
- •Genotyp a jeho variabilita, rekombinace, mutace
- •Specifická imunitní odpověd
- •Prevence a časná diagnostika vrozených vad
- •Genotyp a prostředí
- •Regulace buněčného cyklu
- •Krevně skupinové systémy jejich dědičnost biologický význam
- •Metody analýzy dna
- •Struktura bakteríí, význam V medicíně
- •Dědičnost a biologický význam Rh systému
- •4. Základní zákony genetiky, Mendlovy pokusy
- •Průběh buněčného cyklu
- •Hlavní histokompatibilní komplex člověka
- •5.Genealogická metoda
- •Imunokompetentní buňky
- •6. Autosomálně dominantní dědičnost
- •Rozdíl mezi specifickou a nespecifickou imunitní odpovědí
- •7. Autosomálně recesivní onemocnění
- •Struktura a funkce genu, bodové mutace
- •Transplantační zákony
- •8. Dědičnost pohlavně vázaná
- •Replikace dna
- •Chromosomální odchylky
- •9. Multifaktoriální dědičnost
- •Genetický kód, bodové mutace
- •Stárnutí organizmu
- •10. Multifaktoriálně dědičné znaky u člověka
- •?Dna sekvence proteinové a neproteinové? Genetika transplantací, trans. Pravidla, histokompatibilní systémy
- •11. Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost
- •Translace
- •Syndromy podmíněné aneuoplodií autosomů
- •12. Farmakogenetika a nutrigenetika
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Mutagenní a teratogenní faktory životního prostředí
- •13. Mnohotná alelie
- •Genetické příčiny procesu stárnutí a smrti
- •Prevence a možnosti léčby geneticky podmíněných vad
- •14. Vazba, marker, využití vazby pro diagnostiku
- •Vazba úplná, neúplná, volná kombinovatelnost
- •Příčiny stárnutí organismu
- •16. Prenatální vývoj
- •Buněčná signalizace
- •Dědičné choroby - příklady
- •17. Podstata dědičných chorob
- •Cytogenetické metody, karyotyp, chr. Odchylky
- •19. Mitochondrie, význam
- •Příčiny stárnutí organizmu
- •Farmakogenetika a nutrigenetika
- •20. Význam a struktura chromosomů eukaryot
- •Restrikční endonukleázy, využití pro analýzu dna
- •Populace z genetického hlediska, c-h-w rovnováha
- •Velká populace
- •Vztah alel: úplná dominance / recesivita
- •21. Selekce
- •Metody analýzy nukleových kyselin
- •Karyotyp, chromosomové aberace
- •22. Příbuzenské sňatky a jejich rizika
- •Ontogeneze pohlaví u člověka, poruchy
- •23. Prenatální diagnostika dědičných chorob a vad
- •Transkripce a posttranskripční úpravy rna u eukaryot
- •Teratogeneze, teratogeny
- •24. Malé populace – genetický drift, význam pro evoluci
- •Interakce nealelních genů, polygenní dědičnost a multifaktoriální dědičnost
- •Imunitní systém člověka, autoimunitní reakce
- •25. Meióza, poruchy, spermiogeneze, oogeneze
- •Struktura a funkce eukaryotní buňky
- •Charakteristika nádorově transformovaných buněk
- •29. Regulace buněčného cyklu
- •Přenos signálů V buňkách
- •Gonozomálně recesivní onemocnění
- •30. Cytogenetické vyšetření
- •Tumor-supresorové geny, regulace buněčného cyklu
- •Imunitní systém člověka
- •31.Strukturní přestavby chromosomů
- •Protoonkogeny, tumor-supresorové geny
- •Vazebné analýzy (souther blot, genealogické studie)
- •32.Chromosomální determinace pohlaví
- •Mitotické a meitocké dělení, průběh, význam
- •Příčiny vzniku nádorového onemocnění
- •35.Southern-blot, polymorfismus délky restrikčních fragmentů (rflp)
- •Iniciace a přepis
- •40. Cystická fibróza a fenylketonurie
- •Hlavní histokompatibilitní systém člověka
- •Karyotyp, cytogenetické vyšetření
- •41. Léčba gen. Podmíněných nemocí Ribosómy - stavba, význam
- •Polymerázová řetězová reakce
- •42. Imunita
- •Choroby děděné gonosomálně recesivně
- •Hybridizace dna, využití sond
Dědičné choroby - příklady
AD: brachydaktylie, achondroplázie, polycystická choroba ledvin, hypercholesterolemie, Huntingtonova chorea, neurofibromatóza …
AR: cystická fibróza, fenylketonurie
GD: vitamín D rezistentní křivice
GR: hemofilie, barvoslepost, Duschenova/Beckerova muskulární dystrofie
17. Podstata dědičných chorob
Dědičné choroby jsou spojeny s mutací genetické informace
Přenáší se na potomstvo
Na vznik dědičné choroby stačí záměna nebo delece jenoho nukleotidu
