Helénistické umění a architektura

Helénismus je novodobé označení období starověkých dějin antického Středomoří a území Předního východu ovládaných řecko-makedonskými dynastiemi přibližně od poloviny 4. století př. n. l. do konce 1. století př. n. l. Tato epocha byla významným způsobem spojena s osobností Alexandra Velikého a jeho politickým dědictvím

Helénistická kultura vznikla mísením řecké kultury a kultur orientálních. Díky štědré podpoře Ptolemaiovců vládnoucích v Egyptě se jejím střediskem stala Alexandrie. Tam byl z podnětu Ptolemaia I. vybudován vědecký ústav nazývaný Múseion (chrám Múz). Jednalo se o jakousi akademii, ve které bydleli a pracovali učenci a umělci, aniž by se museli zabývat starostmi o své hmotné zabezpečení. Měli k dispozici rozsáhlou knihovnu (Bibliotéku), v níž byla v originálech nebo alespoň v opisech soustředěna všechna významná díla té doby. Čítala přes půl milionu svitků. Není divu, že se Museión stal záhy centrem vzdělanosti.

Helénem (Hellas = Řecko) se cítil být každý vzdělaný člověk, který mluvil řeckým jazykem, bez ohledu na svůj původ či třeba barvu pleti. Měřítkem hodnoty člověka se stalo jeho bohatství, vzdělání nebo postavení v úřadě.

Filosofie Centra filosofie

• Athény - Akademie, Peripatetická škola

• Alexandrie - knihovna (tisíce svazků, shořela)

Směry helénistické filosofie[editovat | editovat zdroj]

• kynismus

• stoicismus

• skepticismus

• epikureismus

• eklekticismus

• novoplatónismus

ARCHITEKTURA A SOCHARSTVI

• architektura

• - v helénistické architektuře připadla již důležitá role zdi, pilíři a motivu oblouku, došlo k též k zjemnění profilace architektonických článků, zúžení kladí a zvolnění rytmizace sloupů

• - Olympeion – Athény, helénistické období, zbyly z něho řada velkých korintských sloupů

• - ze 4. století se dochovaly i kruhové stavby – tholos Athény Pronaie v Defách (390-380) – pokladnice Athéňanů, dórský sloh

• - divadla – nejznámějším je Dionýsovo divadlo na svahu Akropole (asi pro 70 tis. diváků)

• -nejzachovanější je divadlo v Epidauru

• - v helénistické architektuře připadla důležitá role zdi, pilíři a motiv oblouku, došlo také ke zjemnění architektonických článků, zúžení kladí a zvolnění rytmizace sloupů

• - Agrigento (Sicílie) – chrám Svornosti – příkladem dórské architektury, zachoval se ve vynikajícím stavu

• Pergamon – v severním Turecku, patří k helénistické architektuře

• Mausoleum v Halikarnassu – v severním Turecku                 

• Priéné – divadlo

• sochařství

• - pozdní fáze antického sochařství, zájem o vnitřní život o vnitřní napětí

• - dynamismus, citovost, naturalismus, vystupňovaná realistická tendence, zachycení reality bez jakýchkoliv příkras (staří lidé, válečné scény, scény erotické)

• - sochařství se rozdělilo do několika samostatných škol - Pergamská škola proslula díky Diovu oltáři s reliéfy bojů

• - trallská škola  - Farnéský býk

• Afrodité z Rhodu

• - další škola byla na ostrově Rhodos

• Sousoší Laokónta – symbolika smrti za pravdu

• - otec umírá i se svými syny, synové jsou dospělé mužské figury, pouze zmenšené, sousoší bylo objeveno v 16. století n. l. v římských lázních – ovlivnilo sochařství pozdní renesance

• - nachází se ve Vatikánu

• Niké Samotrácká – v Louvre, předpokládá se, že to byla socha, která se nacházela na přídi lodi

• Venuše Medicejská – tělo velmi vyhlazené

• Afrodita, Erós a Pan

• Erós a Psyché

2. Kultura Starého Říma, architektura, umění, literatura

Řím byl podle pověsti založen na sedmi pahorcích roku 753 před naším letopočtem bratry Remusem a Romulem, kteří byli vychováni vlčicí. Zpočátku malá obec na Apeninském poloostrově však dosáhla nebývalého úspěchu a podmanila si celý tehdejší svět. Řím se stal střediskem nejen světového obchodu, ale i umění a kultury. V porovnání s mírumilovnou filosofickou společností Řecka byla Římská říše postavena na právech, vládě a politice, dobývání a kolonizování. Neznamenalo to však, že by byla kulturou barbarskou – úzce navazovala na umění Etrusků aŘeků, v nichž dlouho viděla svůj vzor a ideál krásy. 

