10. Multifaktoriálně dědičné znaky u člověka

• kvantitativně měřitelné znaky jsou na příklad výška a váha člověka, barva kůže, hodnota IQ

?Dna sekvence proteinové a neproteinové? Genetika transplantací, trans. Pravidla, histokompatibilní systémy

• dva typy transplantací

transplantace orgánů, které neobsahují lymfoidní tkáň

• Imunitní reakce je namířena pouze proti transplantátu - reakce příjemce

• Závisí na genotypu dárce a příjemce - v lidské populaci vysoký polymorfismus transplantačních antigenů

• Imunologicky potentní příjemce transplantátu reaguje proti antigenům štěpu, které nejsou přítomny v jeho organismu

• Vhodný dárce a příjemce, imunosupresiva

transplantace lymfoidní tkáně

• může nastat oboustranná imunitní reakce proti transplantačním antigenům

• Reaguje jak příjemce, tak transplantát (např. buňky kostní dřeně)

• Reakce štěpu proti hostiteli – GvHR (graft versus host reaction)

• HLA

chromosom 6, p raménka

H antigeny – histokompatibilní antigeny, marker vlastní identity

Kodominance, mnohotná alelie, rekombinace, molekuly I. třídy na membráně všech b. kromě erytrocytů, molekuly II. třídy převážně na membráně B lymfoctů

• Genotyp –,celá genetická informace nebo její část: např. geny I. třídy HLA A8A23C9C16B11B24 (heterozygot ve všech třech sub-lokusech)

• Fenotyp – transplantační antigeny lze stanovit na základě imunologických reakcí, vztah mezi alelami jednotlivých sub-lokusů HLA lokusu je kodominance: při výše uvedeném genotypu bude fenotyp A8A23C9C16B11B24

• Haplotyp – kombinace alel dvou nebo více těsně vázaných genových lokusů na tomtéž chromosomu, např. geny I. třídy HLA systému A8C9B11/A23C16B24 (lze stanovit na základě rodokmenové studie)

• Syngenní vztah: genetická shoda transplantátu a příjemce v histokompatibilitních antigenech

• Alogenní příjemce: geneticky podmíněný rozdíl mezi antigeny dárce transplantátu a jeho příjemcem

11. Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost

Interakce neskelních genů

• Komplementarita – po křížení dvou bělokvětých odrůd hrachoru zahradního vzniklo v F1 generaci odrůda s bílými květy a po samoopylení F1 generace byly růžové květy a bílé v poměru 9:7

Genová interakce na úrovni metabolizmu antokyanů

Parentální generace aaBB X AAbb

F1 AaBb

F2 9:7

• Recesivní epistáze – tvorba pigmentu je u potkana podmíněna chromosomem C (cc netvoří melanin) a barva srsti chromozomem B (B černá, b hnědá)

V parentální generaci křížíme albína s potkanem s černou srstí – všichni černí CcBb

V F2 stěpný poměr 9:3:4 (černí, hnědí a albíni)

• Antigeny ABO krevního systému – antigen H je prekurzor antigenů A i B, a je tvořen 5 monosacharidy a pokud je připojen ještě 6 monosacharid tak se dle typu monosacharidu jedno bud o antigen A nebo o antigen B, krevní skupina 0 znamená pouze přítomnost prekuzroru H

• Dominantí epistáze – 12:3:1

Polygenní dědičnost

• na celkovém fenotypu se podílí více genů

• výsledný fenotyp je spolu se souhrou účinku několika genů modifikován vlivy vnějšího prostředí

• geny se nemusí nacházet na jednom chromosomu

• kvantitativně měřitelné znaky jsou na příklad výška a váha člověka, barva kůže, hodnota IQ

• modely polygenní dědičnosti využívají statistické metody

• znak se manifestuje v kontinuálním rozptylu hodnot (Gausovské rozložení)

• shodný genotyp nemusí podmiňovat shodný fenotypový projev

alely

• minor-geny – soubor genů malého účinku (i 100 a více) – polygenní systém

• alely – neutrální a aktivní - významně zvyšující hodnotu fenotypového znaku („dominance „)

• každý gen (každá zúčastněná alela) se v genotypu udržuje a přenáší na potomky dle pravidel pro monohybridismus

• aditivita (kumulace) účinků

• heritabilita(dědivost) – hodnocení podílu genetického podkladu na celkovém fenotypovém projevu, h^2 -> <0;1> h^2= rozptyl genetický/ rozptyl fenotypový