Anarchismus
Vychází ze slova „anarchie“, což znamená „bezvládí“. Anarchismus měl dříve znamenat zhroucení civilizovaného řádu. Anarchisté vyžadují zrušení vlády, věří, že bez práv vznikne přirozené a spontánní společenské uspořádání. S první formulací principů anarchismu vystoupil William Godwin ve své knize Zkoumání politické spravedlnosti, sám Goldwin se ale za anarchistu neprohlásil. V roce 1864 byla založena I. Internacionála, ale v roce 1871 se ale v důsledku rozporu mezi marxisty a anarchisty tato internacionála rozpadla.18
Koncem 19. století se anarchistům dařilo získávat masovou podporu v řadách průmyslového dělnictva. Syndikalismus udělal s anarchismu masové hnutí, teprve vítězství ve španělské občanské válce a také vítězství V. I. Lenina oslabilo anarchismus jako masové hnutí. Jelikož se stoupencům anarchismu nikdy nepodařilo získat politickou moc a nikdy nebyl žádný stát utvořen podle zásad anarchismu, jsou lidé často v pokušení nazývat anarchismus ideologií.
Cílem anarchismu je zrušení státu, politických stran a likvidace politické autority, to se ale chápe jako nereálné. Tím se ubírá o politickou organizaci a strategické plánování, místo toho mají touhu po svobodě a věří ve spontaneitu mas. V dnešní době se anarchistické myšlenky šíří hlavně u mládeže.19
Fašismus
Slovo fašismus pochází z italského „fasci“, které znamená svazek. Poněkud vzdálenější je odvozenost od latinského slova „fasces“, jímž se označoval svazek prutů se sekerou uprostřed, což byl znak úředníků ze starého Říma, který se nosil jako symbol státní autority.20
Co je fašismus? Nalézt přesnou definici fašismu je velice obtížné. Existuje mnoho různých teorií od mnoha různých autorů. Dodnes se nedospělo k jednotnému názoru významu tohoto termínu. Ale pokud vezmeme v úvahu všechny aspekty a znaky fašismu, dal by se definovat takto: Fašismus je politická ideologie, která vychází z nacionalismu. Jedná se o nejmladší a nejvýznamnější politickou inovaci 20. Století, postavenou proti liberalismu či konzervatismu. Základem fašismu je silný stát, v jehož čele stojí charizmatický vůdce. Vůdce musí být výborný řečník, aby dokázal působit na emoce davu. O moc usiluje většinou násilnou cestou.21
Vývoj fašismu v Itálii
Rozhodujícím předpokladem vzniku fašismu se stala první světová válka. Přestože Itálie stála na straně vítězných mocností, přineslo to pouze hospodářskou krizi a velké poválečné zklamání, neboť cíle, se kterými Itálie do války vstupovala, nebyly naplněny. Z tohoto důvodu se Itálie začala potýkat s četnými sociálními, hospodářskými a politickými problémy. Důsledkem těchto špatných poválečných poměrů byla radikalizace socialistického hnutí., která se projevovala četnými stávkami a nepokoji.
Vláda G. Giolittiho, umírněného socialisty, nebyla schopna zavést v této kritické situaci v zemi pořádek. Začínají se organizovat různé bojové oddíly, zejména z řad vojáků, zklamaných poválečnou situací, tzv. „arditů“. Členové této organizace se oblékali do černých košil a pochodovali s černými prapory.
Počátek fašismu, jako samostatného směru, můžeme datovat celkem přesně. Bylo to 23. března 1919 v Itálii, kdy Benito Mussolini, předválečný člen socialistické strany, uspořádal mítink na jednom z italských náměstí – Piazza San Sepolcro. Účel mítinku byl jednoznačný, vyhlásit válku socialismu. Sešli se zde všichni odpůrci současné politiky.22
Byla založena nová radikální organizace „Fisci di combattimento“, přeměněná v roce 1921 ve fašistickou stranu „Partito Nazionale Fascista“. B. Mussolini se postavil do čela této strany.
Program fašistů byl vyhlášen dva měsíce po mítinku. Požadoval mimo jiné zrušení horní sněmovny parlamentu nebo svolání ústavodárného shromáždění, jež mělo vytvořit novou italskou ústavu.