Architektura  Stejně jako v sochařství a malířství, i v architektuře hledal Řím svůj vzor v Řecku. Brzy se však osamostatnil a vytvořil nespočetné památky s typicky římskými prvky – kulatým obloukem a kupolovou klenbou. V kultuře Římanů se také prvně setkáváme s konstrukcí baziliky, veřejné budovy pro obchodní a právnické kanceláře, směnárny a administrativní úřady. Křesťané převzali baziliku pro náboženské účely.  Nejvýznamnější památkou užívající kupolovou klenbu byl římský Pantheon. Tato stavba byla vynikajícím příkladem dokonalé techniky uplatnění konstrukce oblouku v kombinaci s podpěrným systémem pro zaklenutí obrovských prostor budovy.  Typickou stavbou s kulatými oblouky bylo čtyřpatrové Colosseum v Římě, které bylo plné chodeb a složitých konstrukcí. Měřilo 188 x 156 metrů s výškou 48.5 metrů, mělo přes 76 vchodů a jeho strmé hlediště mohlo pojmout padesát až sedmdesát pět tisíc diváků. Kolem jeho vrcholu bylo umístěno 240 dřevěných kůlů, které nesly velkou plachtu (velarium), jeho základy byly z betonu, který byl římským vynálezem. Pro otevírací představení v roce 80 našeho letopočtu byla aréna zaplavena pro rekonstrukci námořní bitvy s 3.000 účinkujícími, poté však sloužila hlavně pro gladiátorské souboje nebo mučení křesťanů.  Římané také mohou být považováni za první opravdové stavitele měst podle ideálního modelu, který se pak opakoval jen v drobných obměnách. Města byla přesně naplánována – měla organizované čtvrti s nádhernými vilami pro majetné občany i domy pro chudinu, některé z nich dosahovaly až pěti pater. Středem římského města bylo forum, centrum společenského, náboženského a kulturního života, zdobené sochami a vítěznými oblouky, oslavujícími hrdinské činy césarů. Nezbytnou součástí římského města byly také lázně plné mozaik, sloupoví a mramoru, využívané pro odpočinek a relaxaci.  Římská města byla vybavena vodovodním systémem akvaduktů. Nejznámějším modelem akvaduktu byl most Pont du Gard poblíž Nimes v jižní Francii, který přiváděl vodu ze vzdálenosti 30 mil a v průměru dodával až 300 litrů vody za den na každého obyvatele.  Dokonalým zachycením života Římanů byly vykopávky v Pompejích, které byly zasypány výbuchem sopky Vesuvu v roce 79 našeho letopočtu. Život tohoto prosperujícího města s 20.000 obyvatel byl náhle zastaven v pohybu všedního dne a zachován v sopečném popelu, neviditelný a zapomenutý po téměř 1.600 let.  Sochařství  Než sochařství Říma našlo svůj vlastní osobitý styl, hledalo svůj vzor v Řecku – čím více se socha podobala svým stylem řeckémuideálu, tím více byla kritiky ceněna.  Římské sochařství se proslavilo novým žánrem bust, sochařských portrétů a soch césarů. Portréty a busty byly zachyceny velmi přesně, popisovaly každou vrásku a záhyb, neměly však téměř žádný citový výraz – sochař vlastně jen mapoval obličej, nesnažil se o zachycení nálady. Významnou kapitolou dějin sochařství byla také výroba oslavných jezdeckých soch césarů, které ve své době zdobily každé náměstí a veřejné prostranství.  Ve spojení s architekturou vyvstalo také umění reliéfu. Reliéfy byly využívány na štítech budov, vítězných obloucích i na oslavných sloupech. Jedním z nejznámějších oslavných sloupů byl 38 metrů vysoký Trajánův sloup v Římě, který je pokryt 187.5 metrů dlouhým pásem reliéfů, rozdělených do 150 kapitol.  Malířství  Malířství, freskařství a umění mozaiky Říma hledalo své náměty v mytologii, přírodě, krajině i portrétu. Římské portréty se téměř nezachovaly, avšak z nálezu v Malé Asii existuje několik stovek pohřebních maleb. Portréty byly namalovány na dřevěných deskách a přiloženy k mumiím zemřelých. Portréty nevyužívaly prostorovosti, působily však svým provedením a precizností.  O nebývalém rozvoji freskařství svědčily nálezy z Pompejí. Náměty fresek byly většinou zahrady a idylické krajiny, které měly jako malovaná architektura spoluvytvářet iluzi prostoru a zjemňovat místnost. Malíř si ke svému dílu pečlivě připravil stěny místností, i technika míchání barvy byla nesmírně složitá. Provedení fresek bylo precizní, se snahou o co nejreálnější znázornění. Malby byly často kopiemi řeckých obrazů nebo jimi byly úzce inspirovány, stejně jako řecké fresky však postrádaly využití principu světla a stínu.  Mozaiky budovali Římané na zdech i na podlahách. Nástěnné mozaiky využívaly jemnějších materiálů a detailnějších technik než podlažní mozaiky, které většinou sloužily pouze jako dekorace v lázních. 

