ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE |
Provozně ekonomická fakulta |
Seminární práce
T é m a:
Politické ideologie
Zpracovatelé: Sizov Vladyslav
E-mailové adresy:
Místo a rok: v Praze, 2013
Cvičení:
OBSAH:
1 Úvod 9
Tématem naší seminární práce jsou politické ideologie. Budeme se detailně zabývat otázkou, co je to politická ideologie a jaká je její koncepce. Práce bude obsahovat mimo literárních rešerší o knihách také popis několika vybraných ideologií, jako je liberalismus, konzervatismus, socialismus, anarchismus, feminismus, ekologismus a komunismus. 9
2 Cíl práce a metodologický přístup 10
Cílem naší seminární práce je zabývat se daným problémem a přiblížit toto téma širokému okolí. Jako praktickou část jsme si zvolily důkladný popis fašismu. Chceme se zabývat jak vznikem fašismu, tak jeho postupným vývojem. Také bychom rády porovnaly německý nacismus a italský fašismus. To je stěžejním cílem naší praktické části seminární práce. 10
Existuje mnoho knih, dokumentů, internetových stránek i historických filmů, zabývajících se tématikou nacismu a fašismu. Prostudování těchto materiálů je způsob, jakým chceme dosáhnout našeho cíle – porovnání obou ideologií. Snažily jsme se získat kvalitní informace pro dané téma a všechny námi nabyté informace jsme zpracovaly do následující práce, která by měla být shrnutím celé této tématiky. Práce obsahuje jak teorii nutnou pro pochopení tématu, tak zajímavé informace o jednotlivých politických ideologiích. 10
3 Rozbor práce 11
3.1 Základní pojmy 11
3.1.1 Politická ideologie 11
Je to soustava myšlenek, idejí, teorií a názorů vyjadřující zásadní životní postoje a cíle, náhled na svět i společnost. Zabývá se tedy základními problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politiky a problémy z oblasti hospodářského či sociálního vývoje. 11
Termín ideologie sloužil původně jako označení idejí, které jsou základem pro praktické jednání lidí, politiku a morálku. V tomto pojetí ho chápali představitelé francouzského materialismu a sensualismu. Na tento způsob vysvětlení navázal Karl Marx a Bedřich Engels, podle nichž je svět ztělesněním idejí, myšlenek a principů. 11
10.1 Literární rešerše 14
Jedním z nejznámějších autorů knih týkajících se politických ideologií je Andrew Heywood. Jeho knihy jsou kritiky vysoce hodnocené, nesnaží se čtenářům danou problematiku jen přiblížit, ale pomáhá jim této problematice porozumět. Dalšími významnými autory na poli politických ideologií jsou Milan Lupták a Vladimír Prorok. Jejich publikace jsou rozděleny na dvě části, kde v první se zabývají problematikou příčin vzniku politických ideologií a druhá část je zaměřena na rozbor vývoje těch politických ideologií od starověku až po rok 1848. Blackwellova encyklopedie politického myšlení, která byla napsána téměř 120 odborníky, je jedna z nejvýznamnějších publikací týkajících se politologie a hlavních ideologických proudů. 14
Co se týče specifikace na, poli politických ideologií, jedním z nejvýznamnějších autorů o Německém nacismu je Quido Knopp, je to také autor několika dokumentů o Hitlerovi, za něž získal spoustu ocenění. Dále Noel O’Sullivan, který je autorem knih popisující vývoj fašismus. Neméně známými autory jsou ještě například Hannah Arendtová, Ernst Nolte, Robert O’Paxton. 14
10.2 Ideologie 14
10.2.1 Liberalismus 14
Slovo „liberální“ se užívalo již od 14. Století, kde toto slovo mělo mnoho významů. Nejdříve slovo „liber“ označovalo příslušníka třídy svobodných, dále označovalo také to, co bylo poskytováno zdarma. 15
Slovo liberalismus jako označení určitého politického stanoviska objevilo až na počátku 19. Století. Poprvé se toto slovo, jako určitý soubor politických idejí, použilo ve Španělsku v roce 1812. Až roku 1840 se slovo „liberalismus“ stalo známým po celé Evropě. 15
