3.3.9Kalkulace nákladů

Kalkulace vlastních nákladů - v podniku slouží ke stanovení vnitropodnikových cen výkonů, k sestavování rozpočtů, ke kontrole a rozboru hospodárnosti výroby a rentability výkonů.

Vlastní náklady – ve většině položek shodné s náklady finančního účetnictví, v některých se liší (podnikatelská mzda apod.), podobně kalkulační odpisy – účtují se, dokud je daný prostředek využíván. Takovéto kalkulační položky označujeme jako kalkulační druhy nákladů.

Kalkulace – písemný přehled jednotlivých složek nákladů a jejich úhrn na kalkulační jednici.

Kalkulační jednice – je určitý výkon vymezený měřící jednotkou (1 ks, 1 kg atd.)

Všeobecný kalkulační vzorec:

+ Přímý materiál

+ Přímé mzdy

+ Ostatní přímé náklady

+ Výrobní režie

= Vlastní náklady výroby

+ Správní režie

= Vlastní náklady výkonu

+ Odbytové náklady

= Úplné vlastní náklady výkonu

+ Zisk

= Cena výkonu

Cenová kalkulace – viz uvedený vzorec, cena vzniká podle principu „náklady + zisk = cena“ (tzv. nákladová cena), používá se v případě, že cenu neurčí přímo trh, zisk připočtený k nákladům je stanoven tak, aby byla zajištěna požadovaná výnosnost kapitálu, slouží jako podklad pro jednání s odběrateli (tedy externě).

Kalkulace nákladů – je interní informací, slouží jako nástroj vnitropodnikového řízení.

Kalkulační členění nákladů

• přímé náklady

• režijní náklady – zúčtují se nepřímo prostřednictvím přirážek podle určitých klíčů, představují značnou část celkových nákladů a jejich velikost neustále roste → je třeba řídit jejich vývoj a stanovit úkoly v jejich snižování

Řízení režijních nákladů by mělo zahrnovat

• stanovení cíle ve snižování,

• evidenci, kontrolu a vyhodnocování skutečných režijních nákladů,

• systém hmotné zainteresovanosti.

• Režijní náklady je nutné členit do podrobnějších položek (druhové/účelové, ovlivnitelné/neovlivnitelné, fixní/variabilní). Základním nástrojem řízení režijních nákladů jsou rozpočty, základem pro rozpočtování jsou normy a limity nákladů. Základní útvary sestavující rozpočet jsou hospodářská střediska.

Způsob stanovení vlastních nákladů na kalkulační jednici

• přímé náklady – podle norem

• režijní náklady

  • režijní přirážkou (v % vyjádřený poměr režijních nákladů ke zvolené peněžní rozvrhové základně)

  • režijní sazbou (podíl režijních nákladů připadající na jednotku naturální rozvrhové základny)

Základnou pro rozvrhování režijních nákladů – bývají veličiny peněžní nebo naturální.

Základna pro rozvrhování RN by měla být zvolena tak, aby:

• RN byly k ní v maximální míře v příčinné závislosti z hlediska jejich celkových změn

• tvořila podstatný podíl ve struktuře nákladů

• byla dostatečně velká, stálá a snadno zjistitelná.

Jako rozvrhovacích základen se doporučuje používat

• naturálních ukazatelů,

• více rozvrhových základen,

• diferencovaných zúčtovacích sazeb,

• dynamických kalkulací.

Metody kalkulace

= stanovení jednotlivých složek nákladů na kalkulační jednici

• kalkulace dělením

  • prostá kalkulace dělením

  • stupňovitá kalkulace dělením (postupná x průběžná kalkulace)

  • kalkulace dělením s poměrovými čísly

• kalkulace přirážkové

  • metoda strojových přirážek

• kalkulace ve sdružené výrobě

  • zůstatková (odečítací) metoda

  • rozčítací metoda

  • metoda kvantitativní výtěže

• kalkulace rozdílové

  • metoda standardních nákladů

  • metoda normová

Prostá kalkulace dělením

• nejčastěji v hromadné výrobě

• úhrnné náklady za období se vydělí počtem vyrobených kalkulačních jednic

• 

Stupňovitá kalkulace dělením

• liší se počet vyrobených a prodaných výrobků

• oddělení výrobních, správních nebo odbytových nákladů, neprodané výrobky nejsou zatěžovány odbytovými a správními náklady

• nejčastěji ve stupňové (fázové) výrobě

Kalkulace dělením s poměrovými čísly

• výrobky se liší v určitém parametru (např. velikostí, hmotností apod.)

• poměrová čísla volíme dle poměru spotřeby času na výrobu, hmotnosti, přímých mezd aj.

