Konstituce, vztah zvířete a prostředí

Konstituce – stavba a funkce buněk, tkání, orgánů a těla jako celku ve vztahu k prostředí, adaptační výkonnost, odolnost, fitness, dlouhověkost

Složky konstituce:

1.habitus (vnější vzezření zvířete) – dýchací (mléčná plemena skotu, plnokrevník), výkrmný (klasik.

plemena skotu), svalový (moderní masná plemena prasat, skotu, ovcí)

2.komplexe (vrozený i získaný způsob fyziologické funkce tkání a orgánů těla) – k. s průměrnou

oxidační činností (odpovídá habitu svalovému), k. se zvýšenou oxidační činností (habitu dýchacímu), k. se sníženou oxidační činností (habitu výkrmnému)

3.temperament (letora) – stupeň dráždivosti a reaktivnosti nervové soustavy na základě vzruchu a

útlumu

- živý (sangvinik), nervózní (cholerik), klidný (flegmatik), apatický (melancholik)

Na základě tří složek se určuje typ konstituce :

– pevná (tvrdá), jemná (šlechtění), slabá, hrubá, lymfatická.

Kondice – aktuální tělesný stav, je výslednicí vnitřních faktorů (habitus a komplexe) a vnějších (výživa, zdravotní stav, využívání, ošetřování), není trvalým stavem

• chovná (plemenná), pracovní, výkrmná, pastevní, výstavní, hladová

• hodnotíme ji: objektivně (vážení, porovnávání se standardem) a subjektivně (bodováním a hodnocením svalů a tvarů)

ranost – schopnost rychlejšího růstu, časnějšího dosažení pohlaví, chovatelské a tělesné dospělosti než

je průměrná doma dospělosti plemen či druhu

dlouhověkost – schopnost dosahovat vyššího věku při zachování požadované úrovně užitkovosti, cennou

je dlouhověkost u plemenných zvířat

Ekologické aspekty chovu zvířat

a) vliv faktorů prostředí na zvíře: - abiotické faktory – vliv klimatu a půdy

=) makroklimatické – teplota, vlhkost, proudění vzduchu, tlak, střídání ročních

období vyvolávají změny: etologické, fyziologické, morfologické

=) mikroklimatické – dané stájním prostředím prašnost, hluk, osvětlení…h

- biotické faktory – vztah k ostatním zvířatům a člověku

- trofické faktory – vliv výživy

Pro účinek působícího faktoru je rozhodující: intenzita působení, doba a pravidelnost působení,

schopnost akceptace faktoru zvířetem

b) vliv zvířat na prostředí: – stanovení rozumné koncentrace chovných zvířat (zákon)

- k omezení negativních vlivů na ŽP je zákon 76/2002 Sb. IPPC (integrované povolení)

Základy etologie

= nauka o chování zvířat v daném prostředí

chování = časový sled procesů, které umožní organismu vytvořit vztah k prostředí

základní životní oblasti (funkční okruhy):

• přeměna látková (příjem potravy, dýchání…)

• příjem informací a orientace (zvuky, pachy)

• rozmnožování

• odpočinek a spánek

• obrana a ochrana

• péče o tělo

„Je jednodušší přizpůsobit technologii zvířeti než naopak“

Chování zvířete je výsledkem souhry vnitřního stavu a vnějších podnětů.

Hlavní smysly zvířat: sluch, čich, zrak;

další: hmat, teplotní gradient, magnetické pole, elektrické pole, vibrace

Základní životní projevy: pohybová aktivita, příjem a výdej látek, komfortní chování (péče o povrch těla, spánek), komunikace, sociální chování, sexuální chování

Chování: vrozené (určené geny a hormony), naučené (odpozorované)

Učení – změna chování na základě zkušenosti

Formy učení: habitace (návyk), sentitizace (zvyšování reakce na opakovaný podnět), klasické podmiňování, operantní podmiňování, napodobování, hra, imprinting (vtištění)

Etologie – popisná (popis zjistitelných projevů) nebo pokusná (analýzy vlivů na zvířata)

WELFARE = životní pohoda zvířete, kvalita života zvířete; začalo v 60.letech v Anglii – shrnutí do:

5 svobod: 1. osvobození od žízně, hladu a podvýživy

2. osvobození od nepohodlí

3. osvobození od bolesti, zranění a nemoci

4. svoboda vykazovat prvky normálního chování

5. osvobození od strachu a úzkosti

Důležité je vlídné chování (kontakt rukou  handling, hlazení, drbání…); nevlídné chování způsobuje strach z člověka, sníženou užitkovost

ZÁKON Č. 246/1992 Sb, změna 312/2008 sb na ochranu zvířat proti týrání