Klasický liberalismus byl prvním myšlenkovým proudem v rámci liberalismu. Opíral se o ideje, které se postupně formovaly v předchozích třech stoletích. Ideje klasického liberalismu byly důsledkem zhroucení evropského feudalismu a rozvoje třídní kapitalistické společnosti. Proto se klasický liberalismus často označoval za liberalismus 19. století. Za kolébku klasického liberalismu bylo Spojené království. Ideje klasického liberalismu měly vždy hlubší kořeny v anglosaských zemích, zejména právě ve Spojeném království a v USA, než v jiných částech světa. Ideje klasického liberalismu nabyly mnoha podob, tyto ideje však vykazují řadu společných znaků: 15
Hlásí se k egoistickému individualismu – pohlíží na lidi, jako na bytosti racionálně sledující vlastní zájmy a schopné se do značné míry spoléhat jen na sebe. 15
Chápání společnosti atomisticky – tzn. společnost tvoří soubor značně soběstačných jednotlivců. 15
Víra v negativní svobodu – jednotlivec je svobodný, pokud si ho nikdo nevšímá, pokud do jeho života ostatní nezasahují nebo pokud ho ostatní k ničemu nenutí. 16
Stát se chápe jako „nutné zlo“ – nutný je protože vytváří přinejmenším spořádané existence, zlem je proto, protože společnosti vnucuje jakousi kolektivní vůli a omezuje tak svobodu a odpovědnost jednotlivce. 16
16
Základní hodnotou liberalismu je svoboda, což je podle liberálů nejvyšší individualistická hodnota. Tím se liší od zbylých demokratických politických názorů. Od anarchismu se liberalismus odlišuje tím, že stát považuje za nutný k ochraně svobody. Liberalismus usiluje o maximální svobodu, a to jak osobní, tak i ekonomickou, náboženskou a politickou. 16
Liberálové sdílejí víru v rovnost příležitostí tzn., že každý by měl mít ve společnosti stejnou šanci stoupat nebo klesat. Také že sociální rovnost je nežádoucí proto, že lidé se nerodí stejní, mají různé schopnosti a dovednosti. Pro liberála rovnost znamená, že jednotlivci by měli mít stejné možnosti své nerovné nadání a nerovné schopnosti rozvíjet. 16
Liberálové jsou přesvědčeni na jedné straně o potřebě vlády a na druhé straně v ní vidí riziko, které vláda ztělesňuje. Vláda vykonává moc a je hrozbou pro svobodu jedince. Liberálové se vždy obávali samozvaných vlád, kde je možno vládnout dle předsudků vládce. Proto volali po takzvané „ústavní vládě“. Ústavní vláda je omezena ústavou, což je soubor norem, povinností a práv. Ústava vymezuje moc a hranice vlády. 17
10.2.2 Konzervatismus 17
V hovorovém významu má slovo konzervativní spoustu významů, jako např. umírněné nebo opatrné chování, konfekční nebo konformistický životní styl, obavy ze změny apod. 18
Slovo „ konzervatismus“ jako označení specifického politického stanoviska, či politické ideologie se začalo používat až počátkem 19. Století. Přibližně roku 1820 se jím označovala opozice vůči principům a duchu revoluce roku 1789. Konzervativní ideje se formovaly v reakci na zrychlující se tempo politických, sociálních a ekonomických změn, především symbolizovaných francouzskou revolucí. 18
Myšlení konzervativců nabývalo mnoho nejrůznějších podob, protože se přizpůsobovalo dosavadním tradicím a různým národním kulturám. Pro příklad., Britský konzervatismus v rozsáhlé míře čerpal z myšlenek E. Burka, který neodmítal slepě jakékoli změny, ale prosazoval uvážlivé odhodlání „měnit, aby bylo možno zachovat“. V Evropě, kde autokratické monarchie existovaly ještě i v 19. Století, vznikla značně odlišná a mnohem více autoritativní podoba konzervatismu, která proti sílícím reformním tlakům hájila monarchii a autokracii. 19
