veřejná (370 cm a více) - jednání s cizími lidmi (učitelé a přednášející)

• orientace v prostoru - rozeznáme společenský status nebo jeho akceptování ostatními členy

• rozmístění kolem stolu (2 osoby):

• tváří v tvář

• přes roh

• vedle sebe

• šikmo proti

• velké stoly:

• tvůrčí porady (nikdo se nebude bát mluvit) – oválný, kruhový

• udílení rozkazů a eliminace odporu – stůl tvaru T, hadice

• veletrhy, obhajování – forma tribunálu

• tvar stolu U – banket (připomíná tvar T), podkova (připomíná oválný) 

• tvar stolu bychom měli volit podle toho, jaký typ jednání u něj budeme vést

Předměty kolem nás

• oblečení - věk, pohlaví, národnost, roční období, příležitost, momentální nálada, světový názor, profesní zaměření, stav našeho konta…

• osobní automobil – společenské postavení

18. Sociální konflikt

= střetnutí dvou protichůdných sil, snah a tendencí

Rozdělení:

1. Intrapersonální - vnitřní konflikt jednoho člověka

2. Interpersonální - mezi dvěma lidmi

3. Skupinový - jedince a skupiny v rámci této jednotky

4. Meziskupinový

Konflikt interpersonální

= konflikty mezi dvěma lidmi

• nejčastějším důvodem je konflikt zájmů

• modelové situace:

1. Oba chtějí totéž (psát na počítači tu samou zprávu, ale počítač je jen jeden)

2. Zájmy se částečně překrývají (jeden pracovník má obchodní jednání v Chebu, druhý ten samý den v Brně a k dispozici je jen jedno auto)

3. Každý chce něco úplně jiného (jeden preferuje jeden cíl, druhý odlišný)

Strategie řešení konfliktu:

1. Soupeření (nulové řešení) - jeden získá to, co druhý ztratí, v konečném výsledku je tedy součet zisků a ztrát na nule

2. Spolupráce (nenulové řešením) - mohou získat oba zúčastnění, jeden víc, jeden méně – ale v konečném součtu půjde o zisky

3. Jednání - účastníci konfliktu berou řešení do svých rukou a aktivně je ovlivňují, bývá spokojena většina zúčastněných

4. Kompromis - pokud jsou obě strany stejně silné a řešení konfliktu je velmi naléhavé

• nevhodné řešení konfliktu je násilí (fyzické i psychické), může být směrováno na vlastní osobu, na druhého i na jakýkoliv předmět

• kompenzace = místo nám nedostupného cíle volíme cíl uskutečnitelný

• rezignace = přístup „nechat to být“, ponechat věci samovývoji, řešení pro nás nemusí být příznivé

Taktické prostředky:

1. Slib - sdělení, podmínka a odměna, slibem směřujeme ke spolupráci

2. Přísaha - sdělení závazku, který na sebe bere slibující osoba, není závazná pro toho, komu je sdělována

3. Inspekce - naplňuje naši touhu „nahlédnout druhému do karet“

4. Hrozba - podobá se slibu s tím rozdílem, že slibuje něco nepříjemného

5. Trest - důsledek nesplnění podmínky vyřčené hrozbou

6. Napadení - může se odehrávat v rovině slovní i fyzické

• vztah způsobu řešení konfliktu k možnosti komunikovat – při dobré komunikaci (snaha o spolupráci), váznutí komunikace (nastupuje soupeření)

Zvládání konfliktů

1. příprava - zmapování naší i soupeřovy pozice, promyšlení hlavní strategie a podpůrných taktických postupů včetně alternativ

2. uvedení stanovisek - je třeba si vyjasnit, co si která strana o věci myslí

3. rekapitulaci stanovisek - musíme vycházet z faktu, že konflikt bývá často důsledkem špatné komunikace, sdělujeme druhé straně náš názor na její postoj a naopak

4. nalezení společné řeči - začíná uznáním konfliktu jako problému obou stran a shodou na tom, co je společný základ. Naopak není vůbec nutné se shodnout na tom, kdo za co může.

