou různé teorie:

„Kukuřice setá pravá vznikla přímou domestikací poddruhu Zea mays subsp. parviglumis, který je domácí v Mexiku, hlavně v údolí řeky Balsas. Více než 12 % genetického materiálu z poddruhu Zea mays subsp. mexicana se do kukuřice seté pravé dostala díky introgresívní hybridizaci poddruhů Zea mays subsp. mexicana a Zea mays subsp. parviglumis

Kukuřice setá pravá vznikla procesem hybridizace nějaké primitivní domácí kukuřice (jen lehce změněné oproti divokým formám) a nějakého divokého druhu ze sect. Luxuriantes, buď Zea diploperennis nebo Zea luxurians.

Kukuřice setá pravá vznikla dvojnásobnou nebo vícenásobnou domestikací nějaké neznámé divoké kukuřice či některého teosintu. Tento model byl však dnes zpochybněn.

Kukuřice setá pravá se vyvinula z hybrida druhu Zea diploperennis a druhu Tripsacum dactyloides (tráva příbuzná kukuřicím). Paul Mangelsdorf se domnívá, že pěstovaná kukuřice je výsledkem hybridizace mezi nějakým neznámým druhem divoké kukuřice a druhu z rodu Tripsacum. Moderní genetické výzkumy však tuto teorii vylučují.

Domestikace kukuřice seté začala už v pravěku, pravděpodobně mezi léty 10 000 př. n. l. – 5500 př. n. l. Dnešní genetické experimenty naznačují, že domestikace kukuřice začala někdy kolem roku 7000 př. n. l. v centrálním Mexiku, někde v kopcích států Oaxaca and Jalisco. Mikrofosílie obsahující kukuřičný škrob byly objeveny archeology na kamenných nástrojích pocházejících z mexických lokalit. Odtud se pak pravděpodobně nová plodina šířila dále: před 7600 lety byla pěstována v Panamě, v severní části Jižní Ameriky byla hojná před 6000 roky. Nejpodobnější divoká kukuřice té pěstované dnes roste u řeky Balsas.

Do Evropy se kukuřice dostala v průběhu 16. a 17. století. Před nedávnem vzbudila určitý zájem teorie, že se kukuřice neznámou cestou dostala do Indie pravděpodobně již v 11. až 12. století. Důkazem měly být architektonické a sochařské prvky, připomínající kukuřičné palice. Pravdivost této domněnky je však více než sporná.

Hlavní pěstitelé kukuřice ve světě jsou: USA, Čína a Brazílie.

V ČR se pěstuje hlavně ve Středočeském kraji

2) Určete rajonizaci vybrané plodiny v rámci vymezených Zemědělských výrobních oblastí. Uveďte aktuální celkovou osevní plochu plodiny v ČR (ha) a její podíl na orné půdě (%). Dále uveďte osevní plochy v jednotlivých krajích. Zaznamenejte trend vývoje osevních ploch (ha), výnosů (t/ha) a realizačních cen (Kč/t) v uplynulých 5-10 letech.

Rajonizace zemědělské výroby:

V České republice značná variabilita podmínek pro produkci: půdních (reliéf, půdní typy, půdní druhy), klimatických(úhrn srážek, průměrné teploty), ekonomických (aglomerace, historické faktory v zemědělské výrobě (Sudety) atd.)

Základní výrobní oblasti

Kukuřičná – do 250 m n. m., prům. teplota 9 – 10ºC, srážky 500 – 600 mm,

černozemě, nivní půdy na píscích, drnové půdy, zastoupení v ČR: 6,7%, plodiny:

kukuřice na zrno, cukrovka, teplomilné ovoce, vinná réva, teplomilná zelenina,

pekařská pšenice, sladovnický ječmen, zornění nad 80%

V ětšina výměry zaujímá kukuřice pěstovaná na siláž – cca 200 tis. ha v současnosti. Kukuřice na zrno cca v r. 2008 - 100 tis. ha , prům. výnos 6,5 t/ha, její pěstování je soustředěno do kukuřičné a teplejší řepařské výrobní oblasti

3) Osevní postupy Správná agrotechnika pěstování kukuřice předpokládá pěstování v pestrém osevním postupu, včetně pěstování krycích plodin. Na počátku založení kultury je podmítka strniště nebo úhoru, následuje hlubší orba, doplněná hnojením. Poté se připravuje seťové lůžko smykováním a vláčením. Následuje setí do řádek vzdálených 50-60 cm. Ve střední Americe se stále používá tradiční systém setby, kdy se do jednoho dolíku vyseje semínko kukuřice, dýně a fazole. Pokud není použita krycí plodina, provádí se meziřádkové ošetření proti plevelům a škůdcům včetně prokypření půdy. V oblastech s nízkými srážkami nebo nedostatkem vody jsou aplikovány závlahy. Poslední operací je sklizeň. Sklízí se buď na semeno (v technické zralosti při vlhkosti 25-30 %) nebo na siláž. Dobrými předplodinami pro kukuřici jsou: vojtěška, okopaniny, jeteloviny Méně vhodným, ale nejčastěji používanými předplodinami jsou obilniny. kukuřice je vhodná jako přerušovač obilních sledů v osevních postupech Kukuřice je po sobě snášenlivá, je možné opakované pěstování

4) Popište technologii zpracování půdy u dané plodiny.