mutagen
Cytogenetické metody, karyotyp, chr. Odchylky
Cytogenetické metody
Pro vyšetření je třeba získat jaderné dělící se bunky, většinou z periferní krve (bílé krvinky). Heparinyzovaná krev se krátkodobě kultivuje a během kultivace se stimuluje mitotická aktivita. Po 72 hodinách je přidán mitotický jed, který naruší funkci dělícího vřeténka. Tím je docíleno kumulace mitóz v metafázi. Další zpracování vyžaduje přidání hypotonického roztoku k sedimentu b. a fixaci směsi kyseliny octové a metanolu. Nakapání upraveného sedimentu na podložní sklíčka je materiál připraven k barvení a následnému hodnocení
Barvící metody
giemsovým barvivem – dochází ke střídání tmavých a světlých proužků – G – pruhování, pruhování vzniká na základě heterogenity chromatinu
R – pruhování – pruhování je docíleno, že se vzorek zahřeje jěště před obarvením
C – pruhování – vidíme centromery
Metoda FISH-spojení postupů klasické cytogeneticky a technologie molekulární genetiky
Založena na schopnosti jednovláknové (denaturované) sondy DNA vázat se k cílové sekvenci (princip komplementarity)
Použití pro vyšetření chromosomů v mitóze nebo v interfázi
DNA sonda je předem označena některým fluorochromem (př.TexasRed, FITC,atd.)
Je možné použít několik typů sond – centromerické, lokus-specifické, malovací, konkrétní sondu volíme podle indikace vyšetření
Centromerické sondy: tvořeny alfa-satelitními sekvencemi repetitivní DNA přítomné v oblasti centromery - rychlá detekce numerických aberací, zejména v nedělících se buňkách
Lokus-specifické sondy: váží se specificky na vybrané místo (lokus) na chromosomu –stanovení některých strukturálních změn (mikrodeleční syndromy, specifické translokace u některých malignit atp.)
Celochromosomové sondy (malovací)
Připraveny jako směs fragmentů DNA konkrétního chromosomu
Po jejich aplikaci dojde k “obarvení” celého chromosomu
Používají se pro určení některých strukturálních aberací, jako jsou translokace, inserce nebo komplexní přestavby (hlavně v buňkách nádorů), a dále pro stanovení původu nadpočetných marker-nebo ring-chromosomů
Tyto sondy vyžadují chromosomy v metafázi, pro interfázní jádra je nelze použít
Karyotyp
Představuje sadu chromozomů jedince respektive buňky, chromozomy jsou v karotypu řazeny dle dohodnutých mezinárodních pravidel.
Lidský karyotyp obsahuje 46 chromozomů (diploidní počer – 2 sady), 22 párů jsou homologní páry autosomů a 1 pár gonozomů
Páry autosomů jsou řazeny do 7 skupin se stabilním počtem homologních párů.
Odchylky –strukturní a numerické
Prenatální vývoj, teratogeny
Viz ot. č. 16
18. Molekulární genetika, metody
Viz ot. č. 3
Mutageny, typy mutací
Viz ot. č. 12
Charakteristika nádorového bujení
Nádory benigní – rostou v původním ložisku a zachovávají si charakter tkáně a maligní – poškozují tkáň, prorůstají
vícestupňový proces vzniku - benigní nádor, premaligní stadium, maligní nádor
kumulace mutací v buňce - klony maligních buněk
mutace v protoonkogenech (dominantní), tumor-supresorových genech a mutátorových genech (recesivní)
protoonkogeny - regulace buněčného množení na všech úrovních signálních cest
tumor-supresorové geny - regulace buněčného cyklu
mutátorové geny - zajišťují opravy chybného párování nukleotidů
maligní buňka - zvýšená proliferační aktivita, nereaguje na fyziologické regulační podněty
maligní nádory invazivně prorůstají do okolní tkáně, metastazují
zvýšená proliferační aktivita, nereaguje na fyziologické regulační podněty
invazivně prorůstá do okolní tkáně, indukuje vlastní angiogenezu (krevní zásobení), metastazuje
podíl na vzniku – karcinogeny
FAKTORY VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ
Chemické látky–polycyklické a aromatické uhlovodíky, nitrosaminy, těţké kovy, mykotoxiny, azbest …..
Fyzikální vlivy–ionizující záření, UV záření
Biologické vlivy–DNA viry (adenoviry, herpes viry, hepdnaviry, papovaviry), retroviry (HIV, HTVL-1)
VROZENÉ DISPOSICE
vrozené defekty reparace DNA
EPIGENETICKÉ FAKTORY
genomický imprinting -souvislost s metylací bazí genů