• v češtině je hlavní mluvní přízvuk na první slabice, je důrazový a stálý

• přízvuk může přispět k odlišení významu (topivo X to pivo)

• odchylky od pravidel

  • předložky

    • především u primárních, ale i u sekundárních

    • hláskové- k,s,v,z- zvukově se připojují k následnému slovu, ke kterému se vztahují, sami přízvuk nemají, ale stávají se součástí první slabiky, čímž vlastně přízvuk získávají

    • slabičné- na, od, bez, pod, nad…- seberou přízvuk následujícímu slovu, ke kterému náleží (výjimka např. u emocionálního zabarvení nebo vsunutí adjektiva)

    • víceslabičné-vedle, mimo, kolem- často sekundární, slovo s vlastním přízvukem; někdy lze vyrobit pouze jednoslabičnou variantu a ta je bez přízvuku (podle → dle; kolem →kol)

• anomálie u přízvuku

  • ztráta přízvuku- jednoslabičné slovo, které se připojuje k jinému (předchozímu výrazu) →příklonky (enklitika); např. tvary slovesa být, zvratná, osobní a ukazovací zájmena

• slovní přízvuk

  • hlavní- na první slabice

  • vedlejší- na každé liché slabice, slabý

• Větný přízvuk

  • nemá pevnou pozici

  • na slově, které chci zdůraznit

• mluvní rytmus

• pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik (u jedné přízvučné jedna nebo více nepřízvučných → mluvní takt)

kólon

• ohraničený pauzou nebo intonačně

• mluvený projev- čím větší tempo tím delší tvoříme úseky

• tempo mluveného projevu je dáno záměrem a temperamente mluvčího

Intonace

• postoj mluvčího ke skutečnosti→ vyjádření modality

• různý průběh větné melodie (ortoepický i neortoepický)

  • klesavý průběh = kadence klesavá (konkluzivní)- oznamovací, zvolací, přací, rozkazovací, tázací-doplňkové věty

  • stoupavý průběh =antikadence- tázací-zjišťovací věty

  • rovný nebo mírně stoupavý nebo mírně klesavý = polokadence- neukončená výpověď, „…“

pauzy

• záměrné- důrazové, psychologické(emoce), fyziologické (nadechnutí)

• respektovat členění výpovědi

tempo

• temperament, účel, jazyk a národnost

• agogika- změna tempa

• průměrně v češtině 6 slabik za sekundu (300-320 slabik za minutu)

dlouhodobá paměť

• sluchová (20%)

• vizuální (30%)

• sluchová + vizuální (45%)

• sluchová + vizuální + diskuze (65%)

• sluchová + vizuální + diskuze + prakticky (80%)

10.přednáška

(27.4.2010)

fonologie

• foném- hláska s distinktivní funkcí (rozlišovací funkce- tvary slov a význam slov) př. kos- nos

• realizace fonému jen s drobnou odlišností- př. n a η; znělé a neznělé Ř = varianty téhož fonému = alofony

• fonologický systém = fonologická struktura

  • korelační dvojice = korelační páry

    • vždy se liší určitou vlastností (příznakem)

    • příznakový člen- má zkoumanou vlastnost

    • bezpříznakový člen- nemá zkoumanou vlastnost

    • jsou spolu v protikladu

    • příklady

      • p říznak měkkosti

N – Ň

Bezpříznakové členy T – Ť měkkostní řada, příznakové členy

D – Ď

• p říznak znělosti

P – B

Bezpříznakové členy T – D znělostní řada, příznakové členy

K – G

• p říznak kvantity

A – Á

Nepříznakové členy E – É kvantitativní řada, příznakové členy

I – Í

• následkem změn v proudu řeči dochází k neutralizaci (zrušení protikladu) př. plody – ploty ale plod- plot (neutralizace)

• při neutralizaci zanikne rozlišovací funkce fonému

• nejčastějším typem neutralizace je asimilace

• příznaky

  • vokálnost X nevokálnost- podobnost samohláskám, vokální jsou samohlásky a nepárové konsonanty; jde o míru lokálnosti (sledujeme podíl hlasu na tvoření fonému)

  • konsonantnost X nekonsonantnost- konsonantní jsou konsonanty; zkoumáme šumovou složku a její podíl a existenci překážky

  • skalická kvantita- šipku- šípku

  • vokalická kvalita- lis-les-los

  • diftong X monoftong- louže- lože; koulí- koly- kůly

  • měkkost X tvrdost

  • znělost X neznělost

  • nosovost X nenosovost (orálnost)

  • kontinuálnost X nekontinuálnost- trvací; při tvoření nevzniká závěr ani polozávěr; vokály, úžinové konsonanty, konstriktivy