Na podzim podmítáme, hnojíme hnojivem a aplikujeme fosforečná a draselná hnojiva

Dále provádíme zimní hlubokou orbu

Na jaře urovnáme pozemek smyky a bránami a poté aplikujeme dusíkatá hnojiva

Před setím nakypříme půdu na hloubku setí 5 – 8 cm a sejeme

Kukuřice je plodina zvyšující nebezpečí vodní eroze ->je nutné dodržovat protierozní ochranářská opatření

5) Napište, jaké konkrétní hospodářské využití má vybraná plodina.

Kukuřice je velice významná potravinářská i farmaceutická plodina

Zrno jako jadrné krmivo a šrot se využívá ke krmení hospodářských zvířat, je důležitým komponentem krmných směsí pro prasata a drůbež

Zelená hmota slouží ke krmení skotu – přímé zkrmování, siláž

Zrno jako krupice a kukuřičná mouka se používá k obživě lidí

Dále se zpracovává průmyslově na výrobu alkoholu (bourbon a corn whisky), piva a škrobu

Další využití nachází ve farmacii při výrobě penicilinu a dalších antibiotik

Očekávaný vývoj v pěstování kukuřice bude stále na stejné úrovni jako je teď, neboť po kukuřičných výrobcích jako jsou například: kukuřičné vločky – cornflakes, škrob Maizena či pražená kukuřice, která bobtná zahřátím v oleji, bude stále veliký zájem.l

6) Škodlivé organismy dané plodiny a způsoby jejich regulace.

Bázlivec kukuřičný

Bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera) je brouk z čeledi mandelinkovití, který může způsobit značné škody na úrodě kukuřice. Zatímco dospělci se živí na bliznách a způsobují tzv. hluchost klasů, larvy ožírají kořeny a přispívají tak k vyvracení a schnutí rostlin. Brouk pochází z Ameriky, do Evropy byl zavlečen na přelomu 80. a 90. let 20. století, od té doby se invazivně šíří kontinentem. V České republice je veden jako karanténní škůdce.

Škody

Míra škod samozřejmě závisí na počtu jedinců, kteří je tvoří. Mladé larvy ožírají jemné kořenové vlásnění a boční kořeny kukuřice seté, starší se pouští i do velkých kořenů. Dospělci jsou méně vybíraví ve svém jídelníčku, ovšem s oblibou ožírají blizny kukuřice, takže mohou způsobit hluchost klasu. Zničení úrody může být až stoprocentní

Zavíječ kukuřičný

Popis škůdce

Motýl zavíječe kukuřičného má rozpětí křídel asi 30 mm. Samička má přední křídla okrově žlutá se dvěma ostře zubatými tmavšími čarami, zadní křídla jsou žlutá. Sameček je obvykle drobnější, přední křídla skořicově hnědá, zadní pak šedá se žlutou páskou souběžnou s lemem. Housenka dosahuje délky 25 mm, je zbarvena šedožlutě, s tmavším proužkem na hřbetní straně.

Význam škůdce

Škůdce snižuje výnosy a kvalitu zrna. Rozvléká parazitické houby. Zvýšení lámavosti stébel způsobuje sklizňové ztráty. Mimořádný význam má také snížení klíčivosti u osivové kukuřice, které může při významném napadení klesnout o více než 20 %.

Ochrana

Ošetřují se porosty osivové kukuřice, kukuřice na zrno a ověřovány jsou i efekty ošetření porostů silážních kukuřic sklízených metodami LKS a CCM. Pro indikaci ošetření nejsou zatím spolehlivá kritéria. Je nutno zohlednit oblasti, kde se zavíječ pravidelně vyskytuje v silnější intenzitě, náchylnost odrůdy k napadení i vzdálenost porostu od loňské kukuřice. Více bývá napadena kukuřice po kukuřici i kukuřice v těsném sousedství.

Choroby:

sněť kukuřičná (Ustilago maydis)

Na kukuřici, respektive na některých jejich částech se občas můžeme setkat s pozoruhodnými nádory, které vytváří právě sněť kukuřičná. Náchylná k napadení jsou především mechanicky poškozená či poraněná místa, na kterých se postupně vytvoří takzvané sorusy. Ty představují mnohdy až 10 cm velké útvary stříbřitě šedého zbarvení, jež se po dozrání protrhávají a postupně tak uvolňují chlamydospory.  V některých zemích Ameriky lidé sněť kukuřičnou dokonce při určité úpravě konzumují, přestože se udává, že je jedovatá. 

Metody ochrany

Nějaké přímé účinné metody hubení sněti kukuřičné nejsou známy. Preventivní ochranou je odstranění bzunky ječné aj. škodlivých činitelů. Jedná se především o moření osiva a zvl. cílené hubení zavíječe kukuřičného. Také pozdější výsevy kukuřice zvyšující škody způsobené bzunkou, je možno omezit. Ruční odstraňování boulí sněti z porostů je zcela neúčinné.