U některých konzervativců je potřeba zachovávat ovlivněna náboženstvím. Například E. Burke věřil, že společnost je utvářena „zákonem toho, kdo nás stvořil“, čili tím, čemu říkal také „přirozený zákon“. 20
Konzervativci si cení tradice také, protože v jednotlivcích i ve společnosti probouzí vědomí identity. Ustálené zvyky a praktické postupy každý snadno identifikuje: jsou důvěrně známě a uklidňují. Tradice tak v lidech vyvolává pocity „zakořeněnosti“ a sounáležitosti, které jsou o to intenzivnější, o co víc se opírají o minulost. 20
Proti změnám používali konzervativci celou řadu argumentů. Hlavním a neustále se opakujícím tématem konzervatizmu je obhajoba tradic a touha uchovat zavedené zvyky a instituce. Podle nich je třeba je zachovávat právě proto, že se jim podařilo přestát všechny historické zkoušky. 20
10.2.3 Feminismus 20
Je to ženské hnutí, jehož cílem je zvýšit společenskou roli žen. Poukazuje na nadřazenost mužů a podřazenost žen ve většině společností. Ženská hnutí se snaží dosáhnout nejrůznějších cílů, jako například uzákonění volebního práva žen, rovnocenného přístupu ke vzdělání, zvýšení počtu žen ve významných veřejných funkcích a zrušení předpisů nařizujících určitou formu odívání. 20
Do 60. let 20. století se mělo za to, že rozdíl mezi pohlavím není politicky příliš významný. Pokud se uvažovalo o odlišných rolích mužů a žen, byly považovány za přirozené. Obě pohlaví často akceptovaly fakt, že společenská dělba práce je dána biologickými předpoklady. Ženy zůstávají v domácnosti z toho důvodu, že kojí a vychovávají děti, oproti tomu muži se díky své větší fyzické síle věnují práci mimo domov. Muži však později začali předpojatě usilovat o nezačlenění žen do politické scény. 20
Zhruba v polovině 19. století se ženské hnutí zaměřilo na volební právo žen. Toto období je označováno jako „první vlna“ feminismu. Hlavním požadavkem bylo, aby ženy měly stejná politická práva a právní postavení jako muži. Domnění bylo takové, že jestliže budou ženy moci volit, ostatní formy diskriminace rychle pominou. První vlna feminismu skončila uzákoněním volebního práva žen. Tento akt však v mnoha směrech oslabil a podlomil ženské hnutí. To, dosažením hlavního cíle ztrácelo sjednocení a inspiraci. 21
„Druhá vlna“ feminismu vycházela z faktu, že dosažením volebního práva žen se zcela nevyřešily problémy spojené s nerovností mužů a žen. Stále více bylo upozorňováno na osobní, psychologický a sexuální útlak žen. Druhým cílem ženského hnutí se stalo „osvobození žen“. Pro tento cíl bylo zapotřebí společenských změn. 21
Ženské hnutí se dostalo za hranice svých možností, protože feministických cílů bylo již dosaženo. Feminismus byl rozdělen do mnoha odnoží s odlišným základem, proto je dnes velmi těžké nalézt společný základ feminismu. 21
10.2.4 Ekologismus 21
Objevovaly se také nové organizace typu Greenpeace a Přátelé země, které se zabývaly problémy vyčerpání zásob pevných paliv, znečišťování, kyselým deštěm, skleníkovým efektem, globálním oteplováním apod. Ekologové zformulovali nový soubor pojmů a hodnot, pomocí nichž lze chápat svět a vysvětlovat ho. Nelze říci, zda se jedná o pravici či levici. Heslem německých „zelených“ je „ani nalevo, ani napravo, ale vpřed“. 21
Tradiční ideologie jsou postaveny na myšlence, že v jejich centru je člověk. Vše je odrazem potřeb a zájmů lidí a lidé jako takový se snaží přírodu si podmanit, bojovat s ní a povznést se nad ní. Ekologové však berou člověka jako nedílnou součást přírody a lidé by měli být pokorní, a chovat se umírněně a ohleduplně. 21
10.2.5 Socialismus 22
