Idea a jev

Jak vzniká svět stínů, viditelný svět? Jak dochází k tomu, že se ideje, které existují ve vyšší sféře mimo svět, zjevují byť nedokonale a oslabeně, v předmětech smyslového světa? Musí být přece ještě něco druhé, materiál, v němž se ideje obrážejí. V Tímaiovi Platón toto popisuje jako (prázdný) prostor. Ale jaká síla vypůsobuje, aby se ideje jako pouhé v sobě spočívající praobrazy vůbec v látce obrážely? Je nutný ještě třetí princip, který by mezi oběma prvními prostředkoval nebo stál nad nimi.

Kdožkoli jsi neznalý geometrie, nevstupuj

• poznání přesahující smyslové vnímání (vědecké teorie)

  • aktem přemýšlení odhalujeme souvislosti, které smysly neodhalíme

• Platon = zakladatel Akademie => nápis: „Ten, kdo nezná geometrii, ať nevstupuje.“

• Předmět geometrie – poznatelný pouze rozumovým náhledem (když opustíme smyslové vnímání)

• Máme poznání založené na skutečnosti a obecných věcech. „Geometrie je ‚duševním‘ krokem k cestě na poznání.“ Co je to vlastně kružnice? Tak prostě dokáže myslet filozof, technik nad tím nedebatuje – kružnice je definována a tak to prostě je.

• „Kdybychom se zeptali: ‚Kde teda jsou ty židle, ty stoly?‘“ Tím myslím dneska židlí totéž, co asi budeme myslet za týden, za měsíc. Totéž platí u kružnice.

• „Co se stane se světem obecných pojmů, když (tyhle) základní pojmy nebudou platit?“

5. Jaká je souvislost mezi vznikem filosofie a prvních měst typu polis. Jmenujte hlavní rysy duchovního světa polis.

Kastovně rozdělený svět, aristokracie měla čas na přemýšlení a vědy, živobytí zajišťovala totiž otrocká práce. Dále se na životě polis podíleli vojáci a řemeslníci – také svobodní občané

Polis = město, obec nebo městský stát. Slovo představuje typ starověkého řeckého městského státu, který se vyvinul v archaickém období. Jedná se o předchůdce moderního města i státu.

• krize archaické společnosti – vznik polis; Řecko (12. st. př. Kr., pád mykénských království – 5. st. př. Kr., vrcholný rozkvět polis)

Vznik polis, vznik politiky

• podvojnost lidského života (oikos x polis); synoikismus: polis vzniká „sestěhováním“ domácností (hestia koiné)

• arché se odděluje od náb. a stává se v pravém smyslu politickou mocí vycházející z lidských diskusí a rozhodnutí

• politika je agón, kodifikovaný, vymezený boj, podle pravidel odehrávající se na agoře; rozhodování o společných věcech (politiku) je třeba přenést na obecné místo, doprostřed (es to meson); ti, kdo se zde střetávají, jsou sobě rovní

Duchovní svět polis

1. mimořádné postavení slova; slovo, logos, je veřejnou rozpravou (→ Sókratova „péče o duši“)

2. veřejnost nejdůležitějších projevů společenského života; polis instituce typu nomó x rodina, fysei (př. Sofoklés, Antigona)

3. občané si jsou rovní (isonomia, rovná účast všech občanů na výkonu moci) → vojenství: hoplita (sófrosyné, falanga) x hippeis

Slovníček:

Oikos = V starověkém Řecku to byla nejmenší jednotka společnosti, které zahrnovala rodinu, obydlí, zvířata i otroky - tedy celou domácnost s domem i půdou. Stejným slovem se také označovala jídelna ve velkých domech.

synoikismus = v antickém Řecku spojení několika obcí v jeden státní celek

hestia koiné = bohyně domácího ohniště, krbu

arché = počátek, princip, původ; pralátka

agón = (řec.) shromáždění (původní význam); později: soutěž, zápas, boj a úsilí

agora = starořecké městské shromaždiště; náměstí, volný prostor

nomó = výsledek jejich dohod a ustanovení

fysei = „od přírody“, člověk to nemůže změnit

isonomia = rovnost politických práv

hoplita = (ant.) příslušník starořecké těžkooděné pěchoty (vyzbrojené oštěpem a krátkým mečem, vystrojené přilbou, krunýřem, štítem a náholenicemi)

sófrosyné = jedna z předních antických ctností: uměřenost, rozvážnost, umírněnost, střídmost; sebeovládání a sebekázeň

falanga = starověký bojový šik; článek prstu; základní jednotka utopistické společnosti; skupina lidí spojená shodným úsilím