1. metateze- přesmyk hlásek

2. proteze- předsouvání hlásek

3. Redukce celých hláskových skupin

4. haplologie- člověče → čeče apod.

7. přednáška

(6.4.2010)

Ortoepie vokálů a konsonantů

• spisovná výslovnost- dáno souhrnem pravidel

• ortoepické příručky- kultivovaná mluvená forma češtiny, uplatňovaná v regionu centrálních Čech s výjimkou Prahy a jejího okolí

• ortofonie- nauka o správném tvoření hlásek

• výslovnostní styly- různě volná ortoepická pravidla

  • vysoký = slavnostní- vznešenost, oficiální situace, projevy vyšší důležitosti, volné tempo, precizní výslovnost, maximální artikulační zřetelnost, „všechny hlásky je třeba vyslovit“, citace klasiků, explicitní = plná výslovnost

  • základní = neutrální- rychlejší tempo, možno určité povolené vypouštění konsonantů, ve škole (výklad), média, zaměstnání, úřady

  • nižší = zběžný- rychlé tempo, méně pečlivá artikulace, nespisovný projev, polooficiální a neoficiální styl, náznaková výslovnost

ortoepie vokálů

1. dodržování kvantity (délky) vokálu- v češtině je významotvorná ( dam- dám)

2. dodržování kvality vokálu- čistá, přesná výslovnost (samohláskový trojúhelník), často u I a E

ortoepie konsonantů

• často vypouštíme ve slově nebo přehazujeme, měníme, zjednodušujeme skupiny, přidáváme apod.

1. elize = vypouštění konsonantů- u slov na začátku (J,H,T), uvnitř slov (jablko, švestka, kostka, šťastný, zvláštní), na konci slova (T,L)

2. metateze = přesmyk konsonantů- sousední i vzdálené konsonanty (velryba, celer, revolver)

3. komolení konsonantů nebo jejich skupin- kapsa- kapca, čtyři- štyry, stopka- šťopka

4. proteze = přidávání konsonantů- protetické V- usnadňuje výslovnost českých slov, jen před O (ostatní slova začínající na samohlásky nejsou českého původu), tvoří počáteční strikturu

5. masivní redukce slov = haplologie- nedbalá výslovnost (čeče, páč)

6. tendence k pobočné slabice- práce- peráce, tres- terest

• přípustné změny v závislosti na výslovnostním stylu

  • stejné konsonanty ve skupině- může dojít k zániku hlásky splývavou výslovností (Anna, měkký, leccos, jednodušší) nebo lze číst některá slova splývavě i odděleně (bezzubý, rozzuřený, nad-, pod-, od-) pokud nedojde ke změně významu nebo jsou slova vyslovující se pouze zdvojeně- 3. stupeň adjektiv a dverbií (nejjasnější, nejjednodušší), skupiny –cc- a –čč- tam kde je v 1. pádě signularu slovo zakončeno na –cek/- ček (m.r.), - cka/- čka (ž.ř.), u rozkazovacího způsobu (oznamme!), na morfologickém švu (půllitr), mezi slovy ( pan Novák, před domem)

  • skupina odlišných konsonantů

    • ds, ts → c (dětský- děcký)- nelze na morfologické švu slov

    • dš, tš → č (mladší- mlačí)

    • u sykavek se doporučuje slovo zachovat (francouzský)

    • dcera, srdce, ctnost, tvary slovesa být

    • dž → ž (džbán)

    • přijď- přiď X pojď!

Ortoepie cizích slov

• počeštění výslovnosti- nečeské hlásky nahrazeny českými

• hlavní zásady

  • tendence napodobovat jiný jazyk (Stockholm)

  • s, z- upraveno v pravidlech českého pravopisu

  • ing → ink (doping)

  • urg → urk (Regensburg)

  • X → ks (exkomunikace); → gz (ve znělém okolí, existence)

  • Hiátové J- do cizích slov mezi dva heterosylabické vokály (každý vokál z jiné slabiky) - médium

8.přednáška

(13.4.2010)