Slovo fašismus pochází z italského „fasci“, které znamená svazek. Poněkud vzdálenější je odvozenost od latinského slova „fasces“, jímž se označoval svazek prutů se sekerou uprostřed, což byl znak úředníků ze starého Říma, který se nosil jako symbol státní autority. 23
Co je fašismus? Nalézt přesnou definici fašismu je velice obtížné. Existuje mnoho různých teorií od mnoha různých autorů. Dodnes se nedospělo k jednotnému názoru významu tohoto termínu. Ale pokud vezmeme v úvahu všechny aspekty a znaky fašismu, dal by se definovat takto: Fašismus je politická ideologie, která vychází z nacionalismu. Jedná se o nejmladší a nejvýznamnější politickou inovaci 20. Století, postavenou proti liberalismu či konzervatismu. Základem fašismu je silný stát, v jehož čele stojí charizmatický vůdce. Vůdce musí být výborný řečník, aby dokázal působit na emoce davu. O moc usiluje většinou násilnou cestou. 23
Rozhodujícím předpokladem vzniku fašismu se stala první světová válka. Přestože Itálie stála na straně vítězných mocností, přineslo to pouze hospodářskou krizi a velké poválečné zklamání, neboť cíle, se kterými Itálie do války vstupovala, nebyly naplněny. Z tohoto důvodu se Itálie začala potýkat s četnými sociálními, hospodářskými a politickými problémy. Důsledkem těchto špatných poválečných poměrů byla radikalizace socialistického hnutí., která se projevovala četnými stávkami a nepokoji. 23
Vláda G. Giolittiho, umírněného socialisty, nebyla schopna zavést v této kritické situaci v zemi pořádek. Začínají se organizovat různé bojové oddíly, zejména z řad vojáků, zklamaných poválečnou situací, tzv. „arditů“. Členové této organizace se oblékali do černých košil a pochodovali s černými prapory. 23
Počátek fašismu, jako samostatného směru, můžeme datovat celkem přesně. Bylo to 23. března 1919 v Itálii, kdy Benito Mussolini, předválečný člen socialistické strany, uspořádal mítink na jednom z italských náměstí – Piazza San Sepolcro. Účel mítinku byl jednoznačný, vyhlásit válku socialismu. Sešli se zde všichni odpůrci současné politiky. 23
Byla založena nová radikální organizace „Fisci di combattimento“, přeměněná v roce 1921 ve fašistickou stranu „Partito Nazionale Fascista“. B. Mussolini se postavil do čela této strany. 23
Program fašistů byl vyhlášen dva měsíce po mítinku. Požadoval mimo jiné zrušení horní sněmovny parlamentu nebo svolání ústavodárného shromáždění, jež mělo vytvořit novou italskou ústavu. 24
Musoliniho hnutí se vyznačovalo útoky na vlastnictví, odhodlaností k násilným činům, zavrhováním kompromisů a despektem k zavedeným společenským pravidlům. 24
Další vzestup fašismu byl v Itálii velmi rychlý. Úplné moci se Musolini chopil 28. října při „Pochodu na Řím“. Následně byl italským králem jmenován ministerským předsedou. Roku 1926 Mussolini vyhlašuje fašistickou diktaturu s vládou jedné strany. Začíná zahajovat agresivní zahraniční politiku a stává se německým spojencem. Na Hitlerův nátlak přijímá Norimberské zákony (zákon o říšském občanství, zákony o ochraně německé krve a cti). Italský fašistický režim upadá až 23. července 1923, kdy byl Musolini odvolán a uvězněn. 24
Následně se fašismus objevuje v dalších zemích. V Maďarsku se ujímají vlády velkostatkáři, kteří do čela státu jmenovali admirála Hortyho, jako královského regenta. 24
Roku 1923 probíhá státní převrat ve Španělsku. K moci se dostává generál Primo de Rivera, který nastoluje totalitní režim vojensko-monarchistické diktatury. Tento režim střídá následně Francova diktatura, která byla nastolena krvavou občanskou válkou v letech 1936 – 1939. 24
Fašismus se objevuje v Portugalsku, kde mluvíme o Salazarově diktatuře v roce 1928. 24
V Bulharsku se koná fašistický převrat A. Cankova v roce 1923. 24
V Polsku se v roce 1926 ujímá vlády vojenská diktatura generála Josefa Pilsudského. 24