Kalkulace přirážková

• při výrobě různorodých výrobků, v sériové a hromadné výrobě

• náklady přímé a režijní

• režijní se zjišťují jako přirážka k přímým nákladům (buď procentem, nebo sazbou)

Kalkulace ve sdružené výrobě

• vzniká několik druhů výrobků, vznikají tedy „sdružené“ náklady

• ty musíme rozdělit na jednotlivé výrobky pomocí zůstatkové (odečítací) metody kalkulace nebo rozčítací metody kalkulace

Rozdílové metody

• předchozí metody nazýváme úhrnné kalkulace

• pro běžnou, operativní kontrolu

• stanoví výši nákladů předem jako úkol (normu) a zjišťují rozdíly skutečných nákladů s normou

Kalkulace nákladů podle elementárních procesů – metoda ABC

Druhy kalkulací

• z hlediska doby sestavování

  • kalkulace předběžné

    • operativní – sestavované na základě operativních norem

      • výchozí (k prvému dni období)

      • běžná

      • rozdíly mezi oběma tvoří změna norem

    • plánové – sestavované na základě plánovaných norem

      • roční

      • čtvrtletní

    • propočtové – pro nové nebo neopakovatelné výrobky, když nejsou k dispozici spotřební normy

  • kalkulace výsledné

    • mají význam především pro následnou kontrolu hospodárnosti výroby

• z hlediska struktury

  • postupná kalkulace – obsahuje položku „polotovary vlastní výroby“, ve které se uvádějí vlastní náklady na výrobu polotovarů předcházejících stupňů

  • průběžná kalkulace – neobsahuje položku „polotovary vlastní výroby“, vlastní náklady na polotovary uváděny v členění podle položek kalkulačního vzorce

• z hlediska úplnosti nákladů rozlišujeme

  • kalkulace úplných nákladů

  • kalkulace neúplných nákladů (přímých, variabilních)

kalkulace přírůstkových nákladů – zjišťuje dodatečné náklady přírůstku výkonů, vychází z dělení nákladů na fixní a variabilní a předpokládá, že dodatečné výkony vyvolávají vznik pouze pouze variabilních nákladů.

Převod postupných kalkulací na průběžné kalkulace

• z postupných kalkulací nemůžeme zjistit původní skladbu náklady (všechny náklady v položce polotovary vlastní výroby)

• to odstraňují průběžné kalkulace, které zachovávají členění nákladů podle původních kalkulačních položek

• strukturní analýza

  • matice postupných kalkulací * matice komplexních norem spotřeby = matice průběžných kalkulací polotovarů

Kalkulace neúplných nákladů – Direct Costing

• kritika „tradičních kalkulací“

  • nevyjadřuje souvislost mezi výrobními činiteli a náklady, které jsou jimi vyvolány, např. dochází k vyššímu nákladovému zatěžování výrobků s vyšším podílem ruční práce, ve skutečnosti by měly být více zatíženy výrobky, při jejichž výrobě se používá technika → tradiční kalkulace přestávají dávat spolehlivé údaje o rentabilitě výrobků

  • část režijních nákladů je spojena s činností podniku jako celku a nemá bezprostředně souvislost s jednotlivými druhy výrobků → jednotlivé výrobky nevytvářejí zisky, ten je výsledkem práce podniku jako celku

  • kalkulace úplných nákladů předpokládá znalost vyráběného množství jednotlivých druhů výrobků.

  • kalkulace úplných nákladů považuje za minimální hranici ceny výrobku jeho úplné vlastní náklady

• na výrobky kalkuluje pouze variabilní náklady – jednicové a variabilní složka režijních nákladů

• u jednotlivých druhů výrobků se nezjišťuje zisk, ale pohlíží se na něj jako na výsledek činnosti podniku jako celku

• zjišťujeme příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku = rozdíl prodejní ceny výrobku a jeho variabilních nákladů, v praxi aproximujeme příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku hrubým rozpětím = prodejní cena – přímé náklady (zpravidla neznáme celkové VC na výrobek, známe jen přímé náklady)

• rentabilitu výrobku pak můžeme posoudit jako podíl hrubého rozpětí a prodejní ceny, popř. hrubého rozpětí a jednotky omezujících zdrojů

• Kalkulace neúplných nákladů vychází z předpokladu neměnnosti fixních nákladů.

Kalkulace neúplných nákladů pomáhají určit:

• jak jednotlivé výrobky přispívají k hospodářskému výsledku

• jaké je pořadí výhodnosti výrobků a optimální výrobní sortiment

• zda je výhodnější určitou součást vyrobit nebo koupit

• jaká je dolní hranice ceny atd.

Rozbor kalkulací

• základním postupem je srovnání (např. výsledné kalkulace s plánovými kalkulacemi)

  • srovnání poskytuje info o změně TC a o změnách jejich struktury

  • nepříznivé odchylky – nedostatky v organizaci výroby a práce, neplnění norem spotřeby VF apod.

• analýza odchylek – vždy je nutno přihlížet k výsledkům výroby, ke změnám technologie atd.

• výsledkem srovnávání a analýzy příčin rozdílů - návrh opatření k odstranění nedostatků

• podstatnou část nákladů tvoří přímé N, které jsou normovány -> východiskem rozboru jsou proto normy určující spotřebu na jednotlivé výrobky

• Výběrem dodavatelů, dopravců atd. lze dosáhnout snížení nákladů.