čím kratší je obratový cyklus peněz, tím méně pracovního kapitálu podnik potřebuje.

2. mimořádné

   1. při zakládání podniku – zajistit peníze na pořízení pozemků, budov, strojů, zásob surovin, materiálu do doby, než začne příliv peněz ve formě tržeb

   2. při rozšiřování podniku – alokace volných fondů do investic – nákup dalšího výrob.zařízení, …)

   3. při spojování nebo sanaci podniku

   4. při likvidaci podniku – vyrovnání dluhů, …

Způsoby financování podniku:

• financování vlastním kapitálem - emisí akcií popř. věcnými vklady

• financování cizím kapitálem – bankovní úvěr, obchodní úvěr, půjčka, obligace, zálohy dodavatelů

• samofinancování - ziskem, odpisy, nebo dalšími vnitřními zdroji

Způsoby financování krátkodobého kapitálu (oběžných aktiv):

• hrubý pracovní kapitál (GWC) = veškerá OA používaná v podniku x čistý pracovní kapitál (NWC) = je dán rozdílem mezi GWC a sumou krátkodobých pasiv -> NWC = OA – kr. CK

1. umírněný přístup - slaďuje životnost aktiv s životností pasiv

- dlouhodobá aktiva jsou financována dlouhodobým kapitálem

- příjmy z aktiv hradí půjčky získané na tato aktiva

2. agresivní přístup - dlouhodobý majetek je financován oběžným kapitálem

- oběžný kapitál je levnější než dlouhodobý, ale tento způsob je riskantnější

3. konzervativní přístup - dlouhodobý kapitál financuje dlouhodobá aktiva, ale i část OA

- oběžný kapitál financuje pouze specifické požadavky

Formy krátkodobého financování:

1. nevyplacené mzdy, nezaplacené daně apod.

2. dluhy u dodavatelů

3. bankovní úvěry

4. krátkodobé obchodní papíry

Řízení cash flow

• rozdíl mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji

• koncepce cash flow vychází z respektování:

• rozdílu mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádření

• časového nesouladu hospodářských operací, které vyvolávají náklady a jejich finanční zachycením

• důsledku používání různých účetních metod

• koncepce cash flow vyjadřuje reálné toky peněž a jejich zásoby v podniku

Výkaz o cash flow:

• nepřímá metoda – vyjde se z hospodářského výsledku: čistý zisk + náklady neznamenající peněžní výdaje – výnosy neznamenající peněžní příjmy = cash flow

• přímá metody – rozdíl N, které jsou současně peněžními výdaji, a výnosů, které jsou současně peněžními příjmy

==> obě metody rozlišují tři oblasti činnosti podniku: provoz, investice, finance

• cash flow je i kriteriem veškerého rozhodování

Finanční analýza

• na jejích výsledcích je založeno řízení financí, řízení a financování oběžných aktiv a investic, cenová a dividendová politika

• zdrojem údajů jsou interní finanční výkazy, výroční zprávy, statistická šetření, ale i externí údaje o jiných podnicích

• techniky používané ve finanční analýze:

  • rozbor absolutních ukazatelů

  • technika procentního rozboru – kromě absolutních hodnot jednotlivých položek rozvahy a výsledovky se počítá jejich % podíl na celku a sleduje se jejich vývoj v jednotlivých obdobích, nebo se srovnává s jinými podniky

  • poměrová analýza – pracuje s poměrovými ukazateli, které představují podíl dvou absolutních ukazatelů

  • Altmanův vzorec, vzorec DuPont, pyramidová analýza, ukazatele přidané hodnoty EVA, MVA…

Hlavní skupiny poměrových ukazatelů:

• ukazatele finanční situace: ukazatele likvidity a ukazatele zadluženosti

• běžná likvidita (current ration) = OA / kr. závazky

• rychlá likvidita (quick ratio) = ( OA – Zasoby) / kr. závazky

• zadluženost = celkový dluh (CZ) / celková A

• krytí úroků = zisk před úroky a zdaněním / úroky

• ukazatele aktivity – jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy

• obrat zásoby = T / Zásoby

• obrat stálých aktiv = T / stálá A

• ukazatele výnosnosti – měří čistý výsledek podnikového snažení

• rentabilita tržeb = ČZ / T

• výnosnost celkových aktiv (ROA) = ČZ / A

• ukazatele tržní hodnoty – jak je trhem hodnocena min. činnost podniku a jeho budoucí výhled