Musoliniho hnutí se vyznačovalo útoky na vlastnictví, odhodlaností k násilným činům, zavrhováním kompromisů a despektem k zavedeným společenským pravidlům.23
Další vzestup fašismu byl v Itálii velmi rychlý. Úplné moci se Musolini chopil 28. října při „Pochodu na Řím“. Následně byl italským králem jmenován ministerským předsedou. Roku 1926 Mussolini vyhlašuje fašistickou diktaturu s vládou jedné strany. Začíná zahajovat agresivní zahraniční politiku a stává se německým spojencem. Na Hitlerův nátlak přijímá Norimberské zákony (zákon o říšském občanství, zákony o ochraně německé krve a cti). Italský fašistický režim upadá až 23. července 1923, kdy byl Musolini odvolán a uvězněn.24
Další vývoj
Následně se fašismus objevuje v dalších zemích. V Maďarsku se ujímají vlády velkostatkáři, kteří do čela státu jmenovali admirála Hortyho, jako královského regenta.
Roku 1923 probíhá státní převrat ve Španělsku. K moci se dostává generál Primo de Rivera, který nastoluje totalitní režim vojensko-monarchistické diktatury. Tento režim střídá následně Francova diktatura, která byla nastolena krvavou občanskou válkou v letech 1936 – 1939.
Fašismus se objevuje v Portugalsku, kde mluvíme o Salazarově diktatuře v roce 1928.
V Bulharsku se koná fašistický převrat A. Cankova v roce 1923.
V Polsku se v roce 1926 ujímá vlády vojenská diktatura generála Josefa Pilsudského.
V roce 1933 se v Německu dostává k moci Adolf Hitler, který byl jmenován říšským kancléřem.25
Český fašismus
Politická situace u nás je katastrofální. Ve volbách mezi sebou soutěží až 40 stran. Pravděpodobnost vzniku koalice či stabilní vlády se blíží nule. K tomu se přidává všeobecná korupce a aféry.
V roce 1922 na českém území začaly vznikat relativně po sobě první politické formace. Bylo to Národní hnutí a hnutí Červenobílých. Na Moravě se kolébkou fašistického hnutí stává na začátku 20. let město Holešov. Sídlí zde radikální organizace s názvem Českoslovenští fašisté. Jejich tiskový orgán je Hanácká republika, která politiky rozhodně nešetří.26
„Vyhubit až do kořenů musíme všechnu tu havěť, která je žel z naší krve. Má plná ústa vlasti a národa, ale bezedné kapsy, dlouhé prsty, drzé řeči a černé svědomí. My musíme dokázat, že náš národ ještě úplně nezblbnul, že se nebude klaněti teleti ani zlatému, ani rudému, zelenému či strakatému“.27
V roce 1923 se hnutí Červenobílých a Národní hnutí sbližuje a v roce 1926 se všechny tyto tři organizace spojí a vznikne první politická fašistická strana – Národní obec fašistická (NOF).
NOF velice tvrdě vystupovala proti komunistům a hlavně proti židovskému kapitalismu, který je podle nich příčinou všeho zla. Do čela této strany byl na sjezdu v Brně zvolen Radola Gajda.28
Gajda byl bývalý příslušník československých legií a hlavní představitel Československého generálního štábu. Velice tvrdě vystupoval na veřejnosti a stal se kritikem tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka a ministra Edvarda Beneše. Spory se neustále vyhrocovali, až byl nakonec Gajda obviněn za přípravu puče a čelil též obvinění za špionáž pro Sovětský svaz. Obvinění mu nebyla dokázána. Objevily se však materiály, jejichž obsah stačil na vyloučení Gajdy z armády a legií.
Gajdova osobnost však přitáhla do Národní obce fašistické řadu do té doby neutrálních lidí. Podle některých pamětníků až 39 tisíc
Od léta 1927 začínají vznikat úderné čety pod názvem Omladina či Junáci Národní obce fašistické. Mají vojenskou organizaci a výcvik. Výzbroj tvoří obušky, kovové hole i pistole. Tyto bojůvky se stávají základem budoucích Gajdových gard.
V souvislosti s Fašismem v českých zemích je nutno zmínit poměrně výraznou organizaci. Fašistické studentské sdružení s názvem Vlajka, které bylo v roce 1925 – 1927 součástí NOF, později se osamostatnilo. V jejich čele stál J. Vrzalík.
Roku 1933 se nacisté stávají pány Německa. To povzbuzuje Gajdovu stranu.
Osudnými se stávají roky 1938 a 1939. Prezident Beneš abdikuje na svou funkci, Slovensko vyhlašuje autonomii, vzniká Národní tábor fašistický a Gajdovy legie. V březnu 1939 vyhlašuje Hitler protektorát Čechy a Morava a Gajda se pokusí chopit moci, avšak neúspěšně. Následně se stahuje do ústraní. Přesto je v den Pražského povstání uvězněn.
