
- •Předmět psychologie
- •Věda o lidské psychice, jednání a prožívání.
- •Základní teoretické obory psychologie
- •Aplikované psychologické obory
- •Antická psychologie - zrození „psýché”
- •Antická psychologie
- •Řecká medicína
- •Vědecká psychologie
- •Biologický přístup
- •Tvarová psychologie
- •Behaviorální psychologie
- •Hlubinná psychologie
- •Humanistická psychologie
- •3. Nejvýraznějším proudem
- •Širší zaměření různých psychologických teorií na člověka
- •Metody psychologie
- •Pozorování
- •Experiment
- •Rozhovor
- •Dotazníkové metody
- •Psychologické testy
- •Hodnocení produktů činnosti
- •Počátky vývoje dítěte
- •Prenatální období
- •Vývoj osobnosti – zrání či učení?
- •Vnitřní výbava – zrání.
- •Vnější prostředí
- •Diferenciační pojetí vývoje osobnosti
- •Stadiální pojetí vývoje osobnosti
- •Freudovo pojetí psychosexuálního vývoje
- •Obecné zákonitosti psychiky
- •Psychické procesy
- •Psychické stavy
- •Pozornost
- •Celkový stav osobnosti (citové stavy ve vnímání)
- •Poznávací styly
- •Psychická struktura osobnosti
- •Vlohy, schopnosti, dovednosti
- •Druhy schopností
- •Inteligence
- •Měření inteligence
- •Sociální inteligence
- •Tvořivost
- •Produkty tvořivosti
- •Tvůrčí osobnost
- •Vnitřní činitelé tvůrčího zvládání životních úkolů:
- •Bariery tvořivosti:
- •Vlastnosti tvořivosti
- •Tvůrčí proces Fáze tvůrčího procesu podle h. Poincaré
- •I.P.Pavlov
- •C. G. Jung
- •H. J. Eysenck
- •Vztah k lidem kladný – záporný
- •Vytrvalost
- •Kontrola a řízení temperamentových vlastností
- •Sebehodnocení
- •Motivace
- •Cíle a jejich konflikty
- •Postoje
- •Předsudky
- •Stresory
- •Strategie zvládnutí stresu
- •Nevhodné strategie zvládání stresu: alkohol, nikotin, uklidňující léky, návykové látky Obranné mechanismy
- •Začleňování člověka do společnosti
- •Pozice, status role
- •Sociální role - upravené, tj. Stylizované chování podle očekávání ostatních členů skupiny nebo společnosti, je pro jednotlivé situace, které se vyskytnou, obvyklé.
- •Skupinové normy
- •Sociální kognice
- •Teorie komunikace
- •Verbální komunikace, řeč
- •Zvukové prostředky mluveného projevu
- •Neverbální komunikace
- •Zrakový kontakt
- •Haptika
- •Postoje
- •Indikátor našeho zájmu či nezájmu
- •Proxemika
- •Předměty kolem nás
- •Sociální konflikt
- •Konflikt interpersonální
- •Komu pomáháme
- •Sociální afiliace
- •Samota a osamění
- •Skupina a její rozdělení
- •Skupinové klima
- •Komunikace ve skupině
Hlubinná psychologie
vznikla v Evropě
jako hlavní metodu používá introspekci, pozorování a zkoumání vlastního nitra
Sigmund Freud (1856 – 1939)
psychoanalýza – pomáhá nejhlubším vrstvám v nás formulovat a redukovat naše myšlenky
nevědomí (myšlenky, strach, tužby, vrozené pudové impulsy, přání), ovlivňuje naše chování
tvořivost má význam pro ochranu duševního zdraví
nevědomí - rozsáhlá spodní vrstva osobnosti, zcela neviditelná
vědomí - část osobnosti, kterou si plně uvědomujeme, tvoří malou část vyčnívající nad hladinu
předvědomí - oblast mezi těmito vrstvami se, obsahuje myšlenky, zážitky i city, které si člověk uvědomoval, ale už je zapomněl, v běžném životě na ně nemyslí, ale může si na ně vzpomenout, bez větších potíží
tyto tři složky se podílejí na veškerém jednání i prožívání člověka
dva základní pudy – sexuální pud (libido), pud smrti
Id (ono) - nepřístupná část naší osobnosti, umístěná v nevědomí, schránka a zdroj pudů, iracionální, vedena principem slasti, usilující o uspokojení
Ego (já) - střední vědomá rovina, řídící se principem reality, rozumu, zvažuje činy a jejich následky, vybírá a ukládá do předvědomí osobní zážitky, dobře rozvinuté ego je známkou zdravé dospělé osobnosti
Superego (nadjá) - řídí se principem dokonalosti, zajišťuje osobní morálku jednotlivce, naše svědomí
Ego - obranné mechanismy: vytěsnění, sublimace, regrese a fixace, racionalizace a identifikace
Alfréd Adler ( 1870-1937)
zakladatel druhé vídeňské psychologické školy
základní význam v životě člověka - usilování o moc a o společenské postavení
Individuální psychologie - pocit méněcennosti (pramení v dětství, z přirozené fyziologické slabosti dětského těla), usilování o překonání méněcennosti, získání sociální převahy, nadřazenosti nad ostatními, usilováním o moc
Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
analytická teorie
kolektivní nevědomí - zdroj energie i možné moudrosti
lidská osobnost psýché = složitá samostatná soustava čtyř hlavních subsystémů:
nevědomí kolektivní - je zděděná, uchovává mnohá tajemství, obecně platné dávné skryté principy = archetypy
animus - ženě pomáhá pochopit a ocenit mužnost mužů, pokud převládne nad její animou, snaží se vyrovnat mužům a ztrácí své přirozené ženské vlastnosti
anima – mužům pomáhá chápat ženy
nevědomí osobní - je tvořeno potlačenými a vytěsněnými zážitky, city, myšlenkami, které zmizely z vědomí do nevědomí, mnoho nedořešených problémů, komplexů, které mohou být pro osobní vývoj jedince škodlivé
vědomí - Ego - tvoří střed osobnosti, to co si uvědomujeme, to co prožíváme, o čem v bdělém stavu přemýšlíme
Já (das Selbst) - prvotní základ psyché, mělo by propojovat oblast vědomí a nevědomí, může významně obohatit Ego, je mu nadřazeno
introverze – zaměření na vlastní vnitřní svět
extraverze – zaměření na své okolí
psychické funkce = mohutnosti:
Myšlení - zkoumá, co vnímaný předmět je
Cítění – oceňuje hodnotu předmětu
Smyslové vnímání - zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost
Intuice - poznává skrytý význam předmětu