Evropská ekonomická integrace

Cílem evropské integrace po druhé světové válce bylo dopomoci k mírovému soužití evropských států a zajištění hospodářské prosperity.

Původní ekonomická integrace překonala pomyslnou čáru a v průběhu času přerostla v nezadržitelný politický proces.

Pro-integrační vlivy:

Ekonomické vlivy

• v souvislosti s realizací tzv. Marshallova plánu (1947) se objevil názor, že spíše než celková integrace politická, ke které mnoho vlád přistupovalo se zjevnou neochotou, by se schůdnější mohla stát cesta postupných kroků, zejména v hospodářské oblasti.

• Cílem Marschallova plánu bylo vybudování jednotné Evropy

• mířil proti jedné doktríně, komunismu

• Stal se v důsledku odmítnutí některými zeměmi dělítkem Evropy.

• ideologická hrozba komunismu se stala jedním z hlavních motorů integračního procesu.

Politické vlivy

Došlo k usmíření a hlubší spolupráci dvou tradičních rivalů: Franci a Německa.

Cílem ekonomické integrace byla kontrola zbrojního průmyslu Německa (systém integračních smluv)

Spolupráce nahradila mocenské soupeření = stabilitě Evropy.

Charakteristika integrace

• Po II. sv. válce vzniklo zcela nové uspořádání bez precedentů.

• Provázáním států přes dohody z Paříže a z Říma byla zahájena spolupráce a hospodářské sjednocování.

• Počáteční problémy – ztroskotání myšlenky obranné unie

• Důležitý moment pro budoucí integrační proces se nicméně uskutečnil

Schumanova deklarace a Pařížská smlouva

• Dne 9. května 1950 vydala fr. vláda prohlášení

• návrh na vytvoření organizace, jež koordinovala a dohlížela na uhelný a ocelářský průmysl.

• Tato výzva se setkala s kladnou odezvou a v roce 1951 byla podepsána Belgií, Francií, Itálií, Lucemburskem, Nizozemskem a Spolkovou republikou Německo.

• Pařížská dohoda zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), nazývána též Montánní unie.

  • přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti a životní úrovně členských států a racionalizaci výroby

  • to vše skrze společný trh, kde by neplatila žádná diskriminační omezení jednotlivých států

  • kontrola průmyslových odvětví (zejména německých), která byla v té době nejvýznamnějším sektorem pro válečné hospodářství

Římské smlouvy

• 20. května 1955 návrhy na další rozvoj integrace zaměřený do hospodářské oblasti.

• Messinská jednání doporučila vytvořit výbor vládních zástupců k vypracování návrhů na další postup.

• Vznikla tzv. Spaakova zpráva, jež byla schválena 29.5.1956. Tam bylo zároveň rozhodnuto zahájit mezivládní jednání, jež nakonec vyústila v přijetí dvou tzv. Římských smluv, zakládajících Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství atomové energie (Euratom). Obě smlouvy byly podepsány 25. března 1957 a v platnost vstoupil 1. ledna 1958.

• Základním úkolem EHS bylo podporovat vytvoření společného trhu a přispívat k rozvoji ekonomického života a stálému hospodářskému růstu.

• Euratom podpora atomového výzkumu a nadnárodní kontrolu zacházení se štěpným materiálem – podpora mírového využívání atomové energie.

• shodná členská základna všech tří společenství

• obdobný účel – společný trh a vzájemná spolupráce na nadnárodní úrovni

• Tři formálně samostatná společenství začala být vnímá

• na jako určitý vzájemně se doplňující celek – Evropská společenství.

• Nadnárodní politika

= členské státy EU se domluví a zařizují výhody ve světě -> částečně předávají svoji pravomoc vyššími celku EU- evropská komise má pravomoce – jméno evropského komisaře?

Komise vyjedná smlouvu a podmínky– schvaluje evropská rada