Může ovšem mluvit o štěstí. Unikl trestu smrti oběšením a byl odsouzen pouze za pokus o převzetí moci v prvních dnech okupace. Krátce po propuštění z věznice Gajda umírá jako zlomený a zapomenutý muž roku 1948. 29
Současný fašismus
I dnes se u nás setkáváme s různými fašistickými organizacemi. Jednou z nejznámějších je Bohemia Hammer Skins, jehož činnost byla v poslední době výrazně utlumena díky policejním orgánům. Další vlivnou skupinou je například Blood & Honour.30
Porovnání německého nacismu a italského fašismu
Vznik a postupný vývoj
Fašismus je odvozen od latinského slova fasces. V 90. letech bylo toto slovo hlavně používáno na označení politické strany revolučních socialistů. Nejvíce se zformoval v Itálii a Německu. Fašisté chtěli doslova přetvořit obraz politického myšlení, byli proti dosavadním idejím a hodnotám osvícenství.31
Důvodem proč se Německo podrobilo tak snadno nové ideji byla trpká zkušenost, že ho stále omezovaly důsledky první světové války. Představitelé armády popřeli historická fakta, aby se po skončení první světové války vyrovnali s podmínkami Versailleské smlouvy. Mezi hlavní podmínky patřila redukce armády. Versailles Německo prohlásila jako za jediného viníka. To vše bylo velmi potupné.32
V Itálii vznikla v roce 1919 Fašistická strana a v Německu byla založena Nacionálně socialistická německá dělnická strana známá jako „nacistická. O tři roky později byl vůdce Fašistické strany Benito Mussolini jmenován premiérem. V roce 1926 se zrodil v Itálii monopartijní fašistický stát, což znamená systém s jednou stranou. V roce 1933 byl Hitler jmenován německým kancléřem a za rok z Německa udělal nacistickou diktaturu. Demokracie se hroutila a tím, co ji nahradilo, byly pravicové nebo fašistické režimy.
Pan Hugh Trevor-Roper prohlásil, že fašismus je „zcela neuspořádaný náhodně posbíraný hluk idejí“. Hitler označil své myšlenky jako Weltanschauung čili „světový názor“. Světový názor znamená postoj, který má náboženský charakter a je třeba se mu upsat a věřit, než-li o něm diskutovat.
Hlavní znaky
Antiracionalismus, boj, vůdcovství a elitismus
Osvícenství, jehož základem je rozum, přirozená dobrota a nutný pokrok se projevil v idejích francouzské revoluce. V pozdější době i v liberalismu a socialismu. Koncem 19 století však bylo poukazováno na omezenost lidského rozumu. Friedrich Nietzsche vyslovil názor, že lidé jsou motivování city a „vůlí“, než racionálními úvahami, zejména „vůlí k moci“. I když antiracionalimus nemá nutně pravicový nebo protifašistický charakter, tak zejména fašisté politicky vyjádřili svůj negativní postoj k osvícenství. Antiracionalismus ovlivnil fašisty v mnoha směrech. Mussoliniho oblíbenými hesly bylo „nemluvit, ale jednat“ a „nečinnost znamená smrt“. Fašismus se obracel hlavně k emocím a pudům, naopak silně podceňoval intelekt. Hlavním cílem bylo ovlivňovat masy a podněcovat je k aktivitě. Tyto představy mu daly převážně negativní charakter, byla to jakási antifilozofie. Někteří autoři ve fašismu doslova viděli stopy nihilismu a nacismus označili jako „nihilistickou revoluci“.
Pojmy typu svoboda, demokracie a pokrok znamenali slepou podřízenost, absolutní diktaturu a válku. Bylo tzv. Národní společenství, které bylo chápáno jako jakýsi nedílný celek, ve kterém jsou všichni podřízeni vyššímu kolektivnímu cíli. Tuto společenskou soudržnost razili nacisti pod heselm „v jednotě je síla“.
Boj byl pro fašisty zcela přirozený. Konkurence a konflikty jsou zárukou pokroku lidstva. V roce 1944 Adolf Hitler řekl: „Silným patří vítězství a slabí půjdou ke zdi.“
Fašismus se vyznačuje radikálním odmítáním rovnosti. Někteří lidé mají schopnost vést a bojovat a ostatní dokáží jen poslouchat. Společnost má podle fašistů 3 druhy lidí. První je vůdce, který má veškerou autoritu. Za druhé je elita, jen mužská, která je vždy připravena válčit s hrdinskými schopnosti a se schopností se obětovat. Tata role se přisuzovala v Německu jednotkám SS. Za třetí jsou to masy lidí, které jsou slabé, nevědoucí a poslušně poslouchají. Zásadní vliv na fašistické chápání měla idea „nadčlověka“, jednotlivce, který je mocný a žije podle svých emocí, vůle a tužeb. Mussolini o sobě prohlásil, že je Il Duce, zatímco Hitler si říka der Führer. V Norimberku oddaní nacisté volali „Adolf Hitler je Německo, Německo je Adolf Hitler.“ V Itálii platila zásada, že „Mussolini má vždy pravdu“.
