6. Vývoj osobnosti – zrání či učení?

• vývoj osobnosti probíhá jako nepřetržitá interakce obou složitých dále strukturovaných vlivů – vnitřní výbavy, prostředí

Vnitřní výbava – zrání.

• dvě protichůdné tendence:

• evoluční = rozvojová (růstem a zdokonalováním životních struktur a funkcí)

• involuční = zániková, (úbytkem a rozpad struktur a funkcí)

• vnitřní výbava zahrnuje:

1. dědičná - genová výbavou - převzatá od rodičů při početí

2. genetické mutace

3. vývoj plodu - v děloze matky, rizikové faktory snižují pravděpodobnost zdravého vývoje dítěte

4. konstituční výbava – životní podmínky, výživa, trénink sportovní, omezení pozdějším onemocněním či úrazem

• genotyp - jsou dány meze i možnosti vývoje, z něj se vlivem prostředí vyvine osobnost – fenotyp

• zrání postupuje v určitých kritických obdobích, které na sebe navazují a je nutné je při výchově dětí respektovat

Vnější prostředí

• působení fyzikálních vlivů na vývoj jedince, většina nedostatků (nadbytků) vyvede jedince z biologické rovnováhy, někdy způsobí poškození

Učení

• největší význam na utváření osobnosti jedince

• projevuje se přetrvávající změnou v duševní činnosti jedince, navozenou psychologickým účinkem zkušenosti

• urychluje proces zrání, ale může působit až na určité úrovni zralosti nervové soustavy

formy učení:

• nahodilé - zkušenost s ohněm, traumatizující zážitky při haváriích

• soustavné - společensky naprogramované (bezděčné socializační učení a záměrná výchova)

Rozdělení podle získané schopnosti:

1. Učení senzomotorické - učení se činnostem, motorickým dovednostem

2. Učení se poznatkům - osvojování poznatků o přírodě, společnosti, technice, o osvojování si vědomostí vůbec

3. Učení se metodám řešení problémů - rozvíjejí myšlenkové postupy, intelektové dovednosti a schopnosti (deduktivní postupy, formálně logické postupy, použití matematických vzorečků)

4. Učení se „umění žít mezi lidmi”, sociální učení - rozvíjí sociální percepci, interakci a sociální komunikaci, formujeme jím sociální dovednosti, motivy i charakter

Sociální učení má několik forem:

• Napodobování - probíhá od narození - kopíruje mimiku obličeje, chování svého nejbližšího okolí, i televizních hrdinů, ve všech situacích, které má možnost pozorovat

• Zpevňování - správného chování pomocí systému odměn a trestů (sociální - rodiče s dítětem za trest nemluví, za odměnu ho pochválí, materiální a fyzické – za odměnu bonbon, peníze, za trest domácí vězení, výprask)

• Učení se identifikací - vnitřním ztotožněním se se vzorem (rodič, populární osobnost)

• Zástupné učení - nahrazuje vlastní zkušenost, učíme se ze zkušeností člověka, kterého pozorujeme

• Anticipační učení – to, co od jedince v jeho roli ostatní očekávají

Diferenciační pojetí vývoje osobnosti

= kontinuitní

• spočívá v narůstání složitosti struktury a funkce osobnosti, osobnost se postupně mění z jednoduché soustavy na složitou

Stadiální pojetí vývoje osobnosti

= diskontinuitní

• Freudova psychoanalýza, Eriksonova neopsychoanalýzy, Piagetovo pojetí vývoje jedince (z hlediska vývoje poznávání – kognice)