Skupina

Každodenní život všedního dne každého z nás se odehrává především v sociálních skupinách.

Sociální skupiny vznikají spontánně či víceméně záměrně, ale nejsou organizacemi.

V sociologii považujeme za významný znak sociální skupiny právě sociální integraci jejich členů a zabýváme se tedy tzv. vnitřně integrovanými sociálními skupinami.

VZNIK SOCIÁLNÍCH SKUPIN

• zdrojem sociální integrace skupin jsou zájmy jejich členů, tzn., že lze každou vnitřně integrovanou sociální skupinu označit za zájmovou skupinu

• pojem „zájem“ je velmi obecný a je provázán s pojmem „potřeba“, každý má mnoho potřeb a máme zájem tyto potřeby uspokojit

• jedním z nejrozšířenějších pojetí potřeb je Maslowův model:

• nejzákladnější potřeby jsou dole a směrem nahoru ubývá naléhavosti zájmu jejich uspokojení (klesá jejich význam pro biologické přežití)

• potřeby, které jsou uspokojeny, pro nás ztrácejí význam

• významné jsou potřeby neuspokojené

• jedná se o obecný model, tzn., že někteří lidé mají „svou“ pyramidu obsazenou jinak (např. přičítají svobodě větší význam než fyziologickému přežití

K naplnění zájmu uspokojit potřeby má každý z nás k dispozici různé zdroje. Zdroji jsou jak hmotné statky, které jsou pozorovatelné (zjevné), tak nehmotné statky, které jsou postižitelné obtížněji, protože se nejeví sami o sobě a svědectví o nich získáváme prostřednictvím indikátorů.

Př. Mám-li potřebu bydlet v prostorách určité kvality a v určité lokalitě, mohou být mým zdrojem uspokojení této potřeby např. peníze, můj vzhled (hmotné statky); stejně tak významnými zdroji mohou být např. vzdělání, známosti (nehmotné statky).

Většinu svých zájmů uspokojíme mnohem snáze, lépe a rychleji atp. v sociálních skupinách než když o to usilujeme sami. Jejich výhodnost pro nás spočívá především v kumulaci zdrojů (ten umí – má to a ten zas tohle), kterou si vytváříme skupinové zdroje.

Do sociálních skupin přicházíme s různými individuálními pravidly jednání a v jejich interakci se vytváří skupinová pravidla jednání, tzn. především skupinové hodnoty a sociální normy → v procesu vytváření může dojít ke konfliktu, skupina si vytvoří jedinečná skupinová pravidla nebo přijme pravidla dominantních vůdců, v každém případě jedinec „něco“ ze svých individuálních pravidel členstvím ztrácí a získává za to spoluúčast na skupinových pravidlech.

Výsledkem procesu vytváření skupinových zdrojů a skupinových pravidel jednání je vytvoření skupinového vědomí „my“. My potom jednáme, abychom uspokojili naše skupinové potřeby (a ty mohou ve skupině vzniknout zcela nově, jako osamocení jedinci bez skupiny bychom je neměli) a toto jednání posiluje sociální integraci skupiny.

PLURALITA SOCIÁLNÍCH SKUPIN

• ve společnosti je mnoho sociálních skupin

• důsledkem dynamických sociálních procesů industriální a postindustriální éry je přibývání množství sociálních skupin; koexistence mnoha sociálních skupin je nazývána jejich pluralitou

• mezi skupinami vznikají, proměňují se a trvají meziskupinové vztahy (vztahy pozitivní, indiferentní a negativní)

• každý člověk je členem několika soc. skupin (= pluralita skupinového členství)

TYPOLOGIE SOCIÁLNÍCH SKUPIN

• sociální skupiny rozlišujeme dle různých kritérií, z nichž řada z nich je relativních

• mezi nejrozšířenější patří:

  • kritérium času

    • trvalá sociální skupina – většinou máme na mysli relativní trvání v čase (př. jsem členem skupiny jejímž zájmem je zlepšení kvality vody v řece většinu mého života)

    • dočasná sociální skupina – rovněž je o relativní omezení v čase (př. skupina jejímž zájmem je vysadit alej, zanikne v relativně krátkém čase)

    • situační sociální skupina – délka trvání je dána délkou trvání konkrétní situace

• kritérium činnosti

  • skupiny jsou rozlišeny dle dominantní činnosti (př. spotřebitelská skupina prosazuje zájmy spotřebitelů, činnost svépomocné skupiny je zaměřena na pomoc vlastním členům atp.)

