úkol5-6Halchynska

Dalším problémem je skutečnost, že výzkum vám může odhalit pouze to, co fungovalo v minulosti, a ne nutně to, co bude fungovat v budoucnosti.

Důležitá je snaha pochopení nebo vynalezení nových způsobů učení na základě dříve známých způsobů. Některé způsoby jsou zastarale, ale

pořad jsou používána v běžné práce. Schopnost reagovat na moderní tendence má být součástí profesního života pedagoga.

Vytvořit pro žáky příležitost reagovat na zpětnou vazbu ke konkrétnímu úkolu, než jen zpětnou vazbu poskytnout. Popisuji to tak, že zpětná vazba se stává detektivní prací.

Napadlo mě vytvořit pro žáky možnost

áni.

Kolikrát stydlivý žák není schopen přijmout/sdělit zpětnou vazbu, ale formou anonymního dopisu, nebo skupinové akce, kdy dětí a učitel sdílejí své názory pomocí zápisku, lze získat mnohem přesnější a pravdivější názor.

Za prvé dát žákům splnitelný úkol, aby

mohli zpětnou vazbu využít, a za druhé

to musí provést před vámi.

Ideální bude podrobný popis postupu při výuce, co se týče praktických předmětu a také teorií. Dokážu představit prezentace chemického výzkumu na hodině s detailním popisem, vysvětlivkami a práce s otázkami před začátkem samostatné práce žáku. Poté nastává samostatná práce, kde učitel je účastníkem výzkumného

procesu a má pod kontrolou žaka. Pochybují, že podobný postup lze uplatnit ve větších skupinách, ale patří pro individuální výuku či výuku v menších skupinkách.

Zpětná vazba musí být konkrétní, takže si myslím, že se musí vyjadřovat k dané věci, kterou dotyčný nepochopil nebo kterou udělal špatně, a na to se zaměřit. Aby ji žáci pochopili, musí být schopni v reakci na ni jednat, a to konkrétními kroky.

Hranice mezí zpětnou vazbou a kritikou je

velmi tenká – osobně jsem se setkala

v praxe a na střední škole neobjektivní kritikou, kterou nemůžu zatřídit do správné zpětné vazby. Učitel má brát svůj komentář z více hledisek, vzcházet z konkrétního případu a nahlížet na konkrétního žáka. Klíčem je kritické myšlení, které je potřeba rozvíjet v praxe a v běžném životě.

Učitelé si mohou ušetřit práci tím, že

začnou předvídat, jaká bude typická

odpověď a jak na ni zareagují.

Během práce s jednotlivou třídou lze pozorovat společné znaky chování, zahrnout úspěchy skupiny do nějakého celku, rozleštit atmosféru třídy atd. Je potřeba dávat pozor na to, že ve

skupině každý jednotlivec má vliv na prospěch, náladu třídy. Nelze identifikovat skupinu jako typický celek, vždy existuje odchylka nebo výjimka. Ale podobný přistup k typizaci

otázek mě přijde vhodný pro usnadnění práce ve třidě, ale učitel musí dobře

znát třídu.

Abychom mohli poskytnout jasnou zpětnou vazbu, musí mít žáci podle mě určité porozumění dané oblasti, aby byli schopni zpětnou vazbu pochopit.

Správně bude nabízet žákům více zdrojů k samostudiu, nebo udělat součástí

výuky hledání různých zdrojů

k rozšíření kritického myšlení. Při

výuce lze používat rozpracované

materiály od žáku – nutnost připravit na hodinu, například, ukázku na zadané téma, donutí žáky nastudovat a

porozumět dané oblastí. Když dojde

k zpětné vazbě od učitele, žáky budou rozumět jednotlivým argumentům a budou schopní použít získané znalostí na přepracování chyb.

Výchozím bodem pro účinnou zpětnou vazbu jsou žáci, kteří se v něčem chtějí zlepšit, a vyhledávají zpětnou vazbu jako účinnou pomůcku při regulaci svého zlepšení.

Silný nástroj pro profesionální růst

v různých oblastech je schopnost poslouchat zpětnou vazbu od odborníku. Zkušenosti profesionálu pomáhají amatérům posouvat se dál a učit se novým věcem. To samé platí pro obyčejnou třídu. Jenom že občas dochází k setkání nezajmu o vlastní vývoj ze strány žáku.

Vyhledávat zpětnou vazbu jako součást

systému průběžného zlepšování.

Používat zpětnou vazbu jako stupnice hodnocení vlastní práce nebo prospěchu – nevím jestli to je aplikovatelné v rámci školného vzdělávání. Jestli vynechat bodové známkování a soustředit se jenom na slovní hodnoceni, jako v případě individuální výuky, to lze posouvat žáka v osobním vývoji. V případě práce s třídou zpětná vazba není uplatnitelná v řádě technických předmětu, kde známka může sloužit jako pozitivní/negativní motivátor.

Můžeme známkovat všechno, co vaše dítě udělá, ale to by vedlo k nižší kvalitě učení, a pak by se toho vaše dítě naučilo méně.

Z vlastních zkušeností vím, že lepší průběžně dostávat ve škole písemky nebo další známkované úkoly a učit se na menší písemky, než psát jednou za pololetí větší písemku, která může být známkovaná špatně z různých příčin (neporozumění látce, náročnost testu, stres). Samozřejmě, není to známkování všechno, co udělá žák, ale je to zlatá cesta k dodržení dobrého průměru a možností opravovat špatné známky průběžně.

Chceme, aby otázky vedly k otevřené diskusi a zkoumání. A rozhodně se chceme vyhnout tomu, aby to byla jen další hluchá ozvěna.

Rozpoutat diskuzi ve třídě je zároveň těžká výzva a lehká hra – záleží na pedagogovi a tématu. Můj největší strach jako budoucího pedagogů je slyšet tu samou hluchou ozvěnu na položenou otázku.

Jak toho uniknout?

Myslím si, je třeba vybírat srozumitelné téma pro diskuzi nebo aktuální otázky, co zajímají třídu jako celek.