1990 Nový hp program „humánně orientovaná mezinárodně obchodní a průmyslová politika“

1. recese – 1992 (v pořadí druhá poválečná) - zvýšení IR až na 6 % v 1990 z obavy před inflací a následném „splasknutí“ bubliny

- recese spojena s politickou nestabilitou - neúspěch vládnoucí Liberálně demokratické strany (u moci od poloviny 50. let – bez významnější opozice) - v roce 1996 vystřídána novou vládou

1994 –1996 - krátké oživení ekonomiky jako výsledek monetárních a fiskálních stimulů

1996 Program strukturální reformy japonské ekonomiky

2. recese – 1997 – důvody: rostoucí ztráty bankovního sektoru,  vysoký podíl špatných úvěrů (přes 30 % HDP Japonska)

V roce 1998 poprvé došlo k propadu hdp –1,1%

1999 - 2000 Oživení ekonomiky

3.recese – 2001 - vláda opět reagovala stimulačními fiskálními balíčky a návrhy na komplexní strukturální reformy celého NH

2002 – propad HDP -0,3%, ale zdá se, že se japonská ekonomika opět odráží ode dna stále se zvyšující nezaměstnanost

2003 – SARS – očekává se opět pokles tempa růstu exportů

4. Jak lze charakterizovat současnou pozici Japonska ve světové ekonomice?

Japonsko patří mezi hospodářsky nejvyspělejší země světa. I když nemá moc velké zásoby přírodních zdrojů, stalo se v poválečném období velmi silnou hospodářskou zemí, která má velmi významné postavení ve světové ekonomice. Ekonomika Japonska je velmi modernizovaná a má velmi mnoho výrobků se značně vysokou přidanou hodnotou a nevýrobních služeb. Další charakteristikou Japonska je velmi rozsáhlé využívání moderních technologií a vysoká technologická a infrastrukturní vyspělost spousty japonských podniků i velké části ekonomického systému země jako celku. Pro japonskou ekonomiku je také typické stále velký vliv vlády a státních orgánů na řízení ekonomiky, významný podíl státních zakázek a odraz mnoha tradičních společenských přístupů a způsobů v užívaných metodách výroby i řízení.

Téma č. 6 – Rozvojové země ve světové ekonomice

1. Definice (pojetí) rozvojových zemí

• Rozdělení světa definují mezinárodní organizace

  • Tzv. užší pojetí rozvojových zemí vymezuje OSN (existuje více kategorií pro zařazení zemí do jednotlivých skupin zemí)

  • Tzv. širší pojetí rozvojových zemí vymezuje Světová banka, Mezinárodní měnový fond (základním kritériem pro klasifikaci zemí je HDP na obyvatele měřeno podle parity kupní síly)

2. Hospodářský vývoj rozvojových zemí od konce druhé světové války do současnosti

   1. Poválečný vývoj

   2. Rozvojové země v 50. a v 60. letech 20. století

   3. Rozvojové země v období 70. let 20. století – diferenciace rozvojových zemí

   4. Rozvojové země v období 80. let 20. století – tzv. ztracená dekáda

   5. Rozvojové země v 90. letech 20. století a na počátku 21. století – období dynamických změn

Kontrolní otázky:

1. Jak se definují rozvojové země? V čem spočívá rozdíl mezi tzv. užším a širším pojetím rozvojových zemí?

Rozvojový svět, který představuje souhrn zemí označovaných jako rozvojové ekonomiky (RE), se konstituoval v důsledku národně osvobozeneckého boje převážně v 50. A v 60. letech. Většina zemí Asie a Afriky, které v období klasického kolonialismu tvořily součást britského, francouzského, belgického a nizozemského koloniálního systému, tehdy dosáhla politické nezávislosti. V první fázi vývoje světového hospodářství po skončení druhé světové války tímto RE vytvořily vedle rozvinutých tržních ekonomik (RTE) a tehdejších socialistických zemí (SZ), resp. centrálně plánovaných ekonomik (CPE) jeho třetí hlavní segment.

Širší koncepce, kterou uplatňuje Světová banka a Mezinárodní měnový fond (MMF), považuje za rozhodující kriterium pro zařazování zemí mezi RE ukazatel HDP (HNP) v přepočtu na obyvatele v USD (v tržním kurzu nebo podle parity kupní síly – PPP). Za RE jsou považovány ekonomiky s nízkým a středním příjmem bez rozlišení podle jiných charakteristik.

Instituce OSN začaly v některých periodikách (World Economic and Social Survey, UNCTAD Handbook of International Trade and Development Statistics) zařazovat Čínu mezi RE asijského regionu na rozdíl od jejího

dřívějšího za členění do zvláštní podskupiny SZ (CPE) - asijských SZ. V obou koncepcích je však pro RE příznačná ekonomická zaostalost nebo výrazně nižší stupeň ekonomického

2. Charakterizujte období formování rozvojového světa (období po skončení druhé světové války).

3. Jak lze charakterizovat vývoj rozvojových zemí v období 50., 60., 70. a 80. let 20. století? V čem se tyto etapy z pohledy hospodářského vývoje lišily?

