III. Husitská revoluce V Čechách – PreReformace

Husitství a občanská válka v Čechách

- husitská revoluce propukla v Čechách s intenzitou, jakou nepředpokládala ani katolická církev, ani císař Zikmund

- sociální revolta získala ethos (morální ospravedlnění) díky Husově sebeoběti

- prostupovala všemi stavy (venkovská zemanská šlechta, nižší duchovenstvo, měšťanský stav) středověké společnosti zemí koruny České a záhy se zvrhla v občanskou válku

Sociální a kulturní aspekt husitství

- husitství představovalo nejen novou ideologii, ale hlavně změnu kultury jako celku (odklon od západní kultury), ve které se rýsují jasné východní prvky středověké civilizace (veřejnoprávní renta a kolektivní vlastnictví, likvidace stávajících institucí státu a církve, likvidace odpůrců-jinověrců násilím -> „kdo není s námi, ten je proti nám“, včetně vlastních sekt, Adamitů apod., tj dualistický model společnosti)

- česká společnost se nyní ostře polarizovala -> do popřední silně vystupuje národní prvek namířený proti „cizákuom“, které do země přivedla přemyslovská kolonizace a císařský dvůr Karla IV., a na česky mluvícím venkově získal český prvek převahu

Věda a ideologie během husitství

- věda na Pražské univerzitě ztratila mezinárodní kredit díky dekretu Kutnohorskému (14. 1. 1409), který legitimizoval nerovnost učitelů nečeského původu (3 hlasy Čech, 1 hlas cizozemec)

-> ti v počtu 6000 odešli z Prahy do Lipska, kde r. 1409 byla založena univerzita

- husitská ideologie byla v podstatě katolickým křesťanským náboženstvím, ale vyzývala ke způsobům kultu, jež byly obvyklé v prvotních křesťanských obcích (večeři Páně pod obojí způsobou všem věřícím symbolizoval kalich s vínem – „krví Kristovou“)

- přijímání pod obojí způsobou bylo i u katolíků běžné ještě ve 12. st.

- v průběhu občanské války se však vyvinula v Táboře odnož křesťanství, která byla důsledně protikatolická

Husitské strany

„Kališníci“ (čili „Pražané“)

= umírněná husitská strana, která zůstala katolická, ale přijímala Svátost Oltářní pod obojí způsobou a proto byla zvána utrakvistickou

„Táborité“ (čili „Táboři“)

= radikální husitská strana, která kromě přijímání podobojí odmítala uctívání obrazů svatých, oltáře, kazatelny, zvony a většinu svátostí mše (přijímala pouze již zmíněnou Svátost Oltářní a křest), zavrhovala latinský rituál (mše byla zpívána česky)

- pokládali se za sobě navzájem rovné „bratry a sestry“, nad sebou uznávali toliko obec, v jejímž jménu se vydávaly a prováděly rozkazy

„Sirotci“

= střed mezi Kališníky a Tábority (od nichž se oddělili)

Husitská destrukce problémem domácím i mezinárodním

- ve své vlastní zemi Husité zapalovali chrámy, kláštery, města a vesnice

- bořili umělecká díla svých předků, ničili drahocenné knihovny

- pole zůstávala často neosetá, obchody se zastavily, řemesla hynula¨

- „spanilé jízdy“ Husitů obracely sousední země v spoušť

- po porážce pěti křížových výprav (1420-1430) začal Západ s husity vyjednávat na sněmu v Basileji (1432), ale bez úspěchu

Rozkol uvnitř husitského hnutí

- mezinárodní izolace, úpadek řemesel a neschopnost řádně hospodařit v zemi, vyčerpané občanskou válkou, vedl k rozkolu uvnitř husitského hnutí a k porážce Táboritů u Lipan (30. 5. 1434) spojenými silami katolíků a utrakvistů

- po porážce Táboritů v bitvě u Lipan se jednání v Basileji pohnula kupředu (r. 1436) a utrakvisté byli opět přijati do lůna katolické církve na základě dohody, obsahující 4 kompaktáta: 1) přijímání podobojí se povoluje

2) nad svobodným hlásáním slova Božího má dozor biskup

3) trestání světských i duchovních „smrtelných hříchů“ bude se napříště dít

spravedlivě podle práva

4) kněží i chrámy mohou vlastnit zděděné světské statky

Pokus utrakvistů o připojení k řecké církvi

- poražení Táborité ke kompaktátům nepřistoupili

- rozkol uvnitř české společnosti po smrti císaře Sigmunda (1437) a za krále Albrechta Rakouského (1438-9) ukončila rázně až regentská vláda Jiřího z Poděbrad (za nezletilého Ladislava Pohrobka) a r. 1444 bylo učení Táboritů (až na Tábor) opuštěno

-> Tábor byl r. 1452 regentem Jiřím dobyt, kněží uvězněni, Táborité rozehnáni

- neúspěšné pokusy o potvrzení kompaktát u papežů (Eugena IV. a Mikuláše V.) vedly české utrakvistické stavy v r. 1450 k vyslání poselstva do Konstantinopole s hojnými dary, včetně tzv. Sázavského („remešského“) evangeliáře, ozdobeného zlatem a drahokamy s žádostí, aby jim patriarcha ustanovil biskupa

- jednání bylo však rovněž neúspěšné (Jiří z Poděbrad byl pak 2. 3. 1458 korunován na krále a zemřel 22. 3. 1471)

Lutherovo hodnocení husitské ideologie a revoluce

- ačkoli Martin Luther (v lipské disputaci r. 1519) události v Čechách odmítal a ohrazoval se před obviňováním za sympatií k husitství, záhy svůj postoj změnil pod vlivem českých utrakvistů, kteří ho vybízeli k pokračování odporu vůči papežské instituci, a začal si s nimi dopisovat

- svému příteli Spalatinovi píše v r. 1520: „Já zpozdilec, ani to netuše, učil jsem všemu, co učil již mistr Jan Hus; jsme všichni husité, aniž bychom to věděli…evangelium bez bouře, pohoršení a vzpoury provésti nelze.“