Živina – je látka, kterou organismus potřebuje a přijímá z vnějšího prostředí, pro svoji výživu a vývoj. Prvky - nezbytné, nenahraditelné pro růst a vývoj rostlin, nedostatek znemožní rostlině dokončit vývojový cyklus, přímo se účastní fyziologických procesů v rostlině nebo jako regulátor enzymových růstů, projev nedostatku je specifický pro sledovaný prvek . Základní živiny: cukr, tuk (lipidy), bilkoviny. Rozdělení živin a průměrné zastoupení v rostlinách :

•základní biogenní prvky: C–45%,H–6%,O-45%

•makroprvky: N – 1,5% P – 0,2%, K – 1%, Ca – 0,5%, Mg – 0,2%, S – 0,1%

•mikroprvky: Fe - 0,001, Zn - 0,003, Mn - 0,005, Cu - 0,0006, B - 0,002, Mo - 0,00001

•prvky užitečné (postradatelné): Si, Na, Ti, Al

•prvky ostatní – utramikroelementy, těžké kovy

Příjem živin rostlinami:

z půdy kořeny: z půdního roztoku

mimokořenově: plynné, kapalné.

Živiny v půdě v krystalické mřížce minerálů, fixované v mezivrstvách minerálů, vázané v organické hmotě a biomase . Uvolňování živin – uvolňování živin z nerozpustných forem nebo živiny poutané v mřížce minerálů . Mikrobiální rozklad –proces rozkladů, ze složitých organických látek vznikají jednodušší sloučeniny . poutání živin – živiny jsou poutány k minerálům apod.

Minerální hnojiva

Význam: mají stále vyšší význam, V koloběhu živin vznikají ztráty a proto bychom měli tyto živiny vrátit právě minerálními hnojivy.

- doplnění živin exportovaných z pole

- vyrovnání ztrát živin

- dodání živin podle potřeby rostlin

- udržování půdní úrodnosti

Do minerálních hnojiv spadají všechny látky využívané ke hnojení, které byly vyrobené mimo zemědělsky závod. Produkty chemického, těžebního, báňského a stavebního průmyslu. Podle skupenství dělí na: • Pevná : Prášková , Zrnitá , • Kapalná (močůvka, kejda) ,• Plynná . Podle složení: • Jednosložková - se stěžejním obsahem jedné živiny, mohou obsahovat i mikroprvky a dobrovodné ionty. • Vícesložková – pokud je obsaženo více živin : Dvojitá– ledek draselný , Trojitá– tři základní živiny: N,P,K. .

• Mikrohnojiva .

Podle vlivu na půdní reakci : • Kyselá (chlorid draselný)

• Neutrální (ledek amonný s vápencem) • Zásaditá (dusíkaté vápno) . Druhy a příklady:

•Aplikace dusíkatých hnojiv: na základě potřeb rostlin, dávky na základě rozborů půdy

• Aplikace fosforečných hnojiv: na základě rozborů půd , každoročně, před orbou (podzim)

• Aplikace draselných a hořečnatých hnojiv:na základě rozborů půd (AZP), každoročně, před orbou (podzim)

• Aplikace vápenatých hnojiv: na základně rozboru půd (pH) + doplňování živin, v cyklech, před orbou podzim)

Co jsou zvo

Zemědělské výrobní oblasti:

Výrobní oblasti, regiony V čr - klimatické regiony (nejlepší – míně teplé a vlhké)

• Kukuřičná– do 250 m n. m., prům. teplota 9 – 10ºC, srážky 500 – 600 mm, černozemě, nivní půdy na píscích, drnové půdy, zastoupení v ČR: 6,7%, zornění nad 80%.– Jižní Morava.

• Řepařská– 250 – 350 m n. m., 8-9 ºC,500-650 mm, černozemní a hnědozemní půdy na spraších a sprašových hlínách, nivní půdy na uloženinách, zastoupení v ČR: 24,3%, zornění80– Polabí, Pohoří .

• Obilnářská – 300 – 600 m n. m., 5 – 8,5 ºC, 550 – 700 mm, půdy různorodé od hnědozemí a ilimerizovaných půd až po glejové půdy, zastoupení v ČR: 40,5 %, zornění nad 60%.

• Bramborářská – 400 – 600 m n. m., 5 - 8 ºC, 550 – 900 mm, převažující hnědé půdy, podzolové a kyselé, zastoupení v ČR: 18,5%, zornění nad 60%.– Pelhřimovsko, Klatovsko.

• Pícninářská – nad 600 m n. m., 5 - 6 ºC, nad 700 mm, hnědé půdy oglejené a glejové, svažité půdy na všech horninách, zastoupení v ČR: 10%, zornění max. 50 %, podhorské oblasti.

Historie systému zemědělství a plány střídání plodin : •Neolit – žďáření, časově omezené monokultury, dlouhé úhory . •Doba bronzová – jarní obiloviny, lepší zpracování půdy, •Říše Římská – zahrady, réva , •Středověk – zavedení trojhonného systému , •Pozdní středověk,– pluh, jeteloviny a okopaniny = zlepšující plodiny

•Pol. 19. st. – norfolský osevní postup – využití podpůrného vlivu plodin , •20. st. – traktory, vývoj nářadí, pesticidy ,•po 2. SV – pokrok ve šlechtění, odliv pracovníků ze země•80. léta – zvýraznění ekolog. a sociálních hledisek, ekologické.

Hnojení ozimých obilovin

- organická hnojiva – běžně nehnojíme

- hnojení P, K, příp. Ca, Mg – před přípravou půdy, podle obsahu přijatelných živin v půdě (AZP)

- hnojení N – na počátku intenzivního příjmu

- přihnojení: regenerační , produkční , počet zrn v klasu, kvalitativní ,kvalita zrna, hmotnost zrna

Řepka ozimá - Od předplodiny se požaduje vytvoření meziporostového období v délce 2-4 týdny pro přípravu seťového lůžka; Vysoké nároky na fosfor a draslík; PK hnojiva – zaorat při základní přípravě půdy;

Vyžaduje optimální půd. reakci a lze k ní vápnit.

• organická hnojiva– příznivě reaguje, zvláště po špatných předplodinách , limituje délka meziporostního období. ; • jarní dávky dusíku (N) ovlivňuje utváření výnosových prvků .

Přihnojení: 1. Regenerační, 2. Produkční – počátek prodlužování, počet šešulí,3. Kvalitativní: fáze žlutých poupat – kvalita semen

Integrovaná ochrana rostlin

Integrovaná ochrana rostlin proti škůdcům

Snaha zapojit všechny možné postupy ochrany, co nejméně poškozovat životní prostředí a minimalizovat náklady, zapojení co největšího množství postupů regulace škodlivin, vynaložení co nejmenšího úsilí, nákladů a vytvoření co nejlepších výsledků, ochrana půdy, spodních vod, živočichů, spotřebitelů, omezení vstupů do pole. V minulé době byly chemické prostředky velmi často používány bez uvážení, v současné době integrovaná ochrana velice důležitá.

Metody ochrany rostlin: • přímé: fyzikální, mechanické, chemické, biologické

• nepřímé: agrotechnické, organizační, šlechtění .