3. Vyložte (!) Platónovo podobenství o jeskyni. Pokuste se formulovat otázku (otázky), na kterou (které) toto podobenství dává odpověď.
Jak se dá dojít ke spolehlivému poznání skutečnosti? Existují znalosti o skutečných věcech?
Podobenství o jeskyni (úvod k vlastnímu Platónovu učení o idejích)
Přechod od mýtu k filosofii (mýtus o konci mýtu)
Platónova teorie idejí
Vysvětlení podobenství o jeskyni
Člověk je připoután k oblasti vnímání, neboť smyslově dané považuje za jsoucí. Z těchto pout musí být osvobozen. Cesta od toho, co je pro nás zvykem, k vědeckému a především k filosofickému poznání je cestou postupných kroků. Platón se pokouší popsat tuto cestu člověka jako nevědoucího k vědoucímu právě ve svém "podobenství o jeskyni". Jestliže člověk pochopí rozdíl mezi smyslovostí a duchem, pak ví, že nesmí zůstat v jeskyni, ale že je povinen vynaložit námahu a z jeskyně vyjít. Pak ví, že se nesmí vydávat libovůli svých smyslových sklonů (pudů), ale že je jeho povinností jednat podle rozumu. Lidství důstojné člověka znamená, že duch (rozum) ovládá smyslovost. Duch, který se osvobodil, žije ve znamení ideje dobra. V "podobenství o jeskyni" ten, kdo již odtud vystoupil, sestupuje opět do jeskyně a snaží se osvobodit z pout a vyvést ven své dřívější spoluvězně.
Platónovo podobenství o jeskyni:
Text v Platónově dialogu „Ústava“
V jeskyni hoří oheň, zády k němu sedí otroci a dívají se na zeď na stíny a vázy (ty jsou skutečné). Otroci si umí předvídat jaký stín je po čem. Pak se ale někdo zvedne a objeví se oheň, který mají v zádech, a vázy. Vyjde ven a vidí jasné světlo a předměty a zdroj světla = slunce.
Pokus o vyjádření mnoha věcí, nové skutečnosti…
Hrozí, že člověk nebude na zcela nové poznání připraven.
Ten, kdo se osvobozuje, ten získává se svobodou nějaké nejistoty, ztrácí jistoty. Ztrácí jistotu dosavadního poznání, jistoty trvalého vězně.
Fáze poznání: v temnotě – smyslové poznání (stíny), nahoře – stromy
Světlo, které je zdrojem poznání, je zde něco, co bylo po dlouhou dobu adaptace odmítáno.
Závěr: pesimistický – nové poznání nechceme poznávat, protože přitom něco ztrácíme. Když přistupujeme k novému poznání, musíme se na to připravit.
4. Vyložte Platónovu nauku o idejích. Nad vchodem do Platónovy Akademie bylo podle tradice heslo: „Kdožkoli jsi neznalý geometrie, nevstupuj.“ Proč?
Platónova teorie idejí
Vázanost „teoretického postoje“ na logos, „myšlení“:
Platónova teorie idejí
- idea je dokonalá ve smyslu nejvíce jsoucí; je viditelná (idein) rozumem
- idea jako „co to je“, logos věci
Platónova nauka o idejích
Ideje (řecky edois, ideá = obraz)
- formy, rody, obecné rysy bytí - vzory, podle kterých jsou "vyrobeny" ostatní věci - existuje svět idejí - jsou nepomíjivé, nekonečné, nemají počátek ani konec, jsou nesmrtelné, neměnné X kopie - jsou smrtelné, konečné, pomíjivé - jsou realita - my vidíme pouze kopie a musíme prohlédnout, abychom poznali ideje - můžeme je poznat pouze rozumem, musíme co nejvíce omezit tělesnost, smysly - smysly klamou rozum, zbrzďují ho - než se duše vtělila do našeho děla, žila ve světě idejí, narozením tyto ideje zapomněla a celý život se snaží si na ně vzpomínat - to je učení --> když se učíme, duše si "pouze" vzpomíná na již známé ideje - inspirace: Eleaté - neměnnost, Hérakleitos - stálá změna - methexis = účast věcí na idejích - parúsiá = přítomnost ideje v jednotlivinách
Erós K poznávání idejí se může povznést pouze ten, kdo má filosofický pud (éros). Platon tím dává tomuto slovu zduchovnělý (vyšší) význam. Erós je puzením smrtelníka povznést se k nesmrtelnosti. Pojem „platonická láska“ ve smyslu neopětované či „duchovní“ lásky mezi mužem a ženou, z níž je vyloučen sexuální styk, spočívá na nepochopení Platónova textu. Na příslušném místě lze číst: „Špatný je nízký, přízemní milovník, který více než duši miluje pouhé tělo.“
Dialektika
Nazírání krásy je přípravou, avšak vlastním prostředkem k poznávání idejí je dialektické myšlení (pojmové myšlení).
Bytí idejí
Ideje - řecky eidos nebo ideá, původně obraz.
„Ideu předpokládáme tam, kde řadu věcí označujeme týmž jménem.“
Ideje jsou podle Platóna, formy, rody, obecné rysy bytí. (Pro podrobnosti viz „podobenství o jeskyni“ v díle Ústava.) Vězením je náš obvyklý způsob života. Pouhý stín je naše okolí, jak nám je ukazují smysly. Výstup a pohled na věci nahoře znázorňuje vzlet duše do světa idejí. Ideje jsou veskrze reálné, jak nám ukazuje podobenství o jeskyni, jedině ony mají pravou (metafyzickou) realitu. Jednotlivé věci jsou pomíjivé, ale ideje trvají jako jejich nepomíjivé pravzory.