V 50. a 60. letech dosahovaly RE uspokojivých výsledků v ekonomickém rozvoji – měřeno tempy růstu HDP, což odpovídalo vstupním předpokladům těchto zemí do relativně samostatného ekonomického rozvoje i celkově pozitivnímu vývoji ve světovém hospodářství. V 70. letech se v důsledku tzv. strukturálních krizí a narůstajících problémů globální povahy ekonomický růst v RE jako celku zpomaloval. 80. léta poté byla s ohledem k nepříznivému, kritickému až krizovému vývoji v převážné části rozvojového světa označena za „ztracenou dekádu“. V 90. letech se ve srovnání s obdobím 80. let podstatně změnily podmínky ve

světové ekonomice jako celku i v jejích hlavních segmentech.

4. Charakterizujte postavení rozvojových zemí ve světové ekonomice v období od počátku 90. let 20. století do současnosti.

Zcela novou charakteristiku ve světovém hospodářství v 90. letech představovala změna ve vývojových tendencích RE jako celku, která se promítla nejen do jejich růstové dynamiky (HDP, HDP/obyv.), ale i do jejich zapojování do světového obchodu, resp.. V první polovině 90. let a až do propuknutí asijské finanční krize v roce 1997 RE dosahovaly vcelku stabilního růstu.. Pro rok 2000 byl publikován údaj o tempu růstu HDP v RE 5,7% a pro rok 2002 5,3%.

Národní príjem prepoctený na jednoho obyvatele a hrubý národní duchod jsou nejpoužívanejší ukazatele ekonomické aktivity užívané pro porovnání životní úrovne v ruzných cástech sveta. Podle údaju Svetové banky pro rok 2006 byl celosvetový hrubý národní duchod na jednoho obyvatele v prepoctu k parite kupní síly 9 209 mezinárodních dolaru, v zemích s nízkým príjmem to bylo 1 860 mezinárodních dolaru oproti zemím s vysokým príjmem s 34 933 mezinárodními dolary na jednoho obyvatele.Pro ilustraci, v stejném roce byl HND na 1 obyvatele k PPP v nejbohatší zemi sveta, Lucembursku, 60 870 USD, tedy 234x vyšší než v Libérii, kde to bylo 260 USD na jednoho obyvatele a rok

Téma č. 7 - Transformující se země ve světové ekonomice

1. geografické vymezení termínu centrálně plánované ekonomiky (v Evropě, v Asii, v Latinské Americe)

2. vznik a vývoj socialistické ekonomické soustavy

   1. základní rysy vývoje zemí RVHP v poválečném období

   2. ekonomický vývoj v nečlenských zemích RVHP

3. hospodářský vývoj centrálně plánovaných ekonomik 2. polovině v 80. letech 20. století – výchozí podmínky a podstata reforem

4. transformace centrálně plánovaných ekonomik v tržní ekonomiky

   1. podstata procesu transformace – institucionální, legislativní a systémové změny

   2. výsledky ekonomické transformace

5. Rusko – postavení ruské ekonomiky ve světové ekonomice

   1. Hospodářský vývoj Ruska v období od 1.světové války až do současnosti

      1. Nová ekonomická politika v Rusku

      2. Rusko po rozpadu SSSR

Kontrolní otázky:

1. Charakterizujte pojem „centrálně plánované ekonomiky“ a „transformující se ekonomiky“. Dokážete geograficky vymezit, které země do těchto skupin zemí patřily/patří?

Dominantní pozici zaujímá centrální plán (co a jak pro koho vyrábět) – plán na alokaci zdrojů a rozdělení vytvořeného produktu. Chtějí předem zamezit neefektivnímu fungování hospodářství jako celku→ cíl nebyl nikdy dosažen (utopický projekt – nemělo to ani dostatečnou tendenci ke zdokonalování).

Transformace zemí střední a východní Evropy, asijských zemí a světová ekonomika - Centrálně plánovaná ekonomika existovala v Sovětském svazu1 a po druhé světové válce rovněž v šesti lidově demokratických zemích v Evropě, od severu k jihu Německá demokratická republika, Polsko, Československo, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko.

2. Jaké jsou hlavní ekonomické znaky tzv. centrálně plánovaných ekonomik (CPE)?

Má-li fungovat, musí splnit podmínky: - úprava vlastnických poměrů – centralizace rozhodovacího aparátu. - základem je státní forma vlastnictví – vlastník kapitálových statků je stát, doplňováno družstevní formou vlastnictví, může mu být přiznána formálně i rovnoprávnost. Avšak většinou se dostává do podřízenosti státní formě a začleňuje se do mechanismu centrálního závazného plánování. Soukromé vlastnictví (pokud existuje) je zcela okrajovou formou. - vztah centra a hospodářských jednotek (ty nemají rozhodovací kompetence, musí vykonávat příkaz) je zprostředkován jedním či více mezičlánky. Základem hospodářského rozvoje je racionální chování výrobců (snižování nákladů, úspora času atd.) – to vše je možné, když je výrobce zainteresován na zdokonalování. Výrobce (podnik) je v postavení podřízeném a pouze musí plnit zprostředkované příkazy z ekonomického centra (zainteresován jen na plnění několika ukazatelů – to ale nestačí).