Politická situace u nás je katastrofální. Ve volbách mezi sebou soutěží až 40 stran. Pravděpodobnost vzniku koalice či stabilní vlády se blíží nule. K tomu se přidává všeobecná korupce a aféry. 24
V roce 1922 na českém území začaly vznikat relativně po sobě první politické formace. Bylo to Národní hnutí a hnutí Červenobílých. Na Moravě se kolébkou fašistického hnutí stává na začátku 20. let město Holešov. Sídlí zde radikální organizace s názvem Českoslovenští fašisté. Jejich tiskový orgán je Hanácká republika, která politiky rozhodně nešetří. 25
„Vyhubit až do kořenů musíme všechnu tu havěť, která je žel z naší krve. Má plná ústa vlasti a národa, ale bezedné kapsy, dlouhé prsty, drzé řeči a černé svědomí. My musíme dokázat, že náš národ ještě úplně nezblbnul, že se nebude klaněti teleti ani zlatému, ani rudému, zelenému či strakatému“. 25
V roce 1923 se hnutí Červenobílých a Národní hnutí sbližuje a v roce 1926 se všechny tyto tři organizace spojí a vznikne první politická fašistická strana – Národní obec fašistická (NOF). 25
NOF velice tvrdě vystupovala proti komunistům a hlavně proti židovskému kapitalismu, který je podle nich příčinou všeho zla. Do čela této strany byl na sjezdu v Brně zvolen Radola Gajda. 25
Gajda byl bývalý příslušník československých legií a hlavní představitel Československého generálního štábu. Velice tvrdě vystupoval na veřejnosti a stal se kritikem tehdejšího prezidenta T. G. Masaryka a ministra Edvarda Beneše. Spory se neustále vyhrocovali, až byl nakonec Gajda obviněn za přípravu puče a čelil též obvinění za špionáž pro Sovětský svaz. Obvinění mu nebyla dokázána. Objevily se však materiály, jejichž obsah stačil na vyloučení Gajdy z armády a legií. 25
Gajdova osobnost však přitáhla do Národní obce fašistické řadu do té doby neutrálních lidí. Podle některých pamětníků až 39 tisíc 25
Od léta 1927 začínají vznikat úderné čety pod názvem Omladina či Junáci Národní obce fašistické. Mají vojenskou organizaci a výcvik. Výzbroj tvoří obušky, kovové hole i pistole. Tyto bojůvky se stávají základem budoucích Gajdových gard. 25
V souvislosti s Fašismem v českých zemích je nutno zmínit poměrně výraznou organizaci. Fašistické studentské sdružení s názvem Vlajka, které bylo v roce 1925 – 1927 součástí NOF, později se osamostatnilo. V jejich čele stál J. Vrzalík. 25
Roku 1933 se nacisté stávají pány Německa. To povzbuzuje Gajdovu stranu. 25
Může ovšem mluvit o štěstí. Unikl trestu smrti oběšením a byl odsouzen pouze za pokus o převzetí moci v prvních dnech okupace. Krátce po propuštění z věznice Gajda umírá jako zlomený a zapomenutý muž roku 1948. 26
I dnes se u nás setkáváme s různými fašistickými organizacemi. Jednou z nejznámějších je Bohemia Hammer Skins, jehož činnost byla v poslední době výrazně utlumena díky policejním orgánům. Další vlivnou skupinou je například Blood & Honour. 26
12.2 Porovnání německého nacismu a italského fašismu 26
12.2.1 Vznik a postupný vývoj 26
Fašismus je odvozen od latinského slova fasces. V 90. letech bylo toto slovo hlavně používáno na označení politické strany revolučních socialistů. Nejvíce se zformoval v Itálii a Německu. Fašisté chtěli doslova přetvořit obraz politického myšlení, byli proti dosavadním idejím a hodnotám osvícenství. 26
Důvodem proč se Německo podrobilo tak snadno nové ideji byla trpká zkušenost, že ho stále omezovaly důsledky první světové války. Představitelé armády popřeli historická fakta, aby se po skončení první světové války vyrovnali s podmínkami Versailleské smlouvy. Mezi hlavní podmínky patřila redukce armády. Versailles Německo prohlásila jako za jediného viníka. To vše bylo velmi potupné. 26
