v češtině je hlavní mluvní přízvuk na první slabice, je důrazový a stálý
přízvuk může přispět k odlišení významu (topivo X to pivo)
odchylky od pravidel
předložky
především u primárních, ale i u sekundárních
hláskové- k,s,v,z- zvukově se připojují k následnému slovu, ke kterému se vztahují, sami přízvuk nemají, ale stávají se součástí první slabiky, čímž vlastně přízvuk získávají
slabičné- na, od, bez, pod, nad…- seberou přízvuk následujícímu slovu, ke kterému náleží (výjimka např. u emocionálního zabarvení nebo vsunutí adjektiva)
víceslabičné-vedle, mimo, kolem- často sekundární, slovo s vlastním přízvukem; někdy lze vyrobit pouze jednoslabičnou variantu a ta je bez přízvuku (podle → dle; kolem →kol)
anomálie u přízvuku
ztráta přízvuku- jednoslabičné slovo, které se připojuje k jinému (předchozímu výrazu) →příklonky (enklitika); např. tvary slovesa být, zvratná, osobní a ukazovací zájmena
slovní přízvuk
hlavní- na první slabice
vedlejší- na každé liché slabice, slabý
Větný přízvuk
nemá pevnou pozici
na slově, které chci zdůraznit
mluvní rytmus
pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných slabik (u jedné přízvučné jedna nebo více nepřízvučných → mluvní takt)
kólon
ohraničený pauzou nebo intonačně
mluvený projev- čím větší tempo tím delší tvoříme úseky
tempo mluveného projevu je dáno záměrem a temperamente mluvčího
Intonace
postoj mluvčího ke skutečnosti→ vyjádření modality
různý průběh větné melodie (ortoepický i neortoepický)
klesavý průběh = kadence klesavá (konkluzivní)- oznamovací, zvolací, přací, rozkazovací, tázací-doplňkové věty
stoupavý průběh =antikadence- tázací-zjišťovací věty
rovný nebo mírně stoupavý nebo mírně klesavý = polokadence- neukončená výpověď, „…“
pauzy
záměrné- důrazové, psychologické(emoce), fyziologické (nadechnutí)
respektovat členění výpovědi
tempo
temperament, účel, jazyk a národnost
agogika- změna tempa
průměrně v češtině 6 slabik za sekundu (300-320 slabik za minutu)
dlouhodobá paměť
sluchová (20%)
vizuální (30%)
sluchová + vizuální (45%)
sluchová + vizuální + diskuze (65%)
sluchová + vizuální + diskuze + prakticky (80%)
10.přednáška
(27.4.2010)
fonologie
foném- hláska s distinktivní funkcí (rozlišovací funkce- tvary slov a význam slov) př. kos- nos
realizace fonému jen s drobnou odlišností- př. n a η; znělé a neznělé Ř = varianty téhož fonému = alofony
fonologický systém = fonologická struktura
korelační dvojice = korelační páry
vždy se liší určitou vlastností (příznakem)
příznakový člen- má zkoumanou vlastnost
bezpříznakový člen- nemá zkoumanou vlastnost
jsou spolu v protikladu
příklady
p
říznak
měkkosti
N – Ň
Bezpříznakové členy T – Ť měkkostní řada, příznakové členy
D – Ď
p říznak znělosti
P – B
Bezpříznakové členy T – D znělostní řada, příznakové členy
K – G
p říznak kvantity
A – Á
Nepříznakové členy E – É kvantitativní řada, příznakové členy
I – Í
následkem změn v proudu řeči dochází k neutralizaci (zrušení protikladu) př. plody – ploty ale plod- plot (neutralizace)
při neutralizaci zanikne rozlišovací funkce fonému
nejčastějším typem neutralizace je asimilace
příznaky
vokálnost X nevokálnost- podobnost samohláskám, vokální jsou samohlásky a nepárové konsonanty; jde o míru lokálnosti (sledujeme podíl hlasu na tvoření fonému)
konsonantnost X nekonsonantnost- konsonantní jsou konsonanty; zkoumáme šumovou složku a její podíl a existenci překážky
skalická kvantita- šipku- šípku
vokalická kvalita- lis-les-los
diftong X monoftong- louže- lože; koulí- koly- kůly
měkkost X tvrdost
znělost X neznělost
nosovost X nenosovost (orálnost)
kontinuálnost X nekontinuálnost- trvací; při tvoření nevzniká závěr ani polozávěr; vokály, úžinové konsonanty, konstriktivy