3. Jaký byl hospodářský vývoj CPE od konce 2. světové války až do konce 80. let 20. století?

Spolu se Sovětským svazem tvořily tyto země jádro světové soustavy socialismu a byly členy Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Obdobný model plánovitého řízení zpočátku uplatňovaly dvě další země SVE - Jugoslávie a Albánie. Jugoslávie se v roce 1950 označila za samosprávně řízenou společnost. Albánie se ve sporu Číny a SSSR přidala v roce 1961 na stranu Číny, toto spojenectví zrušila v roce 1977. Přes roztržku se Sovětským svazem zůstala až do zániku svého poválečného společensko-ekonomického systému v roce 1991 posledním příkladem uplatňování stalinistického modelu plánovitého řízení.2 V Asii existovala centrálně plánovaná ekonomika v Čínské lidové republice, Korejské lidově demokratické republice a Vietnamské socialistické republice. Socialistický společensko-ekonomický systém začaly vytvářet také některé rozvojové země, mnoho dalších zemí tzv. třetího světa se určitým způsobem přiklánělo k "socialistické cestě rozvoje" anebo se "socialisticky orientovalo", ale nevybudovaly ucelený socialistický společensko-ekonomický systém.

4. Definujte pojem ekonomická transformace.

Země transformujícíh se ekonomik = v 90. letech v zemích střední a východní Evropy, systémové přeměny společnosti spočívající ve změnách politického, ekonomického, institucionálního, sociálního a kulturního prostředí, vytvořila se nová kategorie zemí – transformující se ekonomiky (TE), ekonomiky, které nejsou ani vyspělé ani rozvinuté, všechny shodně měly centrálně plánovaný systém – př. ČR, Slovensko, Polsko, Ukrajina, Bělorusko, Srbsko, Vietnam, Laos, Kuba a další

systémové změny = privatizace, cenová liberalizace, liberalizace zahraničního obchodu, reforma daňového systému a systému sociálního zabezpečení;

institucionální změny a strukturální změny = podle přístupu jednotlivých států diskutovány dvě varianty koncepce: liberální a institucionální, s nimi souvisela otázka rychlosti transformačních změn (tzv. šoková terapie a strategie gradualismu)

všechny transformující se země prošly obdobím výrazného poklesu HDP, růstu nezaměstnanosti a inflace

5. Jak byste charakterizovali transformační proces ve střední a východní Evropě?

Československo = výchozí podmínky transformačního procesu jedny z nejlepších, scénář reformy byl kompromisním střetem liberálů a zastánců „šokové terapie“ na jedné straně a stoupenců gradualistického přístupu na straně druhé, přijat Federálním shromážděním v září 1990, zahrnoval: včasnou, rychlou a masivní privatizaci, cenovou liberalizaci, liberalizaci vnějších ekonomických vztahů včetně směnitelnosti měny, rovnovážnou makroekonomickou stabilizační politiku; transformace zahájena v r. 1991, z ČR fungující standardní tržní systém, v 1992 v Krakově podepsána Středoevropská dohoda o volném obchodu (CEFTA, v platnost 1993), koncem 90. let pak se ČR zaměřuje na vstup do EU

Otázky z písemek

1. Vysvětlete pojmy “Světová ekonomika” a “mezinarodní ekonomické vztahy”. V čem je rozdíl.

Světová ekonomika, globální ekonomika nebo světové hospodářství obvykle značí ekonomiku, která je založena na ekonomikách všech zemí světa, národních hospodářstvích. Též globální ekonomiku možno vidět jak ekonomiku globální společnosti a národních ekonomik - tak ekonomiky lokálních společností, které tvoří jednu globální. To je možno hodnotit různými způsoby. Např. podle použitého modelu, hodnocení může být prezentováno v určité měně, například v dolarech z roku 2006 nebo v eurech z roku 2005.

Mezinárodní ekonomické vztahy - = vztahy mezi ekonomickými subjekty, které působí ve světovém hospodářství, mají zbožní charakter (podmíněny: mezinárodní peníze, trh a měnová soustava). Formy MEV: Mezinárodní pohyb zboží,

Mezinárodní pohyb kapitálu, Mezinárodní pohyb pracovních sil, Mez. pohyb služeb, Mez. pohyb

2. Pojimenujte 5 etap vyvoje SH, a popište vyvoj SH v 70-80 letech.

období po 1. SV – dochází k přerozdělení území, Německo a R-U ztrácí + reparace

krach na newyorské burze v říjnu 1929 – rozpad trhu z akciemi,

období po 2. SV – opět přerozdělení území, vytvořen brettonwoodský systém (1944)

tři strukturální krize během 70. až 80. let :

• surovinová (1972 – 1974) – vyvolaná růstem ekonomiky a nárůstem spotřeby surovin,

• potravinová (1972 – 1974) – vzhledem k velkým zásobám obilovin v USA, Kanadě, Austálii,

• energetická, tzv. dva ropné šoky (1973 a 1979) – dvakrát obrovské zvýšení ceny ropy za barel