V Itálii vznikla v roce 1919 Fašistická strana a v Německu byla založena Nacionálně socialistická německá dělnická strana známá jako „nacistická. O tři roky později byl vůdce Fašistické strany Benito Mussolini jmenován premiérem. V roce 1926 se zrodil v Itálii monopartijní fašistický stát, což znamená systém s jednou stranou. V roce 1933 byl Hitler jmenován německým kancléřem a za rok z Německa udělal nacistickou diktaturu. Demokracie se hroutila a tím, co ji nahradilo, byly pravicové nebo fašistické režimy. 26
Pan Hugh Trevor-Roper prohlásil, že fašismus je „zcela neuspořádaný náhodně posbíraný hluk idejí“. Hitler označil své myšlenky jako Weltanschauung čili „světový názor“. Světový názor znamená postoj, který má náboženský charakter a je třeba se mu upsat a věřit, než-li o něm diskutovat. 27
12.2.2 Hlavní znaky 27
Osvícenství, jehož základem je rozum, přirozená dobrota a nutný pokrok se projevil v idejích francouzské revoluce. V pozdější době i v liberalismu a socialismu. Koncem 19 století však bylo poukazováno na omezenost lidského rozumu. Friedrich Nietzsche vyslovil názor, že lidé jsou motivování city a „vůlí“, než racionálními úvahami, zejména „vůlí k moci“. I když antiracionalimus nemá nutně pravicový nebo protifašistický charakter, tak zejména fašisté politicky vyjádřili svůj negativní postoj k osvícenství. Antiracionalismus ovlivnil fašisty v mnoha směrech. Mussoliniho oblíbenými hesly bylo „nemluvit, ale jednat“ a „nečinnost znamená smrt“. Fašismus se obracel hlavně k emocím a pudům, naopak silně podceňoval intelekt. Hlavním cílem bylo ovlivňovat masy a podněcovat je k aktivitě. Tyto představy mu daly převážně negativní charakter, byla to jakási antifilozofie. Někteří autoři ve fašismu doslova viděli stopy nihilismu a nacismus označili jako „nihilistickou revoluci“. 27
Pojmy typu svoboda, demokracie a pokrok znamenali slepou podřízenost, absolutní diktaturu a válku. Bylo tzv. Národní společenství, které bylo chápáno jako jakýsi nedílný celek, ve kterém jsou všichni podřízeni vyššímu kolektivnímu cíli. Tuto společenskou soudržnost razili nacisti pod heselm „v jednotě je síla“. 27
Boj byl pro fašisty zcela přirozený. Konkurence a konflikty jsou zárukou pokroku lidstva. V roce 1944 Adolf Hitler řekl: „Silným patří vítězství a slabí půjdou ke zdi.“ 27
Fašismus se vyznačuje radikálním odmítáním rovnosti. Někteří lidé mají schopnost vést a bojovat a ostatní dokáží jen poslouchat. Společnost má podle fašistů 3 druhy lidí. První je vůdce, který má veškerou autoritu. Za druhé je elita, jen mužská, která je vždy připravena válčit s hrdinskými schopnosti a se schopností se obětovat. Tata role se přisuzovala v Německu jednotkám SS. Za třetí jsou to masy lidí, které jsou slabé, nevědoucí a poslušně poslouchají. Zásadní vliv na fašistické chápání měla idea „nadčlověka“, jednotlivce, který je mocný a žije podle svých emocí, vůle a tužeb. Mussolini o sobě prohlásil, že je Il Duce, zatímco Hitler si říka der Führer. V Norimberku oddaní nacisté volali „Adolf Hitler je Německo, Německo je Adolf Hitler.“ V Itálii platila zásada, že „Mussolini má vždy pravdu“. 27
Oba vůdce prohlašovali, že jejich ideje jsou jakousi formou „socialismu“. Byl to tah, který jim měl zajistit podporu městského dělnictva. I když je rivalita mezi fašismem a socialismem, fašisté cítili jisté sympatie k této ideologii. Fašismus klade nad jednotlivce společenství, kapitalismus je založen na sledování vlastního zájmu, což by znamenalo narušení soudržnost národa či rasy. Italský i Německý režim se snažil ve svých politických cílech znárodnit majetek. 28