Řecké a Římské divadlo- stavby, drama

Rozdíl v umístění budovy divadla je patrný na první pohled. Zatímco řecký typ využíval přírodního svahu k vybudování hlediště, římský typ byl stavěn kdekoliv na rovině. Ale jelikož srovnání vychází z jakéhosi ideálního modelu, můžeme najít samozřejmě najít i výjimky, které byly stavěny v přirozeném svahu, tak jako tomu bylo ve Faesulae nebo Volaterrae. Co se dále týče umístění divadla, rozdíl je i v určení místa, zatímco Římané stavěli svá divadla téměř kdekoliv, Řekové je umisťovali do posvátného okrsku, temenu.

Rozdíly z druhého okruhu odlišností, týkající se samotné stavby divadla jsou nejobsáhlejší. Jde především o celistvost římské scény. V řeckém modelu (obr. 1) se setkáváme se třemi prvky-skéné, orchéstrou a theatronem, které netvoří celek, a tím získáváme divadlo, které se otevírá do prostoru, tyto tři prvky-latinsky-scaena, orchestra a cavea tvoří v římském modelu (obr. 2) však jeden dokonalý architektonicky uzavřený celek. Dále se pak každý z těchto prvků liší svou strukturou a umístěním. Theatron je přístupné skrze parodoi a po schodištích vedoucích z orchestry a jeho tvar připomíná podkovu. Na druhé straně cavea je přístupná pomocí systému vnitřních chodeb, někdy i vnějších chodeb, na vrcholu bývá ukončena kolonádou a její tvar je přesný půlkruh ohraničený budovou scaeny.

Proedria-čestná sedadla, takto označená v Řecku, jsou v prvních řadách hlediště a diváci od sebe nejsou odděleni, v římské praxi jsou zdejší obdoby proedrií, tribunalia, umístěna nad zastřešenými vchody na orchestru, sedadla pro významné osoby jsou na orchestře a diváci jsou rozděleni podle společenského postavení, místa byla rozdělena balteem - zdí. Výrazným rozdílným prvkem byl tvar orchestry, v Řecku má orchéstra tvar kruhu, v Římě pak tvar polokruhu a přístup k ní je umožněn bočními zastřešenými vchody. Budova skéné či scaeny se liší snad nejvíce svou dekorací a celkovým pojetím. Skéné neboli řecký typ scény, je jednoduchá, je na ní umístěno několik dveří a místa určená k jevištní dekoraci. Římská scaena je však již monumentální, velmi výstavný a bohatě zdobený architektonický celek (scaenae frons).

A konečně i rozdílnost ve funkci obou divadel lze velmi snadno rozeznat, zatímco v Řecku plnilo alespoň zpočátku své existence divadlo funkci demokraticky organizovaného prostoru se stejnými podmínkami pro každého diváka a sloužilo tak náboženským, politickým a kulturním potřebám obce, v Římě je divadlo pouze místem zábavy.¹ Je však důležité poznamenat, že funkce řeckého divadla se postupem času mění, obecenstvo se již jako dříve nepodílí na chodu představení a stává se pouhým diváctvem. Tento proces, který z divadla vytvořil jen místo zábavy, vrcholí právě v Římě

Obr.1 - Řecký typ divadla

Předrománské období, vývoj v prostoru Českých zemí

Předrománským obdobím označujeme 9. až 11. stoletínašich dějin v raném středověku. Přibližně v době zakládáníVelkomoravské říše (1/3 9. stol.) zaniká rodový řád a v důsledku tohoto později mizí i společné vlastnictví půdy.

Konec 10. století našeho letopočtu je počátkem složitého procesu proměnmajetkových a mocenských poměrů, které se ve své závěrečné fázi ustálily do podoby feudálního řádu.

Většina našeho území je stále pokryta hustými lesy a obhospodařované plochy (pole) jsou soustředěny převážně v nížinných a úrodných poloháchpodél vodních toků. Vlivem pokračujících nájezdů, zejména v oblasti jižní Moravy, jsou osídlovány i lépe chráněné polohy.

Strukturu osídlení našeho území kolem roku 1000 po Kristu tvoří slovanská hradiště, knížecí dvorce a vsi. Hustěji osídlené a více odlesněné jsou přitom lokality kolem hradišť, zatímco dvorce a vsi se vyznačují malým počtem staveb uprostřed lesů. Hlavním způsobem obživy zůstávázemědělství, přičemž i při malých změnách klimatických podmínek hrozí neúroda a hladomor.