
- •Genotyp a jeho variabilita, rekombinace, mutace
- •Specifická imunitní odpověd
- •Prevence a časná diagnostika vrozených vad
- •Genotyp a prostředí
- •Regulace buněčného cyklu
- •Krevně skupinové systémy jejich dědičnost biologický význam
- •Metody analýzy dna
- •Struktura bakteríí, význam V medicíně
- •Dědičnost a biologický význam Rh systému
- •4. Základní zákony genetiky, Mendlovy pokusy
- •Průběh buněčného cyklu
- •Hlavní histokompatibilní komplex člověka
- •5.Genealogická metoda
- •Imunokompetentní buňky
- •6. Autosomálně dominantní dědičnost
- •Rozdíl mezi specifickou a nespecifickou imunitní odpovědí
- •7. Autosomálně recesivní onemocnění
- •Struktura a funkce genu, bodové mutace
- •Transplantační zákony
- •8. Dědičnost pohlavně vázaná
- •Replikace dna
- •Chromosomální odchylky
- •9. Multifaktoriální dědičnost
- •Genetický kód, bodové mutace
- •Stárnutí organizmu
- •10. Multifaktoriálně dědičné znaky u člověka
- •?Dna sekvence proteinové a neproteinové? Genetika transplantací, trans. Pravidla, histokompatibilní systémy
- •11. Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost
- •Translace
- •Syndromy podmíněné aneuoplodií autosomů
- •12. Farmakogenetika a nutrigenetika
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Mutagenní a teratogenní faktory životního prostředí
- •13. Mnohotná alelie
- •Genetické příčiny procesu stárnutí a smrti
- •Prevence a možnosti léčby geneticky podmíněných vad
- •14. Vazba, marker, využití vazby pro diagnostiku
- •Vazba úplná, neúplná, volná kombinovatelnost
- •Příčiny stárnutí organismu
- •16. Prenatální vývoj
- •Buněčná signalizace
- •Dědičné choroby - příklady
- •17. Podstata dědičných chorob
- •Cytogenetické metody, karyotyp, chr. Odchylky
- •19. Mitochondrie, význam
- •Příčiny stárnutí organizmu
- •Farmakogenetika a nutrigenetika
- •20. Význam a struktura chromosomů eukaryot
- •Restrikční endonukleázy, využití pro analýzu dna
- •Populace z genetického hlediska, c-h-w rovnováha
- •Velká populace
- •Vztah alel: úplná dominance / recesivita
- •21. Selekce
- •Metody analýzy nukleových kyselin
- •Karyotyp, chromosomové aberace
- •22. Příbuzenské sňatky a jejich rizika
- •Ontogeneze pohlaví u člověka, poruchy
- •23. Prenatální diagnostika dědičných chorob a vad
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Teratogeneze, teratogeny
- •24. Malé populace – genetický drift, význam pro evoluci
- •Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost a multifaktoriální dědičnost
- •Imunitní systém člověka, autoimunitní reakce
- •25. Meióza, poruchy, spermiogeneze, oogeneze
- •Struktura a funkce eukaryotní buňky
- •Charakteristika nádorově transformovaných buněk
- •29. Regulace buněčného cyklu
- •Přenos signálů V buňkách
- •Gonozomálně recesivní onemocnění
- •30. Cytogenetické vyšetření
- •Tumor-supresorové geny, regulace buněčného cyklu
- •Imunitní systém člověka
- •31.Strukturní přestavby chromosomů
- •Protoonkogeny, tumor-supresorové geny
- •Vazebné analýzy (souther blot, genealogické studie)
- •32.Chromosomální determinace pohlaví
- •Mitotické a meitocké dělení, průběh, význam
- •Příčiny vzniku nádorového onemocnění
- •35.Southern-blot, polymorfismus délky restrikčních fragmentů (rflp)
- •Iniciace a přepis
- •40. Cystická fibróza a fenylketonurie
- •Hlavní histokompatibilitní systém člověka
- •Karyotyp, cytogenetické vyšetření
- •41. Léčba gen. Podmíněných nemocí Ribosómy - stavba, význam
- •Polymerázová řetězová reakce
- •42. Imunita
- •Choroby děděné gonosomálně recesivně
- •Hybridizace dna, využití sond
25. Meióza, poruchy, spermiogeneze, oogeneze
Meiotické neboli redukční dělení dává za vznik haploidních buněk (pohlavní buňky). Jejím cílem je tedy zajistit, aby buňka získala pouze polovinu genetického materiálu. Má 2 fáze, a to 1. a 2. meiotické dělení. Období mezi 1 a 2 se nazývá interkineze