Fašistický nacionalismus tvrdil, že jeden národ je všem ostatním nadřazen. V nacismu se to projevovalo v idejích árijství. Pod vlivem darwinismu a víry v národ znamenalo získávání vlády nad jiným státem – válkami. Nacistické Německo chtělo vybudovat vlastní říši, která by sahala až na území Sovětského svazu. Fašistická Itálie se snažila založit africké impérium. 28
12.2.3 Rozdíl mezi fašismem a nacismem 28
I když lze najít hodnoty a principy, které mají všichni fašisté stejné, fašistická Itálie a nacistické Německo přesto představovali odlišné varianty. Např. v Itáli se kladl velký důraz na totalitní stát a v Německu se zdůrazňoval význam rasy a rasismu. 28
Tedy podstatou italského fašismu bylo uctívání státu. Občan by měl být neustále oddaný státu. Nacisté stát neuctívali, spatřovali v něm pouhý prostředek k dosažení cíle. Hitler označil stát jako pouhou „loď“. Chtěl tím zřejmě říct, že síla nevychází ze státu ale z rasy, z německého lidu. Je zřejmé, že Hitlerův režim se víc přiblížil realizaci totalitního ideálu, naopak Mussoliniho režim by se dal označit jako tradiční diktatura. 28
Dalším rozdílem bylo, že italský fašismus se snažil prezentovat jako modernizující síla, naopak německý nacismus odsuzoval moderní civilizaci. Měli svou „rolnickou ideologii“, která je představovala jako národ roníků, ideálně vybavených pro prostou existenci blízko půdy a zdokonalováním fyzickou prací. 28
Italský fašismus se zakládal hlavně na nadřazenosti státu a podřízení se Mussolinimu. V teorii by se dalo říct, že dokázala přijímat všechny lidi bez rozdílu. Když Mussolini přijal po roce 1937 antisemitské zákony, udělal to spíše proto, aby uklidnil Hitlera, než z jiných důvodů. Ale i přesto se fašismus často kryl s rasistickými idejemi. Nejvíce zjevné bylo sepětí mezi rasou a fašismus v nacistickém Německu. 28
Nacistické teorie o vysokém, světlovlasém a modrookém árijci s širokými rameny, které vlastně sám Hitler nesplňoval. Rasistické teorie jsou vlastně založeny na biologických předpokladech. Nacistické rasové teorie se obraceli hlavně proti Židům. Nacisté vinili Židy z porážky v roce 1918. Židé byli odpovědní za ponížení ve Versailles. Němci byli reprezentováni jako sily „dobra“ a Židé jako síly „zla“. Nacisté byli přesvědčeni, že nikdy nebudou v bezpečí, dokud budou existovat Židé. Pokus, kdy se snažili vyhladit židovské obyvatelstvo, skončilo smrtí zhruba šesti milionů Židů. 29
Židé se zabíjeli různými způsoby, jeden z nich byl v roce 1941, kdy jednotky SS obklíčili město Krupki a vyzývali obyvatele, aby se shromáždili na obilném poli, kde se museli postavit před hluboké jámy. Deset Židů odložilo svrchní oblečení, střelili je do týla a svrhli jednoho po druhém do jámy. Takhle bylo zastřeleno celkově asi 40 000 až 50 000 Židů. 29
13 Závěr 30
Na závěr bychom rády shrnuly celou práci. Doufáme, že se nám podařilo vám dané téma přiblížit co nejvíce. Nejprve jsme porovnaly německý nacismus a italský fašismus a poukázaly na odlišnosti obou politických ideologií. Také jsme se zaměřily na popis vývoje fašismu, jeho vznik a hlavní myšlenku. Vyložily jsme veškerou teorii související s daným tématem a alespoň stručně jsme popsaly další politické ideologie a jejich představitele. Tato práce nám byla přínosem, jelikož jsme se dozvěděly mnoho zajímavých a pro nás nových informací. Doufáme, že naše práce poslouží jako kvalitní informační zdroj pro dané téma. 30
14 Použité prameny a odborná literatura 31
Úvod
Tématem naší seminární práce jsou politické ideologie. Budeme se detailně zabývat otázkou, co je to politická ideologie a jaká je její koncepce. Práce bude obsahovat mimo literárních rešerší o knihách také popis několika vybraných ideologií, jako je liberalismus, konzervatismus, socialismus, anarchismus, feminismus, ekologismus a komunismus.