5. dohodnutí řešení - představuje možnost, na které se shodly obě strany. Je pro ně také závazné a je vhodné stanovit časový plán pro sledování nápravných kroků.

Asertivita

= praktický způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje otevřeně své myšlenky, city, názory, postoje

• nesmí překračovat vlastní práva ani práva ostatních

19. Prosociální chování

• vyznačuje se skutky a činy, vykonanými ve prospěch druhého bez očekávání odměny (materiální či finanční) nebo sociálního souhlasu (altruismus)

Proč pomáháme

• vliv má výchova a sociokulturní prostředí

Sociální výměna - vychází z předpokládaného zisku na základě vynaloženého úsilí (sebeuspokojení, dobrý pocit z vykonaného skutku)

Sociální norma - součást motivační struktury jedince, pociťuje uspokojení tehdy, když se chová v souladu s ní

• reciprocita - přesvědčení, že bychom měli pomáhat těm, kteří pomohli nám, oplácet dobro dobrem

Sociální odpovědnost - určuje, že bychom měli pomáhat bez ohledu na opětování pomoci

Empatie - schopnost vcítit se do druhého člověka, vidět svět jeho očima, vžít se do jeho situace

Kdy pomáháme

• ochotu pomáhat může snížit

• efekt přihlížejících - velké množství lidí, očekává se, že „někdo něco udělá“ (třeba zavolá sanitku)

• nejednoznačnost - nejsme schopni posoudit závažnost situace a tak zjišťujeme, jak se chovají ostatní

• strach ze sociálního omylu - obavy, že někomu „naletíme“, že se staneme předmětem ironie ostatních, strach z nevhodného zásahu, abychom neublížili

• kompetentnost - zda máme potřebné předpoklady pro poskytnutí pomoci

• skupina - lidé očekávají, až někdo udělá první krok, hlavně aby to nemuseli být oni

Komu pomáháme

• posuzujeme příčinu nesnází

• pokud nám na člověku záleží, máme ho rádi, vážíme si ho, vytvořili jsme si k němu závazek – zvyšuje se ochota

• pokud nám dotyčný nějak ublížil nebo uškodil – snižuje se ochota pomoci

• vliv pohlaví - ženy pomáhají v situacích, kde je třeba trpělivosti (starým lidem, dětem), muži tam, kde je zapotřebí fyzické síly

Sociální afiliace

• tendence být s někým, být spolu, pohybuje se mezi dvěma póly – družností a intimitou (přátelstvím a láskou)

Důvody:

1. můžeme si ověřit, co je správné, vhodné nebo žádoucí v mezilidském chování

2. zvyšuje pocity štěstí a naopak poskytuje úlevu a útěchu v zármutku

3. poskytuje podněty pro srovnávání (úspěšnosti, výkonnosti, způsobů prožívání), osvojování si nových poznatků a zpětnou vazbu pro prvky vlastního chování

4. odměna v podobě ocenění, které zvyšuje sebehodnocení

5. spolupráce s jinými a podílení se na společném výkonu přináší uspokojení

6. vzájemná důvěra a společná znalost informací, sdílení podobných názorů a postojů a možnost hovořit o nich

7. pocit bezpečí a možnost obrátit se s problémy na ty, kteří o nás mají starost a jsou ochotni pomoci

Samota a osamění

• člověk potřebuje přemýšlet, bilancovat, vyrovnávat se s událostmi – volí si samotu

• pozitivně přispívá k jeho psychické vyrovnanosti

• stav osamění, může od vyrovnanosti vzdalovat

• sociální izolace – (změna bydliště, odchod na kolej) musíme si vybudovat nové kontakty

• emocionální izolace – člověk postrádá důvěrný vztah k jinému člověku, který by mu přinášel emocionální uspokojení