Socialismu a ultranacionalismus
Oba vůdce prohlašovali, že jejich ideje jsou jakousi formou „socialismu“. Byl to tah, který jim měl zajistit podporu městského dělnictva. I když je rivalita mezi fašismem a socialismem, fašisté cítili jisté sympatie k této ideologii. Fašismus klade nad jednotlivce společenství, kapitalismus je založen na sledování vlastního zájmu, což by znamenalo narušení soudržnost národa či rasy. Italský i Německý režim se snažil ve svých politických cílech znárodnit majetek.
Fašistický nacionalismus tvrdil, že jeden národ je všem ostatním nadřazen. V nacismu se to projevovalo v idejích árijství. Pod vlivem darwinismu a víry v národ znamenalo získávání vlády nad jiným státem – válkami. Nacistické Německo chtělo vybudovat vlastní říši, která by sahala až na území Sovětského svazu. Fašistická Itálie se snažila založit africké impérium.
Rozdíl mezi fašismem a nacismem
I když lze najít hodnoty a principy, které mají všichni fašisté stejné, fašistická Itálie a nacistické Německo přesto představovali odlišné varianty. Např. v Itáli se kladl velký důraz na totalitní stát a v Německu se zdůrazňoval význam rasy a rasismu.
Tedy podstatou italského fašismu bylo uctívání státu. Občan by měl být neustále oddaný státu. Nacisté stát neuctívali, spatřovali v něm pouhý prostředek k dosažení cíle. Hitler označil stát jako pouhou „loď“. Chtěl tím zřejmě říct, že síla nevychází ze státu ale z rasy, z německého lidu. Je zřejmé, že Hitlerův režim se víc přiblížil realizaci totalitního ideálu, naopak Mussoliniho režim by se dal označit jako tradiční diktatura.
Dalším rozdílem bylo, že italský fašismus se snažil prezentovat jako modernizující síla, naopak německý nacismus odsuzoval moderní civilizaci. Měli svou „rolnickou ideologii“, která je představovala jako národ roníků, ideálně vybavených pro prostou existenci blízko půdy a zdokonalováním fyzickou prací.
Rasová politika a fašismus
Italský fašismus se zakládal hlavně na nadřazenosti státu a podřízení se Mussolinimu. V teorii by se dalo říct, že dokázala přijímat všechny lidi bez rozdílu. Když Mussolini přijal po roce 1937 antisemitské zákony, udělal to spíše proto, aby uklidnil Hitlera, než z jiných důvodů. Ale i přesto se fašismus často kryl s rasistickými idejemi. Nejvíce zjevné bylo sepětí mezi rasou a fašismus v nacistickém Německu.
Nacistické teorie o vysokém, světlovlasém a modrookém árijci s širokými rameny, které vlastně sám Hitler nesplňoval. Rasistické teorie jsou vlastně založeny na biologických předpokladech. Nacistické rasové teorie se obraceli hlavně proti Židům. Nacisté vinili Židy z porážky v roce 1918. Židé byli odpovědní za ponížení ve Versailles. Němci byli reprezentováni jako sily „dobra“ a Židé jako síly „zla“. Nacisté byli přesvědčeni, že nikdy nebudou v bezpečí, dokud budou existovat Židé. Pokus, kdy se snažili vyhladit židovské obyvatelstvo, skončilo smrtí zhruba šesti milionů Židů.33
Židé se zabíjeli různými způsoby, jeden z nich byl v roce 1941, kdy jednotky SS obklíčili město Krupki a vyzývali obyvatele, aby se shromáždili na obilném poli, kde se museli postavit před hluboké jámy. Deset Židů odložilo svrchní oblečení, střelili je do týla a svrhli jednoho po druhém do jámy. Takhle bylo zastřeleno celkově asi 40 000 až 50 000 Židů.34
Závěr
Na závěr bychom rády shrnuly celou práci. Doufáme, že se nám podařilo vám dané téma přiblížit co nejvíce. Nejprve jsme porovnaly německý nacismus a italský fašismus a poukázaly na odlišnosti obou politických ideologií. Také jsme se zaměřily na popis vývoje fašismu, jeho vznik a hlavní myšlenku. Vyložily jsme veškerou teorii související s daným tématem a alespoň stručně jsme popsaly další politické ideologie a jejich představitele. Tato práce nám byla přínosem, jelikož jsme se dozvěděly mnoho zajímavých a pro nás nových informací. Doufáme, že naše práce poslouží jako kvalitní informační zdroj pro dané téma.
Použité prameny a odborná literatura