Postup finanční analýzy:

• začíná se rozborem absolutních ukazatelů a jejich změn, základem finanční analýzy je rozbor poměrových ukazatelů

• finanční analýza poměrových ukazatelů probíhá v těchto krocích:

1. výpočet poměrových ukazatelů za sledovaný podnik

2. srovnávání poměrových ukazatelů s odvětvovými průměry

3. hodnocení poměrových ukazatelů v čase (trendová analýza)

4. hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli

5. návrh na opatření

• trendová analýza – je analýza směru vývoje jednotlivých finančních ukazatelů, ukáže, zda se v čase situace určité oblasti nebo celého podniku zlepšuje nebo zhoršuje, grafické znázornění

• systém ukazatelů Du Pont: postihuje vzájemné vazby mezi poměrovými ukazateli

• základní Du Pontova rovnice: ROA = ČZ/T * T/A = ČZ / A

ROA = rentabilita T * obrat CA = výnosnost celkových A

• rozšířená Du Pontova rovnice: ROE = ČZ/T * T/A * A/VK = ČZ/VK

ROE = rentabilita T (marže) * obrat A * míra fin.páky = výnosnost VK

• tato rce vyjadřuje, že management má 3 páky ke zvyšování výnosnosti VK (ROE):

  1. ziskovou marži (snižování)

  2. obrat aktiv (zvyšování T připadajících na každou korunu aktiv)

  3. finanční páku (použití cizích zdrojů k financování aktiv)

• pyramidová soustava finančních ukazatelů: spočívá v postupném rozkladu vrcholového ukazatele na ukazatele dílčí, které jej rozhodujícím způsobem ovlivňují, provádí se na počítači

• mezipodnikové srovnávání – hodnotí se výkonnost podniku a produktivita jejich práce, oblast nákladů, finanční situace aj., používá se statistických ukazatelů, benchmarking – metoda, která srovnává s konkurencí

• ukazatele přidané hodnoty: MVA, EVA

Finanční plánování

- úkol: zajistit splnění podnikatelských cílů podniku, jeho finanční zdraví a stabilitu

- dlouhodobé cíle podniku zajišťují dlouhodobé rozpočty, které zahrnují:

1. plánování aktiv a pasiv – plánová, rozpočetní rozvaha,

2. plánování výnosů, nákladů a zisku – plánová výsledovka

3. plánování peněžních příjmů a výdajů

- controlling: sledování a napravování odchylek od plánovaného stavu

16. Investiční činnost

Pojem investování a druhy investic

=samostatná činnost podniku, charakterizovaná jako „vynakládání zdrojů za účelem získání užitků, které jsou očekávány v budoucím období“

• rozlišujeme 3 základní skupiny investic

  • hmotné – rozšiřují nebo vytvářejí výrobní kapacity

  • finanční – za účelem získání úroků, dividend nebo zisku

  • nehmotné – výdaje na výzkum a vzdělání, knowhow, sociální rozvoj

• hmotná investice = celkové výdaje vynaložené na výstavbu, modernizaci, rekonstrukci nebo obnovu majetku podniku

  • rozšiřovací (čisté investice)

  • obnovovací (reinvestice)

  • bruttoinvestice

Rozhodování o investicích

• rozhodování o tom, kolik, do čeho, kdy, kde a jak investovat

• podnik může investiční projekt realizovat:

  • vlastní investiční výstavbou

  • dodavatelským způsobem

  • koupí

  • finančním leasingem

• rozsáhlejší investice vznikají investiční výstavbou, kde účastníky jsou

  • investor (organizace, pro kterou se investice realizuje a která ji financuje)

  • projektant (vypracovává projekt včetně rozpočtu)

  • dodavatel (uskutečňuje výstavby)

Zdroje financování investic

• vlastní zdroje- odpisy, zisk, výnosy z prodeje

• cizí - půjčka, vydané obligace, leasing

Hodnocení efektivnosti investic

• investor obětuje svůj současný důchod za příslib budoucího důchodu s cílem dosáhnout zisk

• podstatou hodnocení je porovnání vloženého kapitálu s výnosy, které I přinese -> hodnocení výnosnosti investice

• výnosem z I je přírůstek zisku a přírůstek odpisů, které se vrací podniku v ceně prodaných výrobků -> souhrnně tyto 2 položky tvoří CF