20. Skupina a její rozdělení

• člověk nemůže žít bez kontaktu s ostatními lidmi

• nejmenší skupinu tvoří dyáda - dvě osoby „v po sobě následujících situacích, na sebe působí“

1. Malé skupiny - osoby, které se navzájem znají, navzájem spolu komunikují a jsou formálně nebo neformálně integrovány nějakým společným cílem (do 30-40 osob)

• Neformálních skupina - příslušníci (jako je rodina) jsou seskupováni neformálně, tj. psychologicky (např. emocionálně)

• Formálních skupina - příslušníci (např. pracovníci) jsou integrováni formálně stanovenými úkoly nebo seskupeni na základě určitých znaků

• Členská skupina - skupina, ke které jedinec skutečně přísluší

• Referenční skupina - skupina, ke které by příslušet chtěl (pozitivně referenční), nebo ke které by náležet nechtěl (negativně referenční)

2. Velké sociální skupiny - jednoho města, národnostní skupiny, lidé s podobným pracovním zařazením (učitelé), vzájemná znalost všech členů nebo jejich vzájemná interakce zde neplatí

3. masové jevy = davy - skupinové chování, které vzniká spontánně a vyvíjí se neplánovaně, je relativně neorganizované a nepředpověditelné a závisí na vzájemném podněcování se mezi účastníky

Skupinové klima

• charakter převládajících vzájemných vztahů mezi jednotlivými členy skupiny

• utváří se v procesu jejich vzájemné interakce a je do značné míry emocionálně podmíněné

• je pociťováno nesmírně komplexně a posuzujeme je v intencích příznivé – nepříznivé

Komunikace ve skupině

• ve skupinách se vytváří komunikační síť - hraje důležitou roli nejen ve výkonu skupiny, ale také ve svých psychických účincích, protože je spojena s různou úrovní uspokojení

• probíhá:

• v erbálně - primární význam v řízení činnosti

• neverbální formou

1. Plná struktura - vyznačuje se velkým množstvím komunikačních kanálů, které mají členové skupiny k dispozici, jejich dostupnost je pro všechny členy stejná, možnost komunikace každého s každým přináší všem členům velmi vysoký stupeň uspokojení, není určena role vedoucího

2. Kruhová struktura - představuje středně rozsáhlou síť komunikačních kanálů, s relativně stejnou možností přístupu k informacím pro všechny, možnosti komunikace jsou pro členy skupiny vcelku uspokojivé, jistota, se kterou můžeme předvídat převzetí role vedoucího určitým členem skupiny, je velmi nízká

3. Řetězová struktura – představuje středně rozsáhlou síť komunikačních kanálů, možnosti komunikace jsou pro skupinu jako celek vesměs uspokojivé, projevuje se mírný rozdíl mezi jednotlivci v počtu přístupných komunikačních kanálů, možnost prognózy převzetí vedoucí role není vysoká, nedostatečná zpětná vazba, pokud je řetěz komunikantů dlouhý a komuniké rozsáhlejší, může snadno dojít ke zkreslení

4. Vidlicovitá struktura - komunikace značně snižuje množství přístupných kanálů, jednotliví členové skupiny se liší možnostmi přístupu k informacím, značná rozdílnost v míře jejich spokojenosti a nízká spokojenost skupinová, vysoký stupeň centralizace (= s vysokou pravděpodobností můžeme určit převzetí vedoucí role)

5. Hvězdicovitá struktura - poskytuje členům skupiny malý počet komunikačních kanálů, jednotliví členové se v možnostech přístupu k nim velmi liší, vznikají rozdíly mezi vyjádřením jejich spokojenosti, nízká spokojenost skupiny jako celku, vedoucí úlohu jednoho člena skupiny můžeme jednoznačně určit

Sociometrie = metoda zaměřená na zjišťování sociálně-emocionálních vztahů mezi členy malých skupin