• kritérium členství

  • dobrovolné členství – na základě svobodného rozhodnutí být členem konkrétní skupiny (př. rozhodnu se být členkou občanského sdružení, protože si přeji podílet se na jeho činnosti)

  • povinné členství – členem se stávám z donucení a nikoliv na základě svobodného rozhodnutí (př. vstoupím do politické strany, protože tímto členstvím je podmíněn můj kariérní vzestup)

  • faktické členství – rozhodnutí o členství je zdánlivě svobodné rozhodnutí, fakticky se nemám o čem rozhodovat a jsem v situaci, která vede ke členství ve skupině téměř automaticje ky (př. vyrůstám v církevním prostředí a k iniciačnímu obřadu na prahu dospělosti jsem fakticky dovedena)

• kritérium interakce

  • otevřená soc. skupina je otevřena ve dvojím smyslu:

• pro vstup všem novým zájemcům a pro výstup dosavadních členů (otevřené hranice, vstup i výstup snadný)

• pro volné přelévání myšlenek, idejí a ideologií, náboženských představ atp.

• uzavřená soc. skupina je uzavřena ve dvojím smyslu:

  • skupina s pevně stanovenými, zřetelnými a nepropustnými skupinovými hranicemi (vstup i výstup je obtížný až nemožný, např. po čekatelské době, doporučeních, prověření atp.)

• zatímco s absolutně uzavřenými soc. skupinami se občas setkáváme nebo o nich slyšíme, představa absolutně otevřené soc. skupiny je absurdní, byla by tak bezhraničná a bezcílná, až by přestala být skupinou

• kritérium struktury

  • formální struktura skupiny je dána soc. pozicemi ve skupině (např. prezident, mluvčí, asistent, referent, řidič….) a od ní se odvíjejí formální vztahy

  • neformální struktura skupiny je dána osobními vztahy mezi členy skupiny (např. sympatiemi, obdivu, nesnášenlivosti, přátelství, příbuzenstvím…..)

• v každé sociální skupině koexistují obě struktury a je otázkou, nakolik je ta či ona posilována či potírána

• kritérium velikosti

  • malá sociální skupina (3 – 20 členů), ale setkáme se v literatuře i praxi i s malými mnohem většími skupinami

  • velká sociální skupina (desítky, stovky členů)

• kritérium je velmi relativní a jeho užívání má smysl jen v určité konkrétní situaci, kdy např. porovnáváme různé soc. skupiny či chceme popsat jejich vývoj

• kritérium významu

  • primární sociální skupina je pro svého člena primárně důležitá, tzn. že je prostředím, ve kterém:

• se socializujeme (osvojujeme si hodnoty, normy a pravidla, tzn. vytváříme si své vzorce chování)

• uspokojujeme většinu svých potřeb

• účastníme se sociální kontroly a tudíž integračních procesů (jsme kontrolováni ostatními členy ve vztahu ke skupinovým hodnotám, normám a pravidlům a my stejně kontrolujeme ostatní členy

• nezprostředkované vztahy všech členů (face to face)

• relativně malý počet členů

• relativní neproměnlivost (stálost) v čase

• intimita (důvěrnost) vztahů mezi členy

• neinstrumentálnost skupiny (členství v ní není nástrojem, není účelové)

• sekundární sociální skupina, tzn. že je pro svého člena až druhotná a nikoliv bytostně důležitá

• referenční sociální skupina, vztahuji se k ní bez ohledu na členství v ní a se kterou se identifikuji