Meióza I –heterotypické dělení (odlišné od klasické mitózy):
Profáze - začíná se tvořit dělící vřeténko, postupně se začíná rozpadat jaderná membrána a nucleolus, jednotlivé fáze průběhu profáze I:
1.Leptoten - chromosomy začínají kondenzovat
2.Zygoten - začínají se párovat homologní chromosomy, vytváří se synaptonemální komplex důležitý pro crossing-over
3.Pachyten (crossing-over) - chromosomy jsou již značně kondenzované a v mikroskopu patrné jako tetrády (4 chromatidy v bivalentu), odehrává se crossing-over –důležitý krok pro genetickou variabilitu populace
4.Diploten - zaniká synaptonemální komplex, bivalenty se začínají rozcházet, chiasmata (místa překřížení) drží chromatidy u sebe
5.Diakineze - maximální kondenzace
Metafáze - Mizí jaderná membrána, homologní chromosomy tvoří chromosomální tetrády a ty se řadí v ekvatoriální rovině
anafáze– Probíhá disjunkce–chromosomy se rozcházejí k opačným pólům buňky –vždy jeden z páru. Rozchod chromosomů k opačným pólům je náhodný, náhodná kombinace chromosomů maternálního a paternálního původu. nondisjunkce–proces, kdy dochází k chybám v rozchodu chromosomů nebo chromatid
Telofáze - 2 haploidní sady chromosomů se seskupují u opačných pólů buňky
Cytokineze buňka se rozdělí i s cytoplazmou –vznikly 2 haploidní buňky a nastává krátká meiotická interfáze, při vzniku vajíček a spermií je rozdíl v distribuci cytoplazmy do gamet
Meióza II –homeotypické dělení (analogie mitózy)
2.Meiotické dělení Navazuje na první meiotické dělení. Mezi nimi již NEDOCHÁZÍ k další replikaci DNA. Probíhá téměř stejně jako normální mitóza. Výsledkem jsou tedy 4 dceřinné buňky, každá s jednou polovinou genetické výbavy.
Poruchy -> může dojít k špatnému rozhodu chromosomů, dojde ke způsobení chromosomální aberace
Spermiogeneze
v semenných kanálcích testes od počátku pohlavní dospělosti
spermatogonie 2n ® primární spermatocyt 2n ® sekundární spermatocyt 1n ® spermatida 1n ® spermie 1n
přibližně 64 dní
v jednom ejakulátu přibližně 200 milionů spermií
Oogeneze, inaktivace chromosomu X
na rozdíl od spermatogeneze probíhá převážně již v prenatální době
oogonie 2n ® primární oocyt 2n ® sekundární oocyt 1n + 1 polární tělísko ® vajíčko + 1 polární tělísko
při narození jsou primární oocyty ve stadiu profáze I (dictyoten) a tak setrvávají až do pohlavní dospělosti primární oocyt tak pokračuje v meióze I a rozdělí se na sekundární oocyt (1n) s většinou cytoplazmy a organelami a na polární tělísko
meioza II je dokončena pouze v případě oplodnění
Mutace, typy, teratogeny
Frekvence mutací s věkem stoupá, zejména v DNA mitochondrií
Nejvíce mutací v nejvíce okysličovaných tkáních ® kosterní a srdeční sval,
mozek ® neurodegenerativní změny související s věkem
mutageny: viz výše
Regulace interfáze
26. Gametogeneze
Tvorba gamet – pohl. Buněk z primárních primordiálních zárodečných b. - Spermatogeneze, oogeneze
Nepřímá diagnostika dědičných chorob analýzou NK
RFLP
Genetika populací
Viz. Ot. č. 20
27. Buněčná signalizace
Viz ot. č. 16
Vazba genů, využití pro vazebnou analýzu
RFLP, viz ot. č. 14
Amplifikace DNA (PCR)
Viz ot. č. 3
28. Genetický kód, jednonukleotidové polymorfizmy, bodové mutace
G. kód Viz ot. č. 9
Jednonukleotidové polymorfizmy
Jednonukleotidové polymorfismy
(single nukleotide polymorphisms–SNP)
V 99.9% sekvence DNA se lidé od sebe vzájemně neliší. Ze zbývajícího 0.1% rozdílu tvoří SNP přes 80%. Projekt lidského genomu nyní pokračuje mj. ve formě identifikace miliónů SNP, které jsou shromažďovány ve veřejně přístupných databázích. Možnost typizace mnoha set tisíc SNP v jednom vzorku pomocí DNA čipů by měla usnadnit identifikaci alel, zodpovědných za řadu prevalentních onemocnění.
Čipy