3.3.6Nákladové funkce

= vztah mezi náklady a objemem výroby (výstupem) podniku.

• proporcionální znázorňuje přímka

• nadproporcionální znázorňuje konvexní křivka

• podproporcionální znázorňuje konkávní křivka

• kombinací uvedených možností vzniká nákladová funkce, která má tvar obráceného písmena S (mezní náklady mají pak tvar písmene U)

Nákladové funkce

• krátkodobé – část nákladů je fixní, používají se v běžném, operativním řízení např. v analýze bodu zvratu, při optimalizaci objemu výroby

• dlouhodobé – charakterizují průběh nákladů v delším období, všichni výrobní činitelé jsou variabilní. Pracují pouze s AC a MC. Skládají se z částí krátkodobých funkcí. Průměrné náklady U-křivka (obalová křivka). Nejprve klesá, v jejím nejnižším bodě dosaženo min. AC a nejvyšší efektivnosti výroby. Od tohoto bodu roste (roste i neefektivnost výroby).

• Nákladové funkce zachycují pouze výrobní náklady.

3.3.7Metody odhadu fixních nákladů (stanovení nákladových funkcí)

Známe-li FC a VC podniku, můžeme sestavit nákladovou funkci.

Používáme tyto matematické funkce

• proporcionální náklady: TC = a + bQ

• nadproporcionální: TC = a + bQ + cQ²

• podproporcionální: TC = a + bQ - cQ²

Metody výpočtu fixních a variabilních nákladů

• klasifikační analýza

  • principem je roztřídění jednotlivých nákladových položek na fixní (odpisy, nájemné, pojistné atd.) a variabilní část (jednicové mzdy, jednicový materiál a ostatní jednicové náklady)

  • zařazení některých druhů nákladů se může u různých podniků lišit, záleží na situaci

  • TC = FC + VC*Q

• metoda dvou období

  • doporučuje se vybrat období (měsíc) s nejmenším a s největším objemem výroby – nemělo by jít o mimořádné období

  • TC₁ = FC + VC*Q₁

TC₂ = FC + VC*Q₂

• je dobré tuto metodu kombinovat s bodovým diagramem

• bodový diagram = grafická metoda

  • lze posoudit, zda krajní hodnoty odpovídají normálnímu vývoji – pomáhá odhalit extrémní hodnoty

  • osa x – Q, osa y – TC

• regresní a korelační analýza

  • nejspolehlivější

  • umožňuje stanovit i nelineární nákladové funkce a spolehlivost zjištěných funkcí

  • spolehlivost vyjadřujeme pomocí korelačního koeficientu (čím vyšší, tím spolehlivější)

3.3.8Plánování nákladů a kontrola

Plán nákladů je součástí finančního plánu (rozpočtu), ten obsahuje plán výnosů, nákladů, zisku. Je to vlastně plánovaná výsledovka podniku.

Cílem plánovaní nákladů je dosáhnout jejich snížení.

Metody plánování nákladů

• globální – vycházejí ze základních vztahů v ekonomice podniku (např. uvedené nákladové modely)

• podrobné – vycházejí z detailních plánovacích podkladů (operativní plán výroby, normy spotřeby apod.), typickými představiteli těchto metod jsou rozpočty a kalkulace

Postup plánování nákladů

• v první fázi – vypracují se rozpočty hospodářských středisek, zjištěné rozpočtované náklady v členění na přímé a režijní se transformují do položek prvotních nákladových druhů, ve kterých je sestavován plán výnosů, nákladů a zisku.

• v druhé fázi - po vypracování podnikového plánu a jeho schválení vedením podniku, nastává obrácený proces – transformace prvotních nákladových druhů do nákladů jednicových a režijních a doplnění prvotních nákladů o náklady druhotné

Plánování jednicových nákladů

• vychází z plánovaného objemu a struktury výkonů, norem spotřeby výrobních faktorů a jejich cen a tarifů

Plánování režijních nákladů

• je složitější

• pokud to jde, použijí se technicky zdůvodněné normy nebo ukazatele spotřeby, většinou vystačíme s globálnějšími způsoby výpočtu, při kterých vycházíme ze zkušeností z minulých let

• používá se i tzv. variátorů = čísla udávající o kolik % se zvýší náklady, zvýší-li se výkon nebo jiná vztahová veličina o 1 %.

Metoda standardních (normovaných) nákladů – vychází z toho, že standardní nákladová položka vzniká jako součin naturální normy spotřeby výrobního činitele a předem stanovených, tj. standardních nákladů za jednotku při plánovaném objemu výkonu.

Standardní náklady za jednotku výkonu – součet standardních nákladů kalkulačních položek.

• Standardní náklady se používají v kalkulacích a v rozpočtech středisek – umožňují odhady budoucích nákladů, stanovení nabídkové ceny pro zákazníky, určení hodnoty rozpracované výroby a hotových výrobků. Umožňují též měřit výkonnost středisek zjišťováním odchylek skutečných nákladů od standardních.

Členění odchylek

• podle příčiny vzniku

  • u jednicových nákladů

    • nákladové = cenové

    • množstevní = kvantitativní

  • u režijních nákladů

    • spotřební

    • objemové

• podle místa vzniku a podle odpovědnosti (odměna nebo postih místa vzniku)

• Hlavním nástroje řízení nákladů na jednotlivé výrobky jsou kalkulace výrobku. Hlavním nástrojem řízení jednicových nákladů jsou kalkulace, rozpočty, normy, standardy, normativy a limity. Hlavním nástrojem k řízení režijních nákladů je rozpočet.