Cíl práce a metodologický přístup
Cílem naší seminární práce je zabývat se daným problémem a přiblížit toto téma širokému okolí. Jako praktickou část jsme si zvolily důkladný popis fašismu. Chceme se zabývat jak vznikem fašismu, tak jeho postupným vývojem. Také bychom rády porovnaly německý nacismus a italský fašismus. To je stěžejním cílem naší praktické části seminární práce.
Existuje mnoho knih, dokumentů, internetových stránek i historických filmů, zabývajících se tématikou nacismu a fašismu. Prostudování těchto materiálů je způsob, jakým chceme dosáhnout našeho cíle – porovnání obou ideologií. Snažily jsme se získat kvalitní informace pro dané téma a všechny námi nabyté informace jsme zpracovaly do následující práce, která by měla být shrnutím celé této tématiky. Práce obsahuje jak teorii nutnou pro pochopení tématu, tak zajímavé informace o jednotlivých politických ideologiích.
Rozbor práce
Základní pojmy
Následující pojmy jsou hlavními pojmy, které se vyskytují v celé práci a pro pochopení jednotlivých souvislostí je třeba si je vysvětlit a blíže je specifikovat.
Politická ideologie
Je to soustava myšlenek, idejí, teorií a názorů vyjadřující zásadní životní postoje a cíle, náhled na svět i společnost. Zabývá se tedy základními problémy společnosti a státu, vnitřní i mezinárodní politiky a problémy z oblasti hospodářského či sociálního vývoje.
Termín ideologie sloužil původně jako označení idejí, které jsou základem pro praktické jednání lidí, politiku a morálku. V tomto pojetí ho chápali představitelé francouzského materialismu a sensualismu. Na tento způsob vysvětlení navázal Karl Marx a Bedřich Engels, podle nichž je svět ztělesněním idejí, myšlenek a principů.
Politická ideologie je celistvý systém, který je využit jako model pro řízení státu.
Ideologie z hlediska názorů, idejí a postojů, které souvisí s existencí určité sociální skupiny plní čtyři základní funkce:
pomáhá vysvětlovat politické jevy a události
umožňuje komplexní hodnotový systém a jeho kritéria
poskytuje vědomí identity s danou sociální skupinou
nabízí základní rysy politického programu a jeho cílů.
Podle Andrewa Heywooda jsou politické ideologie světonázorové systémy, které pomáhají vysvětlit svět a jeho fungování. Věří, že politické ideologie jsou důležité a rozhodně nejsou jen obrazem myšlenek a zájmů jedinců, kteří se chtějí dostat k moci. 1
Idea
Tento pojem znamenal původně podobu a vzhled, ale v současnosti se s tímto pojmem spojuje spíše význam představy, myšlenky, nápadu, záměru, podstaty či smyslu.
Dále se dá význam slova idea vyjádřit jako odraz skutečnosti ve vědomí člověka.
Vyjadřuje také základní představu o konečném výsledku určité činnosti.2