• dalšími důležitými kritérii hodnocení efektivnosti I je rizikovost a doba splacení investice

• postup hodnocení investic:

  • určení jednorázových N na investici

  • odhadnutí budoucích výnosů, které I přinese (popř. rizika)

  • určení „nákladů na kapitál“ vlastního podniku, který I uskutečňuje (resp. určení požadované výnosnosti investice)

  • výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů

• průměrné kapitálové náklady (WACC) vypočteme

• současná hodnota = peněžní suma, která musí být investována, pokud má být ve stanov. době získána zpět větší o očekávané výnosy

Metody hodnocení investic

• k hodnocení efektivnosti investic můžeme použít několika metod:

1. metoda výnosnosti investic ROI

výnosnost (rentabilita) investice r₁ se počítá r₁= Z_r/IN

2. metoda doby splacení – doby návratnosti

• dobou splacení je takové období, za které tok výnosů přinese hodnotu rovnající se původním N na investici

• tento ukazatel je mírou likvidity investice

3. metoda čisté současné hodnoty NPV

• NPV představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných výnosů a IN

4. metoda vnitřního výnosového procenta IRR.

• založena na principu současné hodnoty

• na rozdíl od ní však spočívá v tom, že diskontní míra (WACC) není daná, ale hledáme takovou její hodnotu, při které se současné očekávané výnosy z investice rovnají současné hodnotě výdajů na investici

5. ukazatel EVA v hodnocení investic

• ekonomická přidaná hodnota, je použitelný i pro hodnocení investic

• součet toku diskontovaných hodnot EVA=čistá současná hodnota.

• při použití EVA bereme do výpočtu použitý kapitál=investice snižované o odpisy.

• Při výpočtech se vychází ze zjednodušujících předpokladů:

-kapitál je půjčován za stejnou úrokovou míru

-peněžní toky se uskutečňují na začátku nebo na konci období, ne nepřetržitě v průběhu

-výnosy bez rizika (riziko do výpočtů vkládáme dodatečně, pomocí diskontování)

Srovnání investičních variant

• je-li pouze jedna možnost investice kapitálu, pak rozhodnutím je buď přijetí nebo odmítnutí

• existuje-li víc možností pro investování kapitál, mohou nastat 2 situace:

  • kapitál stačí pouze na 1 akci (pak je třeba vybrat tu variantu nejvýhodnější)

  • kapitál stačí na více jak 1 akci (pak je nutné stanovit pořadí jejich výhodnosti)

Investiční riziko

• vztah rizika a výnosnosti lze postihnout tzv. tržní přímkou, ta zachycuje vztah mezi očekávanou výnosností investic a jejich rizikem

• stupeň rizika hodnocení efektivnosti investic můžeme vnést 2 způsoby

  • úpravou výnosů (CF)(započteme pravděpodobnosti dosažení daných I)

  • úpravou podnikové diskontní míry – je v praxi obvyklejší

Portfolio

• portfolio = kolekce tržních akcií a ostatních aktiv držených individuálním investorem

• snahou je mít takové složení portfolia, aby jeho výnosnost byla co nejvyšší a riziko co nejnižší, proto se investor řídí těmito pravidly

  • ze 2 akcií se stejným rizikem je lepší akcie s vyšší výnosností

  • ze 2 akcií se stejnou výnosností je lepší ta s nižším rizikem

  • ze 2 akcií (jedné s vyšším rizikem i vyšší výnosností) vybere tu, která víc vyhovuje jeho vztahu k riziku

  • pokud lze snížit riziko bez snížení výnosnosti, je třeba to udělat

17. Podnikové početnictví

= finanční účetnictví a výkazy účetní závěrky, vnitropodnikové účetnictví…

Finanční účetnictví a výkazy účetní závěrky

• úkolem účetnictví je nepřetržitě zaznamenávat všechny transakce, které v průběhu ekonomické aktivity příslušné entity ovlivňují velikost a skladbu majetku a velikost a skladbu zdrojů jeho financování

• FÚ se rozumí uspořádané záznamy o průběhu hospodaření firmy

• účetnictvím (objektem) rozumíme systém záznamů hospodářských skutečností v životě podniku, uskutečňovaných podle jasných pravidel specifickými pracovními postupy

• účetnictvím (naukou) rozumíme souhrn všech dosavadních poznatků týkajících se účetnictví (objektu), určitým způsobem uspořádaný

• každá účetní soustava plní tyto základní funkce:

• opora paměti podnikatele

• důkazní prostředek ve sporech

• písemný přehled pro vlastníka o hospodaření se spravovaným majetkem

• podklady pro vyměření daní

• informace o podnikatelské zdatnosti vedení podniku

• Zásady řádně vedeného účetnictví: objektivnost údajů, úplnost, konzervatismus, uniformita, konzistence, shoda výnosů a nákladů

• Bilanční rovnice: součet aktiv = součet pasiv

• podvojný zápis na účty znamená vyjádření pohybu, toku hodnot:

• kde hodnota byla

• kam se přesunula

• v jakém objemu přesun nastal

Vnitropodnikové (manažerské) účetnictví

• vnitropodnikový účetní okruh představuje celek, který slouží bezprostředně potřebám řídících pracovníků podniku

• vnitropodnikové účetnictví není minimálně legislativně vymezováno nebo definováno

• nákladové účetnictví je primárně nástrojem řízení hospodárnosti produkce a přiřazování nákladů jejich nositelům v kalkulaci – jeho organizace je proto závislá na skutečném organizačním uspořádání podniku – nejmenším celkem pro účtování je středisko

Kalkulace nákladů

předběžná=kalkulace, která se uskutečňuje před provedením výkonů

výsledná=kalkulace po uskutečnění výkonů (zjištění nákladů)

• poskytuje informace o „obsahu“ nákladů v jednotce výkonů

• charakterizována:

1. svým předmětem – konkrétní výkon

2. množstvím – skutečným V výkonů, na které jsou potřeba vynaložené náklady

3. způsobem přiřazování nákladů předmětu kalkulace – kalkulační metoda

4. strukturou, v níž bude uživateli poskytován výsledek – kalkulační vzorec

• kalkulační metody:

1. kalkulace dělením prostým

2. kalkulace dělením s poměrovými čísly

3. kalkulace přirážková sumační nebo diferencovaná

4. kalkulace sdružených produktů – ve speciálních případech výrob, u nichž se nedá buď vůbec, nebo jen v malé míře ovlivnit vznik a množství jednotlivých produktů

Rozpočetnictví

= Celek provázaných střediskových rozpočtů tvořící samostatnou část podnik početnictví

a)rozpočty dlouhodobé-ovlivňují vývoj podnikových politik (zejména ve finanční oblasti)

b)podnikové-sestavované pro určitou oblast podniku

c)vnitropodnikové-otázky režijních nákladů

Forma sestavení rozpočtu závisí na útvaru, pro který se to sestavuje- rozpočet dle této závislosti může být sestavován jako:

1. Pevný- hodnocení efektivnosti procesů je závislé na úsporách proti nepřekročitelnému limitu

2. Přepočitatelně pevný rozpočet - zohlednění různé míry využití kapacit, přičemž se přepočítává fixní složka nákladů

- je nepružnějším nástrojem kontroly průběhu režijních nákladů

3. Variantní-respektuje fixní a variabilní složku režijních nákladů a dovoluje podle potřeby vyčíslovat odchylky skutečného průběhu nákladů od předpokladu

• metody sestavování rozpočtů:

1. stanovení rozpočtu na základě skutečnosti v minulém období

2. stanovení rozpočtu při uplatnění matematických a statistických metod

3. stanovení rozpočtu pomocí normativu nákladů

4. stanovení rozpočtu na základě změny výše nákladů při určité změně V výkonů

5. stanovení výše nákladů v rozpočtu jako limitu

6. stanovení výše nákladů v rozpočtu při tzv. nulovém základu

7. kombinace dříve uvedených postupů

Podniková statistika a rozbor

• postup: vytváření ukazatelů- např. pomocí indexů charakterizujících dynamiku určité složky podnikové aktivity v čase

• specifickou složkou rozboru je finanční analýza vycházející především z účetních výkazů, rozvahy, výsledovky a výkazu cash flow

18. Specifika výrobních podniků

Členění výrobních podniků

• podle předmětu činnosti

• průmyslové, zemědělské lesnické, stavební= podniky výrobní; dále dopravní, obchodní, ČR, bankovní a služeb

• výrobní podniky dle stupně zpracování vyráběných statků:

• podniky prvovýroby (zemědělské, těžební) – získávají suroviny z přírody

• podniky druhovýroby (pod zpracovatelské) - zpracovávají suroviny získané prvovýrobou na další statky

• dle typu výroby:

• kusovou – malé množství stejných výrobků (atomové reaktory, turbíny)

• sériovou – výroba stejného druhu výrobku se opakuje v sériích (auta, domy)

• hromadnou – výroba velkého množství malého počtu druhů (žárovky, benzín)

• dle velikosti

• malovýrobní – řemesla, domácí výrobci, soukromí zemědělci

• velkovýrobní – továrny, specializované stavební firmy, zemědělská družstva

Průmyslové podniky (30% pracovníků)

• průmysl je hlavním odvětvím národního hospodářství

• do průmyslu se obvykle zařazují 3 skupiny podniků:

• dobývání nerostných surovin

• zpracovatelský průmysl

• výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody

Energetika (1,5% pracovníků)

• je odvětví, které se zabývá získáváním, úpravou, zpracováním, přenosem a rozvodem energie

• elektrárenství (elektrárna parní, jaderná, vodní, větrná), teplárenství (teplárna, výtopna, kotelna), plynárenství (plynárna)

Vodní hospodářství (90% veřejných vodovodů, 78% veřejných kanalizací)

• úkolem je zajišťovat dostatek vody pro potřebu obyvatelstva i celého národního hospodářství

• kanalizace, povrchové vody, podzemní vody

Zemědělské a lesnické podniky

• patří sem: zemědělství, lesnictví, rybolov

Zemědělství (4% všech pracovníků)

• kvalifikované obdělávání půdy za účelem získání úrody, chov hospodářských zvířat včetně různých přidružených činností

• zemědělské podniky plní základní fci – zabezpečování potravin pro obyvatelstvo a zemědělských surovin pro průmysl -> fce produkční

• mimoprodukční fce: péče o krajinu a životního prostředí, sociálně kulturní, rekreační

Lesnictví (33% rozlohy)

• zabývá se zakládáním, obnovou a ochranou lesa, těžbou dřeva a chovem a ochranou lesního zvířectva

• hl. produkční fce – přirozený zdroj dřeva

• mimoprodukční fce – působí příznivě na životní prostředí a tím psychicky i fyzicky na nás

• lesy hospodářské, ochranářské, zvláštního určení

Stavebnictví (9% produkce)

• patří sem: vlastní stavební práce ve výstavbě, opravách a údržbě budov a staveb, práce výzkumné, projektové a přípravné, potřebné k jejich uskutečnění

19. Bankovní podniky

Banka jako specifický podnik

• banka = specifický druh podniku

• společné s podniky v jiných odvětvích mají základní cíl činnosti – zisk

• mnoho specifických rysů vyplývajících z povahy bankovní činnosti jako obchodu s penězi

= druh finančního zprostředkovatele, jehož hlavní činností je různými formami zprostředkovávat pohyb finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty

• 4 základní charakteristické rysy banky:

  1. mají jen formu a.s. se sídlem v ČR

  2. přijímají vklady od veřejnosti (vklad = svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu – přijímat vklady mohou jen banky)

  3. poskytují úvěry

  4. vlastní bankovní licenci – o ní rozhoduje ČNB, která žádá o stanovisko Ministerstva financí

• 3 základní funkce banky:

  1. emise bezhotovostních peněz – emise hotovostních peněz vyhrazena CB, obchodní banky mohou emitovat bezhotovostní peníze

  2. provádění bezhotovostního platebního styku

  3. finanční zprostředkování

- pro efektivní umístění je třeba transformace kapitálu, které banky provádějí z hlediska:

• doby splatnosti – přijímané vklady mohou mít jinou splatnost než poskytované úvěry

• úvěrového rizika – vklady alokovány do různých A, riziko rozloženo na všechny věřitele banky

• kvantitativního – přijímané vklady jsou v jiných částkách než poskytované úvěry

• teritoriálního – banky získávají kapitál tam, kde je ho přebytek a alokují ho tam,

kde je ho nedostatek (= vyšší zhodnocení)

• měnového – vklady a úvěry mohou být v různých měnách

strana Aktiv banky: ukazuje, kam banka umístila svoje finanční zdroje

strana pasiv: ukazuje, z jakých zdrojů jsou aktiva financována

• cizí zdroje – přijaté vklady, závazky z emitovaných dluhopisů, rezervy

• vlastní zdroje – základní jmění, kapitálové fondy, fondy ze zisku

pro banky je typický vysoký podíl cizích zdrojů na celkových pasivech